Aluška.org: Věděním ke svobodě

Jak zlepšit svou techniku astrálního cestování? Jak rozlišit AD od LD nebo od normálního snu? V čem spočívá rozdíl astrálního světa a snového světa? A jak se ze začátečníka stát pokročilým, jak a kde si člověk může osvojit funkční techniky pro efektivní a kvalitní zážitek astrálního cestování? Odpovědi najdete v dnešním článku, který je založený na korespondenci přes kontaktní mail webu aluska.org

Dopis čtenářky:

Ahoj Alue,
Rozhodla jsem se ti napsat, protože moje znalosti ani zkušenosti mi už nestačí a tak jsem si říkala, že ty bys třeba mohla vědět… Říkala jsem si navíc že to asi bude lepší, než hledat na internetu a nevědět co je kec a co pravda…

Někdy když se ráno probudím, dokážu se „vykulit“ z těla vedle postele na zem. Začlo se mi to dít až docela nedávno a udělala jsem to vlastně schválně, s tím, že chci do astrálního světa. Nikdy předtím se mi to ale nedařilo.

Ten svět je na první pohled stejný jako realita, jen se tam (většinou) okamžitě stane to, na co pomyslím. (Což se mi v lucidních snech nestává. Tam můžu přemýšlet jak chci a pokud mám něco měnit, jsou to obrovské posuny, které cítím. Tady ne.) Jediný rozdíl je teda v tom, že se tam občas vyskytují osoby, nebo situace, které se absolutně vymykají realitě. Jen prostředí ve kterém se nacházím, je stabilní. Což ve snech taky nemám.

Ale hlavní věcí proč tedy nevím, zda je to astrál, nebo lucidní sen, je to, že se probouzím tak, že začnu vnímat své tělo. Žádné dosedání z vrchu, ani když se do toho stavu dostávám, nikdy nevyletím nahoru, nebo něco podobného. Taky se někdy stane, že se jakoby vrátím do těla, vzbudím se do snu a pak pokračuju život v tom snu, aniž bych věděla že je to sen.
Možná mi to přijde tak podivné, protože jsem velmi nesoustředěná a ten svět si pak dělá co chce. Nevím… Často se mi ve snech stane, že mi dojde že je to sen, ale jakoby tam byla nějaká bariéra, která mi nedovoluje se probudit úplně. Tak v tom snu dělám to co do té doby a zase usnu. A někdy se mi to stavá právě i po tom co se „vykulím“ z těla. Prostě to najednou přestane dávat smysl, já jsem úplně mimo a pak se většinou probudím v posteli. Kdyby tam nebyl ten začátek, řekla bych že je to prostě hodně stabilní sen…

Abych dala přesnější příklad. Jednou jsem se ráno vykulila z postele u sebe v pokoji. Nešlo mi vidět, takže jsem sahala všude kolem sebe a snažila se soustředit na přítomnost. Nakonec jsem trošku vidět začla, ale jakoby mi nešly otevřít oči. Pak jsem chvíli chodila po pokoji a přemýšlela jestli je to realita, nebo ne. Seděla jsem na židli a když jsem se z ní zvedla, jakobych zakopla a spadla na postel. Napadlo mě, že snad budu ještě lítat. Pak mě znova napadlo, proč vlastně ne.
O chvilku později jsem se propadla do vesmíru a plavala v něm jako v bazénu. Začla tam hrát písnička a já chtěla na nějakou planetu. Pak jsem se vzbudila v posteli, ve stejné poloze jako jsem usnula…
Taky si vzpomínám, že si v tom „stavu“ pořád s někým povídám. Dělám to i v realitě, hlavně když jsem ve stresu. Že mám v hlavě rozhovor sebe s někým, ale ne v takové obrovské míře. Tam to dělám vždycky a hodně. Nevím jestli to něco znamená, ale radši to píšu…

Zajímalo by mě teda, co ty stavy jsou, jestli jen podivné sny, kdy mám bujnou fantazii (to se mi taky stávalo, že jsem si myslela že jsem v astrálním světě, ale byl to jen sen. To bylo ale trochu jiné. Zdá se mi o tom, na co myslím…), nebo to vážně může být astrální cestování…? Můžu to nějak rozvíjet? Jak si mám být třeba jistá, že zrovna spím a není to realita? Jak si mám „udržet vědomí“?
Já vím, že pokud je to ac, asi bych si tím měla být jistá. Ale já si nejsem jistá nikdy v ničem, tak by mě zajímal tvůj názor…

Děkuji kdyžtak za odpověď.
S pozdravem E.

Odpověď:

Ahoj,
Četla jsi knížku Cesty mimo tělo? Tady je v .pdf, vytiskni si ji a pozorně nastuduj. Dozvíš se z ní všechny techniky které potřebuješ vědět a také lépe pochopíš, jak si otestovat, kde vlastně jsi.

Četla jsem různé knihy na téma AC, ale v žádné z nich nebyly návody, praktické techniky a skutečné rady jak na to. Jenom bambilion omáčky a keců co všechno autor viděl, kam všude se dostal a návod pro začátečníky, který i tak najdeš na internetu. Tato knížka je ale skutečná učebnice, která se soustředí na lidi, kteří už to umí a potřebují se tam začít pohybovat. Popisuje celou věc poměrně technicky a střízlivě. Podle mě je absolutně nepřekonatelná.

Máš v tom zmatek, protože tvoje AC je hodně nestabilní. A nestabilní je proto, že máš lehký spánek. Zlepší se to buď tím, že zlepšíš svoji techniku a tím i svůj zážitek, nebo to doženeš četností. Některé výstupy jsou delší a stabilnější, protože jsi při nich víc vytuhlá a nejsi v polospánku. Polospánek je doba, kdy se nejsnadněji a spontánně vyvalíš ven, ale potom si to musíš vychytat tak, abys zůstala vědomá a zároveň se nebudila. A to je těžké. Začátečníkovi to většinou přesně v této fázi pokazí jeho nadšení a vzrušení, že je venku. Musíš být plně při vědomí, být stále v kontaktu s prostředím, ale nesmíš se z ničeho vzrušit, jinak tě to vytrhne – a to je těžké, když jsi v kompletně jiném vesmíru, kde se může stát naprosto cokoli. Ideální stav je plně přítomný pozorovatel.
Od toho slouží stabilizační techniky po výstupu – najdeš je v poslané knize. Pro mě byly tyto techniky úplně převratné.

Proč se AC stírá se spánkem: Když usneš, vystoupíš ven z těla a cestuješ po vesmíru, ale neuvědomuješ si to. Procházíš různé světy, alternativní roviny, nebo projíždíš svoje podvědomí, kde šrotuješ svoje zážitky a dojmy. Při probuzení se zase nevědomě, automaticky, vracíš do těla.
Zkus si všímat, když se budeš budit přirozeně sama bez budíku a pomalu, jak ve chvíli kdy nabíráš vědomí cítíš lehkost (dosedáš) a postupně jak se víc probouzíš, padne na tebe tíha. Když se na to zaměříš, začneš si všímat jak odlétáš při usnutí a jak ráno dosedáš zpátky. Hodně to vyvstane, když tě při tom něco vyruší. Usínáš, odlepuješ se, něco cvakne a tebe ho hodí zpátky. Tehdy si víc uvědomíš, jak padáš zpátky do těla.

Co je teda vlastně AC? Je to vědomá duševní cesta. Místo aby jsi nevědomky cestovala do náhodných neznámých světů, vyjdeš cíleně, vědomě, u sebe v pokoji a pak se rozhoduješ co tam budeš dál dělat. Je to jiná dimenze, je nehmotná, má jiné vlastnosti, protože i ty máš jiné vlastnosti. Nespíš, ale vědomě se tam rozhoduješ co a jak. Ten svět na tebe reaguje víc, protože když jsi při vědomí, je silnější i tvá myšlenka. Když jenom obyčejně spíš, tak prostě pluješ a bereš co ti přijde, proto tam máš mnohem omezenější moc.

Stalo se mi ale také, že jsem nevystoupila u sebe v pokoji, ale teleportovalo mě to do budoucnosti (to byla asi jedna z nejlepších cest), nebo jsem vystupovala v místech, kde jsem měla postel jako dítě, takže ne vždy je to prostředí stejné jako v reálu. Ne vždy to bude tvoje ložnice. Ale zajímavé je, že když jsem vystupovala ze své bývalé ložnice a rozhlédla jsem se, můj pokoj tam nebyl. Teď je tam nějaký obyváček, už to neslouží jako ložnice. Kdyby bylo AC jenom normální sen, čekala bys, že tam uvidím vzpomínku na dětský pokoj, ale není to tak. Vidím místnost, která tam pravděpodobně je dneska, s novým moderním nábytkem. Tedy AC je výlet do jiného druhu nehmotné dimenze, než kam cestuješ ve spánku a má větší tendenci kopírovat hmotnou realitu.

V AC se dá usnout – je to duševní cesta, pokud přestane být vědomá, promění se na normální sen. Nakonec rozdíl mezi LD a AC bude v tom, že AC je od počátku vědomě řízeno a svět na tebe reaguje citlivěji, zatímco LD je svět, ve kterém se náhle probereš a scénář už je ale rozjetý, nejsi jeho pánem.

Obvyklá lidská představa je, že AC je něco úplně jiného než spaní, protože sny mají být nějaký nesmyslný mišmaš, kterým si mozek jenom třídí myšlenky. Do této teorie ale nezapadá skutečnost, že se zvedáš při usnutí, dosedáš při probouzení, nezapadá do toho fakt, že mnoho lidí ve snech vidí budoucnost. Byli i lidé, co díky spánku věštili. Sny jsou také brány do jiných světů, zřejmě ale ne všechny a ne vždycky. Je to proložené i nesourodým neřízeným mišmašem.

Že při ukončení AC neprožíváš klasické dosedání do těla, je způsobeno nestabilním AC. Spontánně tě to vrací v polospánku zpátky a jakmile upadneš do automatiky, tento prožitek se nedostaví. Pokud bys chtěla zažít opravdové sedání duše zpět do těla, zkus při perfektně stabilním AC, když vidíš i barevně, vlézt zpátky do postele a snažit se spojit s tělem. Když návrat není spontánní (neprobouzíš se, ani jsi neztratila pozornost), může proběhnout i tak, že budeš lehat na svoje tělo a nějakou dobu ti to nepůjde, někdy to i štípe, nebo bolí.

Proč máš při AC intenzivnější vnitřní rozhovor ti asi nevysvětlím, záleží jak si odpovídáš. Mohlo by to být i silnějším spojením s tvým vyšším Já, můžeš intenzivněji vnímat i svého průvodce. Zajímavé je, že ačkoliv si já ve dne povídám, při AC jsem naopak perfektně ztišená a v hlavě mi neprobíhá skoro nic. To je ten plně přítomný pozorovatel. Nad ničím nelavíruju, na nic se neptám. Jenom se dívám, nebo hmatám, a reaguju úplně v klidu s prázdnou hlavou. Když se tam objeví něco, co by mě za normálních okolností znepokojilo, vezmu to úplně v klidu a přikážu tomu. Pak ale vůbec neřeším, co to bylo nebo proč to bylo, jdu úplně v klidu dál a nenimrám se v tom. Nikdy se mi tam nestalo nic zlého, ani mi nic neublížilo.

Nevím, jestli je tvoje zesílená vnitřní mluva „chyba“, nebo jestli ti překáží zlepšit svou techniku, může to být také tvůj specifický způsob, jak to prožíváš. Mnoho lidí pro srovnání popisuje, jak během AC pozorují i nahmatají stříbrnou šňůru, nebo že jim dokonce brání odejít dál od těla – já jsem tam v životě žádnou neviděla. Ta stříbrná šňůra je podle mě jenom pomůcka pro lidi, co mají strach o svoje tělo, že se nevrátí nebo ztratí, tak jim to tam podvědomí dokresluje. Mně je to pokaždé úplně ukradené, takže to nepotřebuju.

Čili ty zážitky jsou pro každého člověka jiné, ale pokud budeš mít problém se zlepšením AC, zkus pracovat s tou samomluvou a být jenom přítomná, bez myšlenek. Jakmile se v AC nad něčím zamyslíš, začne být nestabilní a buď usneš, nebo se vrátíš zpátky. Je to vlastně stejný stav jako při meditaci. Kdyby ti dělalo problém se do toho dostat, můžeš si to za dne nacvičit, tady je návod: Jak meditovat: Průvodce pro začátečníky

s pozdravem Alu

© aluska.org 2023