Aluška.org: Věděním ke svobodě

… Od toho dne jsem každý den chodila za krásnou bytůstkou žijící v mém stromě..

… Další den jsem k ní přišla, klekla si u jejích kořenů. Objala jsem její úžasný kmen a dala jí na vrásčitou kůru pořádnou pusu…

…Stromeček se slastně zachvěl… vstala jsem a pomalu jsem se od ní oddalovala, přitom jsem se ještě jednou rukou dotýkala kmenu… najednou jsem ucítila její radost a myšlenku: ,,Zůstaň.“ – Zastavila jsem se, protože vyslala něco, co mě zarazilo. – Ohlídla jsem se, usmála se na ni a poslala jí myšlenku: ,,Neboj, brzo za tebou zase příjdu, teď už musím jít.“ – A ona mě pustila a usmála se…

Protože jsem obdržela prosbu, abych jí dala jméno, dala jsem se do toho. Ale po celou tu dobu mě nic dost pěkného nenapadlo…

Až v předposlední den. Posadili jsme se s ,,Ňufem“ opět pod stromy. Já pod ten svůj, ,,Ňuf“ pod vedlejší a dumalo se.

Ale jméno pořád nikde. ,,Ňuf“ ani já jsme společně pořád nevymysleli nic dost dobrého, až jsem ztratila trpělivost a rozhodla se s tím prostě nesrat. ( když to řeknu po svém 😀 ) – Zavřela jsem prostě oči a rozhodla se dát jí jméno ve svém jazyce.

Netrvalo to dlouho, vlastně to byl jen okamžik a vykřikla jsem ,,ALFAN!“ – Usmála jsem se jako šílenec a hned jsem to jméno velikánským písmem napsala na papír před sebou.

,,Tohle jméno je dokonalé!“

Přemýšlím zpětně a přesně nevím, jak jsem v tak krátké chvíli na to přišla. Ale pak jsem rozluštila, co je tom jménu zakodované…

ALFAN: – Jmenuji se ALue

– moje nejmilejší morčátko v dětství byl ALF

– Ale AN jako na konci, to mi zůstalo skryto…

Lepší jméno prostě nemohlo být… kdoví, kdo mi ho tak pěkně poradil… Možná to byl Laurej? 🙂

… Poslední den těsně před odjezdem jsem přišla ke stromečku naposledy… už jsem jí darovala krásný kamínek a zahrabala jí ho pod kořeny… ona mi dala na oplátku kus kůry.. vyrobím z ní přívěšek na krk, aby byl její duch se mnou…

… Několikrát jsem jí políbila na kůru a dlouho jsem jí hladila… oboum nám bylo líto, že odjíždím… že tuto noc budeme od sebe daleko… ale nakonec jsme se pustily a rozloučily… už se těším, až jí zase uvidím… Alfanku moji nádhernou 🙂

Také jsem si všimla, že mi kontakt se zdejší přírodou velmi prospěl… můj obličej se změnil a zkrásněl.. a je mi teď jedno mnohem víc věci než předtím… už se těším, až zase dám repete 🙂 je úžasné pozorovat, jak se můj obličej stále mění podle toho, jak se zrovna cítím… 🙂