Aluška.org: Věděním ke svobodě

Před rokem jsem stála na životní křižovatce. Přišel čas, kdy bylo potřeba zbavit se starého a přejít do nového. Řešila jsem otázku Jak to udělám a Jestli na to mám sílu. Podobné životní přerody doprovázejí logicky i pomyslné porodní bolesti. Loučení se starým a známým, změna, strach z neznáma, přiznání si pravdy, kterou člověk dlouho neviděl, nebo vidět nechtěl, risk. Největší bitva se odehrávala v mé hlavě. Na jednu stranu jsem viděla, že potřebuju změnu, na druhou stranu jsem se toho bála, nedokázala jsem roztřídit zrno od plev, pravdu od lží, a tento vnitřní rozkol mě brzdil v nalezení řešení. Věděla jsem, že jako první musím situaci rozmotat a rozklíčovat lidi okolo sebe, abych se mohla rozhodnout, co budu dělat dál a jak s tím naložím.

A tak jsem udělala to, co vždycky. Začala jsem se každý den intenzivně modlit. A nebyl jediný den, který bych vynechala. Každý večer, každé ráno, dokonce i během dne, když jsem měla chvilku, pomyslela jsem na zdroj života, na zdroj mé duše a prosila ho, aby mě vedl. Aby mi ukázal pravdu o mně, o životě, o lidech okolo mě, o jejich záměrech, o tom co je moje cesta a co není. Aby vrhnul světlo na situace, které pro mě byly nepřehledné, zmatečné, aby mi pomohl v orientaci. Aby mě chránil, aby mi ukázal správnou cestu, aby mi dal prostředky a sílu zvládnout můj životní přerod, který byl nutný. Prosila jsem, aby mi vyjevil pravdu a dal mi sílu k řešení.

A pomoc přišla. Nestalo se to za týden, ani za dva, ani za měsíc. To už tak s duchovní pomocí bývá. Člověk se modlí, prosí, hledá a dlouho se možná jakoby nic neděje…
Nemůžu tedy říct, že by se vyloženě nic nedělo. Vždy, když se takto modlím, ať už ke zdroji života, vesmíru, k vyššímu já, nebo ke strážnému andělovi, cítím obrovský vnitřní mír a pokoj. To je něco, co mě doprovází odmalička a s lety se to vůbec nemění. Zajímavé je, že je v podstatě jedno, jaké pojmenování si člověk vybere. Jestli tomu říká Velký duch po indiánsku, Vyšší Já podle modernější formy duchovna, nebo jestli tomu říká Velká matka, když má blíž k šamanismu a přírodě… Podstata je pořád stejná a i výsledky jsou stejné.

Tento intenzivní mír je to, co mě v první řadě přesvědčilo o skutečnosti duchovního světa a strážných andělů, dokonce to pro mě mělo větší hodnotu, než jasnovidné dary. Zatímco jasnovidnost se objeví jednou za čas, intenzivní mír při modlitbě je trvale přítomný a denně dostupný. Možná to není tak okázalé jako zjevení, ale je to spolehlivé a stálé. A proto nejen hodnotné, ale i praktické.

Když si položím otázku, co mě vlastně v dětství přivedlo k přesvědčení, že existují strážní andělé, uvědomuji si, že to rozhodně nebyla literatura, nebyl to kostel, nebyla to pobožná milující babička, nebyla to ani věřící mamka s taťkou. To jsou všechno vnější vstupy a na ty já moc neslyším. Nechávám se vést vlastní zkušeností a pokud nelze využít zkušenost, třeba protože je téma příliš nehmatatelné, nechávám promluvit alespoň pocit, intuici, dojem… proto jsem se raději nechala vést vnitřním mírem.
Tento mír je tak silný, že i dítě vnímá, že to není „z tohoto světa“ – i když i tento pojem je nepřesný, protože duchovní svět je všude, i zde – že to přichází odněkud odjinud, kde musí být tak neuvěřitelně dobře a blaze, že pouhé pomyšlení na tento posvátný prostor člověka harmonizuje, utěší, uklidní a pomůže mu usnout.

V té době jsem si všimla, že když večer zavřu oči, vidím něco nového, co tam nikdy předtím nebylo. Určitě se mnou většina čtenářů bude souhlasit, že když zavřeme oči, vidíme obvykle pořád to samé. Možná něco, co by se při troše dobré vůle dalo nazvat vzorem, nebo mapkou, nebo skvrnkami. Možná jsou to nějaké mžitky, zákalky, nerovnosti na sítnici. Možná se to mění, jak okem pulzuje krev a jak se jednotlivé části sítnice postupně prokrvují… Ten pohled bývá proto částečně stálý a trochu se zároveň mění. Rozhodně je však člověk zvyklý na určitý pohled do šedočerného cosi a všimne si, když se to nějak výrazně změní.

Najednou se stalo, že jsem večer zavřela oči a místo běžné sítnicové mapy jsem viděla uprostřed zorného pole jasné bílé světlo. To by ještě nebylo až tak moc divné, protože světlo jsem někdy v minulosti vídala, hlavně v době, kdy jsem víc trénovala vidění třetím okem. Většinou jsem ho ale viděla chvilku a pak to zmizelo…
Nejdivnější na celé věci bylo, že jsem v tom světle viděla jasně a zřetelně napsaná čísla. Bylo to 4444.

V té době jsem už měla rozvinuté své léčitelství a dokázala jsem nejen léčit duchovní tělo, ale také zjišťovat odpovědi na jakékoli otázky. Tato schopnost odpovídání na otázky mi přišla až po delší době tréninku léčitelství a objevila jsem ji v podstatě náhodou, kdy jsem si uvědomila, že tělesně cítím odpověď a že se můžu ptát na cokoli. Že se nepotřebuju ani hýbat, abych dokázala od Zdroje získat odpověď. Můžu ležet, vypadat že nic nedělám a přitom prozkoumávat tajemství vesmíru, věštit, ověřovat lidi okolo sebe, nebo ověřovat různé ideologie. Možnosti jsou v podstatě neomezené a já jsem toho využila nejvíc jak jen jsem uměla.

Tehdy jsem velmi intenzivně měřila úplně všechno a naprosto zásadně to změnilo můj vnitřní svět a pohled na svět. Čím víc a čím delší dobu jsem tu schopnost používala, tím víc jsem žasla nad tím, jak byla spolehlivá… Zkoušela jsem krátkodobé věštby a pak jsem čekala, jestli se splní, jestli jsem se trefila. Nebo jsem měřila svá budoucí rozhodnutí a pak čekala, jaký bude výsledek.
Nejenom že jsem takto našla odpovědi na věci, které jsem neuměla rozlousknout klidně 10-15 let, ale nejvíc jsem žasla nad tím, jakým obrovským mírem a pokojem mě ta schopnost naplňovala i v rozbouřených vodách. Je to stejné jako modlitba. Stejný zdroj vědění, stejný intenzivní mír a dobro.

Čím více jsem se napojovala, tím mi bylo lépe. Úplně všechno se projasnilo. Každý aspekt mého bytí se začal uzdravovat a zlepšovat.
Tohle mě vedlo. Rozuměla jsem, že to co dělám, je duchovní zázrak a cítila jsem, že mě to vnitřně mění, transformuje v lepší bytost. Najednou jsem viděla a uvědomovala si věci, které mi předtím unikaly.

Průběžně jsem tedy měřila i to, co vidím, když zavřu oči. Vycházelo mi, že je to přicházející pomoc. Nerozuměla jsem, jak by to mohlo souviset. Netušila jsem, jak velkolepé vyvrcholení bude následovat. Prostě jsem měsíce žasla nad světlem s číslem 4444. Dokonce jsem si začala všímat, že kdykoli vyjdu ven, neustále tuto kombinaci potkávám. Jakoby se skutečně duchovní svět zaměřil mým směrem a dával mi najevo svou přítomnost.

Nelenila jsem a modlila se ještě víc. Cítila jsem, že nedávám energii a čas do nicoty, ale že jsem slyšena a zřejmě i vyslyšena. Mezitím jsem usilovně pracovala a trénovala, abych byla lepší. Fascinovaly mě ty schopnosti. Fascinovalo mě měření otázek a fascinovalo mě to světlo.

Nebylo to světlo, které bych viděla třeba tři vteřiny obden a potom zmizelo. Bylo tam pořád, neustále, každý večer. Jasné, zřetelné. Mohla jsem na něj zírat jak dlouho jsem chtěla a vypadalo pořád stejně. Jakoby mi to někdo vypálil do vnitřku očí. Číslice byly stále jasně viditelné…

V životě se mi nikdy předtím taková věc nestala a ani jsem neslyšela o zkušenosti někoho jiného, kde by se tohle dělo. To jediné, co jsem se doslechla z vnějších zdrojů na toto téma, je informace z knihy od Doreen virtue, že 444 je andělská kombinace čísel.

„444: Jste obklopeni anděly, kteří vás ujišťují o své lásce a ochotě pomoci. Nebojte se, protože jejich pomoc je na blízku.“

Bylo to úplně první číslo, kterého jsem si v životě začala všímat, protože když jsem byla malá, byly knihy od Doreen Virtue populární a dobře dostupné… a teď se mi to číslo vrátilo do života. Jenomže ta forma byla naprosto šokující.
To, že někdo věří na nějaká čísla, může být jeho představa a systém víry, který nemusí nutně odpovídat realitě. Ale já jsem trávila měsíce pozorováním čísla 4444 ve světle. Aniž bych si takovou věc vsugerovala, nebo přála. Jednoduše se to spontánně stalo a já si toho všímala…
Jsou tedy andělská čísla pravdivá? Neověřovala jsem, jestli je všechno ve zmíněné knize pravda, ale co se týče čísel 444 a 4444, tak ano, to potvrdit můžu. Doreen Virtue v tomto měla pravdu. Opravdu je to nějaký kód, kterým se andělé ohlašují lidem.

A pak to přišlo.
Zalehnu večer do postele, zavřu oči a přes zavřená víčka se mi otevřel nádherný obraz.
Uviděla jsem, jak se ke mně z nebe snášejí čtyři postavy. Byly to krásné ženy, které tichounce šeptaly. Měly tak tiché a tak něžné hlásky, že jsem nerozuměla slovům. Byly éterické a překrásné.
Neměly klasickou biblickou podobu anděla, kterou si obvykle představujeme, tedy bílé roucho a svatozář. Tyto bytosti byly oblečené do překrásných šatů, které vypadaly jako složené lístky magnólie. Na jejich šatech se prolínaly barvy od meruňkově oranžové, světle růžové, po bílou. Vydávaly světlo a měly bílá křídla. Nemávaly křídly. Spouštěly se ke mně z nebe klouzavým, ladným pohybem.

Jejich krása mě naprosto ohromila. A nebyl to záblesk na vteřinu, trvalo to poměrně dlouho. Ležela jsem na zádech se zavřenýma očima, hleděla jsem na tu nádheru která ke mně sestupuje z nebe a prohlížela jsem si jejich překrásné magnoliové šaty. Právě jsem prožívala jeden z nejkrásnějších okamžiků svého života.

Po chvilce jsem najednou celou scénu viděla shora. Hleděla jsem shora já na ně a všimla jsem si, že tito čtyři andělé společně sestupují k něčemu, co vypadalo jako skleněná rakev z mléčného skla. Nebylo přes ni vidět. Byla to bariéra. Chápala jsem, že to má souvislost se mnou a že je to podobenství. Že čelím překážce, která mě svírá a ze které se nemůžu dostat ven.
Čtyři andělé sestoupili k této bariéře a společně se jí dotkli konečky svých prstů. Pak na sklo všichni čtyři naráz zatlačili.

V tu chvíli obraz zmizel. Byla jsem úplně ohromená, protože jsem v životě tak nádherné zjevení nezažila… šla jsem spát, s vědomím toho, že moje modlitby byly vyslyšeny.

Od té chvíle, jakoby ze mě opravdu sejmuli blokádu. Najednou se věci daly do pohybu. Pochopila jsem, že většinu toho co žiju, jsou mé programy a přesvědčení a že mnoho z nich mi brání v tom, abych provedla změny v některých aspektech mého života, které mi neslouží. Také jsem začala mnohem jasněji vnímat a vidět co je moje autentická skutečná cesta, co je zdravé a dobré a co je naopak cizí, podsunuté a nezdravé.

Od chvíle, co se mi tito andělé ukázali, jsem dostala nový impulz do života. Najednou jsem přesně věděla, co mám udělat. Předtím jsem to nevěděla několik let a zoufale jsem hledala cestu, řešení, nápad…. Najednou mi bylo všechno naprosto jasné. Jakoby někdo vzal baterku, zasvítil na nepřehledná místa a vysvětlil mi to. „Tohle dáš pryč, tohle si necháš, odtud musíš pryč, tohle je nezdravé, tato věc ti překáží, tohle je lež, tímto se nenecháš rozhodit, tomuto člověku nevěř, to je šmejd, tamtoho se ale drž, ten tě podpoří, tohle nedělej, to je blbá rada, raději to udělej takto, tohle ber, to ti pomůže… “ Celý ten spletenec se jakoby rozmotal a uspořádal sám.
Nemohli mě vzít a přenést na lepší místo, nemohli za mě nic fyzicky udělat, nemohli mě zbavit špatných lidí. Fyzicky jsem všechno provedla já, ale ta jasnost a psychický obrat, které mi to umožnily, přišly odtud. Přišly z duchovního světa. Najednou jsem dokázala vstát, prásknout pěstí do stolu a říct sakra takhle to bude a bude to po mým, je to můj život a nikoho jiného. Neváhala jsem zbořit něco, co mě dusilo posledních XY let… Nikdy dřív jsem to nedokázala, ale po příchodu těchto andělů najednou ano. Od té chvíle jsem cítila obrovskou svobodu a vrátila se mi osobní síla i síla vůle v takové míře, jakou jsem neměla nikdy. A od té chvíle vlastně nebyla cesta zpátky, jen kupředu, vstříc změně a uzdravení. Byla jsem jiný člověk, uzdravený, posílený, vedený duchovní silou.

Zjevení neodešlo úplně. Ještě několik měsíců poté, až do doby než jsem překonala přechodovou fázi svého života, jsem to světlo viděla. Věděla jsem, že jsou se mnou, že mě doprovázejí. Dodávalo mi to obrovskou sílu a vnitřní klid v situacích, které by jinak byly až příliš složité a až příliš těžké na jednoho človíčka. Ale s touto sílou jsem to najednou dokázala. Můj život se ozdravil. Nejenom vnitřně, i navenek.

Pokud pochybujete o tom, jestli je víra v anděly jen moderní formou duchovna a módní vlnou, nebo jestli je to báje, či náboženský konstrukt, moje zkušenosti ukazují, že jsou skuteční a reální. A že skutečně chodí na pomoc lidem, kteří je o to prosí.

Tohle bylo zatím nejkrásnější a nejsilnější zjevení andělů, jaké jsem kdy viděla a jsem za tuto zkušenost obrovsky vděčná. Dodává mi jistoty a pocitu požehnanosti ve chvílích, kdy si potřebuju dodat kuráže, nebo se opřít o neviditelnou oporu.

Pokud jste zrovna vy v náročné životní etapě, zkuste se inspirovat. Zázraky se skutečně dějí a já jsem tomu svědkem. Je však potřeba, vyjít tomu naproti. Abychom mohli obdržet pomocnou ruku, musíme o ni požádat. Pokud pomoc nepřijde hned, je potřebné vytrvat. Někdy totiž může trvat delší dobu, než náš záměr nabere pořádnou sílu, nebo než duchovní svět zformuje událost, kterou potřebujeme.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2024

O autorce

Alue K. Loskotová je holistická léčitelka a spisovatelka. Zabývá se duchovním rozvojem, psychospiritualitou, mimosmyslovým vnímáním a poradenstvím. Pomáhá klientům v nalezení duchovní a energetické harmonie prostřednictvím terapií na duchovniterapie.cz a článků na aluska.org. – více