Aluška.org: Věděním ke svobodě

Sedím si tak v klidu u oběda, když tu najednou se vyřítil kámoš, že domluvil nedaleko střelnici a mám jet taky, že si to můžu zkusit… ,,Inu, říkám si“, zkusit si to můžu, upřímně by mě zajímalo, jestli budu nemožná, jako tehdy v jedenácti se vzduchovkou. S tou mi to tehdy nešlo… Budu po letech šikovnější?

Tak jsem se rychle posbírala a jelo se… Hned na začátku, že prý budeme střílet na letící talíře… Ptám se, jestli by nebylo lepší, kdybych měla stojící terč a naučila se to první držet v ruce a mířit, protože jsem absolutně nezkušené jelito a vidím to zblízka poprvé.

Na stojící terč ale nedošlo a seběhlo se to celkem rychle.

Dostala jsem do ruky krásně vyzdobenou brokovnici, následovala krátká ukázka držení zbraně, test kterým okem mám mířit, dostala jsem náboj, talíř vyletěl do vzduchu a PRÁSK.

Trefila jsem ho, rozlítl se na dva kusy, ale to už jsem neviděla, protože jsem se lekla rány, začalo mi zvonit v uchu a měla jsem asi trochu šok, takže si z toho chvilku nic nepamatuju, jenom že mi vzali zbraň… Oklepala jsem se, došla si dozadu pro sluchátka a začali jsme to točit, protože to začalo být zajímavé. Že se poprvé trefím, totiž nikdo nečekal a já už vůbec ne.

To, co se dělo dál, uvidíte v následujícím videu. Konečný výsledek střelby vám prozrazovat nebudu, protože byste tomu asi nevěřili. Podívejte se sami:

Alue s brokovnicí

https://www.youtube.com/watch?v=sxcLTnd2vT0&feature=youtu.be

Zapůjčená zbraň: Broková kozlice Beretta 686 Ultralight

Je tu někdo, kdo umí střílet? – Je tohle normální?

Byl to pro mě opravdu hodně zvláštní zážitek, jako z jiného světa. Po druhé ráně mi stoupl adrenalin, že držím v ruce zbraň a úplně jsem se třásla, ale po pár minutách mě to přešlo. To rozrušení ale asi zapříčinilo, že jsem si z toho moc nepamatovala a odjížděla jsem s tím, že jsem se trefila tak ve dvou pokusech ze tří, jak mi ta třetí rána vedle zůstala v paměti… Takže když jsem pak viděla, co bylo na kameře, nevěřila jsem sama vlastním očím… Mimo videozáznam byly ještě dva pokusy, desátý úspěšný a na jedenáctý už mě hodně bolely ruce a rameno, takže jsem to už nezmáčkla a kámoš mě na střelnici vystřídal.

Odjela jsem nakonec s pusou od ucha k uchu a úplně nabitá z nového zážitku. Taky co vám budu říkat, je příjemné po letech zjistit, že nejste nemožní 🙂

Tyhle aktivity ,,trefit se něčím někam“ mě nikdy moc nebraly. Myslím šipky, kuželky, kulečník… Největší opruz jsou pro mě kuželky, ty mi ani nikdy moc nešly. Ale tohle je jiná liga.

Ale člověk se po takové střelbě musí zregenerovat. Bolí mě hromada svalů, ruce, rameno, lopatky a v noci jsem z toho byla tak vykulená, že jsem tak do čtyř ráno nespala, mozek byl tak vzrušený a šokovaný, že neuměl vypnout a o půl sedmé ráno budíček a makat… Příště už to snad bude lepší.

Chtěla bych si to zkusit znova, je to pro mě dost zajímavé překonání klasického strachu a vykročení ze své zajeté komfortní zóny.