Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dnešní výběr z poradny na adrese [email protected] se týká určení a rozlišení zdravé duchovní cesty, která odpovídá individuálním potřebám člověka.
Potřebujete i vy konzultovat? Napište mi. Je to zdarma.

Dobrý večer přeji Alue,
obracím se na Vás s prosbou o radu či pomoc. Hledám cestu jak dál ve svém životě, abych mu dal vyšší smysl. Cítím, že potřebuji provést nějakou zásadní změnu, jen nevím, jak nebo s čím začít.
V minulosti se ve mně probudila silná touha po nalezení opravdového smyslu života. Nějakým způsobem mě silně oslovovaly východní filosofie a různá literatura pojednávající o duši člověka, o jemných světech, o životě po smrti… Byl jsem velice zapálený čtenář a duchovní hledač odpovědí na mnohé otázky. Navštívil jsem i různé přednášky a semináře. Bylo to pro mě úžasné období.
Postupně se mi stalo i to, že jsem začal vnímat různé jemné energie a také astrální svět. Problém to začal být ve chvíli, kdy mě tento jemný svět začal čím dál více pohlcovat a já ztrácel pevnou půdu pod nohama. Komunikoval jsem s duchy, slyšel jsem hlasy a nechal se jimi ovlivňovat… To už nebylo dobré. Moje okolí si toho samozřejmě taky všímalo a skončilo to pro mě pobytem v psychiatrické nemocnici. O pár let později jsem si tento pobyt zopakoval poté, co jsem zkoušel vysadit všechny léky. Nyní už jsem opatrnější a dávky léků snižuji ve spolupráci s paní doktorkou. Nyní jsem ve stavu, když už nejsem úplně otupělý, ale opět jsem schopen i leccos jemnějšího vnímat.
Tak mě něco přivedlo k Vaší knize Svět za oponou, kterou mám už dávno ve své knihovničce a já jsem ji znovu otevřel a začal jsem číst. Teď už vím, že jemné světy existují, stejně tak i duchovní pomocníci a bytosti přírody. Je to všechno úžasné. Teď jsem ale opatrný a držím se spíše při zemi po předchozích zkušenostech. Nicméně cítím, že potřebuji nějak vybočit ze stereotypu, udělat nějakou změnu ve svém životě.
Snažím se pracovat i na sobě a to především na chtění dobra a s tím spojené čistoty myšlenek. Vnímám, jak je to blahodárné, když člověk dokáže zklidnit svou mysl a více se soustředit na svoje nitro. Co byste mi doporučila, na co se nejdříve zaměřit?

Předem děkuji za případnou radu či pomoc. Toužím se dále duchovně rozvíjet protože jsem přesvědčen, že to má smysl. A když se mi podaří najít správnou cestu pro sebe, tak třeba jednou budu moci i pomáhat druhým.

Dobrý den,
Moje zkušenost mi ukázala, že skutečné duchovno je hledání cesty k sobě sama, dobro a pěstování osobního vztahu s bohem, nebo Nebeským otcem. Jak to kdo dělá prakticky, se individuálně liší a je potřeba, aby si člověk našel to, co mu bude vyhovovat a co sedne do jeho rutiny. Někdo cvičí, někdo zpívá, někdo si hraje s kamením, někdo rád vykládá karty… všechno je v pořádku, pokud to člověku přináší dobré výsledky a radost.

Mělo by vám to pomáhat být klidnější, odolnější, lepší člověk, lépe fungovat v životě.
Ve chvíli, kdy vás to jakýmkoli způsobem oslabuje, už se nebavíme o duchovním rozvoji, ale o nějakém patologickém procesu. Lidé, kteří se tématikou profesionálně zabývají (např. šamani, exorcisté, léčitelé) se shodují na tom, že je někdy těžké odlišit psychickou poruchu od psychospirituální krize nebo od skutečného duchovního daru, nejlepší je tedy spíš sledovat následky nebo plody, jestli jsou dobré nebo špatné a podle toho celou věc hodnotit.

V paměti mi utkvěla věta mé blízké přítelkyně, která je psycholožkou a se kterou konzultuji. Vyprávěla mi, že byla v blázinci navštívit pacienta, který jí asi dvě hodiny vyprávěl velmi květnatě o lásce k bohu, o tom jak s ním mluví, jak mají hluboký vztah. Prý to bylo velice krásné.
A pak nahlédla do jeho záznamů a zjistila, že tento člověk brutálně ubodal nožem svého kamaráda, protože si myslel (asi mu to sdělil ten jeho „bůh“), že mu ten jeho kamarád krade myšlenky, že mu leze do hlavy…

I já jsem měla známého, který před smrtí velmi intenzivně mluvil s něčím znepokojivým, čemu říkal Gabriel, to ho odrazovalo od léčby jeho tělesné choroby, na kterou bohužel následně zemřel. Táhlo se to roky a nenechal si poradit, byl si jistý, že Gabriel vše ví a vše vyřeší.

Z tohoto si můžeme vzít ponaučení, že kdo hodně květnatě mluví o víře a o bohu, slyší hlasy, myslí že mluví s bohem, nemusí být ve skutečnosti vůbec duchovním člověkem. Může to být psychická nemoc. Takže se to nemůže považovat za jistý indikátor.

Co je tedy ten skutečný indikátor a skutečný projev duchovního rozvoje?
Kromě už zmíněných plodů a následků, bychom si měli všímat i posunu v našem nitru. Jsem klidnější? Spokojenější? Ustupuje mi úzkost, odchází deprese? Lépe vycházím se svým okolím? Mám víc energie a lépe spím? Jsem zdravější? Vede mě to k lepšímu životu, stoupám spíš nahoru?

Duchovno tedy není nějaká konkrétní technika, nebo konkrétní symptom. Je to styl života, který nám pomáhá být zdravější člověk, žít kvalitněji a mít hlubší životní hodnoty.

A tím se konečně dostávám k odpovědi na tu otázku, kterou se mě ptáte. Pokud máte tento pocit, znamená to, že vaše duše baží po něčem, co ji bude vyživovat, co vám dá zakusit pocit, že jste součástí něčeho většího, krásného, že jste věčná duchovní bytost, nebo že jste milovaný. A nikdo vám nemůže říct, skrze co tyto pocity můžete prožívat, je prostě potřeba začít zkoušet různé věci a zjistit, co vám dělá dobře a co vám tyto povznesené pocity přináší. Pokud pořád hledáte, ještě jste to nenašel, tak hledejte dál.

Pro někoho je to meditace v lese, pro jiného milování s partnerem, někdo hraje na flétnu, někdo hledá s virgulemi vodu na poli, někdo dělá charitu, někdo sází květiny a pak se tetelí, jak mu to kvete. To všechno mohou být projevy duchovního života a spojení s hlasem své duše, i když mohou působit všedně. Důležité je to, co se odehrává ve vás.

Specificky se vyhněte tomu, co u vás předchozí krizi způsobilo, abyste do toho nespadnul znovu a nezačal se motat v kruhu, tím byste zbytečně ztratil energii a čas. Už máte předchozí zkušenosti, takže pozorujte co se ve vás děje a vyhodnocujte průběžně jestli vám nějaká nová věc dělá dobře, jestli jste lepším klidnějším člověkem a lépe fungujete, nebo ne.

s pozdravem
Alue K. Loskotová

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2025