Aluška.org: Věděním ke svobodě

„Chci svůj život žít bez stresu a starostí. Nepotřebuji být bohatá ani slavná. Chci být jen šťastná.“ ~ Autor neznámý

Stanovili jste si někdy nějaký cíl a pak jste jím byli tak posedlí, že jste z něj udělali středobod svého života a všechno ostatní uspořádali kolem něj? Mysleli jste si, že teprve až dosáhnete svého cíle, budete moct být konečně šťastní?
Tohle znám až příliš dobře, mnohokrát jsem se o to pokoušela.
Celý můj život jsem své štěstí měřila dle dosažených úspěchů. Na základní škole jsem se snažila, abych měla dobré známky. Později jsem se snažila dostat na dobrou vejšku, abych následně získala dobře placenou práci.
Avšak ani po získání všech těchto věcí jsem se necítila šťastná. Po jejich dosažení mi připadaly obyčejné, ne tak výjimečné, jak jsem si na začátku představovala.
Pocit úspěchu nakonec nebyl tak úžasný.

Ze své nespokojenosti jsem obviňovala své úspěchy. Myslela jsem si, že asi nejsou dostatečně ohromující, když se nedostavil pocit štěstí. Proto jsem došla k závěru, že pro to musím udělat víc. Našla jsem si nový cíl a znovu jsem se chytila do pasti.
Pořád jsem se měla za čím honit a nabyla jsem dojmu, že se nikdy nemohu cítit šťastně, dokud nedosáhnu toho, o co se zrovna snažím.
Abych se mohla neustále honit za svými vysněnými úspěchy, opomíjela jsem v životě spoustu jiných věcí. Moje výmluvy vždycky zněly: „Teď si nemůžu odpočinout, jsem příliš zaneprázdněna prací na […]. To udělám, až dosáhnu […]. Teprve až dosáhnu […], budu moct konečně odpočívat a budu si užívat života.“ A tak jsem se rozhodla.

Moje „důvody“ se neustále přelévaly z jedné neodkladné záležitosti na druhou. A nikdy jsem si nedovolila odpočívat. Svůj život jsem odkládala do budoucnosti. TEĎ nebyla nikdy vhodná doba na to, abych si užívala života.
I když jsem si s manželem vyrazila na rande, nikdy jsem si to nedokázala pořádně užít.
Vždy mě pronásledoval pocit viny, který mi vyčítal, že jsem se vykašlala na svoje povinnosti, že jsem líná. Teprve když jsem se cítila mizerně a vyčerpaně, pocit viny zmizel.

Tehdy jsem si uvědomila, že něco není v pořádku.
Dovolit, aby pocit štěstí závisel na počtu dosažených úspěchů je problém.
Následující dny po tomto uvědomění jsem se pokusila přestat myslet na to, jak dosáhnout svých cílů, a místo toho jsem věnovala pozornost tomu, jak se cítím. Udělala jsem si čas jen pro sebe, abych přemýšlela o svém životě.
Čekalo mě bolestné zjištění. Nejenže mě můj život netěší, ale navíc mi přitom spousta věcí uniká.
Zapomněla jsem na hlavní cíl svého života.

Každý chce být šťastný, včetně mě. Mým konečným cílem je užívat si života. Já jsem však své štěstí neustále odkládala, abych mohla pracovat na dosažení svých cílů.
Myslela jsem si, že mám svůj život a své štěstí pod kontrolou, ale nebylo tomu tak. Nechala jsem tyto krátkodobé cíle, aby ovládaly můj život. Výsledkem bylo následující…

Vzdálila jsem se svým blízkým.
V mých představách šťastného života jsem vždy žila se svou rodinou a pro svou rodinu. Ale hořká pravda byla, že v reálném životě ne.
Ve skutečnosti jsem je odmítala, když o mě projevili zájem. Měla jsem pocit, že nerozumějí mým rozhodnutím.
Celý důvod, proč jsem potřebovala dosáhnout stále více, byl ten, že jsem chtěla být s nimi, až na mě budou moct být hrdí. Ale to oni nechtěli. Chtěli mě, ne moje tituly.
Kdykoli jsem dosáhla něčeho dalšího, byli šťastní. Ale ne kvůli tomu úspěchu, protože viděli šťastnou mě.
Část mého vysněného života už se mnou byla, ale já ji neviděla.

Zranila jsem své vlastní city.
Jelikož jsem byla zaneprázdněná honbou za představou svého dokonalého života, měřila jsem svoji hodnotu dle vlastních úspěchů, neměla jsem se ráda.
Když jsem nedosáhla svého cíle, cítila jsem se nehodná a trestala se za to.
Když jsem něco získala, nebylo to dost výjimečné, abych na to mohla být hrdá. Dokonce jsem se bičovala za to, že jsem se nesnažila víc, abych získala něco většího.
Měla jsem k sobě přísný vztah. Myslela jsem si, že nikdy nebudu dost dobrá, aby si zasloužila svou vlastní lásku, nebo lásku kohokoli jiného.
Je bolestné věřit, že nejste milováni.

Poškodila jsem své zdraví.
Protože jsem se upnula na dosažení svých cílů nade vše, ignorovala jsem své tělo, když volalo po odpočinku. Myslela jsem si, že si zasloužím odpočinek až tehdy, když už nemohu dál pracovat, když mi dojde veškerá energie.
Pokud jsem odpočívala dříve, než mi došla energie, považovala jsem se za poraženou. A poražený ničeho nedosáhne.
Pracovala jsem až do vyčerpání, jen abych si zasloužila odpočinek. Fyzicky jsem vyčerpávala svůj imunitní systém, až by mě snadno zlomilo i obyčejné nachlazení.

Učím se být šťastná i se svým nedokonalým životem
Všichni máme tendenci srovnávat se s ostatními. Vyrostla jsem v přesvědčení, že život je závod, a snažila jsem se být nejrychlejším koněm. Sociální média to ještě víc zhoršila. Vidíme jiné úspěšné lidi a toužíme po jejich životě. Myslíme si, že kdybychom byli stejně úspěšní jako oni, stejně bohatí jako oni, stejně talentovaní jako oni, byli bychom stejně šťastní jako oni.
Jenže tak to není.

Pravdou je, že jsme různí lidé, máme různé cíle a touhy, ale to nejsou faktory, které by měly rozhodovat o našem štěstí.
Štěstí není výsledkem našeho úsilí. Nelze ho měřit našimi úspěchy.
Štěstí je směr, který si zvolíme, a způsob, jakým žijeme svůj život. Pro někoho je štěstí každý den slyšet v telefonu hlas své maminky. Někoho jiného může činit šťastným pozorování všech těch vtipných věcí, které dělá jeho roční neteř. Může to být pohled do očí vašeho manžela, když s ním trávíte čas.
Štěstí se pravděpodobně dá měřit smíchem. V hloubi duše je štěstí láska a sebeláska. Je to uvědomění si, jak krásný váš život vlastně je.

Zde je několik věcí, které jsem udělala, abych objevila své vlastní štěstí.

Meditace
Meditace mi umožňuje popadnout dech, zpomalit a podívat se na svůj život z úplně jiné perspektivy.
Dříve jsem si myslela, že nikdy nedokážu meditovat, protože nedokážu sedět v klidu a na nic nemyslet. Ale začala jsem pomalu, pouze s osmi minutami denně, a překvapila jsem sama sebe.
Nakonec jsem zjistila, že meditace není o tom, že si vyčistíte mysl a nebudete na nic myslet; je o tom, že skutečně přijmete to, kým jste, a nenecháte se ovládat zbrklými myšlenkami. Pomáhá mi nahlížet na své myšlenky a odpoutat se od nich, vypustit všechen chaos.

Žijte v přítomnosti
Poté, co jsem začala praktikovat meditaci, začala jsem plně přijímat přítomný okamžik. Zpočátku to nebylo snadné, protože moje mysl neustále bloudila. Ale jakmile jsem se odevzdala přítomnosti, začala jsem skutečně žít v daném okamžiku a projevovat se v něm.
Už se nesnažím číst knihu při obědě. Už nemyslím na svou práci, když vařím nebo se sprchuju. Místo toho se snažím vychutnávat jídlo v každém soustu, poslouchat různé zvuky, které v kuchyni vydávám, cítit, jak mi po těle teče teplá voda, a nechat ji, aby ze mě smyla všechen stres a úzkost.
Nemusím snad ani říkat, že jsem se nikdy necítila živější. Nyní si uvědomuji, jak krásný a barevný je můj život.

Začněte si psát deník vděčnosti
Svůj den končím psaním deníku vděčnosti. Zpočátku mi to připadalo hloupé, ale zapisování všech krásných věcí mi rozjasňuje život a nutí mě si jich ještě více vážit.
Ať se snažíme sebevíc, nikdy se nemůžeme cítit stále dobře. Život je někdy krutý. Přesto mi deník vděčnosti pomáhá zbavit se destruktivních emocí a cítit vděčnost za to, co mám.

Afirmace sebelásky
Den začínám tím, že si říkám, jak je život krásný a jak moc se mám ráda. Než vstanu z postele, usměji se a řeknu si: „Děkuji ti za další krásný den. Mám tě ráda.“
Když položím nohy na podlahu, poděkuji si a znovu si řeknu: „Mám tě ráda.“ Toto opakuji padesátkrát denně a díky tomu jsem v sebe postupem času začala věřit.
Je to něco, co mi otevřelo oči a změnilo život. Uvědomit si, jak je krásné probudit se do nového dne, cítit lásku a užívat život naplno.

„Dnešek možná není dokonalý, ale je to dokonalý den, kdy se můžeme cítit šťastní.“ ~Lori Deschene

Štěstí není něco, o co bychom měli usilovat v budoucnosti. Štěstí je k dispozici právě teď, tam, kde se právě nacházíte. Když se přestaneme honit za stínem štěstí, začneme si uvědomovat, že všechny věci, které ke štěstí potřebujeme, tu s námi byly celou dobu.
Stále si stanovuji cíle, za kterými se chci vydat, ale už si podle nich neuspořádávám svůj život. Přestala jsem se srovnávat s ostatními. Přestala jsem se snažit stát člověkem, o kterém se domnívám, že bude jednou šťastný. Nyní si skutečně uvědomuji, na čem mi opravdu záleží.
Postavila jsem se do středu svého života a odevzdala se svému srdci, své duši. Nechávám své srdce, aby mi řeklo, kdo skutečně jsem. Vidím, slyším, cítím a ochutnávám jako nikdy předtím.
Užívám si všechen čas, který trávím s manželem, těší mě volat každý večer mamince, jen abych slyšela její hlas. Užívám si, když mohu tiše sedět a naslouchat tomu, co mi chce říct moje duše.
I když má život vzestupy a pády, teď už vím, že všechny emoce mají svoji barvu na mém obrazu šťastného života. Vážím si toho, že je mohu každý den cítit.
Vím, že můj život není dokonalý, ale dnes je nejvhodnější čas na to, abych se cítila šťastná.

autorka: Mai Pham / přeložila aluška.org © 2021 ze Zdroje