Jaká je skutečná budoucnost kryogeniky?

4.6.2014 v Zážitky 17

Dneska ráno jsem se náhle probrala ve snu, někdy nad ránem. Byla jsem zrovna s nějakou mladou modrookou ženou ve snu, když tu najednou jsem přestala hrát svoji roli (došlo mi že spím), zadívala jsem se jí hluboce do očí a prostě beze slova vstala a odešla… – V tu ránu sen skončil a já úplně normálně (bez houpání a potřeby se odlepovat od fyzického těla) vstala z postele, otevřela oči a šla k balkonu.

Bylo zajímavé, že při tomto výstupu jsem měla projevenou vizi, takže jsem nemusela dělat nic pro upevnění stavu. Ale bylo to tak dokonale skutečné a snadné, že jsem si nebyla úplně jistá, ve kterém těle jsem?

Měla jsem na sobě dokonce noční košili, cítila jsem, jak se mi pod nohama prolamují vlákna koberce. – Šla jsem na balkon a ještě ve chvíli kdy jsem brala za kliku dveří, jsem si říkala, že z něj pro jistotu zatím nebudu skákat, protože si opravdu nejsem úplně jistá, ve které realitě jsem.

Otevírám dveře a zjišťuji, že balkon na který jsem zvyklá, je asi o 2/3 menší než normálně a je tam velká šedá zeď, co tam jindy není.

V tu ránu se mi zavřela vize, takže jsem viděla jenom šedo. – Rychle ohmatávám futra, abych se stabilizovala. Zrak se mi po chvíi skutečně vrátil, ale často se mi stane, že i když se mi v AC náhle ukončí vize, tak přestože rychle začnu všude hmatat, mě to i tak vtáhne zpátky k tělu. Efekt není nikdy zcela přesně zaručen, ale s postupnou praxí je pro mě pořád snadnější znovu vylézt ven a zase pokračovat v rozdělaném plánu.

,,Aha? Takže skutečně v astrálu jsem!“ Došlo mi, vrátila jsem se zpátky do svého pokoje a zavřela za sebou dveře. Rozhodla jsem se jít na chodbu a po cestě jsem jen tak bokem po očku střihla pohledem na svoji postel. – Byla kupodivu prázdná a rozválená, moje tělo nebylo vidět.


Ve chvíli kdy jsem chtěla vyjít na chodbu, jsem si vzpomněla na své minulé neúspěšné pokusy o přivolání. První jsem měla nutkání volat zase ty samé lidi co minule, ale říkala jsem si, že zkusím něco lehčího. Nebudu volat ani mrtvé, ani ty se kterými se už nemůžu vidět. Budu volat někoho, koho znám už roky a s kým se běžně vídám v podstatě denně.

Při otevírání dveří se mi otevřel pohled na chodbu, ta vypadala jako klasicky a volám konkrétní jméno. Ani moc hlasitě, ani moc dychtivě. Prostě nějak normálně, jako když volám při bdělé realitě.

Z chodby, odněkud z jiné místnosti, že ozval ten správný a známý hlas: ,,Anoo?“

,,No do prd., ono to funguje!“ Přiběhla jsem do místnosti, ze které se hlas ozval. – Fakt tam byl!

V tu ránu se mi opět porušila hloubka fáze a já zase oslepla. (pitomé technické obtíže)

,,Krucinál fagot…“ brblám, rychle sahám po okolí, kde bych mohla upěvnit stav fáze… Došlo ale k výstupu.

Nenechala jsem se tím rozhodit, jen jsem trošku pootevřela fyzické oči, zase je zavřela a vylezla si znovu ven.

Ve druhém výstupu jsem se ani nedostala do svého pokoje, rovnou jsem se někam přesunula a člověk kterého se mi při minulém výstupu podařilo zavolat, tam byl. Tak jsme celou tuto jednu fázi spolu blbli… Výstup trval celkem dlouho.

Poté se opět ukončil, ale pořád to pokračovalo. Znovu jsem vylezla z těla, opět došlo k teleportaci.

Přede mnou najednou byly nějaké menší dřevěné dveře. – Otevřela jsem je a najednou vidím, že jsem v nějaké staré dřevěné chatě v prvním patře, dolů vede žebřík a jinak venku je zima a celá země pokrytá půlmetrovou vrstvou sněhu.

,,No ty brďo, sníh!“ Koukám vyjeveně, skáču ven a dopadám měkce do sněhu… Je chladivý.

Chvilku se tam jentak válím (žádný spěch) a poté potkávám hromadu lidí. Všichni jsou zababušení do kožíšků, povídáme si a v tu ránu fáze najednou končí.

Znovu vylezu ven z těla a opět jsem se teleportovala kamsi, tentokrát však do budoucnosti.

Byla to ale nějaká divná budoucnost, počítám tak několik tisíc let napřed, ale ne v této realitě, připadalo mi to trochu jako nějaký paralelní/teoretický Vesmír, a spoustě věcí, co jsem tam viděla, jsem opravdu nerozuměla. Co mě však opravdu pobavilo, byl začátek, když jsem se do toho paralelního světa dostala.

Objevila jsem se v restauraci budoucnosti. Byly tam stoly i židle. Sice trochu divný design, ale lidé normálně seděli u stolů. Co jedli, to fakt nevím…

Sleduji tam jakousi rodinku (která mě nevidí) a poslouchám jejich rozhovor.

Sedí tam muž, jeho žena a jejich dítě, to vypadá asi na 8-9 let a ještě jedna žena, národnostně, vzhledem a chování k nim vůbec nesedí. Vypadá, jakoby byla ze Španělska (nebo nějaká jiná země, kde jsou lidé tmavší). Tmavé vlasy, trochu snědá a má takový mírně placatý nos, takže to trochu i vypadalo na mix s černochem. Zbytek rodiny byl klasicky bílý, jak normálně Češi jsou.

K rodině přistoupil nějaký jejich známý, muž. A ptá se, kdo to tam s nimi sedí, že tu ženu zatím nezná.

Žena říká: ,,Toho si nevšímej, to je naše *blabla* (oni na to měli nějaký speciální název, který si opravdu nevybavuji, neznám to slovo, zkrátka jejich hatmatilka), máme ji jako služku pro syna.“

A pak se všichni začali bavit o vzhledu té ženy a mluvili i posměšně o jejím nosu. Ta tmavá žena neříkala vůbec nic, byla naprosto submisivní.

Z rozhovoru jsem pochopila souvislosti. Ta žena byla z nějakého mrazicího boxu (Kryogenického!). Jak se dneska někteří bohatí lidé, které nebaví tento čas, nebo mají nějakou nemoc, nechávají ,,zmrazit“ a doufají, že budou v budoucnosti z toho boxu vysvobozeni, rozmraženi, jejich nemoci se vyléčí a přenesou poznatky o dnešní době do budoucnosti. – Tak přesně tohle byl původ té tmavé ženy.

Jenomže člověk budoucnosti není nijak extra odvařený z lidí, co se nechali zamrazit do boxů a nepřijde mu to tak úžasné. (Úplně jak Futurama….) Protože lidé co byli tisíce let zmražení, vůbec neví jak svět budoucna funguje, jsou jiní a v podstatě nezařaditelní do klasické společnosti, tak si tyto zmražence nechávají bohatí lidé pro své účely rozmrazit a zaměstnávají je jako slouhy a hospodyně.

Umíte si představit, jaký je to zákon schválnosti, že se nějaký bohatý maník, co na to dneska má peníze, nechá zmrazit a naivně si myslí, jak ho budou za tři tisíce let rozmrazovat s fanfárami, jak jim bude diktovat kroniky a jak jim bude vyprávět o naší době a třeba to bude i celebrita a nejstarší žijící člověk na zemi?

Nebo zkrátka je nešťastný teď a má nějakou nemoc, tak jde do mrazáku a doufá, že pak ho čeká lepší život? – Ale nečeká, z bohatého nešťastného člověka akorát poníží na jakéhosi sluhu.

Takže v realitě ho rozmrazí a řeknou: ,,Tohle je rodina těch a těch, děláš jim ode dneška slouhu za ubytování a stravu. Nazdar.“ A nikdo se tam už pak s vámi nepáře.

Tahle rodina měla tu rozmraženou ženu ne jako služku pro ně všechny, ale koupili si ji PRO SYNA. Takže paní si myslela jak bude úžasná její budoucnost po rozmražení a místo toho utírá sople malému dítěti a uklízí po něm hračky! 😀 A ještě si z ní všichni utahují, protože je tam outsider a vypadá pro ně divně…

Byla jsem z toho trochu konsternovaná, tak jsem opustila tu podivnou restauraci a šla ven, kde jsem pozorovala ohradu se zvířaty, ale upřímně, z toho moc nepopíšu, protože vůbec nechápu, co to bylo za divná zvířata, ani proč se chovala jak se chovala. Na tohle už prostě nemám…. Mutace? Genetika? – Nevím, bylo to divné. Poté výstup skončil.

Ještě jsem toho neměla dost, takže jsem vylezla znovu ven z těla. Opět došlo už při výstupu ke spontánní teleportaci…

Objevuji se v moderní místnosti s okny. Nevím vůbec kde jsem, ale bylo to tam čisté, světlé. Napravo ode mě vidím velké zrcadlo čtvercového tvaru.

Koukám se do něj… Ale nebylo to nepříjemné, jak často lidé popisují.

Celkově já nemám se zrcadly žádné problémy, když je potkám ve snech, tak tam vždy vidím sebe samu, ale vypadám moc krásně, až jakoby nadpozemsky. A to se stalo i při tomto výstupu z těla.

Šla jsem k tomu zrcadlu a prohlížím si svůj obličej. – Nevycházím z údivu. Můj odraz vypadá trochu jinak než teď, ale pořád to jsem já, poznávám se.

Pleť bez jediné chybičky, krásně dlouhé, husté zdravé blond vlasy, obličej krásnější, oči úplně zářivé, užší obličej. Vypadám ale tak ještě o pět let starší. Nemám sice vrásky, ale celkově se mi to tak jeví. Dlouho jsem si sebe prohlížela a snažila se zapamatovat, co vidím.

,,No ty kráso, tak jestli takhle budu vypadat za pět let, to by nebylo úplně k zahození…“ Vrtá mi hlavou. Jdu těsně k zrcadlu a napadá mě, že jím zkusím projít jako v Neo v Matrixu, schválně co tam uvidím.

První do zrcadla strkám prsty… Jde to. Pak do něj jdu hlavou, až jím nakonec skutečně celá procházím. Těsně za zrcadlem bylo ještě jedno zrcadlo (dualita) o kterém jsem předtím netušila. Opět jsem viděla sebe samu a šla do něj první hlavou, takže jsem jakoby dvakrát prošla sama sebou. Bylo to strašně zajímavé.

Když jsem prošla i tím druhým zrcadlem, objevila jsem se v bílém prostoru, kde nebylo vůbec nic… Prostě nic. Ani zem, ani zdi. Mléčné prázdné nic, kde jsem se jen tak vznášela. Bylo mi tam fajn a chvilku jsem si jen tak hověla, když tu výstup skončil a já se opět objevila ve svém těle.

Ještě několikrát se mi podařil výstup (to už pomalu vypadá na nějaký rekord ,,Kolikrát za jedno ráno stihneš vylézt z těla ven?“), ale mám to zamlžené a zmatené (fáze byla příliš mělká a krátká).

Co je zajímavé, tak ve chvíli kdy se vracím do těla, jsem asi 4x za tohle ráno otevřela při návratu, či těsně před ním, fyzické oči.

A to mám potom dvojitý zrak, v přechodech a konturách jde dozlatova. A jak duše vleze zpátky do těla, tak se zrak sesouvá pomalu dolů, až se spojí do jednoho obrazu. Je to moc zajímavé a když člověk cca do 2-3 vteřin ty oči zavře, tak mu to nezruší změněný stav mozku a může zase vylézt ven z těla, úplně bez problémů.

Komentáře

Ikona diskutujiciho Fox 2014-06-04 04:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Gratuluji Ti že děláš tak velké pokroky 🙂 Ta budoucnost musela být dost hnusná, snad to opravdu nebyla naše dimenze. Zkusíš se někdy záměrně přenést v čase do minulosti abys viděla sama sebe jak něco děláš?

Ikona diskutujiciho Verča 2014-06-04 05:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Velmi zajímavé. Já k ac neinklinuji, ale kdo ví, třeba se k tomu někdy dostanu a tvé články mi poslouží co by inspirace. Momentálně jsou to pro mne zajímavé a zvláštní příběhy, u kterých se ráda odreagovávám.

Ikona diskutujiciho Verča 2014-06-04 05:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A ještě k té kryogenice: vůůůbec bych se nedivila, kdyby to tak skutečně dopadlo. Vždyť co my víme, jaké smýšlení budou mít lidi za pár desítek či stovek let… Jestli většina lidstva nebude umět dát do rovnováhy a vzájemné spolupráce ego a intuici, vesmír pomáhej zmraženým.:-D

Ikona diskutujiciho BP 2014-06-04 08:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hmmm, tak to se tyka me, ze kdyz se podivam v astralu do zrcadla, tak tam vidim pokazde neco jineho. ALE pri poslednim vystupu jsem nasla odvahu se znovu mrknout do zrcadla a tentokrat jsem tam videla opravdu sebe i s pyzamem, ktere jsem mela zrovna na sobe. Detaily obliceje jsem nevnimala. Mela jsem vsak stejny napad, jak pise Alue. Zvedla jsem sve ruce a vlozila je do zrcadla. Pro me to bylo velmi zajimave … zrcadlo se tim cele hned rozvlnilo a pripadalo mi to, jako kdyz clovek strci ruce po zapesti do vody. Chvili jsem si ten prijemny zazitek vychutnavala, ale nakonec jsem si rikala, ze nevim, co je na druhe strane a pro jistotu ruce vytahla zpet a radsi prosla zdi ven z domu a pozorovala ranni krajinu. Tak priste az budu opet venku si snad vzpomenu a zkusim tim zrcadlem projit. Joo a s tim dvojim zrakem se mi to stalo pouze jednou. Zacali mi cukat vicka a oci fyzickeho tela se mi malinko pootevrely. Pak se u me rychle stridal pohled z tela a pohled z venku, ale nejak jsem zvladla ty fyzicke oci dovrit a tak se udrzet dale venku. Je zajimave jak nektere zkusenosti jsou podobne s ostatnimi, co prozivaji AC.

Ikona diskutujiciho beske 2014-06-04 15:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nevím proč ale tenhle článek mi tak nějak zlepšil náladu :D

Ikona diskutujiciho Elda Trnimir 2014-06-04 15:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Existuje v reálu opravdu něco jako "paralelní vesmíry"? Zkrátka jiné vesmíry, ovšem hmotné, normálně 3D rozměrové jako my, které mají svou Zemi, ale existují zkrátka souběžně někde jinde? Moc by mě to zajímalo, protože s tím souvisí otázka: Může se jedna jediná duše vtělit do více těl? Např. jedna do roku 1000, druhá do roku 2005 a další třeba právě do jiného, paralelního 3D vesmíru, do jakési paralelně existující hmotné planety Země?

Ikona diskutujiciho BP 2014-06-04 19:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

to Elda: pri jednom svem AC jsem mela moznost videt, jak jsem se na chvili rozdelila na vice casti, z toho teda usuzuji, ze se lze vtelit do vice tel a jelikoz jsem byla i na chvilku nekolikrat v ruznem casovem useku, tak si myslim, ze muzes byt soucasne v ruznych telech, v ruznych svetech a v ruznem casovem useku, protoze asi veskery cas probiha proste soucasne, jen na nasi planete ho vnimame linearne. Je to vsak pouze muj nazor na zaklade zazitku z AC. Hmatatelne dukazy pro to vse, co pisi, nemam. :-) A i kdybych je mela NIKDY bych je nezverejnila, protoze stejne by nikdo neuveril, to si hold musi kazdy sam za sebe zjistit, co vse je mozne. A jelikoz mame nekonecne casu, tak zadny stres, pokud se neco hned nedari, jak by si clovek pral.

Ikona diskutujiciho Alue 2014-06-04 22:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Elda Trnimir 2014-06-04 22:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]: Mockrát děkuju :)!! Z toho plyne závěr, že se současnými znalostmi Vesmíru nejspíš neumíme jistě zodpovědět otázku, zdali existuje více fyzicky hmotných paralelně (a možná časově souběžně) existujících Zemí najednou (a třeba s menšími vzájemnými existenčními rozdíly, něco jako bylo v dílech ve Hvězdné bráně) a jestli je naše duše schopná vtělit se do několika z těch paralelních fyzicky hmotných Zemí naráz.

Ikona diskutujiciho Jarka 2014-06-05 09:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je dooobrýý :D Hlavně mě docela pobavilo to, že pokud se nechá nekdo ted zmrazit samozřejme vždy je bohatý ten člověk, že pak někdy v budoucnu může skončit jako něčí poskok. Vím, že to není pěkný ode mě, ale pak se dá říct že, na každého jednou dojde. A jinak máš u mě obdiv a všichni kdo cestujete astrálně.

Ikona diskutujiciho Fred 2014-06-05 14:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[9]: například přímo od jemnohmotných bytostí se o některých takových věcech dověděla Margot Ruis:

Ikona diskutujiciho Mou 2014-06-05 21:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Znáš film/pohádku Spirit divoký hřebec? 🙂 pokud ano, jaký na ní máš názor? Pokud ne, doporučuji 🙂

Ikona diskutujiciho adonajpetr 2014-06-06 20:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Když se tady rozebírají i jiné paralelní reality tak krátce taky řeknu, co jsem během svojeho spánku zažil. Bylo toho víc(více příběhů), ale řeknu jen tento dosti výjmečný: Měl jsem sen ve kterém jsem si byl vědom, že sním… byl jsem v tom snu hodně silně ukotvený, protože mi dělalo velké problémy se probudit. Chtěl jsem se probudit a tak se také stalo.. probral jsem se ve svém pokoji-v posteli, ale po chvíli jsem si uvědomil, že je to kolem mě stále sen(jiná realita)! Tak jsem se opět chtěl probudit a tak se taky stalo, probral jsem se ve svém pokoji, ale po chvíli jsem si uvědomil, že mi tady pocitem něco nesedí a musím se probrat a tak jsem se probral, ale zase do dalšího snu(reality).. takhle to pokračovalo tak 7krát i víc, už jsem nevěřil, že se probudím :-)! A až jsem tu opravdu byl tak chvíli trvalo, než jsem opravdu uvěřil, že jsem opravdu tam, kde mám být :-) :-). V každé té realitě mého pokoje jsem se řídil svým pocitem a ten mi řekl, jestli jsem tam, kde mám být :-). Pro mě to byla zajímavá zkušenost :-), i když jsem z ní nebyl dvakrát nadšený :-D. Čím blíž jsem byl této realitě mého pokoje tím ty sny (reality) byly hůře rozeznatelné, jestli jsou skutečnost nebo jen další sen jako ty minulé :-D. Normálně jsem vstal a šel si povídat s rodinou, ale pocitem mi něco nesedělo, trvalo to déle a déle rozpoznat, jestli už je to skutečnost nebo jen sen :-) :-).

Ikona diskutujiciho tarantule* 2014-06-07 20:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To mě teda dostalo :D A ty zmražence nejspíš taky…

Ikona diskutujiciho Mashiiro 2014-06-09 12:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nevim jestli tomu všemu mám věřit, fantazii mam velice silnou ale až takhle nevím, navíc se podlení dobou v noci probouzím s tím že nechci "Aby si me to vzalo" ale pritom chci vyzkoušet AC .. nechapu o.O opravdu nechápu.. jak se do toho dostanu ?

Ikona diskutujiciho Marťa 2014-06-24 22:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[15]: Pokud máš strach, tak na to ještě nejsi připravená nebo není vhodná doba. AC není u každého člověka samozřejmostí…

Ikona diskutujiciho Petra 2014-07-29 19:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zdravím, chtěla jsem ti napsat trochu více o AC, jelikož se hodně z tvých zážitků podobá těm co jsem zažívala já. Poslední dobou, vzhledem, k mému živ.temtu už se děje tak málokdy..když chci většinou se tak nestane.Přišlo to samo, dřív sem nevěděla o co jde..až postupem času.Pak nekolikrát samovolně..někdy jsem to včas podchytila hlavně zezačátku to bylo extremní s vibracema,bolestí,až postupem času se tělo oddělovalo pohodlněji.Také jsem vylétala ze všech směru a pozic,pokaždé jinam, velmi zřídkakdy podle plánu,nikdy sem plán neměla, nečekaně jsem vycestovala a poraď si..takže sem zažila mnoho šílených polocest,napul tady Napůl tam-nebo uplne jiné dimenze az po tuhle šedou realitu tady. nebo výstupy typu jak píšeš (to az v poslední době) skulení se ,překulení se a ano doslova žuch, ja mám ke všemu vyvýšenou postel(1,75nad zemí)takže to žuch dolů není příjemný.ke všemu je diametriálně jiné, tím že máš opravdu pocit že je to tvrdá realita, já osobně i potom,než se rozkoukám(jdu automaticky k oknu) tak i když stojím a chci jumpnout dolů, tak se děsně bojím, neumím rozlišit,jestli sem tam opravdu nebo Je to Ac,az po ujištění se,kdy doslova dopadnu v levitující poloze, mi dojde a hurá dopředu,Nikdy sem se neotáčela na svoje fyz.tělo,nepříslo mi to Důležité, věděla jsem že tam bud je,a já se bojím na něj kouknout,nebo prostě tam není, protože něž vystoupíš z těla může se čas děsně rychle otočit uplně jinam,v mém případě bych řekla že se točí do minulosti,nikoliv do budoucnosti.Pokud jde o tuhle šedou sféru tu nejnižší.Po rozkouní se tam, hustá mlhovina,modré tmavé barvy..je ideální opustit tuhle šedou realitu bo co to, nikdy tam nečeká nic příjemného,pokud neodletíš smerem nahoru.To je pouze můj pocit.Entit co tahají energii a nechtí tě tam pustit je mnoho,někteří jen žertují a snaží se odvést pozornost ale někteří jsou fakt nepříjemně zlý.Všechno záleži na rozpoložení člověka,když jim dáš šanci a ukázeš se jako slaboch v Ac což je díky strachu jednoduchý,půjdou po tobě.Vždycky jdou zahnat,nevěřím na to, že by Astrální cizí entita sedla do těla,možná pouze počasu toho výletu,nevím, nespojuji si Ac vyloženě s Bohem,souhlasím s tím, že je to temná sféra, nerozumím tomu stejně jako ty do uplne hloubky..ale vše tam má své důvody.Například to že nemůžeš navštívit milovanou osobu, ale vidíš jiné osoby, po kterých tolik netoužíš, tak to mám uplně stejně, tam se automaticky zavřou dveře,a mužes sebevíc prosit a nadávat že tam chceš.Vždycky mě probíhá v hlavně  směsice nesrozumitelných myšlenek, když tohle chci,jakoby se vše žčerná a ustupuje..můžu říct že Ac si samo z 80% ukazuje co chce,a ten zbytek je pokus o to co chci já.-)ted mluvím o vyšší sféře, ta nízka se dá jakžtakž ovladat,létaní,pokusy o létaní,plácání se a nevedomí co ted udělám zas za hovadinu.Poslední vejlety u mě byli tam dolů..padání někam,objevení se někde a zas padání dolů.Btw je to jednoduší než pokusy o lítání:-)Jinak jednou se mi podařilo navstivit kamarádku, říkala jsem jí předem o tom, že se o to budu snažit.Vletela sem do jejího pokoje,když sem tam letěla rozednívalo se a u ní byl už den.sedela v pokoji a ona byla o několik let mladší,ale pokoj vypadal stejně.Což mě mátlo,nepamatuji si rozhovor,pak sem zmizela.Možná když to dotyčnému sdělíš ze to máš v plánu tak to půjde (divny potreba souhlasu?) nebo opravdu je tam jinej problém,ale je fakt ze moje kamarádka byla jediná známá osoba v Ac,nikdy sem neviděla nikoho známeho,jo vlastně ještě rodiče v kuchyni,když sem se toulala tady v šedé realite.,ale podle mě se taky tam zmenil čas.Tenkrát jsem se poprvé viděla v zrdcadle..co máme v předsíni.Byl to zvlástní pocit.Cítila jsem se jako zlá entita,jako neprijemný zlý duch,ale to zlo mi bylo vlastní,divnej pohled,telo bylo oblečený jinak,měla sem i jiné vlasy o hodně kratší.Někdy se cítím v Ac slabě,ale nekdy mám pocit uplne naopak,taky citím že me pak ty entity vnímají jinak,ustupují a nestojí mi v ceste jen se smějou.Jakoby časem si v Ac vybudujes tzv svuj respekt,ochranu proti zlu..vše záleží jen na rozpoložení a enrgie kterou tu noc máš.Jedno je jistý,vždycky prijde šok a překvapení.Nemám žádného duchovního vůdce ale když ho volám,vždycky prijde někdo kdo mě pomůže,ale já netuším kdo,nebo je to proste entita,s dobrým duchem.Kdo ví.Nevidím To.Bud me vykopne pryč,nebo zavede jinam.Většinou spíš ale strach mě stáhne zpátky.Astrální tělo v nizssí sfére je v zrdcadle téměř stejné,ale v jiném dalékém světe je hodně svetlé pruhledné..až prakticky mizící.bez oblečení.-)no zatim vyčerpávající..Ac zdar.Petra([email protected]

Napsat komentář: Alue Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek