Aluška.org: Věděním ke svobodě

Za poslední desetiletí se mnoho eskymáckých tradic souvisejících s těhotenstvím a mateřstvím změnilo, přesto je velmi zajímavé ohlédnout se o nejméně půl století zpět a podívat se, jak dříve Eskymáci přicházeli na svět.

,,Jen žena sama ví, jak jí můžeme pomoci“.

Tak by se dala shrnout filozofie Eskymáků, která vychází z toho, že každá žena musí přesně vědět, co se v ní v souvislosti s těhotenstvím a porodem odehrává. Bylo nesmírně důležité, aby budoucí maminka přesně věděla, jak porod postupuje, protože vzhledem ke kočovnému životu eskymáků velká část žen rodila sama bez pomoci někoho jiného.

Eskymácké ženy si proto předávaly moudrosti a zkušenosti související s těhotenstvím a porodem z generace na generaci a první rady většinou Eskymačky dostaly již v pubertě. Díky tomu většina budoucích maminek věděla o těhotenství poměrně brzy.

Těhotná žena měla v eskymácké komunitě výjimečné postavení – byla chráněna, opatrována a byla osvobozena od těžších prací, které by jí nebo dítěti mohly ublížit.

I Eskymáci – stejně jako každá jiná kultura – měli své pověry související s těhotenstvím.

Budoucí maminka například nesměla vyjít po celé těhotenství z domu pozadu, jinak by se miminko narodilo koncem pánevním. Také se věřilo, že čím častěji se těhotná žena miluje se svým manželem, tím se dítě v děloze lépe vyvíjí a roste. Pokud těhotná žena začala něco šít nebo vyšívat, měla práci dokončit ještě před porodem. Jestliže to nestihla, porod měl být únavný a zdlouhavý. Těhotná maminka však podle Eskymáků mohla ovlivnit délku porodu už během těhotenství: pokud chtěla rychlý a hladký porod, neměla dlouho sedět na jednom místě, měla být aktivní a čilá.

Pro Eskymačky byl pohyb důležitý i u porodu samotného. Budoucí maminka měla ke zmírnění porodních bolestí chodit nebo se pohybovat, ale nesedět na místě. Samotný porod probíhal vždy odděleně, aby maminka měla soukromí. Někdy u porodu byla s budoucí maminkou starší žena. Průběhu porodu však moc nepomáhala, působila spíš jako psychologická podpora.

Místo porodu záviselo na ročním období – v létě měla maminka k dispozici speciální stan, v zimě igloo, které musel vytvořit budoucí tatínek. Jak stan, tak i igloo byly postaveny jen pro narození jednoho dítěte a nebyly využívány k jinému účelu. Podlaha byla pokryta kůžemi z jelenů karibu a podle toho, co mamince během porodu lépe vyhovovalo, mohla si vybrat ze tří tradičních poloh. Některým maminkám vyhovovala poloha v dřepu, jiné dávaly přednost poloze na boku se zvednutým pokrčeným kolenem. Nejčastější poloha byla v kleku na polštáři z jelení kůže. Většina eskymáckých žen považuje polohu na zádech za velmi nepřirozenou.

Novorozené miminko bylo důkladně umyto a zabaleno do králičí a pak do jelení kůže. Stará eskymácká tradice zakazovala připravovat oblečení pro ještě nenarozené dítě, proto oblečení pro miminko šily příbuzné dítěte až po jeho narození.

Ve stanu nebo igloo, kde se dítě narodilo, zůstávala maminka s miminkem jestě asi měsíc po porodu. Nesměla vykonávat žádné práce, měla se jen starat o dítě a odpočívat. O maminku samotnou se staral manžel, bydlel však odděleně.

Po měsíci se maminka i s miminkem přestěhovala k ostatním a nového člena rodiny všichni přivítali potřesením ruky. Narození dítěte bylo pro Eskymáky velikou událostí. Bylo jedno, jestli se jako prvorozené dítě rodiny narodil chlapec nebo holčička. Chlapec mohl pomáhat lovcům a holčička zase s péčí o mladší sourozence.

Jméno dostávalo dítě až osmý den po narození, bylo pokřtěno šamanem a obvykle bylo pojmenováno po nedávno zesnulém příbuzném. Eskymáci věřili, že dítě tak získá vlastnosti zemřelého. Rodiče také mohli dát dítěti jméno po žijícím členu rodiny, v takovém případě dostávalo dítě od této osoby dar.

Eskymácké maminky kojily své děti do té doby, než přišlo na svět další dítě nebo do dvou až tří let. Byla to výhradně maminka, která se starala o novorozené děti, když byly dětem tři měsíce, část péče o dítě se rozdělila mezi svobodné sestry maminky nebo babičky dítěte. Díky tomu si dítě lépe zvyklo na širokou rodinu a mělo možnost poznat celou paletu nejrůznějších citů.

V dnešní době většina eskymáckých žen dává přednost péči lékářského personálu a odjíždí porodit své děti do porodnice. Vzhledem k tomu, že většina porodnic je dost daleko od bydliště budoucí maminky, ukazuje se, že maminky by rády uvítaly komfort porodit své dítě doma, ale za asistence školené porodní asistentky.

zdroj: http://www.porodnice.cz/clanky/jak-se-rodili-eskymaci-0