Aluška.org: Věděním ke svobodě

Máte problémy s přílišným příjmem cukrů? Potřebujete si každý den dát alespoň nějakou sladkost a jednoduše bez ní nevydržíte? Pronásledují vás neodolatelné chutě, že jste schopní lízat i kostkový cukr? Máte doma zásobičky, kterými se tajně ládujete, když se cítíte blbě, nebo když se nudíte? Víte, že vás vaše posedlost cukrem obtěžuje?

Trpíte překyselením organismu? Plísněmi? Odvápňováním zubů? Chcete s tím vším něco udělat? Být zdravější? Přirozeně se odkyselit, investovat své peníze smysluplněji a osvobodit svou mysl? – Pak je tohle téma určeno přesně vám! 🙂

Minulý rok jsem se úspěšně odnaučila jíst sladké. Trvalo mi to asi půl roku, potom jsem se dostala do fáze, kdy jste ke mně mohli položit jakoukoliv sladkost a já na ni vůbec neměla chuť. Nebo jsem mohla procházet nekonečnými sladkými regály supermarketů a neměla jsem chuť na nic, na co jsem se podívala, i když jsem to měla předtím ráda… Zdá se vám to jako úplně sci-fi? Kdybych to neprožila, taky bych měla problém tomu uvěřit, ale je to tak. Potřeba jíst sladkosti je zvyk, který se může odnaučit každý z nás, pokud to opravdu chce. Dnes vám povím jak na to jít a jak vypadala moje cesta odvykáním.

Můj výchozí cukroholický stav byl, že jsem měla šuplíček na sladké činčurinky, a skoro každý den jsem si odpoledne něco malého dala. Neměla jsem ale tendence sníst celou velkou čokoládu na posezení a nikdy jsem netrpěla záchvatovitým přejídáním.

Jedině v pubertě, když jsem to měla opravdu hodně těžké, jsem měla určité období, kdy jsem dala poslední drobáky na Milka čokolády a byla jsem schopná sníst na jedno posezení i dvě nebo tři naráz, když byla příležitost. Tyto stavy jsou pro mě už velice dávná minulost, vůbec jimi netrpím, ale zmiňuji to proto, že možná něco podobného můžete řešit: Souvisí to s psychikou, s něčím co člověka velice trápí, s nedostatkem lásky. Pokud trpíte nedostatkem lásky a cpete se čokoládou ve velkém abyste zajedli svůj veliký žal, tento článek vám asi nepomůže, nebude stačit. Protože prvně budete muset vyřešit příčinu svého trápení. Vaše posedlost sladkým je projev, ale není to příčina. Tu hledejte vždy uvnitř sebe.

Pokud jste však připraveni se své závislosti zbavit a být zdravější, směle do toho!

Srovnejte si to v hlavě

Zaprvé si opravdu dobře rozmyslete, jestli to fakt chcete. Upřímně nevěřím tomu, že na světě existují lidé se slabou vůlí a silnou vůlí. Myslím si spíš, že je vše na světě jenom o tom jak to máme my nastavené v hlavě a čemu věříme. Když nevěříme tomu že něco dokážeme, tak to prostě nedokážeme. Takže jít do něčeho musíme s pevnou vírou, že na to máme a že to zvládneme, jinak si celou dobu naopak házíme klacky pod nohy, demotivujeme se a když díky tomu selžeme, řekneme, že za to může naše zpropadená slabá vůle.

Je také dost lidí, co si něco přejí, respektive tvrdí že něco chtějí udělat nebo dokázat, ale když dojde na činy, tak ani nezačnou, nebo se neustále vymlouvají, proč to nepůjde. A buď to neustále odsouvají na potom, nebo věčně začínají, kdy jim předsevzetí vydrží pár dnů a nakonec opět selžou.

Aby se to nedělo, musí si člověk srovnat v hlavě, že konkrétní cíl opravdu chce, opravdu je ochoten udělat nějaké změny (bez změn se nic nezmění, bez změn to fakt nepůjde!), je potřeba se na svůj cíl opravdu zaměřit. Neříkejte si ,,já to zkusím“, řekněte si ,,udělám to.“ A už o tom nediskutujte sami se sebou a nehledejte si zpětně důvody proč to nedokážete, nepodsouvejte si pohádky o slabé vůli a nepochybujte o sobě. Jednou jste si řekli, že to uděláte a už neberte své slovo zpátky. Protože to zvládnete, není to nijak složité. Od té chvíle začínáte. Žádné za týden, nebo v pondělí. Vím co chci a půjdu za tím TEĎ.

Proč bychom se měli chtít osvobodit od své posedlosti cukrem?

Tomu určitě všichni rozumíme, ale bude dobré to zdůraznit. Téměř všichni konzumujeme příliš mnoho sacharidů a cukrů, díky tomu čelíme nejenom obezitě, ale i mnoha civilizačním chorobám, které jsou spojeny s přeslazováním. Pokud jíte moc cukrů, bílé mouky, moc masa a moc mléka, tělo se překyseluje. Od překyselení organismu vzniká obrovské množství velice závažných chorob. Zpozorněte i ve chvíli, kdy se vám odvápňují a kazí zuby. Je to průvodní jev překyselení. Než do sebe cpát odkyselující směsi, je lepší se přirozeně stravovat tak, aby k překyselení nedocházelo a zbavení se závislosti na cukru vám v tom velice pomůže!

Je to i způsob, jak přirozeně zhubnout, pokud vás trápí kila navíc. Sladkost, to je jediná překyselující potravina, kterou může vysadit každý z nás, aniž by ji potřeboval něčím nahradit a bál se podvýživy, nebo nedostatku nějakých vitamínů. Sladkosti jsou zbytečné, nepotřebujeme je a není těžké se jich zbavit. Jen to člověk musí vzít za správný konec.

Co vyvolává naši chuť na sladké? Zamysleme se nad tím.

Sedíte doma a nudíte se… Možná jíte z nudy. Chcete si tím zpestřit den. Nebo vnímáte sladkost jako odměnu za dobře vykonanou práci.

Možná máte nahraný dětský program jako jsem měla já, že když jste byli malí, tak jste byli chudí a rodiče si nemohli sladkosti a dárečky pro vás dovolit, místo toho jste do sebe tlačili pořád dokola jídla alá co dům dal, která vám vůbec nechutnala a teď když jste dospělí máte dojem, že si tím něco nahrazujete. Že teď když ty peníze jsou, tak si to lízátko koupíte, když vám ho nemohla koupit maminka…

Možná je pro vás sladkost malá oslava, kterou vám dřív neustále někdo odpíral a snažíte se dohánět, co jste jako malí neměli, kdy jste všem kolem záviděli co všechno mají a vy jste seděli v lavici s chlebem a byli jste rádi, že ho nemáte suchý… Jako malí jste něco dokázali a nebyli jste za to nijak oceněni ani odměněni, zatímco jiné děti ano. Takže dnes se odměňujete a cítíte potřebu při každém nákupu dát do košíku něco pro vaši radost, co vlastně vůbec nepotřebujete… Zkrátka máte pocit, že jste nedostali co jste jako malí chtěli a vaše nákupy sladkého tedy pochází ze staré bolesti a křivdy. Nemůžete za to, nezlobte se na sebe že to děláte. Jen si to uvědomte. To je klíč k sebeléčbě.

Možná vaše chutě způsobuje stres, strach a větší potřeba lásky.

Když se necítíte dostatečně milovaní a chybí vám pozornost druhých, cukr a hlavně čokoláda vám dodává slastný pocit, kterým si to snažíte trochu vynahradit… Harmonizujte vztah sami k sobě a se svými blízkými. Usmiřte se s lidmi kteří jsou pro vás důležití. Naučte se říkat Prosím, Děkuji, Omlouvám se, Mám tě rád. Naučte se říkat co vás trápí a navrhovat řešení, naučte se říkat Ne. Mazlete se s partnerem, nebo s maminkou, nebo se svými domácími zvířátky, abyste cítili jejich vřelost a lásku. Když budete mít korektní vztahy, nebude vás tak pronásledovat čokoláda.

Rozeberte si své myšlenky. Na co myslíte, když to jíte, nebo kupujete? To vám poví, proč to děláte. Když pochopíte, že je to program a odkud ho máte, bude pro vás o hodně jednodušší se ho zbavit.

Například pokud máte sladkost jako kompenzaci nebo odměnu, poté víte, že si místo sladkého musíte najít jiný druh kompenzace nebo odměny, který pro vás bude zdravější. Odměňujte se, rozmazlujte, dělejte si radost, mějte se rádi!! – Ale nedělejte to už cukrem. Přestaňte kupovat sladké nesmysly a ušetřené peníze dejte do jiné, zdravější kompenzace, kterou si určíte.

Já například cítím potřebu koupit si něco hezkého pro svou radost, čistě pro upevnění pocitu že MŮŽU a jsem v DOSTATKU, netrpím hladem a nesvětím pětikorunu. Koupí něčeho malého vyjadřuju lásku sama sobě, ale nejde mi o konkrétní hmotu, jde o daný skutek, že si něco dopřeju. Je to vlastně rituál. Vím, že původ této potřeby pramení z mého dětství a starého prožitku nedostatku a chudoby. Respektuji to, uvědomuji si to, nebojuji s tím a netrestám se za to. Díky tomu můžu své touze snadno odolat, protože není potlačená… Ale když nemusím, tak jí neodolávám a nechávám jí průchod tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Místo cukru buď koupím praktickou věc kterou reálně potřebuji (schválně vyberu s pěkným dekorem) a když zrovna nic nepotřebuji, koupím si kytičku. Chodím ráda do Tesco, protože jsou tam vždy květiny. Růže, gerberky, na jaře tulipány. Někdy jsou kytičky velice levné. Tak si po příchodu domů udělám radost krásnou květinkou na stole, ze které se raduji třeba týden, než uvadne. Jak dlouho máte radost z čokolády? – Jenom po tu dobu co ji jíte… Ale když milujete květiny, vaše radost z dárku je trvalejší a více vás proto uspokojí…

Možná to leze do peněz. Osobně to vidím tak, že než si na týden koupit tři čokolády, radši mám za těch 60 kč puget krásných tulipánků a nepěstuju si OTP (Okrasný Tukový Prstenec). Kdybych na květiny neměla peníze, prostě bych se zapřela a řekla si že ne, nic nedostanu… Ale nedělám to, jednak jsem to měla právě celé dětství a navíc těch 60 korun mám. Nečekám od sebe dokonalost a nedělám si násilí, abych za každou cenu plnila svou ideální představu dokonalosti. Jsem na sebe hodná, beru svoje chyby a nedělám si násilí tam, kde to není nutné. Ráda si proto květiny dopřeju… Můžete se inspirovat a zkusit to také.

Psychika je jen jedna strana mince, druhá strana mince je vaše zdraví, nebo to jak kvalitně jíte. Každý problém který člověk řeší, nebývá způsoben jednou příčinou, většinou je to směs. Kombinace několika faktorů a vlivů v různém poměru. Proto se nezaměřujte jen na vaši mysl, ale i na jídelníček. To bude součást řešení při vaší snaze si odvyknout.

Fyzická příčina chuti na sladké má většinou dva spouštěče. Jedním jsou plísně. Zejména Candida albicans miluje cukr a překyselené prostředí. Čím více je rozlezlá ve vašem těle, tím více vás ovládá jako nějaký psychický parazit. Funguje jako našeptávající čertík, který vám neustále podsouvá, abyste jedli cukr. To se projevuje nesnesitelnou chutí na sladkost, které nemůžete odolat. Klidně budete lízat kostku cukru, když nic doma nenajdete, hlavně že jste dostali sladké. – Seznamte se, to byla právě vaše Candida, která vás má na vodítku a vy skáčete jak si plíseň píská. Omezením příjmu cukru se Candida oslabí a přestane vás ovládat, zejména pokud podniknete i nějaké kroky vyloženě určené na její likvidaci.

Druhý důvod, proč nemůžete odolat sladkému, je lehká podvýživa. Vždy, když má tělo málo vitamínů a nedostává dostatečně pestrou, vyváženou, hodnotnou a výživnou stravu, začne vás chutí na sladké nabádat, abyste si dali alespoň nějaké ovoce, kde obvykle výživné látky jsou… Jenomže vy si místo jablíčka dáte Ferrero. Tohle je špatný návyk a s tím můžete cíleně pracovat.

Pozor, odvykání konzumace sladkého není a nebude o tom, že si nesmíte dát vůbec nic sladkého. Když absolvujete odvykání správně, jednoduše vám sladké přestane připadat atraktivní, nebudete na něj mít chuť, nebudete mít pocit že ho potřebujete, nebudete ho chtít nakupovat a pohled na čokoládu vás nevzruší. Díky tomu získáte absolutní svobodu a kontrolu nad tím, co si dáte a v jaké míře. Nebude vás ovládat žádný parazit ani program ale dáte si sladké proto, že jste se tak sami rozhodli, ne proto že vás k tomu něco přinutilo. A nebudete muset spást celou čokoládu, uspokojí vás komínek, nebo dva čtverečky. A to je úžasné.

Další zajímavý přínos je vaše vyčištění a vytříbení chuti. Čím víc solíte, tím míň pak cítíte slanost a potom solíte pořád víc a víc. S cukrem jsem si všimla, že je to úplně stejné. Teprve když jsem si od něj úplně odvykla, jsem zjistila, jak je cukr silný a jak je vše strašně přeslazené. Najednou jsem při chutích na sladké vyhledávala naopak to, co je sladké pokud možno nejméně, aby se mi z toho nekřivila pusa… Obvyklé přeslazené čokolády a zákusky vám tím pádem přestanou chutnat, asi jako když se vám omylem vysype do polívky celá solnička, taky už to nebudete chtít.

(pokračuj na druhý díl – ZDE)