Aluška.org: Věděním ke svobodě

Měli jste už někdy pocit, jakoby vám v krku uvízla koule slov, kterou musíte těžce polykat, abyste ji udrželi? A co ty chvíle, kdy máte sto chutí říct „ne“, ale vyjde z vás „ano“ a vy se pak tlučete do hlavy? Cítíte se často jako rohožka, oběť, nebo někdo, kdo byl zneužit?
Pokud to zní jako vy (i když jen občas), nejste v tom sami. Mnozí z nás se drží přesvědčení, že je pro nás společensky nepřijatelné říkat svou pravdu, protože bychom mohli urazit ostatní, dostat se do nepříjemných konfrontací, nebo být považováni za zlou osobu, kterou nikdo nebude mít rád.

Výsledkem je, že žijeme pod internalizovanou falešnou projekcí, která je na nás vypouštěna ze společnosti a která nám předepisuje, co bychom měli a neměli říkat a dělat, a vězníme se v malé kleci sebestředného hněvu, frustrace a bezmoci. Co vás to stojí?

1. Emoční zdraví
Jednou z nejčastějších emocí poté, co se vzdáme své moci, je hněv. Může to být hněv na svět, na lidi, kteří ,,nám to udělali“, ale v podstatě je to hněv na sebe sama. Moje práce, v době kdy jsem pracovala pod dvěma manipulativními šéfy, byla ztělesněním mé bezmoci. Během těch deseti let jsem – bez ohledu na to, kolik nadávek bylo mým směrem vrženo – mlčela, přestože jsem k tomu měla co říct.
Střídala se u mě deprese, vztek, otupělost a zoufalství. Říkala jsem si, že se musím kousnout do jazyka, abych nepřišla o práci – kterou jsem přitom pohrdala -, protože jsem se prostě musela nějak živit. A za své živobytí jsem zaplatila tou největší zradou, jaké jsem se vůči sobě mohla dopustit: zradou vlastní duše a obětováním svého vnitřního klidu. To byl jeden z nesčetných příkladů v mém životě, kdy jsem obětovala své citové zdraví, protože jsem se bála promluvit nahlas.

Vždycky jsem si myslela, že špatné emoce, které cítím, jsou znamením a důkazem toho, že život je těžký, nespravedlivý a že nemáme svobodnou vůli. Tento příběh jsem používala k ospravedlnění si své identity oběti, která mě připravila o veškerý vnitřní klid, který jsem hledala.
Teprve po svém probuzení a velkém sebeuzdravení jsem si uvědomila, že když se vědomě nebo nevědomě vzdáváme své moci, nejsou to vnější lidé nebo události, ale vnitřní vědomí na nejhlubší úrovni, že jsme se vzdali své vlastní autenticity a hodnoty, které způsobuje nesnesitelnou emocionální bolest a zmatek.

Náš emoční stav je důležitou součástí našeho vnitřního systému vedení neboli intuice, a to proto, že naše vyšší já vždy ví, co je pro nás v dané situaci nejlepší a zda jsou naše myšlenky, slova a činy v souladu s našimi nejvyššími pravdami o nás samých. Můžeme ostatním namluvit, že jsme spokojeni se svou volbou mlčení a pasivity, ale nemůžeme lhát o tom, jak se cítíme uvnitř sebe, a pokračováním v sebedestruktivním chování si naše emoce najdou způsob, jak nás donutit, abychom si jich všimli, dokud nebudeme žít ve stavu neustálého rozrušení, deprese a stresu.
2. Fyzické zdraví
Není překvapením, že mé fyzické zdraví odráželo mou vnitřní bezmocnost a na člověka v mém věku, který by ještě neměl mít problémy, mě trápily vleklé nemoci. Byly různé, od běžného nachlazení a poruch štítné žlázy až po záhadné nemoci, které žádný lékař nebyl schopen diagnostikovat. Pokaždé, když jsem byla nachlazená, bylo nejvíce postiženo mé hrdlo a mohla jsem si skoro vykašlat plíce, přesto jsem nebyla schopná konečně za sebe promluvit. Po letech neustálých zánětů mandlí a nesčetných baleních antibiotik jsem byla na konci svých dvacátých let nucena podstoupit operaci mandlí. Chronická neuralgie a insomnie ovládly můj život (14 let jsem se označovala za nespavce) a každý měsíc jsem musela chodit do lékárny, abych mohla brát hromady léků.

Když se ohlédnu zpět, dává smysl, že můj strach promluvit vyústil spolu s dalšími potížemi v léta bolestivých angín. Jak moc si mé vyšší já přálo, abych vykašlala ven ta slova, která jsem neustále polykala! Když si nedovolíme zpracovat, uvolnit a integrovat emoce, které stojí za naší bezmocí a traumatem, nebo ještě hůře, když je potlačujeme tím, že je odstrkujeme stranou, zůstává tato energie uvězněná v těle a vytváří blokády, které se nakonec stanou emocionálními a fyzickými nemocemi.

Pro optimální zdraví musí energie životní síly volně proudit v těle a v našich hlavních a vedlejších čakrách (energetických centrech), aby mohla být následně přeměněna na energii různých frekvencí, které naše orgány potřebují ke svému fungování a regeneraci. Čím více energetických blokád si v těle vytváříme tím, že se dopouštíme sebezraňování, tím méně naše orgány dostávají životní energie, kterou potřebují k tomu, aby nás podporovaly.

Dobrou zprávou je, že naše těla jsou neuvěřitelně odolná a vše se dá zvrátit! Naše narušené fyzické zdraví je opět součástí našeho systému vedení, který nás upozorňuje, že ohrožujeme to, kým jsme, a podřizujeme svou vlastní autoritu a pravdu jiným lidem. Jediný způsob, jak se můžeme fyzicky uzdravit, je vyléčit svá emocionální zranění a změnit náš systém přesvědčení.

3. Přijímáme více téhož
Žijeme-li v systému zpětného působení vyslané energie, můžeme se spolehnout na to, že nám život vždy vrátí vše, co do něj vložíme. Takže když za každou naší volbou běží téma neautentičnosti, můžeme se vsadit, že to život bude duplikovat a posílat nám další bezmocné scénáře, dokud toto téma nezpracujeme. V mém případě jsem kromě zneužívajících šéfů měla také zneužívající vztahy, a přátele kteří nerespektovali mé hranice, náhodné cizí lidi, kteří mi křičeli do obličeje, atd.
Dříve jsem to vnímala jako trest, dokud se do toho během mého procesu sebeléčení nevložilo mé vyšší já a nezačalo se mnou pracovat na integraci každého bezmocného příběhu, který jsem si po mnoho let uchovávala. Někteří tomu říkají práce se stíny a já mohu ze zkušenosti z práce se svým koučem a koučováním ostatních říct jen to, že je to poměrně dlouhý proces s mnoha vrstvami. Dokud v nás totiž zůstává energie každého příběhu oběti, je to naše převládající vibrace, která se stává magnetem pro další stejné příběhy. To je jediný důvod, proč mnozí z nás zažívají stále stejné vzorce, stejné typy vztahů a stejné nepříznivé životní okolnosti, jako bychom žili ve filmu Na hromnice o den více.

Jak říkat svou pravdu:

1. Buďte upřímní a otočte to
Tato metoda vychází z poznání, že život není nic jiného než obrovské zrcadlo, protože naše vnímání doslova vytváří naši vlastní realitu, takže pokaždé, když se domníváme, že si o nás ostatní budou myslet nebo cítit něco určitého, jsou to ve skutečnosti naše vlastní myšlenky o nás samých, které se promítají ven a odrážejí se zpět k nám.

Na začátku své cesty k tomu, abych se naučila mluvit nahlas, jsem se musela zavázat k tomu, že přestanu s výmluvami, které jsem si vymyslela pro své sebesabotující chování, a budu k sobě velmi upřímná. Udělala jsem si seznam všech příběhů, proč nemohu ctít své pravdy, a některé z nich sahaly od „urazím je a oni mě odsoudí“ až po „potřebuji jejich potvrzení, abych zapadla a cítila se dobře“.
Ať už byly moje důvody jakékoliv a jakkoliv směšně mohou vyznít, napsala jsem si je na kus papíru a jeden po druhém jsem je otočila tak, že jsem ze svých příběhů odstranila „ostatní“, takže jsem zůstala jen já (protože nakonec je jen Jednota a to, čemu věříme, co si o nás ostatní myslí, stále pochází z naší vlastní hlavy). Z mých příběhů o tom, proč neustále rezignuju na svou moc, se staly příběhy typu „urazím se a budu se soudit“, „potřebuji své potvrzení, abych zapadla a cítila se dobře“, „zradím své pocity“ atd.

Je to proces, který nám otevírá oči, protože jakmile odloupneme četné vrstvy přetvářky, zůstane před námi velmi syrová realita toho, jak málo lásky a úcty věnujeme sami sobě. Pak je jasné, že jsme to my, kteří nedokážeme přijmout sami sebe a promítáme to do druhých, abychom se s odmítnutím sebe sama snáze vyrovnali. Dokud totiž můžeme někoho nebo něco obviňovat, necítíme zodpovědnost čelit těmto bolestným pravdám a nemáme motivaci to změnit. A toto uvědomění představuje začátek sebeuzdravení.

2. Buďte kreativní
Existuje mnoho způsobů, jak se ozvat, a ne vždy to znamená, že musíme verbalizovat své myšlenky těm, kteří způsobili, že se cítíme určitým způsobem. Neznamená to také náhle před někým vybuchnout, čímž ve skutečnosti ničeho nedosáhneme. Konečným a jediným cílem vyslovení naší pravdy je, abychom se uvolnili a uvolnili energii, která byla uzavřena v pomyslné láhvi, aby mohlo začít docházet k uzdravení a sebeposílení.
Pokud se rozhodnete k dané osobě promluvit, považuji za užitečné zbavit se jakýchkoli očekávání konkrétních výsledků a soustředit se pouze na to, aby energie mohla organicky proudit ven. Smyslem celého tohoto cvičení není požadovat omluvu (i když to může být vedlejší produkt), mstít se nebo být pomstychtivý s postojem oko za oko nebo dotyčnou osobu urážet, ale procvičit si setrvání ve svých vibracích, vzít si zpět svou moc a převzít odpovědnost za svůj život.
Stejně tak, pokud není fyzicky možné s danou osobou komunikovat, líbí se mi myšlenka napsat dopis se vším, co chcete říct, aniž byste dopis odeslali. Je to bezpečný a mocný způsob, jak ze sebe dostat energii.
Stejně účinná je metoda, kdy si najdete klidné místo, předstíráte, že dotyčná osoba stojí před vámi, a mluvíte k ní nahlas (vždycky to můžete říct potichu v duchu, ale zjistila jsem, že mluvení nahlas funguje mnohem lépe, aby se energie více rozhýbala). Pokud chcete, můžete si představit, že vám dotyčná osoba něco odpovídá. Je to vaše představivost a vy máte kontrolu nad tím, co se stane. Opět mějte na paměti, že to děláte spíše pro sebe, pro posílení, které hledáte, než pro odplatu.
Poté si dovolte být s emocemi, které se ve vás vynořují, a věnujte jim pozornost a prostor bez předsudků, který potřebují ke zpracování, tak dlouho, jak je to nutné.

3. Oslovte ostatní a povzbuďte je
Toto je moje oblíbená metoda. Často se stává, že když jsme v kompromitující pozici, věříme, že jsme jediní, kdo je bezmocný, a tato myšlenka způsobuje, že se v díře, do které jsme se zakopali, cítíme ještě odcizenější. Pravdou je, že žijeme ve světě, kde se většina lidí necítí dobře ve své kůži. Znám mnoho úspěšných koučů a myšlenkových lídrů se zabijáckými profily, kteří se potýkají přesně s tím samým, s čím se potýkají všichni ostatní! To z nás nedělá slabochy, dělá to z nás pouze lidi.
Jednou jsem se účastnila online programu, který měl být dokončen v určitém časovém rámci. Z nějakých důvodů docházelo ke spoustě zpoždění v dodávkách výukových materiálů a ředitel měl plno okouzlujících výmluv. Čím déle to trvalo, tím víc jsem se cítila bezmocná a tím víc jsem se dostávala do stavu rutiny. Nezáleželo na tom, kolik e-mailů jsem poslala odpovědným osobám, nic se nedělo.
Jednoho dne mě přepadla silná intuice, že i ostatní účastníci (mezi účastníky neprobíhala žádná komunikace, takže nikdo nevěděl, čím procházejí ostatní) zažívají stejnou bezmoc a že musíme spolupracovat jako skupina, abychom vytvořili pohyb. Mým prostým záměrem bylo pomoci sobě i ostatním. Trvalo mi docela dlouho, než jsem sestavila skupinový e-mail s podrobným popisem svého zážitku pro třicet a něco lidí, a byla jsem nervózní i vzrušená, když se mi z prstů vysypala slova, která jsem dlouho zadržovala. Mé rozhodnutí promluvit, okamžitě vyvolalo vnitřní energetický posun, který mi umožnil začít si brát svou moc zpět.
Během několika hodin se mi začalo ozývat mnoho účastníků a bylo zajímavé, že někteří z nich sami sobě vyčítali nedostatek komunikace, zatímco někteří se báli promluvit nahlas kvůli možnosti vyvolání napětí. Nikdo dokonce nepochyboval o tom, že nám byl prodán program, který jednoduše nedodržuje nejvyšší etický kodex. Jeden po druhém začali podnikat kroky a mluvit nahlas. Za necelých 24 hodin došlo v programu k většímu pohybu než za celý rok a lidé se začali vzájemně podporovat.
Byla to jedna z nejlepších lekcí, které mi život udělil, protože jsem pochopila, že tím, že ctíme a dáváme to nejlepší sobě, ctíme a dáváme to nejlepší i všem ostatním. Místo toho, abychom věřili, že musíme dělat kompromisy sami se sebou, abychom mohli světu nabídnout integritu, lásku, respekt a autoritu, proč nezačít u sebe a neudělat všechny tyto věci nejprve sobě? Jakmile to uděláme, naše energie se nevyhnutelně stane natolik nakažlivou, že ostatní budou chtít udělat totéž.

Život nám bude vždy předkládat nekonečné množství výzev, abychom vstoupili do své síly a vyslovili svou pravdu. Když na toto pozvání řekneme ano, nejenže dostaneme příležitost uzdravit a posílit sami sebe, ale zároveň tuto příležitost rozšíříme i na ostatní a dáme jim svolení, aby se zbavili svých strachů a přijali svou autoritu.

Přijměte svou moc a mluvte svou pravdu. Nepřišli jste sem, abyste hráli roli slabého chudáčka a nemusíte kvůli nikomu a ničemu ztlumovat své vnitřní světlo. Ve celém vesmíru jste jen jedni a jste tu proto, že máte jedinečné talenty a dary, kterými můžete přispět světu. Čím více dokážete nechat zazářit svou autenticitu, tím více vám život přinese příležitostí, abyste mohli vstoupit do svého záměru duše, abyste mohli snít, expandovat a tvořit s nekonečnými možnostmi.

překlad © Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2021 / podle Zdroje