Jsem přecitlivělá, jak zmírnit potíže, které z toho vyplývají?

5.1.2017 v Poradna 52

Dotaz:

Hezky den Alue,

pred par mesici jsem se dozvedela o tzv. hypersenzitivnich lidech. Jak uz z nazvu vyplyva, tito lide jsou mnohem citlivejsi na vnejsi podnety, napr. prilisny hluk, ostre svetlo. Jsou ale taky schopni vzit se do situace jineho, prenest jeho emoce/naladu/myslenky na sebe a taky prozivaji emoce mnohem intenzivneji nez „normalni“ lide.

Ja jsem podle vseho taky hypersenzitivec. Tenhle „dar“ je vsak spis prokleti. Uz od utleho veku jsem byla lehce manipulovatelna, chtela jsem se prispusobit a vyhovet vsem i kdyz si to ti lide vubec nevazili a hlavne nezaslouzili. Dnes nemam zadne pratele, lidi jsem zavrhla, nedokazu jim uz duverovat. Mivam tezke deprese a stavy uzkosti cehoz pricinu vnimam prave precitliveni.

Moje otazka vsak je, jestli muzou byt takto citlivi lide vice nachylni k nabalovani nejakych spatnych entit ci energii. Vim sice, ze pricinou tech depresi a uzkosti jsou lide, ci uz z minulosti nebo ze soucasnosti ale ja se nekdy citim jako kdybych byla posedla. Citim v sobe zahorklost a vsude kolem zlo a negativitu.


Byla doba kdy jsem brecela kazdy den. Lidem, se kterymi se setkavam se vyhybat nemuzu, musim s nima bud zit nebo travit vetsinu casu. Mela jsem i tvou knihu o sebelasce ale neprijde mi, ze jsem tam nasla to co jsem hledala.

A zajimala by me jeste jedna vec: Jestlize jsem opravdu hypersenzitivni, mela bych mit lepsi intuici nez normalni lide. U mne je to vsak naopak, chtela jsem se zacit ridit intuici, no v 90% me zklamala. Cim to tedy je?

Dekuji za odpoved a jeste jednou hezky den.

Odpověď:

Ahoj,

Přesně chápu, co máš na mysli a vůbec se ti nedivím.

Kniha Svítání řeší problémy se sebeláskou a sebevědomím, ale citlivost vůči svému okolí ne. Když je člověk citlivý, pochopitelně je ke všemu otevřenější a ano, skutečně je poté mnohem náchylnější na různé parazity a batohy. Nefunguje to ale tak, že by necitliví pařezové batohy neměli – mají je taky! a kolik! no jéje! – ale pařezové většinou mají ty batohy chronicky, dlouho a jejich zlý vliv berou jako součást sebe a nenapadne je, že to mohou mít zvnějšku. Navíc to moc neprožívají.

Oproti tomu citlivý člověk velice jasně registruje všechny změny a vnější vlivy a když se na něho něco nalepí, tak o hodně víc trpí. Lépe pozná že to není jeho a když na něho něco zlého působí, mnohem víc ho to zasáhne a mnohem víc s tím bojuje. Citliví lidé mají problémy s duševní rovnováhou, protože je neustále něco vykolejuje, rozhazuje, nepříjemně překvapuje. – Dá se tomu pomoct životním stylem a dobrým výběrem lidí kolem. Nemá to co dělat se sebeláskou, nebo sebeúctou.

I já jsem přesně takováto citlivka. Lidi mám ráda, ale jen ty co si vyberu, jinak si na ně dávám veliký pozor. A práci mám samostatnou. To znamená, že mě obvykle nikdo a nic nestresuje a nevysává, takže mám rovnováhu, klid a pak tu svou citlivost umím vytěžit a vytáhnout z ní hlavně samé výhody a dobré věci, místo aby mě to ubíjelo.

Jinak když jsem byla mladší, žila v domě se silně destruktivními lidmi a chodila do školy kde byl destruktivní kolektiv se špatnou morálkou, trpěla jsem strašně a skoro mě to tam zničilo.

Takže to umění není jenom o tom něco si uvědomit a zajistit si ochranu, ale člověk by se měl snažit přizpůsobit tomu svůj životní styl. Protože můžeš změnit špatné návyky, špatná přesvědčení, bloky, ale nemůžeš změnit to jaká jsi, povaha se chtěním nepřetočí úplně naopak. Takže to člověk musí přijmout, začít se sebe ptát co ho stresuje a pomalu zavádět změny a sledovat, co mu dělá dobře a co naopak nepomáhá.

Perfektní energetickou ochranu poskytují energetické krystaly

Chrání také před bytostmi, černou magií, uhranutím a prokletím. Zmírňuje depresivní stavy, dává se na čelo, když to člověka přepadne.

Pro lidi jako jsme my je to výborná pomůcka, krásně člověka sladí když ho někdo vysaje, nebo když na něho něco útočí, ale citlivost pochopitelně neřeší, protože to je povaha, to je charakter a není na tom nic špatného, naopak, být citlivý je výborné, člověk vidí mnohem dál než ostatní lidé, ale nese to s sebou bohužel určitá omezení a nevýhody, když se člověk pohybuje v prostředí, které mu nedělá dobře a kde přichází o energii.

S intuicí ti v tuto chvíli asi neporadím, protože to bych musela vidět a vědět, o jaké konkrétní situace šlo. Naslouchání intuici je umění, které se člověk dlouho učí, je potřeba u toho sledovat i znamení – já se občas taky utnu, nikdo není dokonalý – a pak je otázka, jestli ti do toho nevstupují právě ony vnější vlivy, které tě rozhazují.

s pozdravem
Alue

Komentáře

Ikona diskutujiciho Doktorka se srdcem 2017-01-05 01:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jo, tak tohle dobře znám… A ano, taky tomu občas říkám prokletí. ;-) Blbý je, že ostatní to mnohdy nechápou. A některým lidem tohle fakt nevysvětlíš.

Ikona diskutujiciho ohbriel 2017-01-05 06:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Energetický krystal citlivost ještě o dost zvýší.

Ikona diskutujiciho micka 2017-01-05 07:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak tento článek se dnes velmi hodí i mě…děkuji tazateli a Alue.

Ikona diskutujiciho Majka 2017-01-05 08:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Můžu potvrdit určitou pomoc energetického krystalu.

Ikona diskutujiciho Alue 2017-01-05 10:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: Jsem za tebe moc ráda 🙂

Ikona diskutujiciho Alue 2017-01-05 10:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]:  Spoustu lidí s citlivostí i rozčiluješ. Pamatuju si, jak jsem byla ,,doma" pořád terčem ponižování a bití, jenom aby zkusili, jestli se zase hned rozbrečím. A taky že jo… Připadala jsem si jak nezmar ve zkumavce, kdy do něho pořád někdo něčím ryje… Zkrátka okolí, místo aby na tebe vzalo ohled, ti ještě přidá. Pak není divu, že to citliví lidé blbě snáší.

Ikona diskutujiciho Majka 2017-01-05 11:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]:Děkuji Aluško :o)

Ikona diskutujiciho Irča 2017-01-05 16:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: A nebo když ti všichni říkají, jak strašně labilní jsi, že ostatní lidi všechno tolik neřeší a bla bla.. :D

Ikona diskutujiciho hanka 2019-05-03 08:55:38
Ikona diskutujiciho
sipka

ŘÍkají, to znám. Že jsem nevyrovnaná, jenže to je dané prostředím, uvnitř sebe mám srovnané všechno. Právě že když jsem ve „společnosti“, tam se ta labilita nejvíc projeví, protože to zvládám, zvládám, pořád dobré (a že se na to psychicky dlouho připravuju, nesnáším společenské akce a když už někam musím jít kvůli rodině, tak mám i týden předtím hroznou nevolnost). No a když včas neodejdu, jakože ne vždy to jde, tak pak se to najednou zlomí a jsem neskutečně nepříjemná, naštvaná, nejradši bych utekla, klidně i oknem. A lidi si pak myslí, že jsem labilní, jenže to není žádná labilita, to je reakce na dlouhý pobyt v destruktivním prostředí. A to nikdo nechápe, co mi jako může vadit. Čím jsem starší, tím je to horší, jako bych viděla čím dál víc a je mi z toho hrozně smutno, když vidíte lidi jak se jakože „baví“, co pokládají za zábavu, jak marní čas, vedou plané řeči…škoda slov. Cítím se mezi lidma jako člověk z jiné planety, vůbec nepobírám ten většinový styl myšlení. Nejhorší je že to nejsou žádní cizí lidi, ale moji příbuzní, to si v takových chvílích vždycky říkám že bych měla žít asi jako poustevník a jenom se psem. Na druhou stranu, když jsem sama a můžu si dělat co chci, jsem za svoji povahu vděčná. Kdyby lidi věděli, co je všechno možné, jak je možné žít, myslet a prožívat, tak by jim muselo být neskutečně líto, jak svůj život promarnili.

Ikona diskutujiciho Jana 2017-01-05 17:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mne citlivost obcas pride, ze ide ruka v ruke s mierou duchovneho prebudenia. Ale mozno to je len tym, ze vtedy dochadza k odblokovaniu a uvolneniu energii. Inak zaujimavy je aj jav, kedy preziva clovek obdobie, v ktorom ho uplne vsetko rozplace ani nevie preco. Ja som to mala cca v 12 rokoch..

Ikona diskutujiciho Ayeri 2017-01-05 18:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ano, to taky znám. Taky jsem dost citlivá. Když jsem byla mladší,  spolužáci se mi posmívali a tahali za vlasy jenom proto, aby viděli, jak se rozbrečím a mohli se bavit. Taky mi později všichni říkali, ať si všechno tolik neberu. A tak si snažím co nejvíc věcí nepřipouštět a zlým lidem se vyhýbat. Mimochodem moc hezky napsaná odpověď 🙂

Ikona diskutujiciho Alue 2017-01-05 18:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[10]:  :( Ne že bych to někomu přála, ale trochu se mi ulevilo, že nejsem jediná na světě, kdo to zažil. Nejhorší je na tom ta bezmoc.

Ikona diskutujiciho Jarek Van Ek 2017-01-05 20:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Myslím,  že hypersenzibilních čtenářů zde je většina :-)

Ikona diskutujiciho Alue 2017-01-05 20:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[12]:  Bez morčátek by mě na hory nikdo nedostal ani heverem 🙂 Leda zabalit s sebou pod pažu :D

Ikona diskutujiciho romča 2017-01-05 20:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Súhlasim s Jarkem že je tu takých väčšina a súhlasim aj s tým že energetický krystal má zásluhu na zmiernení zlých stavov 🙂

Ikona diskutujiciho Doktorka se srdcem 2017-01-05 22:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: Já to zas znám z trochu jiné strany: Když se před některými typy lidí rozbrečím, tak začnou být dost agresivní až zlí, protože cítí vinu za své jednání. Naštěstí je takových minimum.

Ikona diskutujiciho Helene 2017-01-05 23:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To znám též moc dobře. Základka pro mě byla utrpení. Na výletě mi házeli kameny do batohu, přezdívku jsem měla jako bulínek a pak se ani člověk nediví, že když vyjde školu, tak svoji citlivost odmítá a snaží se ji skrýt za každou cenu. Tolikkrát už jsem se všechny kolem mě snažila pedsvědčit že jsem ten společenský extrovert a tolik energie mi to vzalo…jsem strašně ráda za probuzení a uvědomění, kolik věcí právě tady s touhle úžasnou povahovou vlastností umím dokázat.

Ikona diskutujiciho Jana 2017-01-05 23:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[11]: myslim, ze je vela takych, ktori zazili sikanu. Aj ja mam svoje skusenosti z minulosti a aj ked uz teraz to nezazivam na vlastnej kozi, ale vidim v okoli, ze ludia sa radi chytaju prilezitosti, ako niekomu "inemu" dat neprijemne najavo jeho inakost. Bohuzial nam je podvedome vstepovana tvrdost, neludskost, vychova typu "silnejsi vyhrava". Ani sa necudujem, ze su deti take zle, je to obraz nasej spolocnosti.

Ikona diskutujiciho Ayeri 2017-01-06 08:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[11]: Nápodobně 😉 Ale nepřála bych to nikdy nikomu 🙁

Ikona diskutujiciho Alue 2017-01-06 10:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[17]:  Mně to dělali doma, tam je to problém… Byli větší a silnější, nedalo se bránit.

Ikona diskutujiciho Irča 2017-01-06 14:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jéhe, škoda, že jsem tuhle metodu, kterou radí Alue nevyzkoušela, třeba by mi pak děcka na ZŠ taky daly pokoj. Když mě šikanovaly a otravovaly až to šla moje mamka řešit do školy – nic moc se nevyřešilo, spíš ještě učitelka si na mě zasedla. -_-

Ikona diskutujiciho Jarka 2017-01-06 16:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Co tady píšete v komentářích znám taky moc dobře. Když mě spolužáci šikanovali, tak moji rodiče s tím nedělali nic bylo jim to jedno. Mému mladšímu synovi je 12 let a má dva starší sourozence, kteří už nebydlí doma, takže je vlastně jedináček. Je pravda, že ho rozmazlujeme, ale v rámci možností. Učíme jej vážit si lidí, zvířat, přírody celkově a taky věcí. Ve třídě a ve škole se taky najde několik kluků, kteří mu nedají pokoj. Loni chodil některý den ze školy s pláčem, že kluci mu provedli to a to. Já i manžel jsem proti jakémukoliv násilí, ale manžel ovládá bojové sporty, tak něco z toho syna  učí hlavně jak se bránit druhým. Manžel říká, že jsou lidé, na které nic jinýho, než síla a pár facek neplatí. I když mě se to nelíbilo prvně, tak ted mu dávám za pravdu. Syn taky nemá rád násilí na druhých, nerad někomu ubližuje raději si nechá ublížit. Povaha jakou mám já dokáže se vcítit do druhého. Otravují jej dva vačičáci o hlavu menší, než on. Jsou to dvojčata. Teda otravovali letos mají utrum.

Ikona diskutujiciho ginze 2017-01-06 18:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[19]: Mně máma už když jsem chodila do školky, říkala, že když si na mě bude někdo dovolat, tak mám dotyčného zmlátit :D Díky tomu si ke mě nikdy nikdo nedovolil. Pokračovalo to i na základce, kdy pak mámě třídní říkala, že mlátím děti a ona jí v pohodě řekla, že to mi poradila ona :D :D Učitelka sice koukala jako puk, ale nic prý neříkala :D

Ikona diskutujiciho sasanka 2017-01-06 20:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Do mě taky píchali kružítkem a když jsem vyjekla,tak učitelka ještě seřvala mě.Máma nic netušila.Na to co prožívám ve škole nebyla zvědavá.Ona měla vždy "větší" starosti. Ale když byl náš  syn na základce a zkoušeli se mu nějací jelimani posmívat,vyřešili jsme to rychle.Manžel si vždy vyhmátl  útočníka před školou,chytl ho a pohrozil mu,že jestli se to bude opakovat,tak si ho najde a pořádně ho propleskne.Zabralo to a syn měl pokoj.

Ikona diskutujiciho sasanka 2017-01-06 20:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jinak si neumím představit,že bych kluky ztloukla,vážila jsem 40kg i s postelí :).Jeden měl v zálibě zavírat mě na chodbě a teprve když po zazvonění šla učitelka tak mě pustil.Bylo toho hodně,čím potrápili…Ale fakt je,že neandrtálec taky balil pravěkou ženu tak,že ji praštil kyjem po hlavě a pak si ji odtáhl do jeskyně…některé způsoby toho jak balí kluci holky v pubertě,se tomu mírně podobají…:)

Ikona diskutujiciho Alue 2017-01-06 22:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[24]:  Já se poprala i 35tikilová 🙂 Tajemství totiž není přímo v síle, většinou jsem to vyhrála díky momentu překvapení. Když se nebojíš a okamžitě vystřelíš hned na toho největšího grázla, tak ten to nečeká, dostane ránu a ten zbytek pochlebovačů dostane strach. A pokud nestihnou utéct, tak v tom strachu je dorazíš velice snadno, protože kdo se bojí, ztratil moc. Málokdy moji obranu proti šikaně rozhodla větší síla. Nene, byla to rychlost, odvaha a dobrá taktika. Jednou mě chtěli znásilnit na koupališti takoví hajzlíci, bylo jich 7. Dala jsem facku jejich šéfovi, ale takovou že spadl a měl obtisknout rudou ruku na ksichtě. A ten zbytek se v hrůze rozutekl, takže jsem je začala ještě honit po areálu a koho jsem chytla, dostal taky co proto. Ani se nebránili, prostě dostali strach. Přitom byli všichni o hlavu větší než já a rozhodně jsem větší sílu neměla. Stačilo být děsivá. Neumím si představit, co by se tam jinak stalo, kamarádka utekla a nikdo by mi nepomohl. Nesmíš se prostě bát… A mimochodem ty legendy o neandrtálcích pravdivé nejsou.

Ikona diskutujiciho sasanka 2017-01-06 23:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[25]: Tak to je super příběh!!!Převelice smekám…My naší čtrnáctileté dceři dáváme za vzor krásnou scénku z "Mafiánových".Možná jsi to viděla.Jak jí jako nově přistěhovalé dívce nabídnou kluci odvoz ze školy,a když se v parku začnou o něco snažit,rozmlátí ta holčina o hlavního svůdce pálku.  Jinak máš pravdu s tím strachem.Bohužel strach ve mě přetrvával dlouhé roky,byla jsem ho plná.Souviselo to s nelítostným jednáním mého otčíma.Byl krutý a trestal nás,i když jsme nic neprovedli.Často když mi ublížil,tak řekl,však ty víš za o.Ale já opravdu nevěděla.Dlouho jsem ze sebe nemohla vymazat pocit,že si svou existenci musím zasloužit a všem to stále dokazovat.  Možná ještě před deseti lety,bych byla na straně těch co říkají,on do tebe kamenem…ty do něj chlebem.Dneska to vidím kvůli dětem-zub za zub.

Ikona diskutujiciho Alue 2017-01-07 10:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[26]: Mě doma hodně bili taky, ale mělo to opačný efekt. Když si na mě pak dovolil nějaký usmrkanec, řekla jsem si že oproti tomu co mám doma, s tímhle zametu snadno. A pak to tak prostě bylo.

Ikona diskutujiciho sasanka 2017-01-07 12:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

U nás nešlo ani tak o bytí.Byl spíš bratra,ale to pak tekla krev.Mě když uhodil,tak jsem druhou brala o zeď.Ale to byl vždy prudký moment překvapení,kdy něco zakřičel a už to šlo…Spíš bylo horší to neustálé zastrašování a vyhrožování.Chytal nás pod krkem a nenávistně vyhrožoval,že nás prohodí dveřmi,oknem…nebo že nám šlápne na krk.Strašně moc jsem se ho bála.A hlavně jsem věřila,že je toho schopen.

Ikona diskutujiciho sasanka 2017-01-07 12:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Bylo to za třeba 10min opoždění příchodu z venku,abys měla představu.Dlouho jsem hledala způsob jak mu vše odpustit.Když mi bylo osmnáct,vyhodil mě z domu kvůli klukovi,se kterým jsem chodila.(můj první)Už jsem pracovala,takže jsem to ustála.Jsem s ním doteď.Loni ke konci roku jsem vyzkoušela odpouštěcí metodu Jardy Duška.Představila jsem si ho jak sedí na proti mě a prosila ho o odpuštění,že jsem zneužila jeho energii k tomu,abych zatvrdila svoje srdce.Zřejmě to zabralo.Poprvé po těch letech mi na vánoce podal ruku a ze srdce mi upřímně popřál.(Před tím jsme se dlouhé roky nebavili.)Byla jsem pořádně naměkko.

Ikona diskutujiciho Alue 2017-01-07 12:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[29]: No, tyhle věci jsou mi také velice povědomé. Až na to, že já šla z domu v 16ti a to ani nebylo kvůli klukovi, vadilo prostě že existuju a mohla jsem za všechny problémy světa. Když jsem odešla, jéje, to bylo ale překvapení, nic se nevyřešilo, všechny problémy jim zůstaly a ještě byly o hodně o hodně horší, protože už nebyl k dispozici otrok, na kterého by se dalo všechno házet. Od jednoho z těch lidí jsem se také jako ty po letech nečekaně dočkala upřímné omluvy, ale jsou věci, které se nedají zapomenout a které už nic na světě nespraví. Můžeš odpustit, ale když nemáš červené světýlko na výmaz paměti, tak to stejně pořád někde je, pamatuješ si to a dáváš si sakra pozor, aby se to někdy v budoucnosti nemohlo stát znova…. těžké téma jsme si vybraly k diskuzi, že? 🙂

Ikona diskutujiciho sisyrinchium 2017-01-07 13:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nám se to kdysi také stalo,když syn chodil ještě na základku.Jeho "nejlepší kamarád" mu při hře omlátil hlavu o obrubník až mu tekla krev a museli jsme do nemocnice. Napřed jsme šli za třídní učitelkou, potom za ředitelkou, ale ty se k tomu stavěly jako mrtvý brouk.A že se tak moc nestalo atd. Takže jsem si došla za jeho matkou a ta se mi vysmála a byla sprostá. Tak si druhý den podal jejího manžela můj manžel. Prostě mu řekl, že mu rozbije dr… jestli se to bude ještě opakovat. A okamžitě to zabralo. Hned druhý den. A posléze se nám i ty učitelky omluvily. Takže se nebát! Můj muž ale není rozhodně žádné tintítko a málokdo by s ním šel do sporu.

Ikona diskutujiciho sasanka 2017-01-07 14:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ano těžké téma.Ale myslím,že je toho mezi lidmi velmi mnoho.Myslím toho domácího zla.Pořád se o tom málo mluví.Vlastně tvůj osud je podobný mému a já mnohdy cítím,jak neskutečně blízko k Tobě mám,navzdory tomu,že jsme se ještě osobně nesetkaly.Ale jednou k tomu jistě dojde a na tu chvíli se moc těším.Přeju Ti krásný den Aluško a celý rok 2017 :).

Ikona diskutujiciho Alue 2017-01-07 15:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[32]:  Je to sice smutné, ale s našimi osudy nejsme bůhvíjak výjimečné, je sice pravda že ty příběhy můžu tak trochu přitahovat, protože mám pro ně pochopení, ale čtu obdobné denně ve své poradně. Je mi moc líto, že se tyhle věci pořád dějí, ale jak tomu zabránit… Nejhorší je, když takhle píšou děti, které nemají kam utéct.

Ikona diskutujiciho Namasteen 2017-01-07 18:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jj, tohle opravdu funguje. Dokud jsem žila v potížích, tak jsem si myslela, že musím nějakým výjimečným způsobem znásilnit vnější realitu, abych tedy byla šťastná, dělat něco echt..Míra představ o takovýchto opatřeních dost odpovídala míře těžkostí (do dneška se učím mít reálný představy o svých snech). Až po letech jsem zjistila, že řešení je pragmatický a úplně jednoduchý – vykopnout ze svýho života všechno a všechny, co mi lezou na nervy. A světe div se, zabralo to. Člověk pak zjistí, že i normální běžnej život může být šťastnej. Jinak bych si tipla, že slečna má intuici velkou. Akorát právě citliví lidé, pokud delší dobu žijí ve špatným prostředí, si najdou nějaký způsob obrany. A leckdy si právě vyberou druhý extrém toho, co jim dělá potíže. Já jsem si třeba jako obranu vytvořila apatii, podvědomě, pochopitelně. Měla jsem špatnou snášenlivost vůči hádkám, agresi, nejistotě. Takže jsem dlouho byla taková klučičí, necítila jsem nic. Někdo by řekl dřevo, chlapatka. Okolí mě tak vidělo, ale já jsem si říkala, že to přece nemůže být pravda, já bych chtěla být holka. Člověk se cítí špatně a ještě ke všemu si začne myslet, že je to jeho přirozenost. Až o mnoho let později jsem zjistila, že jsem taková byla právě proto, že jsem vnímavá, ženská, že to byl obranný postoj, ne moje já..Takže si myslím, že slečna třeba jednou zjistí, že má intuici silnější, než je obvyklý.

Ikona diskutujiciho Alue 2017-01-07 20:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[34]:  To určitě ano. Jen s tou intuicí než se člověk naučí pracovat, tak to zabere čas a zkušenosti. Když nás celý život formují myslet opačně, tak to potom není pro všechny tak jednoduché.

Ikona diskutujiciho Tauri 2017-01-08 13:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Sám sebe se ptám, zda-li má tento svět ještě vůbec nějakou šanci, když se plno lidí chová jak tupé ovce a tento svět spíše tlačí do záhuby. A jediné snad východisko je katastrofa, aby lidem přeplo a vše se zase otočilo správným směrem. Chtělo by to někam mimo lidi, udělat nějaký spolek fajn lidiček, co si sami poradí a neposlouchají falešné duchovní..Coo? Odstěhujeme se někam do klidu? :))

Ikona diskutujiciho Alue 2017-01-08 14:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[36]: To je dost těžký komentář, nevím co na to mám napsat.

Ikona diskutujiciho Namasteen 2017-01-08 15:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[35]: Jéé já se s intuicí tolikrát sekla! Ale jen díky těmhle chybám jsem si zpětně uvědomila, že to byl správný pocit a  příště už jsem si byla jistější. Je to na dýl, ale stojí to za to. Mně třeba došlo, že nikdy nenajdu venku svět, jaký bych chtěla, a přestala jsem čekat a začala jsem ho kolem sebe tvořit sama. Podle svých představ. A je mi dobře 🙂

Ikona diskutujiciho Jarka 2017-01-08 17:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[38]:S tou intuicí to mám podobně. Hodněkrát jsem ji neposlechla a ted je to jinak.

Ikona diskutujiciho Irča 2017-01-08 19:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alu, když už si výše poradila obranu na fyzickouo šikanu, co radíš na psychickou, která je kolikrát ještě horší než ta fytická, to samé?

Ikona diskutujiciho Tauri 2017-01-08 21:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Alue 2017-01-08 22:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[40]: Ignorovat, ubít protiargumenty až ten druhý sklapne, a nebo navždy odejít. Záleží na tom kde jsi a proti komu stojíš. Já mám nejraději první způsob, hádám se totiž jenom s lidmi, kteří mi za tu námahu stojí.

Ikona diskutujiciho Alue 2017-01-08 22:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[41]:  Konzumenti jsou problém. Jak materiálně, tak i duševně. Jen brát, viset, cucat neustále energii i znalosti a nijak je nepoužít, jen si stále stěžovat, jak je  mi zle a jak mi celý svět ubližuje. – No jo, jenomže svět se sám nezlepší. Zlepšit si ho musí člověk svou pílí. A nikdo druhý to za něj neudělá, druhý může jen ukázat dveře, ale projít musíme sami.

Ikona diskutujiciho Irča 2017-01-09 08:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[42]: Ignorovala jsem, ale moc to nikdy nepomohlo, asi na mě bylo vidět, že mě to tak i tak štve. Sladká základka. :D

Ikona diskutujiciho Irča 2017-01-09 09:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[41]: Ok, stěhuju se s tebou :D .. kdo ještě? :D

Ikona diskutujiciho Monisek 2017-01-09 16:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Take se stehuji,tyo HNED :-( Kdyztak si zabiram pestovani a starani se o bylinky!:-D :-))

Ikona diskutujiciho Sisi 2017-01-12 18:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pěkný podvečer Alue,

Ikona diskutujiciho Tauri 2017-01-12 19:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Luz 2017-01-14 13:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[36]:  No nevim teda s tou praci; to, jestli to je otrocina nezavisi na tom, jestli jsi zamestnanec anebo zivnostnik.

Ikona diskutujiciho Golden shaded cat 2017-01-18 10:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahojte. Prečítala som si tieto komentáre a vidím, že nie som jediný citlivý človek.

Napsat komentář: Alue Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek