Aluška.org: Věděním ke svobodě

V roce 1939 ruští výzkumníci Semjon Davidovič Kirlian a jeho žena Valentina objevili záhadné světélkování kolem lid­ských prstů. Zařídili si doma laboratoř a v průběhu pětadvaceti let se zabývali zdokonalováním zařízení, které umožňovalo po­zorovat a fotografovat mihotající se světélkování listů rostlin, akupunkturních bodů či článků na rukou i nohou.

Odhalili skutečnost, že elektrická koróna kolem prstů mění barvu a rozměry v závislosti na psychickém a emociálním stavu daného jedince. Právě tato vlastnost světélkující aury upoutala pozornost badatehů, způsobila vydání řady pu­blikací a celosvětově proslavila oba vynálezce z Krasnodaru.

Jméno Kirlian je nerozlučně spjato s chvějícími se namodra­lými aurami a ve světě pevně zakotvil pojem Kirlianův efekt. Sám S. D. Kirlian však poté, co provedl rozsáhlý vý­zkum a získal třicet patentů na vynálezy, bohužel zemřel na nemoc plic, neboť neměl prostředky na léčebnou cestu do zahraničí.

Za posledních dvacet let nahromadili badatelé obrovské množství vědeckého materiálu spojeného s uvedeným efek­tem. Objevili řadu zajímavých případů, například světélko­vání listí se mění, když se objeví ekologicky škodlivé látky.

Na základě Kirlianových fotografií se podařilo prokázat vzájemné působení rostlin, na snímcích je zřetelně patrné, jak aura jedné potlačuje auru jiné, jak se mění její rozměry a barva v blízkosti listu aktivnějšího souseda.

Nejzajímavější a nejnadějnější výsledky se ale pochopi­telně vztahují ke světélkování lidské pokožky.

V roce 1961 se manželům podařilo pozorovat a vyfoto­grafovat pokožku lidského těla při proudění vysoké frekven­ce, přičemž se ukázalo, že dané proudy vycházejí z jednoho bodu a vstupují do druhého. Podobají se korónovým výbo­jům, protuberancím a mívají nejrůznější odstíny. Barva a in­tenzita tohoto světélkování je závislá na psychickém a emocionálním stavu daného jedince. Za normálních okolností je záření vyrovnané, zatímco například při řešení i toho nejjed­noduššího úkolu se začíná intenzivně pohybovat.

Manželé Kirlianovi si všimli, že u lidí, které vyfotogra­fovali na barevný film, se různé části těla zobrazují nejrůznějším způsobem: srdeční oblast zmodrá, předloktí zezelená, stehna získají olivovou barvu. Náhlé emoční prožitky a one­mocnění se také odrazily na výsledné barvě.

Ze všech výše uvedených skutečností vědci vyvodili po­měrně důležité závěry:
– energie, kterou organizmus využívá, je vyzařována vy­sokofrekvenčními proudy
– každý orgán, kterákoliv tkáň a buňka vyzařuje v přiroze­ných podmínkách proudy ve spe­cifickém spektru, které je pro ně charakteristické
– v případě náhlých, nečeka­ných změn se spektrum frekven­cí náhle mění, lze zaznamenat posun na jednu či druhou stranu spektra (záleží na tom, zda je činnost vyzařujícího orgánu ak­tivizována nebo tlumena)

Jedinec plný sil a překypující zdravím světélkuje ostře a pravi­delně, zatímco poruchy energetické rovnováhy či zánět­livé procesy způsobují trhliny, díry a bloky ve vyzařování.

Budoucí nemoc, která se ještě na rovině fyzického těla neprojevila, o sobě dává vědět pohasínajícím, nerovnoměrným a přerušovaným světélkováním. Německý lékař P. Man­del sestavil na základě obrovského množství statistických údajů modely, které objasňovaly, jak souvisejí různé typy světélkování s konkrétním fyziologickým stavem. Tato me­toda, jež byla realizována s pomocí počítače, umožňuje pro­vést včasnou diagnostiku onemocnění, která je v současné době v klinické praxi velmi rozšířena.

Profesor K. G. Korotkov, doktor technických věd, k pro­blematice uvádí: „Zaznamenané charakteristiky neurčují pouze stav fyzického těla, ale v první řadě stav energoinfor­mačního obalu. Struktura kirlianovského vyzařování prstů na rukou odráží široké spektrum jeho energetických, psy­chologických a emociálních zvláštností. V souvislosti se vznikem nové generace počítačových přístrojů kirlianov­ského typu, se otevřela možnost proniknout mnohem hlou­běji do tajemství lidské bytosti.“

Záření nevychází pouze z vnějšího obalu, už staří indičtí mudrcové věděli, že každý orgán září, stejně jako každá kapka krve, a že v srdci se nachází bod, který začíná žít jako první a jako poslední umírá. Tento bod svítí drobným nafia­lovělým plamínkem.

Sovětský výzkumník P. J. Jegorov v roce 1981 pořídil s pomocí vysokofrekvenčních fotosond snímky aury vnitřních orgánů člověka.

Profesor K. G. Korotkov zdokonalil přístroje manželů Kirlianových tím, že zařízení digitalizoval a rozpracoval novou výzkumnou metodu, která dostala název vizualizace elektrického výboje v plynu. Podařilo se mu vytvořit pří­stroj, jenž byl schopen zobrazit celou lidskou auru.

„Kom­plexní charakter vizualizovaných snímků, tedy mnohovrs­tevnatost informací, které jsou v nich obsažené, umožňuje spojit tato zobrazení s představami o lidské auře jako o nej­obecnější mapě distribuce polí biologického objektu v pro­storu.“

Korotkovův přístroj používala skupina profesora lékař­ství E. Muldaševa během jedné z expedic do Himálaje. Týdeník Argumenty i fakty číslo 1 z roku 1999 uveřejnil v člán­ku „Proč jogíni žijí stovky let?“ dvě fotografie aury profeso­ra Muldaševa, které byly pořízeny s pomocí Korotkovovy aparatury.

V ezoterické a okultní literatuře se velmi často vyskytují obrázky lidské aury, jak ji vidí ty či ony osobnosti, které disponují schopnostmi mimosmyslového vnímání. Doko­nalá shoda nakreslené aury se zobrazením na fotografii je doslova šokující.

Kirlianův efekt nezvratně prokázal existenci neviditelné vnitřní záře jedince, která se nachází pod povrchem jeho fyzické schránky.

A. N. Perevozčikov ve své knize Senzibilové – mýtus nebo realita uvádí: „Poslední výzkumy prokázaly, že fyzikální pole člo­věka, jež jsou umístěna v prostoru a času, mají odstíny všech barev duhy, díky čemuž mohou poskytnout informa­ce o biochemických procesech daného organizmu. Člověk tudíž přesahuje hranice svého těla v podobě fyzikálních polí, jež září různými barvami.“

Doktor filologie A. K. Manějev v publikaci Filozofická analýza vědeckých protikladů charakterizuje rozdíl mezi fyziologií a psychikou lidského organizmu následujícím způsobem: „Fyziologie představuje funkční struktury, které lze v podstatě vyčerpat jako soustavu fyzikálně-chemických procesů, jež se uskutečňují v přítomnosti biopole; psychika zahrnuje funkce jiné roviny organizmu, to znamená úkoly vlastní úrovně biopo­le, a představuje soustavu neentropických procesů odrazo­vě-informačního plánu. Nepředstavuje tedy plán fyzikálně chemický či fyziologický.“

Na základě všech výše uvedených skutečností se nabíze­jí dvě otázky:
1 . Je možná existence bílkovino-nukleové formy života bez působení biopole (energoinformačního pole)?
2. Je možné, aby biopole existovalo samo o sobě, aniž by bylo spojeno s fyzickým tělem?

Badatelé provedli řadu ex­ perimentů, aby dokázali odpovědět na první otázku.
Na základě zjištění člena Ruské akademie lékařských a technických věd P. P. Garjajeva došlo u izolovaných zárodků k chromozomovým aberacím, molekuly dědičnosti se de­formovaly a rozpadaly, vývoj byl znemožněn a organizmy zahynuly.
Jednodenní kuřata a myši, které vědci umístili do speciálních odstíněných klecí, do nichž nepronikala vnější pole, bez ohledu na optimální životní podmínky, za několik dní uhynuly. Jejich organizmus se bez působení energetické­ ho a informačního pole Země nemohl rozvíjet.

Obdobné pokusy s využitím hypomagnetických komor prováděli rovněž výzkumníci pod vedením člena Ruské akademie lékařských věd a Ruské akademie přírodních věd V. P. Kaznačejeva.
Na základě detailního výzkumu dospěli vědci k následujícímu závěru: „Bílkovinonukleová forma života nemůže existovat bez běžného elektromagnetického prostředí.“

© aluska.org 2024