Dotaz:
Ahoj Aluško.
Je mi 12 let a jsem pravidelná návštěvnice tvého blogu. Ty jsi úplně změnila můj pohled na svět a za to ti moc děkuju. Konečně začínám všechno chápat, otevřela jsi mi oči.
Asi bych se už měla dostat k tomu, proč ti píšu.
Připadám si strašně odlišná od ostatních. Vůbec nezapadám mezi děti ve třídě. A vždycky, když něco řeknu, ať už je to cokoliv, ztrapním se a vypadám jako blbec. Tolikrát jsem se kdysi snažila být jako oni, být vtipná a alespoň trochu oblíbená. Teď ale vím, že taková nikdy nebudu, protože taková prostě nejsem. Posmívají se mi, nadávají mi, měla jsem už několik nejlepších kamarádek, ale s každou to dopadlo stejně špatně. Každá se na mě nakonec vykašlala, pohádaly jsme se a odešla za jinou. Každé jsem připadala trapná a styděly se za mě.
Nikdo třeba nechápe, co mě baví na čtení, kreslení a psaní povídek. Každý mi klepe na čelo, že nejsem normální. A kdyby jsem jim řekla, že věřím na víly, duchy a různé nadpřirozeno, to by nikdo nikdy nezapomněl a snad by se smíchem udusil.
Teď mám jednu kamarádku, se kterou si už taky přestávám rozumět. Ji baví malovat si obličej a hrát si na modelky, ale to zase mě nebaví.
Začínám se bát, že nikdy nepotkám člověka, žádného kluka ani holku, co by mi rozuměl. Rozumí mi maximálně rodiče a teta. Jinak jsem pro všechny na nic, jenom páté kolo u vozu, které radši mlčí, než kecá. A přetvařuju se, že mě nebaví číst a přitom mě to strašně baví.
Škola mě taky nebaví, jsem z ní úplně na mrtvici a chodím tam s odporem. Prostě mě nebaví poslouchat denně posměšky spolužáků a rvát si do hlavy věci, co mě vůbec nebaví a nechápu je. Sice jsem zvyklá, že mi kradou vršky od láhve na pití (pak je obsah rozlitej po celé škole) a žduchají do mě.
Já vím, asi se lituju a dělám ze sebe chudinku – jak mi řekla bývalá kamarádka, když jsem se jí to snažila vysvělit – ale nevím, co mám dělat.
Proto píšu tobě. Nevidím prostě žádné světlo na konci tunelu, nevidím že by se mělo něco spravit. Někdy mám pocit, že v minulém životě jsem měla podobné problémy, které jsem nedokázala vyřešit a teď se mi to vrací, abych to mohla napravit. Ale já nevím jak. Možná mi také poklepeš na čelo, ale i přes to, jsem ti napsala.
První taky, když zapínám počítač jdu na tvůj blog. Mám ho už do puntíku projetý a líbí se mi. Nejsem ale slepá ovce, která hned všemu věří, ale prostě jaksi vím, že zrovna tobě věřit můžu. I když je poměrně neuvěřitelné, že mluvíš s takovými nádhernými bytostmi, že něco takového existuje, ale já věřím, že ano. Nikdy se mi ale s nikým nepovedlo spojit. Buď je to strach, anebo ty stresové situace, jaké prožívám.
Moc se ti opravdu omlouvám, jestli tě otravuju, ale… musela jsem se někomu svěřit. A tobě věřím.
Měj se krásně Alue, ať jsi šťastná a vše se ti daří, jen jak nejvíce to jde. Pozdravuj také víly, anděly a všechny, včetně tvého kočičáka 🙂
Odpověď:
Ahoj,
Já jsem na tom byla ve tvém věku podobně. Jedna dobrá kamarádka a jinak mi nikdo nerozuměl.
Problém není v tobě. Zakopaný pes leží v tom, že jsi zkrátka jiná, než ostatní. Dalo by se říct, že jsi ,,umělecká duše“. A to jsou speciální, jemní lidé. Je jich po světě hodně, ale pořád ne dost na to, aby nebyli bráni ostatními za mimozemšťany.
Dobrá zpráva je, že postupem času si určitě najdeš lidi, se kterými si budeš rozumět, ale je potřeba počítat s tím, že ti sednou jen lidé tobě podobní.
Víš, kde by se ti například perfektně hledali kamarádi? – Na umělecké škole. Tam je vysoká koncentrace lidí, jako jsi ty. Tam najdeš ty umělecké duše. Nebo v nějakém výtvarném kroužku, třeba do keramiky chodí často tobě podobní lidé, nebo do hudebky. – Můžeš si zkusit nějaký z uměleckých kroužků najít.
Já chodila do keramiky jako malá 7 let.. Tak dlouho, dokud mi nedošly nápady (,,Co stvořit dalšího?“). Bylo mi tam mezi těmi lidmi plácajícími se v hlíně dobře. Sice byli všichni o mnoho let starší než já, ale byli mi podobnější než děti ze školy a jejich přítomnost mi byla příjemná sama o sobě.
Netvrdím, že musíš být nutně obrovský talent, malířka, kreslířka, keramička, to vůbec neříkám, ale tvůj způsob vnímání, to jak vidíš svět, jak přemýšlíš, vypovídá o tom, jaká je tvá podstata. A podle toho je potřeba hledat sobě rovné. Hledej lidi kreativní, jako jsi ty.
Nesnaž se podobat dětem, které nejsou jako ty. Nech je žít si svým vlastním životem a v první řadě se zaměř na přijetí sebe sama. Tedy že ty nejsi divná, ale jsi zkrátka jiná. Jiná díky tomu, že máš osobnost, kterou má v celkové světové populaci asi 2-3 procenta lidí. Hledej ta 2-3 procenta a uvidíš, že tito lidé tě budou mít rádi a že s nimi si budeš rozumět.
Nehaž flintu do žita, není důvod cítit se méněcenně, než ti ostatní. Naopak tím že jsi jiná, máš v budoucnosti větší šanci něco dokázat, nějak vyniknout. Lidé, kteří jsou stejní jako všichni ostatní, mají sice kopu kamarádů, ale pořád jsou průměrní, jsou majoritní skupina (klasická většina). Průměrný člověk žije průměrný život, ale ty jsi jiná. Jsi jedinečná, vzácná a citlivá duše. Takže se na to dívej jako na výhodu. Teď ti to možná tak nepřijde, teď je ti to líto, že jsi bokem a nikdo ti nerozumí. A já to naprosto chápu, je to těžké a nepříjemné…. Ale určitě jednou v budoucnu uvidíš smysl za tím, proč jsi taková jaká jsi a určitě se za to budeš mít ráda.
Láska ke čtení a kreativní talent je obrovský dar do života. Díky tomu budeš mít široké obzory, budeš sečtělá, inteligentní, ve spoustě věcí si budeš vědět rady. A mít šikovné ruce, které rády kreslí, je také veliká věc. Když máš šikovné ručičky, půjde ti pak všechno od ruky, ať se rozhodneš zkusit cokoliv. Háčkovat, vyzdobit si v pokoji zeď, něco ručně ušít, něco vyrobit. – Tohle všechno má budoucnost a bude ti to dělat radost, jen když to přijmeš a když se tomu otevřeš.
Buď na to hrdá, že ráda čteš. Netaj to. Nepředstírej že nemáš ráda něco, co ve skutečnosti miluješ. Stůj si za svojí osobností a neutlačuj ji, naopak se snaž rozvíjet a věnuj se všemu, co máš ráda. Protože jednou mezi vším tím co ti teď dělá radost a máš to jako koníček, můžeš najít smysl svého života a můžeš v tom najít i své budoucí povolání, podobně jako já. Někam tě to přivede a tobě najednou sepne: TOHLE JSEM JÁ!
Takže hlavu vzhůru, nes svoji odlišnost s radostí. Je to krásný dar, žádné břemeno.
Hodně štěstí 🙂
Alue
Kam dál:
• Otevřít rubriku ,,Poradna: Vztahy – ZDE
• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****