Aluška.org: Věděním ke svobodě

Strávila jsem velkou část svého života řešením katastrof a všelijakých podivných teorií. Zpětně po svém duchovním probuzení intenzivně vnímám, jak moc mi to vzalo a jak je svět hezčí a přívětivější bez nich. Moc se mi ulevilo.
Velký vliv na to mělo mé okolí a média, která jsem konzumovala. Opravdu platí, že člověk je průměrem lidí se kterými se setkává nejčastěji, ale rozhodně ho formují i materiály, které vyhledává. Někdy mohou materiály velice pomoci, někdy mohou uškodit.
Domnívat se, že zrovna já jsem zcela imunní vůči vnějším vstupům, že do mě nikdo nic nenakuká a že všechny mé názory jsou skutečně mé, je iluze. Podle toho, čím se zabýváme, se formuje naše mysl. Já si to u sebe uvědomuji, proto vybírám uvědoměle, čemu věnuji svou pozornost, protože chci, aby to na mě mělo zdravý vliv a aby mi to něco dalo.
Toto zjištění mě motivuje k tomu, abych o podobných úskalích opakovaně psala, protože si uvědomuji, že nejsem jediná na světě a že to co já prožila přede mnou spousta lidí, někteří jsou stále v tomto procesu.

Všimla jsem si, že některé čtenáře mé současné názory zaměřené na duševní zdraví a konstruktivní žití lehce popudily a mohli získat dojem, že jsem obrátila v názorech. Částečně je to pravda, v některých ohledech jsem si totiž postupně uvědomila, že to vlastně nebyl můj názor a udělala jsem si proto svůj vlastní. V duchovnu se nezměnilo v podstatě nic, maximálně se posunula moje terminologie.
Jsou ale témata, která jsem začala vidět jinak už před řadou let, nicméně mě vnější okolnosti nutily o nich pomlčet. To mi také bránilo o tom svobodně psát. Nicméně situace byla trvale neudržitelná, protože nelze donekonečna protahovat mentalitu a vztahy, které jste osobnostně a mentálně přerostli. Když jsou staré kalhoty malé, musíte prostě obléknout jiné a větší, které budou vyhovovat vašim potřebám.

Jak už jsem psala několikrát předtím, přivedl mě k tomu primárně léčitelský trénink. Jakmile jsem se naučila vyhledávat zátěže u jiných, začala jsem na ně velmi citlivě reagovat i u sebe a to mě nutilo s nimi aktivně pracovat. Jakoby mi někdo posvítil do všech koutků, kde nebylo uklizeno a já si to do té doby neuvědomovala. Navíc jsem byla svůj nultý klient, dlouho jsem pracovala pouze na sobě a když jsem postupně určovala a opravovala své zátěže, pomohlo mi to pochopit příčiny i následky okolností, názorů i vztahů v mém životě. Dávalo to dohromady smysl a šlo to opravit. To mě dostalo na novou kolej a změnilo to moje priority. Když se opraví kotvy v podobě starých zranění, najednou vzniká úplně nová perspektiva a růst je spontánní, nevynucený.

Co se týče mého odklonu od konspirátorství, tak to proběhlo v tichosti už před šesti lety. V roce 2019 jsem o tom akorát nepsala takto otevřeně. Udělala jsem to elegantněji.
V té době jsem si uvědomila, že mám na stránkách dlouhodobě neudržitelný toxik, že se za ten starý obsah v podstatě i stydím a předsevzala jsem si, že to začnu dělat lépe. Abych se za deset let mohla podívat na svou práci a říct si hezké články, dobré to bylo, na tu dobu dobrý. Nebo aby to mohly říct třeba moje děti. Že mamka psala hezké články o astrálním cestování a že to bylo pěkné… Aby až se jich ve škole někdo zeptá, co mamka dělá, neříkaly že to je stará konspirátorka co měla na stránkách překlady o archontech. 😅 Tvl… jenom ta představa. 🤔 Proč jsem to překládala? Asi to bylo zajímavé. Ale zdravé to nebylo. Samozřejmě, že je to už z webu dávno pryč.

Podobně to mám s morčátkovým seriálem. Je to už staré, ale je to milé a je to sranda. Sice už jsem na to stará, abych ze sebe dělala jelito na internetu, ale nestydím se za to. Jsem ráda za ten seriál, hodně jsem se mu věnovala. Nemusela bych to smazat ani za deset let. Podobného výsledku chci docílit v článcích.

Takže jsem změnila své preference. Místo, abych vyhledávala konspirace, strachy a skandály, snažila jsem se dávat hlavně obsah zdravý, skutečné duchovno a hodně psychologii. Takže vyšlo mnoho článků o léčbě svých traumat, vyrovnávání se sám se sebou a svou minulostí, práce s vnitřním stínem, uzdravení svého vnitřního dítěte, charakteristiky toxic shamingu, gaslightingu, manipulace a co s tím dělat nebo jak se bránit, neváhala jsem psát také o psychospirituální krizi a temných stránkách duchovního rozvoje. Občas jsem tam něco kontroverzního měla, protože mě to i tehdy pořád ještě zajímalo… dneska už ale ne.
Čím víc jsem vyhledávala a studovala obsah tohoto ozdravného typu, tím lépe mi bylo a tím víc jsem i já sama vykračovala z toho, co pro mě nebylo zdravé. Takže s vydáním kvalitního sebepomocného nebo psychologického článku jsem kromě čtenářům, dala užitečné rady i sama sobě, při jeho tvorbě. A to bylo moc fajn.  Nejvíc mi asi pomohla témata gaslighting a toxic shaming.

To, co se děje nyní, je tedy přirozený vývoj něčeho, co se začalo dít už dávno, ale protože jsem to nenapsala na plnou hubu, nikdo to v podstatě neřešil, protože si toho nevšimnul. Byla jsem už ve škatulce a to asi stačilo. Nyní o tom píšu otevřeněji, protože jsem se ujistila, že to tak je dobře… to je celé.

Co mě nejvíc žralo na konspirátorství a řešení rizik, hrůz a teorií o spiknutí, byl způsob, jak to hrozně poškozovalo mé celkové vidění světa a perspektivu na budoucnost. Čím víc věcem člověk uvěří, nebo se obává že by hypoteticky mohly být pravda, tím omezenější má život.

Postupně se život pořád víc a víc smršťuje. Dávám sem příkladové situace, možná vám budou v něčem povědomé:
Nemůžete čokošku a ibáč, protože grafen.
Nemůžete si koupit mobil, protože 5G a androidi.
Bojíte se venku normálně nadechnout, protože vám na hlavu padá chemtrail.
Nemůžete plánovat rodinu ani svou osobní budoucnost, protože přece třetí světová, spike apokalypsa, agenda 2030 a podobné radosti.
Nemůžete si koupit mouku a cokoli z ní protože je to ta ukrajinská a kdyby ne tak je to v tom beztak zamíchaný.
Nesmíte fastfood a colu, protože jsou v tom ty buňky z embryií.
Nesmíte se cicmat a podat si ruku s očkovaným protože přece spike apokalypsa.
Učíte se bát čísel a symbolů. Něco někde vidíte a už máte nerva, že to něco znamená. Pak se nic nestane a vám to vrtá hlavou, že co kdyby a co když příště.
Vybíráte si ručník nebo záclonu, je tam ta kudrlinka, tak si to nekoupíte, protože přece 6, to raději odejdete bez záclony.
Nebo obecně chcete zkusit něco nového, ale v procesu narazíte na něco co máte zařazeno mezi velký špatný a proto to ani nezkusíte, čímž se blokujete v růstu a získávání zkušeností.
Ovlivňuje to kam chodíte, co si můžete koupit, s kým se můžete stýkat, co se můžete učit, co můžete říkat, co můžete očekávat od svého života.
Nejšílenější je na tom to, že když je člověk moc hluboko, tak se vzteká, když se mu někdo z té díry snaží pomoct dostat ven, protože věří, že je to nepřítel a ta nástraha na kterou si musí dávat pozor. Nebo se vzteká, když vidí, že někdo jiný z díry vylezl, protože to ohrožuje jeho vlastní víru a jeho investice. Psychologie učí, že blud nejde vysvětlit ani vyvrátit. Já s tím sice nesouhlasím, ale všímám si, že to tak v praxi většinou funguje.

Takových situací je spousta, určitě si také vzpomenete na další. Spousta z toho lítá dodnes po facebooku, takže se vám to cpe, i když to aktivně nevyhledáváte. Trvalo mi nějakou dobu vymáznout se ze všech skupin a kontaktů, které tohle sdílely a od té doby mám svatý pokoj. Dneska otevřu facebook a vidím jak nějaká babča upletla svetr, nebo jak někomu sedí žába v záhonku. Žádné fotky uhnilých nohou, vakcín ani politiků s velkými nadpisy o tom jak lžou… Úleva.

A jak do té králičí nory zapadáváte pořád víc a víc, zjistíte, že vám vlastně nic z toho života nezbylo a že trávíte půlku svého času řešením věcí, které lidé okolo ani neznají a zřejmě se mají nejenom dobře, dokonce lépe než vy.

Pak ta fáze ověřovací. Buď neověříte nic, nebo se dostanete na nějaký strašně pochybný zdroj, většinou anonymní, typu „nejmenovaný agent CIA povídal v roce 1970″. Tak si postupně uvědomíte, že to je všechno víra, či ideologie. Že podklady většinou nejsou. Říkám většinou, aby se někdo se mnou nechtěl hádat a nechtěl po mě abych mu vysvětlila nějaké dokumenty nějaké firmy ke které stejně nevím kontext ani hlavu ani patu.

Tak jsem si logicky už před pár lety začala pokládat otázku, co z toho mám a jestli takto chci žít navždycky? … Nechci. Nepřináší to radost ani dobro, jenom omezení, starosti, izolaci a strach. Takto se stejně trvale žít nedá. Nejde s tím fungovat, natož normálně.

Pokládala jsem si otázky, jestli jsem na tento svět přišla proto, abych probrndila svůj život takovými věcmi, nebo jestli by teda nebylo lepší investovat svou energii do něčeho co by mě těšilo, jako třeba aspirace na rodinu a uspokojivou hezkou budoucnost se zdravými vztahy?
Když je člověku 15, tak tohle moc neřeší. Na všechno je spousta času. Má dojem že objevuje zakázaný tajný svět a že je strašný insider. Pak přijde dvacítka a to už začíná zvažovat, jestli je tohle fakt správný směr, protože si pamatuje život předkonspirátorský, dobu kdy nebylo XY zákazů na běžné věci a žilo se snadněji, lehčeji a lépe.
Pak je mu 25, na pupek začnou bušit biologické hodiny a to už člověka zmobilizuje. Když je to žena, tak rozhodně. Chlap má asi pořád čas, vlastně může klidně konspirovat do čtyřicítky. Možná to i souvisí s krizí čtvrtky věku, kdy člověk srovnává a bilancuje. Už není děcko, nemůže se na nic vymlouvat, uvědomuje si odpovědnost za svůj život a přeje si, aby ten život za něco fakt stál. Je to taky doba, kdy se ještě dají dohnat a spravit některé chyby nebo opoždění. Pořád je mládí, síla a energie na naší straně.

Nejde skloubit konspirátorství a normální hezký rodinný život, protože se to vylučuje. Pokud chceš žít v klidu a normálně a chceš mít normální potomky a ne asociály, nemůžeš hrotit agendu 2030 a čekat jestli na nás vlítne Rusko nebo ne. Musíš se na to vybodnout, jinak ztrácíš čas a nervuješ nad věcmi, které ani nejsou ve tvých rukách.

Naopak ničemu nevadí, že věříš na anděly, že se modlíš, medituješ, miluješ a ladíš si čakry. Je to tvoje soukromá věc, která ti pomáhá cítit se dobře, lépe zvládat překážky a stres, najít si v sobě odpovědi když je cestička moc klikatá. V normálním žití a výchově potomků to nepřekáží absolutně vůbec. Protože je to v přiměřených dávkách zdravé a prospěšné.
Oproti tomu apokalypsa není zdravá ani v malé dávce. Buď máš úzkost, nebo máš velkou úzkost, nebo depresi, nebo něco mezi tím.

Velká červená vlajka pro mě bylo sledování lidí v mém okolí a to jak dopadli, pokud apokalypsu moc vyhrotili. Jajaj. Ale nešlo nic dělat, prostě byli přesvědčení.

Co mi ještě na konspisféře hodně vadilo, bylo kastování na probuzené a ty ostatní. Kdo věří s náma, je dobrej. Kdo s náma nevěří, je lump. Jenomže s náma nevěří většina, takže vzniká konspibublina. Vyskytují se v ní pak i kontakty, které by si člověk normálně nevybral.
Zajímavá je i častá iluze člověka v konspibublině, kdy předpokládá, že když se člověk chytá na jednu věc, automaticky věří i na vše ostatní, co sice nesouvisí, ale patří to podle něj do konspipřihrádky. A že jsou díky tomu automaticky kámoši. Což je taky nesmysl.

Dobrá nebo blbá ideologie se vždycky pozná po ovoci. Jakmile to začne ukrajovat život a zatemňovat vizi člověka na něco obludného, děsivého a omezujícího, pryč od toho.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2025

O autorce

Alue K. Loskotová je holistická léčitelka a spisovatelka. Zabývá se duchovním rozvojem, psychospiritualitou, mimosmyslovým vnímáním a poradenstvím. Pomáhá klientům v nalezení duchovní a energetické harmonie prostřednictvím terapií na duchovniterapie.cz a článků na aluska.org. – více