Aluška.org: Věděním ke svobodě

(Tato doporučení lze pochopitelně vztáhnout i na ostaní děti.)

-Respektujte je.

-Dávejte jim bezpodmínečnou lásku. Milujte je a dávejte to najevo jakýmkoliv způsobem.

-Dejte jim možnost volby.

-Dejte jim svobodu, aby se mohly rozvíjet, v rovnováze s dohledem a bezpečnými hranicemi.

-Stanovte hranice na jejich ochranu, ale ne libovolné.

-Říkejte jim důvody a vysvětlení proč.

-Jak jen to je možné, dovolte jim podílet se na pravidlech a spravedlivých a přiměřených důsledcích při jejich porušení.

-Davejte jim úplná vysvětlení odpovídající ůrovni jejich myšlení.

-Nemluvte k nim povýšeně. (pozn.: To já osobně nesnesu. Pak jsem drzá. Dejte na mou radu. 🙂

-Nikdy neříkejte ,,prostě proto“ nebo ,,protože jsem to řekla“. Pro indigo to není dostatečný důvod.

-Buďte ke svým dětem čestní. Říkejte pravdu, poznají to.

-Nedávejte příkazy, místo toho je požádejte o spolupráci při plnění úkolů (např.: včas se připravit k odchodu) (pozn.: Takže já coby indigo jse oprávněná k tomui něco říci a to, že tohle je jedno z nejdůležitějších pravidel, jakmile mě někdo nepožádá aspoň slušně, tak s ena něho vykašlu, protože tu nejsem od toho, abych se nechala komandovat, ale abych pomáhala.)

-Nezkoušejte s nimi manipulovat. Nefunguje to.

-Nepoužívejte vinu, strach nebo zlobu jako nástroje kontroly. (pozn.: tím se indigáčkům akorát pořádně znechutíte.

-Buďte féroví.

-Stůjte si za svým. Než řeknete ne, přesvědčete se, zda k tomu máte dobrý důvod a potom neustupujte.

-Nesrovnávejte své dětství s jejich (když jsem byl malý, museli jsme každý den chodit pěšky pět kilometrů do školy…)

-Dejte jim emoční podporu ve všem co dělají.

-Naslouchejte jim.

-Respektujte jejich soukromí a osobní prostor.

-Učte své děti mít v úctě ostatní, bez ohledu na jejich schopnosti nebo chování. (pozn.: To je samozřejmost, to mě nikdo učit nemusel. Ale když se na to tak podívám, jsem prej pěkně držkatá, tak nevim… ale lidi si neuvědomují, že i na ty, kterých si vážíme můžeme být drzí.)

-Uznejte svou chybu, když nějakou uděláte.

-Udělejte si čas na hraní se svými dětmi.

-Nedělejte za své děti to, co zvládnou sami. Podpořte jejich sílu tím, že jim umožníte rozvinout vlastní autonomii. (pozn.: A neposílejte pořád svoje děti za vás do obchodu, když si tam občas můžete zajít taky sami. btw, narážka konkrétně na mojí mámu.)

-Dejte jim zodpovědnost za nějaké věci v domácnosti a dejte jim vybrat, které věci to budou.

Poděkujte jim za dobré chování.

Používejte odměny nejméně tak často, jako tresty. To je důležité pro překonání frustrujících období.

-Dovolte jim, aby byly účastny vašeho života. Nechtějte je před ním ochraňovat, nebo budou vědět a pohoršovat se.

-Respektujte jakékoliv schopnosti, které se u nich rozvinou, i když jim třeba nebudete rozumět. (pozn.: jedna z věcí co mě na tohle téma nejvíc nasrala, bylo, že jsem celá nadšená za máti přiběhla s tím, že jsem poprvé pořádně astrálně cestovala a máti mě úplně utřela slovy: ,,jojo.. neruš my teďka děláme s maričkou domácí úkol. NO kurnik.. neví vo co přišla. Za trest jí nic neřeknu… hehe. 🙂

-Poskytněte jim odpovídající trénink a podporu k rozvinutí dvých talentů -fyzických i metafyzických. (pozn.: a hlavně nás nenuťte chodit do nějakého kroužku, když o něj absolutně nejevíme zájem a nechceme tm chodit. Když tohle moje máti konečně pochopila, uvolnil s emi aspoň čas na věci, který jsou důležitější než sebemučení.)

-Oceňujte jejich sílu. (pozn.: ty máš svaly, já mám čáry. 🙂

-Umožněte svým dětem tvořit.

-Buťe otevření učit se od nich. (a my umíme učit… né že né… na věk nehleďte.)

-Příklad efektivní žádostirodiče indogového dítěte:
,,Potřebuju, abys mi pomohl/a přijít včas k doktorovi. Musíme vyrazit za pět minut, abychom to stihli, tekže si udělej všechno, co ještě potřebuješ, jako dojít si na záchod. A protože později přijde babička, musíme posbírat hračky, buď teď a nebo hned jak se vrátíme domů. Záleží na tobě, jak se rozhodneš. (pozn.: No tohle kdyby mi řekla moje máma, tak bych radostí začala skákat metr dvacet a ochotou bych přetíkala. Možná, že jí tohle dojde, až ju někdy nenápadně přiměju přečíst si tyto řádky. 🙂