Jak si navždy udržet mládí

30.11.2020 v Psychologie 19

Pro začátek by nebylo od věci vrátit se trochu do dětství a přestat dělat vážné obličeje – od určitého věku to ženě zkrátka nesluší. Začněte s tímhle experimentem už dnes a možná, kupodivu brzo, znovu pocítíte chuť do života, která se vytratila během dlouhých let pěstování „seriózně dospělé“ existence.



Nikdo netvrdí, že hned zítra si vybavíte a začnete dodržovat všechna tato pravidla, skutečností však je, že pokaždé, když se k nim vrátíte, budou vám oči zářit takovým tím šelmovským, čtveráckým světlem, které je příčinou nepřekonatelné přitažlivosti obličejů dětí a hodně mladých lidí. A rovnou dodejme, že čím častěji se jich budete v životě držet, tím líp se váš život bude utvářet. Tato pravidla se dají využít v každé oblasti, protože mládí a krása jsou systémové pojmy.

1. Dívat se na své partnery v hovoru nadšenýma očima
Jestliže si nepamatujete, jak se to dělá, vybavte si obličeje svých dětí – jak se na vás dívají. Jak se dívají na svět – pootevřou pusu, oči rozšířené úžasem… Vybavte si, jak upřímně jsou vámi nadšené. A vy jste ochotna dát jim úplně všechno, cokoli, všechno, o co si řeknou, jste odhodlána chránit je přede vším, co by je mohlo ohrozit. Velké oči a dětsky kulatá tvář jsou pro většinu lidí velmi přitažlivé a probouzejí kladné emoce. Dívejte se tak na svého partnera, i když jste spolu třeba už patnáct let a nic jiného než nudu ve vás nevzbuzuje. Chcete-li situaci nějak změnit, trochu prozářit život partnerovi a především sobě, dívejte se na něj s nadšením.

S nadšením přijímejte jakýkoli jeho komentář. „Jak to všechno víš, to je k nevíře!“ říkala jedna slečna ve společnosti většiny manželských dvojic, v níž jsem nedávno byla, s nadšením se dívala na svého milého a smála se každému jeho hloupému vtipu. A on zářil štěstím jako vánoční stromeček, zatím co všichni ostatní ve společnosti přítomní manželé mu tiše záviděli. Protože od své manželky se opravdu málokdo dočká projevů nadšení. Vůbec jsme všichni jaksi nedomilovaní a nedohýčkaní – ať už rodiči nebo partnery, a proto taková maličkost, jako nějaká poklona nebo nadšený výraz tváře s námi dělají doslova zázraky. Zvláště pak to platí o vztahu k mužům.

Jak kdesi napsala Agatha Christie, když jde o muže, na lichotky moc nedojde
Nadšený úsměv či poklona jsou ovšem dnes pokládány za účinnou zbraň i v podnikání. Víte, že psychologové učí své posluchače z řad podnikatelů, vysoce postavených úředníků a lidí, kteří by rádi dosáhli v životě výrazných úspěchů, jak se správně dělají komplimenty?

Americký odborník na leadership John Maxwell má zvláštní pravidlo určené k navázání efektivní komunikace – pravidlo prvních třiceti vteřin. Při setkání s nějakým člověkem mu během nich musíte složit poklonu – je jedno, čeho se bude týkat: jeho auta, hodinek, sametového hlasu, atp. Dotyčný vám bude automaticky příznivě nakloněn.

Znalec řeči těla Alan Piese ve svém souboru lekcí nazvaném „Číst v člověku jako v otevřené knize“, který přednesl posluchačům z podnikatelské sféry, věnoval třetinu svých vystoupení významu úsměvu v životě úspěšného člověka. Všichni byli přesvědčeni, že je bude učit neurolingvistickému programování a oni pak budou umět působit přímo na mozek obchodního partnera… Piese je místo toho učil usmívat se, protože na mozek právě taková maličkost působí lépe než hypnóza, antidepresiva a neurolingvistické programování dohromady. Na koho se tedy máme nadšeně dívat? Na muže, který je nám drahý, na potenciální nápadníky, na šéfy, na obchodní partnery, na děti… zkrátka a dobře, na všechny.

2. Dělat skopičiny!
Vyvádějte, buďte zase dětmi, hrajte spolu se svými dětmi všechny jejich bezstarostné hry. A nemyslete na to, co si o vás pomyslí sousedi v domě nebo jiní lidé – oni vám totiž budou závidět! Neuvidí v tu chvíli matku s dítětem, ale MLADOU maminku s dítětem, což všechno mění. Jezděte častěji do přírody, buďte zvídaví a nadšení.

3. Zajímejte se o všechno na světě
Když jsme mladí, chceme prostě všechno – ale co nám dnes brání alespoň CHTÍT? Už jenom tím chtěním otevíráme svou mysl vstříc všemu novému. Onoho proslaveného rozšířeného vědomí nemusíte dosáhnout jenom meditací. Pouhé jediné „chci“ maže všechny překážky a zábrany, které v mozku máme. Nechte už plavat články v ženských časopisech à la „33 způsobů, jak poskytnout muži potěšení“ (i když ani to vám nemusí být v životě na škodu). Raději rozvíjejte svůj intelektuální potenciál. Zjistěte, co čte ten váš. Svět se rychle rozvíjí, avšak takzvané ženské časopisy do značné míry ustrnuly kdesi na úrovni receptů zdravé výživy, péče o postavu, módních přehlídek, drbů o celebritách, které včera ještě nikdo neznal a pozítří si na ně nikdo ani nevzpomene a ukázek šatníku filmových hvězd. Snad ještě nějaké to astroumění vám nabízejí jako zdroj duchovního vyžití…

Pouhá nadšená tvář k vám lidi PŘITÁHNE, ale ZŮSTANOU nablízku pouze chytrým, o svět se zajímajícím a mnohého znalým osobám. Lidem s rozhledem. Každý chce přece růst. O Popelky dnes nikdo moc nestojí. Vaše ambice, vyspělá mysl a živý zájem o všechno kolem naplní muže zájmem a inspirací, ovšem jen za podmínky, že přitom máte na tváři nadšený výraz, nikoli přezíravou masku.

Nestěžujte si na život, špatně jdoucí byznys, na manžela, děti, na svůj zevnějšek atd. Kterého džina v zázračné lampě tím probouzíte k životu? Džina nezdarů a neúspěchu, nesnesitelného, neúspěšného života, v němž hlavní jednající osobou budete vy – lúzr. Věřte, je to tak – vlastníma rukama, přesněji řečeno vlastními ústy předpovídáte svoji budoucnost, jestliže nadáváte na současnost a minulost. Všichni už mnohokrát slyšeli o mozkových buňkách a signálech, které mozek přijímá a vysílá. Když myslíte na destruktivitu a když o ní mluvíte, obracíte vlastní pozornost pouze na ni a aktivujete přitom příslušné buňky. A váš mozek vysílá do okolí pouze destruktivní signály. Jak by se pak mohlo cokoli změnit, tím spíše k lepšímu?

Existuje moc pěkný výrok, že podvědomí vtipy nechápe
Jestliže tedy říkáte, že všechno je špatné v naději, že vás někdo polituje a bude vám chtít přijít pomoci, pak si můžete být jisti, že nepolituje a nepřijde. Nedáváte svému podvědomí žádnou šanci ke změně situace. To je také důvod, proč když chceme svou situaci zlepšit a pozvednout si zároveň sebevědomí, je tak důležité děkovat za všechny nevyčerpatelné dary, které nám byly dány. Nestyďte se skládat poklony a v první řadě je skládejte sama sobě. Zahajte den pohledem do zrcadla a konstatováním, že jste opět jednička v každém ohledu. Věřte, funguje to. A velice dobře.

Jako modlitbu si opakujte každý den ty vlastnosti, které jsou pro vás přece tak typické – mladá, krásná, chytrá, úspěšná, štíhlá… Nalaďte se na to, čím a kým skutečně chcete být. Jistě, je drzé a nestydaté vychvalovat sami sebe a nikdy, za žádných okolností, ani žertem nekritizovat své přednosti, rozumové schopnosti, zevnějšek, způsob života atd. Ale znáte přece efekt reklamních sdělení – jestliže video o zázračném vysavači uvidíte tisíckrát, nakonec se vám skutečně začne zdát, že tenhle vysavač je naprostý zázrak. A pokud jde o problémy, člověka povzbuzuje a osvěžuje, když má co vylepšovat a přivádět k dokonalosti. Vždyť z každé situace se dá získat i něco dobrého, to je přece známá věc.

Nestýkejte se s lidmi, kteří si stěžují na život
Vám samotným nestačí čas na vlastní život, abyste ho prožila pěkně a užitečně a dýchala přitom svobodně a zhluboka. A tady se vás někdo chystá zavalit hromadou svých osobních a jiných problémů? Nezapomínejte – neúspěch je nakažlivý. A pokud nevíte, jak byste dotyčnému mohla pomoci, poskytněte mu šanci vybabrat se ze svých potíží sám a udělat tím něco pro svůj růst. Je to jeho karma, je to jeho život, to jeho osud ho touto cestou chce něčemu naučit. Všechny ty „důvěrné“ hovory o smůle, neštěstích a neúspěchu jsou především obrovským odtokem energie do jakési depresivně-agresivní bažiny, ve které se nakonec utopíte oba. Všechno, co jsme v podobných situacích schopni udělat, je člověka povzbudit a říci mu, že v něj věříme. Všechno, co můžeme, je poslat mu lásku. Všechno ostatní je v jeho vlastních rukou, na vůli pánaboha nebo profesionálního psychologa.

4. Mít pořád dobrou náladu
Jak to někdy můžeme slyšet na lekcích jógy, usmívejte se mozkem. Z každé situace se dá vyzískat nějaký užitek. Když všechno uvážíte, musíte dojít k názoru, že důvodů k mizerné náladě můžete mít sice dost, ovšem výhody vám nepřinese žádné. Nalaďte svůj mozek na výhodu, to vám umožní zdárně vyřešit mnohé problémy. Když vám nálada začne klesat k bodu mrazu, prostě se k úsměvu přinuťte. Roztáhněte koutky. Velmi jednoduchá, spolehlivě zabírající metoda.

5. Umějte se nadchnout
Moje známá ráda a často opakuje: „Spontánnost je příznakem mládí!“ Jednou mi volala, chtěla se sejít. Byla jsem zavalena prací a problémy s ní spojenými, proto jsem odmítla. No a ona mi odpověděla právě touhle svou větou: „Spontánnost je příznakem mládí!“ Trefila přesně do černého – kdo by nechtěl znovu být mladou, bezstarostnou dívkou, která má celý život před sebou? Umí se nadchnout kvůli maličkosti a oči jí září jako malému dítěti?
Samozřejmě jsem všeho nechala a rozjela se za ní. Rozhovor s takovým člověkem vám dá víc než hromada vyřešených pracovních problémů.

Jak říká Kurt Tepperwein, elixír mládí má každý ve svých rukou. Nesnažte se život prodloužit, nýbrž si ho zbytečně nezkracovat!

Buďte stále tak trochu dětmi. Divte se světu, jeho krásám a zázrakům. Nestyďte se za dojetí při pohledu na krásné scenérie nebo při poslechu krásné hudby. Odvažte se na parketu podle své nálady a ne podle toho, jak se vás dívají ostatní.

Řekněte světu ano! Řekněte ano přítomné chvíli, řekněte ano každému návrhu, který se k vám dostane. Je to dobrý signál Vesmíru, že tohle je přesně to, co potřebujete.


Článek je převzatý ze Zdroje



Komentáře

Ikona diskutujiciho V 2020-11-30 13:38:48 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pěstování „seriózně dospělé“ existence. To je krásné vyjádření toho jak to je. Lidé(ti tzv. dospelý) se neumí radovat. Pokud se jako dospelý radujete, dělate skopičiny, smějete se, druhá „dospelá“ existence nerada příjmá takovýto typ chování, protože to prostě společnost vyžaduje. Ale není to náhodou jejich ego co nemůže překousnout, že někdo se umí radovat? Potom slyším jsi jako dítě… Jo protože se raduji, zkoumám a je čověk štastný.

Ikona diskutujiciho Robin 2020-12-03 09:00:39
Ikona diskutujiciho
sipka

Přesně tak. Čím je člověk starší, tím méně se směje. Nebo když někdo dělá vtípky jako malé děti. Všimněte si, že přesně ti, co vám toto vyčítají…tak se skoro nesmějí nebo se smějí, ale tisíckrát méně než vy. Jednou mi a jejímu příteli (můj kámoš) řekla jeho holka, že se společně chováme, jak kdyby nám bylo 15 roků, a přitom to je přesně ten typ holky, která se skoro neumí zasmát. Vlastně sem ji sice výjimečně viděl smát, ale NIKDY sem jí neviděl mít doslova záchvat smíchu. Smutné. To já s tím kámošem mám dost často. Upřímně…já se s tím kámošem za X hodin, co jsem s ním, zasměju více než ta jeho přítelkyně za celý svůj život. Když je člověk v dospělosti zodpovědný, tak nevidím nic špatného na tom, že se umíme radovat z blbostí nebo dělat vtípky jako malé děti. Hodně taky dělá fakt to EGO a prostě myšlenka..co by si pomysleli ostatní. Já třeba poznal s jedním kámošem jednu holku, měli jsme sebou reprák s hudbou (znali se teprve jeden den) a trochu jsme popíjeli a já jen z ničeho nic zastavil na cestě, položil reprák a začal tančit 😀 , no, první vteřiny ze mě nechápali, ale hned na to se přidali a tančili jsme tam tak 10 minut 😀 bylo to upe super 😀 a pak mi ještě psala, že ještě nepoznala nikoho takového spontánního, kdo by třeba jen tak na ulici začal tančit 😀 a že jí to bavilo a bylo to super.

Všechny body z článku splňuji, takže snad si mládí udržím hodně dlouho 😊

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-12-03 09:17:46
Ikona diskutujiciho
sipka

Chtěla jsem ti poslat meme kde sedí tři kluci v obyváku, mají na hlavě motorkářské helmy, mlátí se do nich navzájem vařečkama, řechtají se u toho jak koně a přítelkyně nějakého z nich je z toho úplně mimo. Jak na potvoru to nemůžu najít.

Ikona diskutujiciho Robin 2020-12-03 10:28:39
Ikona diskutujiciho
sipka

Ani to nemusíš hledat 😀 , já dostal docela záchvat smíchu jen sem si to představil 😀 😀 😀

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-12-03 11:41:06
Ikona diskutujiciho
sipka

No mrzí mě to, to bylo tak úžasný… jestli na to ještě narazím tak se připomenu. Prozatím ti posílám jiný svůj oblíbený filmeček: https://www.youtube.com/watch?v=4SDN8TYaCIY

Ikona diskutujiciho Robin 2020-12-03 12:36:09
Ikona diskutujiciho
sipka

Teda musím se přiznat, že mi chvíli trvalo než mi to došlo 😀 , ale poté co mi to došlo, tak mi to přišlo fakt vtipné 😀 , díky 😀 , ale na mojí obranu..proč mi to hned nedošlo…já nikdy neměl psa ani kočky (a že jsme psů i koček u rodičů měli a oni ještě mají) uvnitř…ale vždy jen venku na zahradě, takže proto no 😀 , tady jde jasně vidět, že kočky/psi fakt ten vzduch, pohyb a prostor potřebují…jinak pak ten byt/dům uvnitř holt demolují no 😀

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-12-03 12:52:12
Ikona diskutujiciho
sipka

Jednou, když jsem se stěhovala s moristem, musela jsem (čičoň to byl) ho držet měsíc doma, aby se nevrátil do původního baráku. Jenomže to byl pouliční popelnicový nalezenec, který nerespektoval žádná pravidla, takže v noci nespal, chodil, mňoukal a ničil dům ve dne i v noci. Po tom měsíci bez spánku a neustálého šílení z kočky která likviduje všechno na co přijde, do toho uklízení domu, čištění bordelu po stavbě který pronajímatel neuklidil jak slíbil, jsem měla solidní depresi. Bez spánku a celej den od rána do večera makat v bordelu a do toho hlídat šílenou kočku. A ta úleva, když konečně ty 4 týdny uplynuly a já ho konečně mohla vyhodit před dům a barák se stal konečně obyvatelným… 🙂 Lze uzavřít je jen jednou větou: ZLATÝ MORČÁTKA 😀

Ikona diskutujiciho Robin 2020-12-03 22:56:01
Ikona diskutujiciho
sipka

Hele je to zvláštní, ale opakovanou zkušenost, že kočky, psi atd..co zažili ulici (z útulku)…tak to soužití s nimi je špatné. Prostě pořád utíkají, jsou jiní…nejde je zkrotit…nám všichni psi z útulku vždy utíkali..klidně se podhrabali nebo přelezli plot jako kočka…prostě jednou zažili tu svobodu pohybovat se kdekoli a člověk to z nich nedostal. Jednou jsem měl krásnou velkou fennu Howard jen jeden den…podhrabala se (obrovský pes) a utekla a nikdy se nevrátila a ani v útulku nebyla…o X let později mi věštec (spolehlivý a ověřený) řekl, že jí zabil muž v uniformě, ale že nedokáže poznat, jestli myslivec nebo policista. Byl to šíleně obrovský pes..i když byla moc milá, tak budila velikostí respekt no…..Ale toto lidem běžně neříkám, protože nechci, aby si pak lidi přestali brát psy a kočky z útulku ☹ , Ty jo měsíc, žít v bordelu…jak si to přežila? 😀 Asi ti nic jiného nezbývalo….ale myslím, že přijde doba, kdy tě i morčátka začnou omezovat. Já tedy nevím a nic mi do toho není, ale odjet si někam na 3 týdny třeba…dle mě asi jen tak nemůžeš…..

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-12-04 08:34:44
Ikona diskutujiciho
sipka

Hoj 🙂 Já měla na kočky ,,smůlu“ v tom, že jsem adoptovala chudáky které by si jinak nikdo nevzal a do útulku jsem je taky nechtěla cpát, protože co tam zase oni s nima. Sama bych si kočku nikdy nekoupila, protože vím že je to obrovská zodpovědnost, spousta času v kýblu, musí se jim upravit bydlení (buď pěstuješ kytky, nebo máš kočku. obojí nejde) a výdaje peněz které jsem v té době ani moc neměla. Morist byl taky hodně nemocnej, cpala jsem do něho léky horem spodem, jednu věc jsem zaléčila, donesl si druhou. Venku to nešlo protože si nosil nové nemoci, doma to nešlo protože všechno ničil. Ale jakmile se otevřely vchodové dveře, vletěl do baráku a pak byly hádky kvůli kočce, která zase něco zničila.
Jednou jsme hráli hru o právo chodit po jídelním stole. Čič to zkusil. Sundala jsem ho na zem a dala najevo, že tohle tady dělat nebude. Čič se mi hluboce zadíval do očí a přímo přede mnou skočil na stůl zpátky a hleděl na mě dál. Znovu jsem dala na zem a ukázala, že se mi to nelíbí. A takhle jsme to hráli asi 20x. Ve dvacátém kole mi ruply nervy a s větou ,,TADY JSEM ŠÉF JÁ“, čičoň letěl na zahradu. Morist byl věrnej čič, ale soužití s ním byl pro mě obrovský stresor, protože mu pořád něco bylo, nebo kvůli němu pořád něco bylo. Tohle ti bytová kočka s papírama, které předem upravíš byt, neudělá. Nešlo to s ním. Až letos se mi podařilo zázračným přípravkem Dr.Beckmann na koberce vytepovat zažranou špínu od jeho tlapek (vždycky jsem to vydrhla a za týden to vylezlo zpátky, nechápu), ale vytahaný chlupy jsou tam furt, i když jsem zastřihávala. 😀 Kočičky jsou krásný, ale nemůžu je mít doma.

Noa co se týče morčátek, tak já cestovat nemůžu kvůli hypersenzitivitě. Morčátka jsou zástěrka, na kterou se vymluvím, když se mi nechce někomu vysvětlovat, co to obnáší být senzibilem na cestách v dnešní domě, kdy jsou lidi jací jsou a když je všude tolik záření, které před 15-20ti lety nebývalo. Já jsem se neadaptovala, já jsem se stáhla pryč z dosahu.

První měsíc ve špinavým zabordeleným baráku jsem řešila tak, že tam 1. měsíc nebyl internet (měla jsem nadělaný články na měsíc předem, ty jsem dělala po nocích když jsem se ještě balila ve starým baráku), takže jsem si ráno udělala čaj a celý den uklízela. Malovala zdi, čistila kachle, zadělávala díry ve zdech :), drhla omítku z oken, drhla omítku ze záchodové keramiky, drhla černou špínu ze zapušené myčky, dotírala nedotřený dveřní futra, zjištovala závady na domě kterých bylo přes čáru, takže tam byl domácí skoro každej den, takže soukromí nula a všechno byl problém… odpad v kuchyni se spravoval asi 6x, protože když jsem tam dojela, byla tekoucí trubka spravená tak, že kolem ní byla zespoda obtočená modrá elektroizolační páska. Po zemi v chodbě se chodilo v botech, takže v ní byla vydřená zašlapaná špína, škrábance časem zmizely, jak jsem to vytírala, tak ztmavly a už to není tak vidět. Hlavní jistič byl vadnej, když jsme zapojili ledničku, vypadl celej barák. Když jsem řekla, že teče přes strop do baráku, bylo mi řečeno, že to je normální, když prší a hodně fouká. To, že mi teklo do baráku i přes střešní okna, vyřešilo oblepení těsněním na své náklady, zjistila jsem že ty levný okna ho tam uvnitř ani neměly, takže dřevo na dřevu a přes to mi hezky teklo na stůl, na zem, na dokumenty.. a jak přes to v zimě foukal větříček… paráda. Fleky na stropě postupně obcházím a vždycky zaplácnu primalexem, když se udělá novej flek, vezmu to po cestě a znovu zatřu. 😀
Zdi se drolily, protože tam dával špatnej písek co nedrží – to na určitých krizových místech spravila tlustá vrstva Primalexu co se nedrolí, ale tehdy jsem dělala jenom to nejhorší, na malování celých pokojů jsem neměla dost benzínu. To dělám až teď. Letos řádím v kuchyni, kde se mi ze zdí vydrolil a odpadával tmel kolem oken, tak jsem dala postupně novej tmel v celým baráku a teď všechno zatírám. Už jsem tam se štětkou strávila tři večery (nepočítám další dva, to jsem tmelila okna, zbytek baráku, ani nevím kolik dnů zabral) a pořád jsem jenom na začátku a mám vymalovanej jenom kuchyňskej koutek. Nejvíc se těším na ten strop, jak mi to poteče na hlavu.
A domácí (manželka) když jsem tam tehdy dojela a viděla to dílo, byla ještě tak neskutečně drzá, že když jsem tam navezla věci v krabicích a musela jsem je pokládat na tu špinu hnusnou, prohlásila ,,to jsou vaše věci?“ říkám jo. a ona ,,no nevypadá to, že se stěhujete.“ Úplně nepochopitelná věta, ale měla jsem co dělat abych ji neposlala někam, protože v tu chvíli jediná odpověď by byla: ,,No ano, první musím vyčistit všechen ten hnusnej bordel, co jste tady nechali, protože do bordelu se skutečně nastěhovat nelze paní.“ 😀 měli na to 14 dnů a nepřipravili to.
Loni mi do koupelny lezly myši. Říkám si kudy sakra… Zjistila jsem, proč je v té koupelně furt zima. Je tam nedodělaný kus zdi překrytý kachlou, za kterou šlo vidět světlo na konci tunelu. Pořádná kupka varfarinu a pak malty to spravila.
Letos jsem taky zjistila, že mám pod kuchyňskou linkou, když odklapnu ty packy co zakrývají prostor mezi podlahou a linkou, SUTINY. Normálně je tam vysoká halda zdiva. Cement, barva, bordel… chci to vyčistit, ale nejsem si jistá jak. Možná koupit nějakou lopatku s hodně dlouhým madlem ¯\_(ツ)_/¯

Ikona diskutujiciho Nirvana 2020-12-04 10:24:44
Ikona diskutujiciho
sipka

:O aluško to je brutál.. sis to dělala všechno sama. a já myslela, že nechat si zrekonstruovat byt někym jinym je velká akce 😂 ani prd jako

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-12-04 10:32:10
Ikona diskutujiciho
sipka

Spravuju to furt a pořád je co dělat. Pořád objevuju nové problémy, nebo se rozpadne něco dalšího. Ale hlavně je potřeba to velké malování, už je to hnus velebnosti.

Ikona diskutujiciho Robin 2020-12-06 21:32:25
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak tu hypersenzitivitu ti tedy vůbec nezávidím. To pro tebe musí být fakt hodně omezující. Co budeš dělat až tady ty kur**y spustí 5G??? Tomu asi už jen tak neunikneš. A i když proti 5G protestovalo desetitisíce vědců a odborníků z celého světa, tak to stejně vypadá, že se jim to podaří prosadit.

No tvůj příběh s opravami domu. Tedy, fakt před tebou smekám! Není hodně holek, které by takovou práci uměli (nebo byli ochotni se za pochodu učit) a zvládli. No, když už sis musela tolik věcí spravovat, tak snad to majitelé vykompenzovali alespoň cenou pronájmu. Ohledně toho tmelu…ten se bude drolit a odpadávat pořád. S tím nic neuděláš. A pokud ti mohu poradit s tím malováním, tak pokud to chceš celý barák za pár hodin, tak si pronajmi stříkací pistoli na malování. Ale ne tu malou, ale fakt velkou krávu na podlahu s pořádným kompresorem, která má stříkací hadici dlouhou tak 6 metrů aspoň a regulaci dostřiku s dostřikem až 4 metry. Já to tak udělal a to, co by mi zabralo několik dní nebo týden…sem měl hotové za necelé dvě hodiny. A hlavně strop se s tím maluje perfektně. Já měl strop v místnosti o velikosti 48 m2 měl s tou stříkací pistolí za 5 minut. Akorát je tam nevýhoda, že musí být fakt všechno totálně přikryté, protože tam vznikne mlha, u které bude trvat cca 12 hodin, než spadne na zem, takže co nepřikryješ, to bude taky namalováno tou mlhou, která bude těch cca 6 až 12 hodin padat. Už sem se za život štětkou, později válečkem nadřel dost, tak sem chtěl zkusit něco nového a nelituji. Šel bych do toho znova.

PS: S těmi krabicemi sem to taky nepochopil :D, co tím sakra myslela? 😀

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-12-06 22:28:56
Ikona diskutujiciho
sipka

Vykompenzovali mi akorát tak velký hojno a to zdaleka není to nejhorší… Ale to by bylo na dlouho a nechci to psát na internet. Už roky se dívám, kam bych mohla zdrhnout, ale přes všechny problémy (a těch je nepočítaně, to byla jenom taková namátka) je na tom jedna věc… hoooooooodně metrů čtverečních za málo peněz. A fakt hodně… hodně. Nemůžu najít nic, co by bylo dost velké a přitom dost levné a dost blízko, abych nejela přes celou republiku. Jsem tu rozvalená jak paša. Za to, za co to mám, už si dneska nepronajmeš ani slušnej čistej byt o více místnostech. Takže poctivě tmelím, maluju a držím hubu. A navíc čím dýl tu jsem, tím je to obyvatelnější, protože postupně ve stylu ,,pat a mat“ zaplácávám všechno co jde. Co nejde, na to se nervově připravím (velice nutné) a povolám majitele.
Žádný profík nejsem a nevím nakolik jsou moje řešení dlouhodobá, hlavně se silikonem jsem moc šikovná, to vypadá asi takhle: https://www.humoar.com/wp-content/uploads/2016/08/when-you-dont-know-the-answer-to-an-exam-question.jpg
ale vždycky si říkám, že to není moje (naštěstí :D), vypadá to zatím pěkně, když nevydrží, naplácnu tam něco novýho a snad se někdy odstěhuju za lepším. Jenom aby bylo kam jít.
Je to tady dobrý kutilský trenažér, musím uznat, že mě to naučilo jinak myslet. Jako chlap. Vadí ti to? Teče to? Lezou z tama myši? Smrdí to? – Vyřeš a nečum na to. Je to těžký? Zaber. Nevíš co na to dat? – Google. 😀

Tenhle nápad s tou pistolí je výborný, už jsem se taky koukala kolik by to stálo, ale nechci 12 hodin čekat až padne mlha a nechce se mi všechno olepovat. Takže to provedu otrocky, vždycky vyklidím část místnosti, vycrcám se na tom a pak postupně dál. Mám už koupenou drahou teleskopickou tyč s válečkem a celkem se těším až ji pokřtím. Mě vlastně to malování baví. Práce, u které hned vidíš výsledek. Akorát na to nemám čas, ve tmě nevidím ty fleky kde se mi to nezapracovalo a nebaví mě příprava. Rozmíchat, vyklidit, zakrýt… :-/

No s tím 5G taky nevím. U nás zatím moc není (ve městě jo, ale já jedu nakoupit 1x týdně do supíku který zatím nezáří, do prozářených nejdu), mám na to měřák, takže hned vidím nebezpečná místa a doma mám úplně čisto. Téměř nuly na všech pásmech, zdravý prostředí. – Další důvod proč jsem se nepřestěhovala. Všechno není černobílý.
Jsem v hodně velké prcině, takže se jim zatím nevyplatí mi to sem stavět, ale pokud jo, tak budu muset vystřelit jinam bez ohledu na prostor a peníze, ale musí to být zase prcina, do města ani do bytu už nemůžu. To ozařování způsobí, že instantně přestanu spát a nepomůže mi už nic, jenom opustit to záření. Tahle doba asi už není pro mě, leda bychom se všichni vrátili ke káblu a pevným linkám, jako tomu bývalo dřív a to mi žádné problémy nedělalo.
Třeba pro mě přiletí ufouni, řeknou Aluško, už nemáš kam jít, záření je všude, stejně se ti tady nikdy nelíbilo, tak si sbal morčátka, půjdeš bydlet za náma. To by se mi líbilo 🙂 Jedna krabice s myšákama jako zavazadlo a jedu hned.

Ikona diskutujiciho Robin 2020-12-06 23:23:13
Ikona diskutujiciho
sipka

No…ve výsledku je kompenzace vlastně ta cena, takže z určitého pohledu by se dalo říct, že ti to vykompenzovali 😊 . Jen sem nepochopil….dost blízko čeho? Práce? Já myslel, že pracuješ z domu 😊 , fotka s cihlami pobavila 😀 , beztak někde z Ukrajiny 😀

Těch 12 hodin je strop. Jako ona ta hlavní mlha opadne tak za hodinu až dvě, ale prostě pořád jsou ve vzduchu ty mikročástice, které prostě dýchat nechceš. Nevidíš je, ale víš a vidíš, že tam jsou, protože vzduch není tak ostrý, jako normálně. No každopádně přeji ať se malování vydaří 😊

No, seš blízko Brna, což je obrovské město, kde navíc 5G už postupně zavádí, a tak se perimetr bude čím dál tím více rozšiřovat, tak tě stěhování do budoucna stejně čeká. By mě zajímalo, jak do budoucna chtějí řešit kompenzace nebo vůbec řešit situace, kdy fakt to 5G nebo i další budoucí sítě způsobí lidem nespavost. Takových lidí je v ČR třeba jen pár desítek tisíc, možná jen pár tisíc, ale i tak. Spíše si myslím, že těch lidí jsou statisíce, ale dnes už lidi berou tak nějak normálně..že se v noci několikrát probouzí ze spaní a svádějí to na stres, špatné zdraví apod. No, fakt by mě zajímalo, jak to vlády v budoucnu chtějí řešit. No, když sis jako duše vybrala pobyt na této planetě, tak tě nikdo jen tak neodnese 😊

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-12-07 08:50:23
Ikona diskutujiciho
sipka

Dost blízko aktuálnímu místu, abych se zase úplně nevytrhla ze všech kontaktů a chci zůstat v konkrétním kraji, protože mi nejvíc vyhovuje jeho příroda. Stěhování daleko je i dražší.
V tom nejhorším případě se dá vyrobit doma elektronikou poháněná… něco jako faradayova klec a zbytek oken polepit hliníkem (5G nemá moc průraznost, přes zdi moc nejde, hlavně přes okna ale září), nebo se vystěhovat do státu, který to nemá. Možná rusko, možná chudší země a kraje.

Ikona diskutujiciho kiana 2020-12-01 00:50:21 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

„s nadšením přijímejte“
– asi proto mám úspěch u kluků (neznám totiž moc holek, které by se takto chovaly)

Ikona diskutujiciho Ceneon 2020-12-01 16:29:01 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jo, když mi někdo řekne, že se chovám jako dítě, tak to mne velice potěší. Dále také zbožňuji, když mi někdo řekne „Ty nejsi normální!“.

Viděl jsem jednou v nějakém článku fotku ženy, která se věnovala plně práci po dobu 10-20 let. Šlo, myslím, o nějakou intelektuální práci, byla výše postavená a pracovala více než 40 hodin týdně. No, jak vypadala, nebyla to radost pohledět.

Proto si čas od času zahraju hru, například LoL, rád si v ní zahraji za trolla, je s ním sranda, má velký kus ledu jako palicu na mlácení protivníků. Má super hlášky.

Jinak ctím heslo „Šest hodin práce postačí. Ostatní hodiny říkají člověku: žij!“.

Už se mi to dlouho nestalo, ale díky této době rouškové, tím že mám zakryté vousy, mne prodavačka požádala o občanku při koupi jedné Plzně pro taťky, no divila se, když tam viděla rok 89 :-D. Říkala, jak vypadám mladě a samozřejmě si neodpustila pochvalu mých dlouhých zrzavých vlnitých vlasů.

Prostě klíčem k tomu zůstat mladý a nemít příliš vážnou tvář je to, nebrat vše vážně a kriticky. Aneb když nejde o život, jde o h***o.

Jdu hrát.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-12-01 17:52:16
Ikona diskutujiciho
sipka

po mě dneska zase chtěli občanku na nealkoholickýho bernarda ¯\_(ツ)_/¯

Ikona diskutujiciho Nirvana 2020-12-01 18:26:14
Ikona diskutujiciho
sipka

heh nojo šest hodin práce, to by každej bral, jenomže většina lidí MUSÍ dělat aspoň 40 hodin týdně 😀

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek