Aluška.org: Věděním ke svobodě

Jeskyně se nachází v polopoušti v pohoří Naica, asi 100 kilometrů jihovýchodně od města Chihuahua. Pohoří protíná hustá síť jeskyní a přírodních puklin, kterými mohly snadno pronikat mineralizované termální vody z nitra země. Voda se směrem k povrchu ochlazovala a minerály se začaly ukládat a krystalizovat.

Pukliny se zaplnily především rudami bohatými na stříbro, olovo a zinek. Tyto žíly se také až do 19. století v místě těžily, některé doly jsou však ještě v provozu. Ale doly nejsou to hlavní, zajímají nás dvě přirozené dutiny, které byly objeveny během důlních prací.

První jeskyně, zvaná Jeskyně mečů (Cueva de las Espadas), byla objevena v roce 1910 a je plná nepředstavitelně velkých sádrovcových krystalů – dosahují délky až 2 metrů a v průměru mají až 25 centimetrů. Jméno této jeskyně je odvozeno od tvarů těchto krystalů – připomínají totiž čepele středověkých mečů. Prostor jeskyně je 120 metrů pod povrchem.

Jeskyně se ihned zapsala do povědomí všech geologů a mineralogů, a tak bohužel většina obrovských sádrovcových krystalů, které se vystavují v muzeích po celém světě, pochází z této jeskyně. Ty nejkrásnější nebo největší krystaly byly z jeskyně odstraněny. A navíc bylo narušeno mikroklima dutiny, a zbylé krystaly se v důsledku toho pokryly prachem a zmatněly. Vědci stále tuto dutinu navštěvují a je zde dokonce instalováno osvětlení, ventilace a chodníčky, které mají zabraňovat dalšímu ničení, ale je otázkou, zda na takové výjimečné místo vůbec nějaké technika nebo beton patří.

Novějším objevem je pak Jeskyně krystalů (Cueva de los Cristales). Objevení této jeskyně v roce 2000 bylo bez nadsázky senzací. Při těžebních pracích narazili v hloubce kolem 300 m na úlovitou komoru o průměru 8 m. Celá byla vyplněna krystaly sádrovce. Brzy byla objevena další a mnohem větší komora s krystaly dlouhými až 10 m a s průměrem asi 2 m.

Jedná se o největší a hlavně nejčistší sádrovcové krystaly (Selenit), které byly vůbec kdy nalezeny. Krystalová výzdoba Jeskyni mečů v mnohém ještě předčí. Po zkušenostech se starší jeskyní zvítězil rozum nad mamonem, a záhy po nálezu byla tato komora zapečetěna betonovou stěnou a železnými vraty.

To vše mělo ochránit obří krystaly, které by na trhu mohly mít mezi sběrateli obrovskou cenu. Prohlídky jeskyně jsou omezeny (jen pro dokumentování a studium krystalů), navíc pobyt vevnitř není vůbec jednoduchý – panují tam extrémní podmínky (teplota až 65 °C a vlhkost 100 %). Při jednotlivých výzkumech je vždy možné prozkoumat maximálně prvních pár metrů, takže nikdo dnes zatím netuší, jak veliká jeskyně ve skutečnosti je.

Velikost celé jeskyně krystalů si dobře uvědomíte až při pohledu na oranžové mužíčky, průzkumníky v chladících kombinézách, které jim pomáhají snášet 40°C vedra. Geolog Juan Manuel García-Ruizji nazývá jeskyni Sixtinskou kaplí krystalů, Superman by to mohl nazvat domovem. Největší z krystalů meří úctyhodných 11 m. Pro milovníky krystalů a pro lidi citlivé na energii minerálů by návštěva musela být hotový orgasmus.

Jedná se o celý komplex jeskyní, který byl již objeven dříve, ale zdokumentován až v posledních letech.

V jeskyni se nacházejí úchvatné gigantické sádrovcové krystaly větší než rodinné domy. Některé měří přes deset metrů a díky lomu světla hrají všemi barvami.

Bez speciálního chladícího skafandru a masky sem není radno vstupovat. Jeden horník si tu chtěl tajně nakrást cenné minerály a našli ho druhý den uvařeného.

Proto vevnitř mohlo tuhle neskutečnou krásu obdivovat dosud jen pár vyvolených a návštěvníci, kteří si mohou krystaly krátce prohlédnout ze speciální prosklené kukaně, musí nejdříve projít přísnou zdravotní prohlídkou.