Aluška.org: Věděním ke svobodě

Toto je trošku návod a zároveň popis zkušenosti. Věřím, že každý člověk, který zažívá astrální cestování, ho zažívá trošku po svém a fungují mu jiné techniky. Vyplatí se prozkoumat, co funguje nám konkrétně a nesnažit se za každou cenu kopírovat jiné, pokud nám to podle jejich postupu nejde.

Dlouho jsem o astrálním cestování nepsala, proto pro jistotu připomínám pro nově příchozí, že pokud se někdo z vás chce tuto techniku výstupu z těla učit, nejlepší publikace s návody je zde: Cesty mimo tělo
(je tu zdarma pro každého) a jiné knihy prakticky nemá cenu kupovat. Četla jsem skoro všechny knihy o AC, které jsou v současné době dostupné v knihkupectvích a moc jsem se z nich nedozvěděla, ani mě nic moc nového nenaučily. Maximálně nějakou zajímavost, zážitky autorů a to bylo celé. Jenomže když vy sami už astrální cestování ovládáte a hledáte pokročilé techniky, tak vám čtení o cizím zážitku nic nedá, protože vy už máte zážitky svoje, víte co to obnáší a jakou to má hodnotu. Vy potřebujete techniku, ne vyprávění. A v odkazované knize tohle všechno je. Jak začít když to zatím neumíte i jak to zdokonalovat, když už jste zběhlí a umíte to.
Odkazovanou příručku podle mě už nic nepřekoná. Po jejím přečtení se moje spontánní neučesané výlety proměnily ve skutečné duchovní prožitky a celá věc začala fungovat jak měla. Podle knihy jsem se naučila správně vystupovat, udržovat stav, správně se pohybovat, řešit potíže. To mi žádná jiná kniha nedala. Proto vřele doporučuji cesty mimo tělo. Neváhejte a stahujte, nebudete litovat investovaného času.

Mně se nejlépe vystupuje při polospánku, buď na rozhraní usínání, nebo probouzení se. Myslím si, že většina lidí to bude mít podobné. Ještě jsem nepotkala člověka, který by mi řekl, že se naučil vystoupit z těla při meditaci nějakou rotační technikou, jak radí internetové návody. Pokud tu někdo takový je, ať se ozve v diskuzi a bude za jednorožce.

Je rozdíl mezi lucidním sněním a astrálním cestováním. Při lucidním snění se proberete ve snu. Uvědomíte si, že spíte. Sen pokračuje dál, ale pokud vás to rozruší, brzy se probudíte.
V této fázi – na rozhraní spánku a bdělosti – se pak ideálně přestupuje do astrálního cestování. Proto spolu tyto dvě věci souvisí. Pokud umíte lucidní snění, snadno se naučíte také astrálně cestovat, protože máte základ pro výstup, což je vědomí o sobě a zároveň snížená mozková aktivita. Když usínáte normálně a neuvědomujete si že usínáte, tak většinou nevystoupíte, ledaže by se vám to stalo spontánně, což se mně stává, ale každý člověk takové štěstí mít nemusí, obvykle je potřeba výstup iniciovat aktivně.
Astrální cestování je technika, kdy jsme vědomí a zároveň na rozmezí spánku a bdění. Vystoupíme svým astrálním tělem ven z fyzického a procházíme se světem, který je velmi podobný fyzickému, ale různé věci se v něm liší. Často se můžeme spontánně přenášet na různá místa, může docházet i k posunům v čase. Nikdy nevíme, co tam zažijeme. Astrální cestování je ukončeno návratem do těla, většinou nedobrovolným, protože bývá těžké delší dobu udržet tento stav.
Tedy když mluvím o astrálním cestování (neboli AC), popisuji techniku výstupu svého duchovního těla ven z fyzického těla.

Pro úspěšný výstup je potřeba splňovat různé předpoklady. Někdo říká půst, vege strava, meditace, intenzivní psychická příprava… U mě je předpoklad být odpočatá, nemít předchozí spánkový deficit a zároveň mít danou noc pofidérní spánek. Přerušovaný, mělký, špatné usínání. Protože to znamená, že mám mnoho příležitostí během této jedné noci vystoupit ven z těla a pokud nejsem z předchozí noci nějak extrémě zdrchaná, tak vystoupím velmi ráda a ochotně. Pokud mám však spánkový deficit, stává se mi, že i když mě to tahá spontánně ven, zamáčknu se zpátky a řeknu si že ne, spím, protože si potřebuju odpočinout. Nestává se mi, že bych vystupovala nedobrovolně. Když nechci, zastavím to. Někdy je mi obyčejný spánek milejší, než AC a dám mu přednost, když jsem moc unavená. Může to znít divně, ale je to tak. Dokonce i přesto, že má AC výborný vliv na mou následnou vitalitu.

Už před delší dobou jsem si všimla, že když absolvuji astrální cestování, probírám se druhý den ráno vitální, s výbornou náladou, jakoby mě pokropila živá voda. Nějakou dobu jsem si myslela, že tato povznesenost, radost a povzbuzená energie je následek zajímavého zážitku, který mě jednoduše potěšil, ale to může být pravda jen z půlky.
Na této věci se spolu se mnou shodují i jiní autoři, cestovatelé a spisovatelé zabývající se AC. Má to skutečně výborný vliv na následnou energii a náladu člověka. Je to naše společná zkušenost.

V jedné z knih o AC, které mě nic nenaučily (nevím už která z nich to byla), jsem se dočetla ve zkušenostech autora vysvětlení, proč se to děje. Autor říká, že když člověk vystoupí z fyzického těla a prochází se ve svém duchovním těle v astrální krajině, je jeho duchovní tělo intenzivně vystaveno kosmickému záření. Je mnohem intenzivněji ve spojení s energií, či pralátkou, která tvoří vše a která je zdrojem všeho, i života, i nás samotných. Toto intenzivní „ozáření“ kosmickou energií doplňuje do duchovního těla sílu a uzdravuje ho. Proto se druhý den astrální cestovatel budí jako znovuzrozený.
Proto se stává, že i za noc, kdy se moc nevyspím, ale podaří se mi dlouhé AC, naberu sílu, jakobych se skvěle vyspala.

Na závěr přidávám mou poslední zkušenost s astrálním cestováním, která je letošní březnová.

Uprostřed noci jsem se vzbudila a nemohla jsem dlouho znovu usnout. Jakoby mě pořád něco rušilo. Trvalo mi dlouho, než jsem začala znovu zabírat, ale tentokrát to bylo jiné. Místo abych se začala propadat do polospánku, jsem místo toho cítila, jak se moje hlava zvedá. Jakoby ji nějaká neviditelná síla lehce nadnášela.
Uvědomovala jsem si, že nespím a že se mi spontánně odděluje duchovní tělo. To byla chvíle pro uplatnění techniky.

Absolutně jsem se uvolnila a co nejvíce jsem se mentálně odpojila od svého fyzického já. Zastavila jsem veškeré rušivé myšlenkové procesy (typu „juchů děje se to, proč dneska nespím“ a podobný mišmaš který udržuje mozek bdělý a brání výstupu z těla), vyprázdnila jsem si mysl a zaměřila jsem se na dvě věci naráz:
1. absolutní uvolnění
2. ano chci vystoupit, vytáhni mě ven celou

Ten druhý bod zní divně, ale takto funguju. Při spontánních výstupech komunikuji se silou, která se zpočátku nabídne tím že se mě dotýká a trošku mě pooddělí, pak se moje oddělování zastaví a čeká se, co udělám já. Pokud nechci ven, nevystoupím a nepokračuje to. Tato síla mě prostě pustí, já se usadím zpátky a můžu spát, nebo dál pokračovat v mizérii nespavosti.
Když se úplně uvolním, odevzdám se a řeknu ano vytáhni mě ven, tak mě tato síla postupně oddělí. Výhodné na tom je to, že to celé udělá za mě a já nemusím dělat vůbec nic, stačí jen chtít a počkat.
Dneska vím, že to je Nebeský Otec. Že je to síla zdroje, ze kterého všichni pocházíme. (Někdo jiný by mohl říct Bůh, Vyšší já, nebo Vesmír.) Svým způsobem vnímám AC jako druh setkání s ním a s jeho přítomností, proto to tak úžasně osvětluje a vyživuje duši.

Když u mě AC spontánně neprobíhá, tak je to jiné. Musím vyčkat na ideální moment, pak se vykulím ven a přistávám na zemi, kde se musím rozkoukat za pomocí technik z odkazované příručky. Je to celé o dost méně elegantní a postrádá to poetičnost tichého rozhovoru s Nebeským otcem. Když mě vede on, nemusím ani uplatňovat rozkoukávací techniky z příručky, po oddělení se můžu rovnou začít pohybovat.

Když jsem se odevzdala a přála si ať mě vytáhne ven, najednou jsem cítila vítr po celém těle, i jsem ho slyšela. Jakoby mi v něm vlály vlasy. Bylo to moc příjemné a osvěžující.
Pomalu jsem se zvedala nad lůžko. Vždycky se odděluju první od hlavy, pak následuje zbytek těla a nohy jdou nakonec.

Po oddělení mě rovnou postavil u lůžka na nohy. Hned jsem viděla. Místnost vypadala stejně jako normálně, rozdíl byl ale v tom, že nebyla tma. V této astrální scenérii byl krásný slunečný den a venku kvetly květiny. Hned jsem měla chuť jít to prozkoumat ven, ale vzpomněla jsem si na manžela. Tak nějak ze zvyku jsem se s ním chtěla při odchodu rozloučit. Teď mi to připadá vtipné, protože jsem mu tam nechala fyzické tělo, nikdo by přece nepoznal že jsem na výletě… Ale zvyk je zvyk. Takže jsem přišla k němu a prohlédla jsem si ho. Normálně spal. Políbila jsem ho a řekla jsem mu nahlas, že se jdu projít do astrálu a že se za chvilku vrátím zpátky, aby o mě neměl starost.
Odpověděl mi „ano“ a spal dál. (Ráno neříkal, že by si něčeho všimnul)
Nejradši bych ho chytila a vzala s sebou, ale tímto pokusem jsem se nechtěla zdržovat, protože moje AC netrvají příliš dlouho a já jsem chtěla jít na průzkum širšího okolí.

Chtěla jsem jít ven a přede mnou najednou zmizela celá boční stěna domu. Takže jsem nemusela jít vchodem, prošla jsem odhmotněnou zdí.
Do zahrady jsem slétla, protože kdo by chodil amatérsky po schodech.
U domu stálo auto, stejné jako ve skutečnosti. Připadalo mi to zajímavé, tak jsem do něj sedla a jela jsem tímto autem. Často se mi stávalo, že jsem se v astrálu nestihla dostat moc daleko, protože mi například nefungovala teleportace, nebo nebylo dost času na delší přesun. Takže jsem se mockrát jen pohybovala v domě či okolo domu. Autem jsem jela poměrně rychle a dostala jsem se daleko od domu.
Přijela jsem po silnici na místo, které bylo moc zajímavé. Byly tam pískovcové skály a pod nimi krásné modré jezero a jezírka. Byla tam spousta lidí, někteří nevypadali úplně pozemsky, měli odstíny pleti mírně do zelena a do modra. Jinak ale vypadali jako pozemští lidé a byli přátelští. Hned mě zdravili, ptali se mě jak se mám a chovali se velmi přirozeně.
Dala jsem se s nimi do řeči a užívala jsem si hezkou přírodu. Celá situace byla tak příjemná a uvolňující, že jsem úplně zapomněla, že jsem v AC a mám být ve střehu.

Najednou se mi to přerušilo. Obraz se mi zavřel a cítila jsem přesun. Pomalu jsem dosedala do svého těla a viděla jsem ještě místnost, ze které jsem původně vystupovala. To trvalo jen pár vteřin, než jsem se úplně probudila. Když jsem se usazovala do těla, viděla jsem, jak ke mně přišel člověk. Vypadal jako muž a byl oblečený v bílém. Nic neříkal, spíš se na mě díval, jakoby mě hlídal. Vyzařoval z něj pokoj a pocit bezpečí. Neměla jsem z něj strach.
První jsem si myslela, že je to manža a chtěla jsem ho přivítat, ale pak mi došlo, že nemá bílou róbu a světle šedé vlasy. Pak mi navíc došlo, že nejsem vzhůru a že nemám otevřené oči. Zaměřila jsem na něj pozornost abych si ho prohlédla pořádně a v tu chvíli zmizel, takže jsem se nestihla na nic zeptat. Místo toho jsem se úplně probudila. Tentokrát už jsem otevřela oči do tmy a všechno bylo normální.

Astrální cesta mi udělala tak dobře, že jsem do rána pak už dospala hezky a kvalitně bez rušení a bez problémů. Ráno jsem se probudila osvěžená, s výbornou náladou a elánem k práci.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2025

O autorce

Alue K. Loskotová je holistická léčitelka a spisovatelka. Zabývá se duchovním rozvojem, psychospiritualitou, mimosmyslovým vnímáním a poradenstvím. Pomáhá klientům v nalezení duchovní a energetické harmonie prostřednictvím terapií na duchovniterapie.cz a článků na aluska.org. – více