Je mi 14 a mám strach ze ztráty duchovních schopností s příchodem dospělosti. Jak své schopnosti udržet a rozvíjet?

24.9.2022 v Poradna 8

Do poradny dorazil velmi zajímavý dotaz, ve kterém se pravděpodobně mnoho čtenářů také pozná. Proč většina lidí s postupujícími léty své schopnosti ztrácejí, zatímco někteří lidé se naopak rozvíjejí, co o tom rozhoduje a jak ztrátě schopností zabránit?

Dotaz:
Ahoj Alue, snad nevadí že tentokrát tykám. Ráda bych ti nejdříve poděkovala za tvůj web. Odpověděl mi na mnoho otázek a mnoho dalších ve mně vyvolal.
Už delší dobu jsem odolávala tomu ti napsat, ale ráda bych znala tvůj názor.
Chtěla bych poradit a možná se i jen někomu svěřit.



Jako malá jsem vnímala energie a byla empatická. Začala jsem pak mít psychické problémy a schopnosti se projevily jen když šlo o něco špatného, což mi moc nepřidalo. Z těch problémů jsem se dostala, ale mám ještě určitě bloky, které se snažím řešit.

Něco se mi vrátilo, ale nikdy si nejsem jistá, jestli si to jen nevymýšlím. Taky jsem nikdy neviděla, ani neslyšela žádnou jinou bytost, takže jsem si musela utvořit návyk na mluvení s andílkem v podstatě uměle (což mě trochu mrzí. Možná kdybych měla trochu světlejší minulost, bylo by to jinak)… Ale neslyším ho, jen občas zavnímám nějakou energii (nevím jestli si to náhodou nevymýšlím). Četla jsem tvou knihu Anděl strážný, je opravdu skvělá a snažím se jí následovat.

Můj hlavní problém ale je, že se bojím že své (už tak docela malé schopnosti) zase ztratím. Je mi 14 a většinou co jsem četla už pak schopnosti téměř vymizí. Co mám udělat pro to, abych si alespoň nějaké udržela? Nechci o ně přijít, ráda bych je rozšířila, i když je mi jasné že mluvit s jinou bytostí hned tak nebudu (jestli vůbec někdy…).

Nikdy, jsem si nebyla jistá jestli jsem citlivá, nebo ne… V rodině to máme. Sedí na mě i něco z toho co píšeš na svém webu, ale já prostě nevím.
Přiznám se, že jsem vždycky trochu záviděla lidem kteří v tom mají jasno, kteří astrálně cestují, slyší anděly, umí naslouchat větru atd.
Doufám že si na moje ,,stížnosti“ najdeš chvilku. Budu moc vděčná za jakoukoliv odpověď.
S pozdravem E.

Odpověď:
Ahoj,
Rozvoj nebo naopak ztráta těchto mimosmyslových schopností, je přímo závislá na tvých energiích. Důvod, proč tyto vlastnosti u lidí s věkem mizí je ten, že upadají do letargie, materialismu a přebírají destruktivní vzorce myšlení. Nevěnují těmto vlastnostem pozornost, nevěří na ně, necvičí je a tím pádem zakrní, nebo duchovně „usnou“.
Pokud si udržíš svoji konstruktivní energii, to znamená, že budeš hlavně konstruktivně myslet, není důvod, proč bys měla schopnosti ztrácet. Samozřejmě také upravit životní styl, zejména nedávat si mobil k hlavě, ale to víš, protože knihu máš přečtenou. To jen zdůrazňuji, protože je to opravdu hodně důležité, přestože se to zdá být jako detail… ale není to detail.

Člověk má energie podle toho, jak myslí. Nikomu nepřát zlo, nikomu neubližovat (ale ani si od nikoho nenechat ubližovat!), milovat sebe samu, pečovat o své tělo, radovat se z maličkostí, být skromná, silná a morální. Je to úplně jednoduché, přitom pro nemorální lidi je to zcela nesplnitelný úkol.

O tom, kam se tvoje cesta bude dál ubírat, si tedy rozhodneš ty sama svým vlastním myšlením. Když srovnám já sebe samu ve 14ti a dnes, jsem úplně jiný člověk a vlastnosti mám také úplně jiné, protože jsem se jim věnovala, kultivovala je, nenechala jsem se nikým strhnout ze svého vytyčeného cíle a hlavně jsem se nenechala nakazit destruktivním způsobem myšlení a jednání. Upravila jsem svým vlastnostem kompletní životní styl a díky tomu mohly posílit. Ve vztahu k lidem, kteří na mě měli špatný vliv, jsem byla naprosto nekompromisní a vyfiltrovala je.

Ve chvíli, kdy dospěješ a začneš o sobě rozhodovat sama, budeš mít možnost si vše upravit podle svých potřeb a právě tehdy přijde velký rozvoj, protože se osvobodíš od břemen, která tě předtím tížila a ty jsi s nimi v pozici dítěte nemohla nic dělat. Navíc zjistíš, že hodně věcí, které jsi dělala nebo sis myslela, nebyly tvoje, ale byla jsi tak naučená a naprogramovaná tvým okolím. Když zjistíš, které návyky jsou destruktivní a neprospívají tvému rozvoji, zbavíš se jich a pak opět pokročíš o velký kus dopředu, protože tím pomyslně zahodíš přebytečný balvan v kapse.

Když to správně pojmeš, pak schopnosti neztratíš, ale naopak je začneš postupem času rozvíjet. Jak budeš sbírat životní zkušenosti, dobré i zlé, budeš lépe rozumět sama sobě a pak začneš objevovat schopnosti, které jsi předtím neměla. Duchovní schopnosti, jejich rozvoj, jdou totiž – kromě konstruktivní energie – ruku v ruce i s mírou tvé uvědomělosti.

Pokud míváš výpadky, třeba půl roku funguješ dobře a pak na půlroku úplně vypadneš, je to dáno tím, že ti někdo vzal tvoji energii, nebo ji narušil. Když svou energii obnovíš a zharmonizuješ, schopnosti se obnoví.

Tento zvláštní „strach“ dospět, aby se náhodou neztratilo to málo co teď máš, je mi povědomý. Zřejmě je to program, který se snaží člověka navést na to, aby se smířil se ztrátou dětství, ztrátou fantazie, hravosti ale i se ztrátou svých duchovních darů. Aby ochotněji zapadl do šedivého zástupu dospěláků a tyto důležité vlastnosti zahodil a nechal za sebou.
Také ve společnosti existuje určitá zkreslená představa o tom, že dospělý člověk je nepoddajný, tupý, slepý. Programují nás tak třeba pohádky, ve kterých skřítka vidí jenom děti a dospělí nevidí nic. Zřejmě je tu snaha, abychom takový stav otupělosti u dospělých přijímali jako normu. A většina z nich skutečně otupělá je, systém to tak vyžaduje.

Skutečnost může být přesně opačná, čím starší a zkušenější budeš, tím budeš lepší, budeš mít více schopností, budeš mít vyšší úroveň. Zatím jsi ve vývoji a na začátku, nehořekuj vůbec nad tím, že toho zatím umíš málo, ani se neboj přibývajících let. Jsi poupě, s věkem budeš postupně rozkvétat. Dospělostí tvá duchovní cesta neskončí, ale naopak skutečně naostro začne. Ale není to zadarmo, musíš zůstat aktivní a nesmíš podlehnout vnějšímu tlaku. Vnější společnost se tě bude pokoušet různě kazit a snižovat tvoji úroveň. Tomu je potřeba odolat. Čím víc překážek překonáš a čím horšími etapami života úspěšně projdeš, ani bys ztratila své morální hodnoty a svoji konstruktivní mysl, tím lepší a silnější budeš.

s pozdravem
Alue

© aluska.org 2022

 



Komentáře

Ikona diskutujiciho Marcel 2022-09-24 13:17:57 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ja osobne som mal a stále mám problém ako vyfiltrovať osoby s ktorými nič nechcem mať. Vždy ma takéto filtrovanie rozhodí zvnútra a bolí pri srdci. A zvlášť, keď sa s takýmito osobami musíš stýkať, lebo je to sused na ulici napríklad. Potom ani nechcem ísť na ulicu, lebo ho chcem filtrovať a robím sám sebe zle, lebo nejdem na ulicu a čo to je za život, keď človek nejde na ulicu?
P.S. aj keď teraz sa snažím o to, že tých ľudí filtrujem tak, aby som na tú ulicu mohol ísť.

Ikona diskutujiciho mike 2022-09-24 15:53:10
Ikona diskutujiciho
sipka

Ak mozem poradit, je dolezite sa s tym najprv vnutorne vyrovnat, a treba neriesit kto si co o Tebe mysli. Ja to robim tak, ze v takejto situacii si idem svoje pozdravim a idem dalej, pripadne si vymysli, ze nemas cas, nezastavuj sa a chod dalej, ale dolezite je sa s tym stotoznit. Tito ludia sa potom vyfiltruju sami. Bolo vela takych ludi, ktori boli susedia a len vyuzivali a vysavali, dokonca sa nehanbili si vypytat maslo a vajcia lebo robia chlebicky, alebo vatu a zapalky na vycistenie usi. Musis jednoducho povedat nie a nic si z toho nerobit. Vacsinou takym treba povedat nie 2-3x a daju pokoj, ale su aj vytrvalejsi a budu skusat, skratka treba povedat nie viackrat a prestanu s tym. Potom sami odidu z Tvojho kazdodenneho zivota. Ak sa s niekym nechces bavit jednoducho sa nebav nemas ziadnu povinnost ani sa nemusis s nim bavit, len za to, ze je sused. Moc nad tym premyslas kde je kto na ulici, kaslat na to kto tam je, smiech, Ty si chod svoje a nech Ti to neni blbe, nezijes pre suseda. A dolezite je, ze ked niekto aj zacne silou mocou rozpravat, nenechaj sa do toho zatiahnut ked to sam nechces. Uz teraz sa mi to moc nestava, nepritahujem si takychto uz dlhsiu dobu, ale ked aj ano tak ja riadim rozhovor a to vzdy tym smerom kam chcem ja a ako dlho chcem ja. Vacsinou to je velmi kratka jedna az dve vety, smiech. Neminam a nerozdavam moju energiu na taketo zalezitosti a naozaj je mi uplne jedno co si o mne kto mysli, ja som vyrovnany, a ci sa niekto urazi alebo nie, je jeho problem. A ja si taktiez neberiem nic osobne.

Ikona diskutujiciho MilanMareš 2022-09-24 20:26:16 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj všem. Lépe bych to už nenapsal. Jsi fakt dobrá Alu. Schopnosti jsou určitě dobré v dobrých rukou.
K tomu je potřeba být dobrý. Je to dar , který se dále rozvíjí tím , jak s ním dokážeme pracovat pro
blaho celého vesmíru. Schopnosti ale nejsou cíl naší existence. To že se občas ztrácí není náhodou.
Není to ani katastrofou. Je to jen cestou – do – po které jdeme.
Dýchání je milovat. Namaste

Ikona diskutujiciho Květa 2022-09-25 09:03:54 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dívenka je velmi milá a citlivá. Věřím že se jí to povede. Držím palečky ❤

Ikona diskutujiciho zuzi 2022-09-25 09:05:15 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já bych se pod tohle mohla podepsat. Mám hodně podobnou životní zkušenost. Díky Alu že jsi to téma otevřela.

Ikona diskutujiciho Koblih 2022-09-25 09:07:51 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je jak s hrou na hudební nástroj. Nepoužíváš – zapomeneš. Každý si o tom rozhodněesám. Není to o věku. Z člověka se nestane záhadně přes noc blb jenom protože zestárnul. Vede k tomu dlouhá cesta a hodně let špatného životního stylu a destruktivního myšlení. A myslím si že právě proto že pisatelka nad tím přemýšlí se jí to nestane.

Ikona diskutujiciho Ilíriel 2022-09-25 09:08:43 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásný inspirativní článek. děkuji 🙂

Ikona diskutujiciho iria 2022-09-26 09:53:49 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jako dítě jsem viděla všude okolo spoustu barev.Někdy ke konci první třídy nám ve škole kontrolovali zrak a přišlo se na to,že jsem krátkozraká.Do té doby jsem o tom nevěděla,ale holt jsem vyfasovala brýle,které jsem měla používat jen při koukání na tabuli.Jenže to bylo protivné,bolely mě z toho oči,ale holt s názorem dospělých se polemizovat ani náhodou nedalo.Barvy okolo mě nikdo jiný neviděl,dospělí mě akorát odbyli,že mám brýle špinavé a já měla za to,že to patří k té vadě zraku.Takže jsem cestou ze školy lítala do optiky,že mi brýle nesedí,bolí mě hlava,pořád vidím barevné skvrny a šmouhy,skoro všechno má barevný obrys – v optice mi brýle všelijak narovnávali,odborně čistili – až na mě vyjeli,že brýle jsou naprosto O.K. a já si akorát vymýšlím.Už jsem tam víckrát nešla.Brýle jsem neustále čistila a vědomě (a samozřejmě že i podvědomě) jsem se snažila to divné vidění potlačit.Nebyl nikdo,kdo by mi řekl že vidím dobře a ty barvy a šmouhy jsou aura!Natož aby mě někdo vysvětlil,že to je naprosto úžasné a v žádném případě ať se toho nezbavuju,ale snažím se to rozvíjet,plus postupně co a dál s tím.Samozřejmě,že jsem časem začla vidět „normálně“,jen těch brýlí už jsem se nikdy nezbavila.Když jsem se o nějakých 25 let později dostala k informacím,snažila jsem se zase zpět naučit vidět auru,trochu se podařilo,ale už nic moc,i když jsem trénovala jeden čas dost intenzivně,ale ta schopnost už se mi nikdy nevrátila v plném rozsahu.Takže asi tak:Aluška to shrnula naprosto perfektně a vy,co máte nějaké obavy jako E.,nedejte se otrávit ani ukecat nějakými pitomci,jeďte si svoje a všechny schopnosti vám určo zůstanou a ještě se rozvinou.

Napsat komentář: zuzi Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek