Aluška.org: Věděním ke svobodě

Byla jsem ve snu. Neuvědomovala jsem si, že spím. Seděla jsem na nějaké pohodlné pohovce, či snad posteli a na poličce kousek ode mne ležela kniha. Předtím jsem v tomto snu pracovala na poli a sklízela nějakou zeleninu, tak mi připadalo logické, že si teď odpočinu a trochu si něco přečtu.
Vzala jsem knihu do ruky a prohlížela si ji. Byla tmavě modrá, na přední strašně obálky byla barevná koláž. V pozadí byl vytištěný takový stupňovaný kruh, podobně jako na uhloměru. Tento symbol se často ukazuje u materiálů, které se týkají cestování v čase. Na obálce byly nějaké tváře lidí a jeden mimozemšťan. Kniha byla ve formátu A5 a byla docela tlustá, vypadala tak dvacet let stará. Přesný název obálky si nepamatuji, ale vím že byl dlouhý a zhruba ve slovasmyslu: ,,Utajené poznání, pravda o světě, rozkrytí tajných organizací, světovláda…“
Říkám si, že do ní jenom nakouknu. Že to bude asi něco o Iluminátech, NWO, nebo vysvětlení nějakých záhadných jevů, jako jsou kruhy v oblilí, UFO, jevy na nebi atd. Asi zajímavá kniha… Tak jsem se uvelebila do polosedu a otevřela si knížku na klíně.

V tu ránu se udělala tma a já cítím, jak se mě něco snaží škrtit, a jak to na mě sahá i po těle. Uvědomila jsem si, že jsem tu knihu neměla otvírat, že to vylezlo z ní.
Možná, že to byl ve skutečnosti symbol přechodu do jiné dimenze, možná fungovala podobně, jako ve snech fungují pro přechod dveře.

Když to nepolevovalo, snažila jsem se volat o pomoc a myslela si, že někdo přijde a vyřeší problém. Ještě jsem nechápala, že už nejsem v tom původním snu s knížkou, že tady žádní lidi nejsou. Jenom prázdná tma a ten pocit škrcení.
Jenom jsem naprázdno otvírala pusu, ale žádný hlas nebyl slyšet. Dokonce jsem cítila, jak mi to jakoby strká ruku do krku, bylo to neskutečně odporné. Asi jako když v pohádce Asterix a Velké hry, vleze Obelixovi do pusy ten černý pavouk a jak ho pak vyplivne. Ble. Ble.

Trvalo to celkem dlouho, mezitím mi došlo, že když je všude tma, když očima nic nevidím, není slyšet můj hlas a nikdo nepřišel na pomoc, tak jsem očividně v AC kdesi ve vesmíru… Že toto není moje fyzické tělo, že jsem asi v astrálním. Dává to logiku, člověk ve snu cestuje astrální tělem po Vesmíru a já omylem potkala venku něco, co mi přerušilo sen a uvízla jsem kdesi… Blbá knížka. Neměla jsem ji vůbec otvírat. Příště si dám fakt velký pozor, co čtu ve snech.

Došlo mi to i ve chvíli, kdy jsem začala mít mentální obrazy, které částečně útržkovitě nahrazovaly chybějící vidění. Bylo to moc zajímavé.

Představte si, že ležíte ve tmě a máte zavřené oči, takže nic nevidíte. Ale chcete například mluvit se svým strážným andělem, takže ho zavoláte. A ve vaší mysli se začnou objevovat obrazy, jak u vás ta bytost stojí a jak na vás mluví. A začnete pocitově nebo myšlenkově vnímat, co říká. Spousta lidí má problém rozlišit, jestli je to jenom jejich fantazie, nebo jestli to skutečně existuje…. Existuje to.

Rozdíl mezi fantazií a vnitřním zrakem je zejména v tom, že vnitřní zrak je obraz či vjem, který k vám přijde sám. A může být pocitově i děsivý, když vnímáte něco zlého. Fantazie je, když si ten obraz záměrně vytváříte, když ho aktivně vymýšlíte a i když jsou tam nepěkné věci, tak se jich nebojíte, protože je to všechno vaše a nežije si to svým životem. Prakticky to máte pod plnou kontrolou a můžete si vizualizovat co chcete a jak chcete. (O kontaktu se strážným andělem i vnitřním zraku píšu podrobněji v knize Anděl strážný)

Uvědomila jsem si, že mám přesně ten druh vnitřního zraku, že sice nevidím očima, ale vidím v hlavě (mozkem) obrazy toho, co se děje. Ale nic z toho nebylo vizuální, všechno bylo vidět jenom v mé hlavě. Mělo to podobnou formu, jako když si vyjevíte intenzivní vzpomínku, nebo když se vám právě aktivuje nějaká vize vnitřním zrakem.

Viděla jsem sebe samu ve tvaru lidské postavy, velice průhlednou, průsvitnou a spíš v obrysech. Obrysy byly bílé a postava se nacházela opravdu v prostoru, kde nebylo vůbec nic, absolutně nic. Proto asi nebylo nic vidět zrakem. Druhý mentální obraz byla podoba nějaké hnědě zbarvené postavy, která byla také z většiny průhledná a útočila na moji bílou postavu.
Když jsem tento mentální obraz viděla, zorientovala jsem se a najednou mi došlo, co musím udělat. Přestala jsem se bránit tomu škrcení a místo toho jsem natáhla ruce dopředu, abych dosáhla na tu druhou hnědou bytost.

V hlavě jsem měla intenzivní myšlenku, že jsem silnější a mocnější než ona, a že ji od sebe odtrhnu sílou. Že mě nikdo nebude šikanovat, pokud se od něho nenechám šikanovat. A volání o pomoc očividně jako sebeobrana nestačí.

Opravdu jsem dlaněmi obou rukou došla k nějaké hmotě. Nebyla to hmota jako z tohoto světa, když si sáhnete na zeď, nebo na živou bytost. Tato hmota spíš byla, jako když saháte na stlačenou energii. Něco, co není hmotné, ale je to zhuštěné, stlačené. Pořád to ale bylo dostatečně hmotné pro moje ruce. V hlavě jsem viděla mentální obraz, že je to hruď té bytosti, ale neviděla jsem ji celou, byl to jenom krátký záblesk.
Zapřela jsem se rukama proti její hrudi a odtlačila ji od sebe. Šlo to. Člověk se zkrátka nesmí nechat a nesmí se bát. Kdo se bojí, ztratí moc.

Když mě to pustilo, vstala jsem a utíkala pryč… Nevěděla jsem, kam utíkám, ani pode mnou vyloženě nebyla cítit podlaha, běžela jsem jakoby vzduchem. Všude byla pořád tma. Svůj útěk jsem viděla mentálním zrakem, pořád jsem byla průsvitná lidská postava s bílými obrysy.

Krátce na to jsem cítila, jak zrychleně letím a pak jak si moje astrální tělo lehá. Bylo mi jasné, kam si lehá. Snažila jsem se uklidnit, aby mohlo v klidu dolehnout, protože jsem se jinak pohyby oddělovala a tím situaci komplikovala. Takže jsem chvilku nehnutě ležela a čekala, než se astrální tělo usadí a než se mi zapnou fyzické funkce.
Po nějaké době jsem už mohla otevřít oči. Ležela jsem na zádech ve své posteli. Je to opravdu divný pocit, když prožijete něco takového, tak fyzického, ale v jiné dimenzi. A najednou otevřete oči  a máte tady svoji ložnici, svůj polštář, svoji hezkou měkkou postýlku, teploučko, klídeček a všechno je najednou v pořádku.

Obvykle se mi v astrálu nic nepříjemného neděje, dost mě to překvapilo. Ale vlastně to nakonec nebylo až tak hrozné, spíš to gradovalo tím, že člověk se lekne, pak se toho bojí a než se zmobilizuje a sebeuvědomí, tak to trvá a mezitím nepříjemná situace pokračuje i tehdy, kdy by už nemusela.

Rada závěrem. Pokud najdete ve snu knížku, dobře se podívejte jaký má obal a o čem je. Pokud si nejste jistí, raději ji ani neotvírejte, nevíte co z ní vyleze.