Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dost bylo povídání o spouštěčích, teď přejdeme na reálné činy!

Domácí zásoba

Už víte proč to děláte a víte, že se to chcete odnaučit. Skvělé, vítejte na palubě 🙂 – Začněte doma a projděte své zásoby. Nebudu vás nutit to všechno striktně vyhazovat, záleží na tom kolik toho doma máte. Pokud jsou toho opravdová kvanta, zkuste vyhodit to co je vyloženě chemické, ale jestli tam najdete nějaké solené brambůrky bez glutamátu a hořkou čokoládu, klidně si je nechte a postupně zkonzumujte. Chemické blafy byste ale už jíst určitě neměli, zejména glutamát způsobuje vaši závislost na nezdravých potravinách a je pro vás i zdravotně nebezpečný.

Odvykání od sladkého musí být POSTUPNÉ. Když ze dne na den přestanete úplně jíst sladkosti když jste je předtím denně jedli, bude to pro vás horší a asi to nevydržíte. Takže si řekněte, že to tam máte, když bude chuť tak si trošku dáte, ale nespaste to všechno naráz.

Jednu věc si striktně ode dneška zakažte: Už to nebudete dokupovat. To co jste si nechali v šuplíčku je poslední a další už nebude. Tečka. Bez diskuze.

Sladké sirupy raději vyhodťe, nebo vykliďte z dohledu. Bez těch se obejdete zcela určitě.

Návštěvy, výjimky a podobné společenské ,,komplikace“

Rozhodně nekupujte srágory ,,jakože pro návštěvy… když někdo dojde, abych mu měl co nasypat“. Všichni víme a známe, že to je jenom výmluva a že to stejně budete jíst vy sami 🙂 Pokud máte dobré přátele a dobrou rodinu, ti se k vám rozhodně nepřišli najíst srágor, ale chtějí vidět vás a být s vámi. Jestli jim něco položíte na stůl, je pro ně zcela vedlejší a když budou mít hlad, dáte jim to, co sami normálně konzumujete. Jediná přípustná alternativa alá ,,nakoupím pro návštěvu“ jsou zdravé pochutiny, které můžete běžně jíst i vy. Například semínka, oříšky, kvalitní šunka, zelenina, ovoce, nebo zrající sýry, které můžete naplátkovat a nabídnout na obloženém talíři. Pokud jsou vaši blízcí zvyklí, že podáváte sladké srágory a najednou s tím přestanete, jednoduše jim vysvětlete, že končíte s cukrem a držíte zdravou domácnost. Kdo má v hlavě rozum, to pochopí.

Pokud jste pozvaní někam na narozeniny, nebo jinou oslavu kde se hodně jí, nemusíte být za kaziče zábavy a pít celý večer jenom vodu. Dejte si, ale s rozumem. Jeden zákusek vás jednou za týden opravdu nezabije a rozhodně to nepoškodí vaši cestu k odnaučení na sladké. Nepropadejte ale skupinové pijatice a žranici. Přistupujte k tomu se zdravou mírou. Sebeovládání je základ pro jakýkoliv úspěch. Bez toho nic nejde.

Co nakoupit jiného

Odvykání chutím na sladké bude jednoduché a zábavné proto, že si nahradíte nezdravé zdravým, respektive zdravějším. Už nekupujte žádné sladké brndy, pivka, strongbow, koly, minerálky, dokonce ani džusíky ne. Džus je strašně kalorický a strašně sladký, i když je z čistého ovoce. Nechte ho v regálu.

Žádné chipsy, bersi, atd. Nenahrazujte si při odvykání cukr solí a necpěte se jiným sajrajtem náhradou za předchozí sajrajt. To by byla zbytečná snaha.

Jediná sladkost pro vaše potěšení bude od této chvíle hořká čokoláda.

V Tesco mají řadu ,,Tesco finest“ a bývají tam zpravidla kvalitnější produkty. Ráda tam beru třeba bazalkový olivový olej, je skvělý na saláty… Koukněte se tam po čokoládě 74%, má červený obal a nápis Ecuadorian. Neobsahuje éčka, má velice čisté složení a přitom dobře chutná. Existuje více variant této čokolády, ale jiná procenta neberte, ty už v sobě mají éčka, nebo moc cukru.

Správná je ta uprostřed.

Druhá dobrá varianta je koupit hořkou čokoládu značky Lindt, která také chutná velmi dobře. Od 70% kakaa nahoru, nižší nebrat. Ideálně berte 90% kakaa. Obsahuje bohužel lecitin, ale jestli vám Ecuadorian nesedne, nebo nemáte poblíž Tesco, svět se nezboří. Případně si vyberte jinou hořkou čokoládu dle vašeho uvážení a chuti.

Jediná podmínka je vysoký obsah kakaa, minimum cukru (nesmí obsahovat sladidla!!) a musí vám ta čokoláda chutnat. Ne že do ní kousnete, řeknete fuj a už ji nebudete chtít… Má to být váš malý pomocníček když bude krize, ne nepřítel. Klidně si zkuste více typů hořké čokolády a tu kterou si oblíbíte, kupte klidně 3x, nebo 5x. Mnohdy bývají hořké ve slevě, protože přeslazená populace je tolik nekupuje 🙂 Zejména Ecuadorian při troše štěstí nakoupíte za pár kaček, ale ani bez slevy není drahá.

Pokud jste navyklí pít sladké brndy a bude vám dělat problém pít přes den jenom čistou vodu, kupte si pomeranče a grepy. Když budete mít chuť, vymačkejte si do 4dcl sklenice půlku grepu, nebo celý pomeranč. Bude to dobré, zdravé, lehce sladké a budete mít ze sebe dobrý pocit.

Vyzbrojení hořkou čokoládou a citrusy na vymačkávání začněte odvykačku.

Ze začátku to je snadné, protože budete na tajňačku dojídat svoje staré zásoby, co jste si předtím povolili nevyhodit. Sice s nimi budete trochu šetřit, aby byly na případnou krizi, ale dřív nebo později vám dojdou. A teprve v této fázi začíná skutečné dobrodružství a start do nového systému.

Po dobu co si odvykáte na sladké, nepokoušejte cukrárny a jiná místa, kde se pořádají cukrové hody. Ušetřete své nervy a svůj žaludek. Teprve až když budete vědět, že vás ty chutě nepronásledují, klidně už si do cukrárny jděte a sami uvidíte, jak moc se to změní a že budete všechno vybírat úplně jinak… A 80% všeho co tam dostanete, bude na vás moc sladké. Po dobu odvykání na cukr NEPIJTE ALKOHOL. Když bude potřeba symbolické ťuknutí na narozky, nechte si do skleničky nalít slzu, tu ucucněte a ne že se budete prolívat litry vína a koupat ve slivovici, zatímco ,,odvykáte od cukru“. Nevymlouvejte se, že Pepa měl narozky. Pepa to fakt přežije. A vy bez alkoholu taky přežijete.

Když na vás přijde odpolední žravka, vybalte hořkou čokoládu. Dejte si čtvereček a počkejte… Jestli žravka nepovolí, dejte druhý. Pozor ale, hořká čokoláda je hodně koncentrovaná a i když není příliš sladká, obsahuje mnoho energie. Nemůžete jí sníst celé balení, může vám z toho být špatně, nebo těžko. Já osobně nikdy nesním od Ecuadorianu víc než 4 čtverečky, jinak mi je fakt těžko. Je to velice koncentrované. To je zásadní rozdíl mezi hořkou a sladkou čokoládou. Hořká vás uspokojí v minimálním množství a dokonce s ní můžete i zahnat hlad na několik hodin, zatímco sladké se kolikrát můžete užrat a pořád se jí ne a ne dost nabažit.

Po zbytek dne si zakažte bonboniéry, zákusky, dortíky. Můžete jenom mačkat citrus do vody, nebo zobat hořkou čokoládu. Nic jiného. Snažte se pít čistou vodu, když nemusíte, neslaďte nápoje… Pokud jste zvyklí ráno na jedno sladké kafe, nebo jako já na sladký čaj, dejte si ráno svůj hrneček oslazený jak ho máte rádi. Ničemu to nevadí. Ale druhý už neslaďte, NEBO si dejte poloviční dávku cukru, než obvykle.

Já když vstanu, potřebuju svoji ranní drogu v podobě zeleného čaje s medem. První půllitr sladím, protože když si ho nedám, jsem od rána hned naštvaná, protože je to můj rituál odmalička. Ale druhý už nesladím a nevadí mi to. Můj mozek se uspokojí při první konvičce a u druhé nenadává, že není oslazená. Organismu to stačí, ví kdy má dost, protože ho nepohání candida, nebo vnitřní potřeba nahrazovat si něčí lásku. V tom je velká svoboda.

V pokročilé fázi odvykání na cukr člověk zjistí, že dávka cukru nebo medu, co si dával předtím, je na něj najednou moc sladká a musí si dávat o 1/2 méně, nebo o 1/3 méně. Tak poznáte, že se dostáváte tam, kde máte být. Začínáte opět vnímat cukr v jeho skutečné podobě.

Hořká čokoláda vám ze začátku může připadat jenom hořká, nesladká. Já ji nikdy neměla ráda. Čím víc si ale odvykáte na cukr, tím víc jste schopni vnímat její chuť a jemnou sladkost, kterou při zvyku na jiné přeslazené věci nevnímáte. Když dojdete na konec své odvykací cesty, zjistíte, že už nechcete ani tu hořkou čokoládu. Ne že by nebyla dobrá, ale vy ji najednou úplně přestanete potřebovat. A nebude vám vadit, že si večer nedáte přeslazený půllitr čaje, že si nedáte odpoledne šťávu. Nebudete mít pocit, že potřebujete cukr… Protože jste měli k obědu například brambory a ráno jste měli med. Jste spokojení a už vás nenapadne šmátrat v šuplíčku po záchranné tabulce. A tehdy bude vaše odvykačka ukončena. Jak budete pokračovat dál, bude záležet na vás. Od té chvíle už budete moct jíst sladké pouze ze své vůle a ne z rozkazu něčeho vnějšího, škodlivého.

Zákeřné regály

Dostanete se do stádia, kdy jste v nějaké fázi vašeho odvykání, jde to celkem dobře, ale v obchodě se – ani nevíte jak! – zcela nevinně dostanete pod palbu obrovských regálů se sladkostmi. Vy jste tam vlastně vůbec nechtěli jít, ne ne… Ono nějak samo, nebo se tudy jen potřebujete dostat k pokladně. Prodejci jsou vyčůraní, vědí kam ty sladké činčurinky dát abyste kolem nich museli projít.

Když nemáte doma televizi, je to jednodušší, protože nemáte v mozku nahraná podprahová data o tom, že si musíte konkrétní sladkost nebo výrobek koupit. Když televizi máte, je to o dost těžší. Protože už nejde o vaše rozhodnutí a váš boj, ale o parazita, kterého do vás implantovala televize a její stupidní agresivní reklamy na sladkosti. Takže potom nebojujete sami se sebou, nebo se svou motivací, bojujete s programem. (Tak se na tu televizi už nedívejte, kupte si radši knihu… Nevíte jakou? Třeba nějakou mou, bude se vám líbit. A neobsahují reklamy na sladké :))

Co teď, když už vás to popadlo?

Nebojte se ty regály prohlídnout. Můžete sice utíkat a dělat ,,la la la nevidím vás!“, ale pokud se s tou touhou chcete konfrontovat a opustit ji, zkuste moji metodu, je úplně jednoduchá:

Něco vidíte. Máte na to chuť. Chcete to. Možná vám zvoní v hlavě reklama, co říká jak je to strašně dobré a jak to hrozně moc potřebujete ochutnat… Uvědomte si, že jsou to jenom myšlenky. Zatím to přece nejíte, tak není důvod k panice, že je máte…

Klidně si tu věc vemte do ruky, prohlédněte si ji a přečtěte si éčka, co v sobě má (často vás pak přejde chuť).

Jindy byste to prostě chňapli, vrazili do košíku a odnesli si to domů, ale nedělejte žádné automatické pohyby.

ZŮSTAŇTE VĚDOMÍ a nechce ty myšlenky v klidu projít vaší hlavou. Neanalyzujte je, neztotožňujte se s nimi, jsou to jenom myšlenky, nemusí být vaše a nemusí odrážet to, kým skutečně jste a CO CHCETE DOOPRAVDY.

Když myšlenky prochází vaší hlavou, klidně to řekněte nahlas ,,Och.. lupínky. Kurnik. Dala bych si jak něco, *slint*“. Slintání nad pochutinou není při odvykání zakázané, klidně tomu dejte volnost.

Když vaše myšlenky projdou hlavou a vy jste jim dali čas, zeptejte se znova sami sebe, jestli je tohle TO, co doopravdy chcete a jestli to skutečně odráží to kým jste a jaký hodláte vést život a životosprávu… Dojdete logicky na to, že to vlastně nechcete a položíte to zpátky do regálu.

Když to vrátíte do regálu, odejdete od sladkostí a v košíku budete mít jen potraviny které doopravdy chcete a potřebujete spolu s nějakou hezkou kytičkou pro vaši radost, uvidíte, jak ze sebe budete mít dobrý pocit. Ten vám vydrží dlouho a bude mnohem lepší, než kdybyste si tu věc koupili a doma ji zblajzli, to mi věřte 🙂

Začněte se zaměřovat na zdroje vašeho dlouhodobějšího potěšení, místo pětiminutového. Cukr je extra krátké potěšení, za které pak zaplatíte zhoršeným zdravím a psychikou, ale je spousta lepších věcí, které vás těší dlouho a které přijdou naopak ve chvíli, kdy si ten cukr nedáte.

Konfrontace u regálu se nebojte, zkuste si ji. Čím častěji ji úspěšně absolvujete, tím více se vám zautomatizuje, až nakonec dojdete k tomu regálu a žádné myšlenky tam nebudou… Budete jen vědět, že jste to kolečko už mockrát absolvovali, víte že to nechcete a půjdete dál. Dokonce se vám může začít dělat blbě při představě, kolik různých chemických látek leží v těch pytlíčcích a kolik jste toho museli za svůj život spořádat.

Tím, že se naučíte oprostit od svých myšlenek, můžete to začít aplikovat i v jiných situacích vašeho života. Naučíte se takto, že nejste otrok svých myšlenek. Že myšlenky jsou myšlenky… Myšlenka automaticky neznamená čin a vždy se vyplatí nechat ji projít a pak se znova zeptat sebe, jestli jsem to skutečně já a jestli je tohle věc, kterou doopravdy chci udělat… Zjistíte, že to z vás udělalo mnohem rozvážnějšího, vyrovnanějšího a zdravějšího člověka. I vaše vztahy s takovým přístupem projdou léčbou. Posílíte dobré a vydetoxikujete špatné.

Pokračujte na třetí díl TUDY