Aluška.org: Věděním ke svobodě

Aleister Crowley byl jeden z největších mágů dvacátého století. V roce 1904 napsal v Egyptě prorocké dílo, které se podle něj mělo stát novou vizí následujícího věku lidské existence. Žil mezi lety 1875-1947. Vlastním jménem Edward Alexander Crowley, byl kontroverzní britskou postavičkou, jedněmi nenáviděnou a dalšími milovanou, která měla velký vliv na dvacáté století, co se ukázalo hlavně po jeho smrti.

Narodil se na Clarendon Square č. 36 v Royal Leamington Spa, v anglickém hrabství Warwick. (Pozn. překl.: Je zajímavé, že 6×6 je 36 a z Alesteira vyrostl slavný vlivný satanista)
Jeho rodina byla silně nábožensky založená, což mělo vliv na jeho myšlení a životní cestu. Jeho matka ho pro jeho zlobivé chování označila biblickým pojmem ,,Šelma“, který si Crowley s radostí přivlastnil.
Byl všestranně nadaným umělcem. Napsal množství básní, povídek, článků a pojednání, prací či knih o okultismu a magii. Dosáhl rekordu v horolezectví, měl ambice stát se šachovým mistrem světa, experimentoval s drogami snad jako nikdo před ním, užíval si život plnými doušky. Stal se členem okultních společností a dosáhl v nich vysoké hierarchické pozice. Neměl problém považovat se za boha. Byl prý charismatický, vtipný, sečtělý, vzdělaný, výstřední, se*uálně úchylný a v jistém období i velmi bohatý. Lhal údajně pouze výjimečně.
Psal si deníky, které podrobně dokumentují jeho život, i když někdy přeháněl a zveličoval, nebo měl subjektivní pohled na věc.

Komunikoval prostřednictvím magie či mystiky s božstvy, a právě díky jednomu z těchto božstev napsal dílo zvané Kniha zákona (Liber al vel Legis), které patří mezi jednu z jeho nejznámějších prací.

Knihu zákona sepsal Crowley v Káhiře v Egyptě. Se svou první, čerstvou manželkou Rose Kellyovou přišel v roce 1904 do Port Saidu a odtud společně vyrazili do významné metropole Káhira (své manželky nazýval šarlatové ženy).
V hotelu, do kterého dorazili, se zapsali pod vymyšlenými jmény – to byl jakýsi typický Crowleyho humor. Tvrdil, že je perský princ a Rose že je jeho skvělá anglická manželka.

Crowley měl dobrodružnou povahu a měl v úmyslu odejít v přestrojení za Araba do Mekky, jak to udělal jeho oblíbený anglický hrdina Richard Francis Burton, jehož nadevše obdivoval.
Manželský Páreček si udělal prohlídku Helwanu, což je velké pohřebiště pocházející z doby tři tisíce let před Kristem. Pak ve Velké pyramidě v Gíze Crowley vykonal magický obřad.
Měl v úmyslu evokovat sylfidy, éterické ( ,,ženské“) bytosti sídlící ve sféře vzduchu, aby je Rose mohla spatřit. Crowley se snažil ženy využívat jako média komunikující s božstvy pro své magické účely. Rose považoval Crowley za fyzicky i morálně okouzlující, s perfektní postavou, živou, neodolatelnou, slušnou, připomínajíc mu postavu z nějakého romantického příběhu, například Kleopatru nebo Trojskou Helenu.
Při rituálu, který prováděli, se stalo něco nečekaného. Rose byla otupená, omámená a pravděpodobně opilá. Byla těhotná, což jí mohlo dopomoci k hysterii.
Ačkoliv sylfidy neuviděla, stále mumlala větu ,,čekají na tebe“. Crowley byl z toho znepokojen. Další den udělal stejný rituál a výsledek se opakoval.
Rose mu prozradila, že ho očekává Horus. Rose ani nevěděla, kdo nebo co Horus vlastně je. Seznámila ho se zprávou, že nastala rovnodennost bohů a že začíná nová éra lidstva.

Rose vzala svého manžela do muzea. Bylo zde mnoho soch, kolem kterých prošla a které ji nezaujaly. Pak přišla k vitríně, která obsahovala pomalovanou dřevěnou pohřební stélu kněze Ankh-f-n-khonsu pokrytou hieroglyfy. Byl na ní zobrazen egyptský bůh Horus. Crowley si všiml, že tento exponát byl v katalogu muzea označený číslem 666 (číslo Šelmy).

pohřební stéla kněze Ankh-f-n-khonsu

Crowleyho manželka začala komunikovat s hlasem, který neměl patřit Horovi, ale jeho poslovi. Posel se představil jako Aiwassem. Horův posel Rose oznámil, že Crowley musí vstoupit do své svatyně v určité dny a v konkrétní denní čas, musí zapsat vše, co mu Aiwassem řekne do jedné hodiny a potom musí ze svatyně odejít. Tak tento mág i udělal.

Romantik Crowley tvrdil, že ve stanovený čas a den k němu začal zpoza levého ramene promlouvat jakýsi hlas. Hlas byl zvučný, mocný a podmanivý, jeho tón byl povznášející, křehký, nespoutaný a naléhavý.
Posel Crowleymu překl, aby se na něj nepodíval, ale Crowleymu se podařilo na něj vrhnout chvilkový pohled. Crowley považoval Aiwassema, který se během komunikace s ním vznášel v obláčku kouře, za svého Anděla strážného. Popisoval ho jako vysokého, tmavého muže s věkem kolem třicítky, dobře stavěného a silného, ​​který měl tvář nemilosrdného krále se zakrytýma očima.
Aiwassem byl podle něj poslem Setha, boha pouště, zla a zkázy, bratra Osirise, jehož Seth zavraždil. Seth byl známý také jako Šajtan – Satan.

Aiwassem, který Crowleymu nadiktoval celou Knihu zákona, byl tedy poslem samotného Satana a Crowley byl rozhodnutý tuto skutečnost ochotně přijmout.

Mladý Alesteir Crowley

Kniha zákona a Aleister Crowley jako vyvolený
Crowley v Knize zákona pracuje s pojmy jako Nuit, Had či Hadit. Nuit je nekonečně velký temný prostor, nevědomí, temná obloha. Had je nekonečně malý světlý bod, vědomí, hvězda. Hadit je to, skrz co se bude Nuit projevovat. Ve svém díle zmiňuje, že Had je Hadit.
Dále zmiňuje pojem Pravá vůle. Vůle obecně znamená schopnost svobodně se rozhodovat, představuje vědomé úsilí něčeho dosáhnout, je to odhodlání, přání.

Obsah Knihy zákona velmi stručně:
Nuit (nevědomí) v sobě skrývá nekonečné možnosti, které si my neuvědomujeme. Je vším a je všude. My jsme pouze body v Nuit.

Projevené (mužské, vědomí) je v neprojeveném (ženské, nevědomí), a ne neprojevené v projeveném.

Crowley se prohlašuje za proroka, který má šířit slovo Zákona. Považuje se za Vyvoleného.

Každý člověk se musí spasit sám, nikdo to neudělá za něj.

Hadit a Nuit jsou protiklady, dva tvůrčí prvky. Mužský je podřízen ženskému. Skrz Hadit se bude projevovat láska. Podstatou lásky je spojování rozděleného, ​​spojením vznikne původní jednota, zemře individualita a mnohost. Člověk se oddělil od jednoty a vydal se na cestu. Radost ze smrti je návratem do původního stavu jednoty (může jít o smrt ega).

Člověk by se měl věnovat svému rozvoji. Neměl by nikoho do ničeho nutit a neměl by se na nikoho vázat. Ty, kteří bědují, ty máš nechat bědovat.

Člověk by měl zakoušet, prožívat, prociťovat, dělat všechno soustředěně. Má žít naplno, životem bohatým na zážitky, události a zkušenosti.

Každý má svou jasnou roli. Všichni mají stejné možnosti, stejná pravidla, přesto jsou vyvolení pouze někteří.

Neexistuje špatná cesta, pouze jiná.

Člověk by měl najít svou podstatu, kým je, k čemu je předurčen, odhalit svou Pravou vůli. Je třeba jednat v souladu s Pravou vůlí (tzv. Thelemou). Pokud bude člověk v harmonii se silami vesmíru, povedou ho. Bude však narážet na protesty svého okolí, kterému se nebude líbit, že se vymyká průměru.

Člověk by měl žít v přítomnosti a neměl by myslet na výsledek. Ať jeho činnost dopadne jakkoliv, tak je to dobře. Chtění, úmysl a výsledek omezují vůli a jsou produkty iluze ega. Vlastnictvím získáváme pocit falešné důvěry a bezpečí.

Ďábel je hledáním protikladů, vytvářením jednoty, spojováním toho, co je oddělené. Člověk má v sobě protiklady, které jsou odděleny a má je spojovat.

Doba se mění, co platilo předtím už platit nebude. Člověk bude hodnocen podle toho, co vykoná.

Dělej co chceš, ať je zákon. Láska je zákon, láska pod vůlí.

Pomocí extáze může člověk proniknout k nevědomí.

Při pohlavním styku se mužské vědomí rozpouští. Nuit je na pozemské úrovni reprezentováno ženou. Tělem ženy lze dosáhnout rozpuštění vědomí. Spojit se s Nuit (nevědomím) je nejvhodnější večer při západu Slunce a ještě lépe v noci při jasné obloze.

Poznání se děje skrz Hadit (vědomí). Je třeba vzdát se iluze žalu. Skrz poznání Hadit lze poznat Nuit (nevědomí) a svou Pravou vůli.

Lidé bez citů nejsou schopni vnímat svět naplno. Vnímají pouze sebe. Sebelítost je projevem slabosti – je to shazování viny na druhé. Člověk by také neměl přebírat odpovědnost za jiné. Upadání do vztahů je jednou z nejčastějších neřestí, kterým člověk podléhá. Člověk by neměl být závislý na čase. Důležité jsou neprojevené možnosti, které trvají věčně a jsou nad časem.

Kdo nevládne sám sobě, nemůže vládnout jiným. Král je ten, kdo vládne a vytvoří novou kvalitu mikrokosmu duše. Králové budou tvořit kolektivní vědomí.

Smyslový život není důležitý, máme si ho užívat, má nám sloužit jako zdroj radosti. Poznání Pravé vůle je probuzení hadí síly. Jde o poznání, probuzení energetického zdroje v sobě. Ten, kdo ovládne plazí sílu, se stane svým pánem a bude panovat celému světu.

Člověk má moc nad tím, k čemu nemá žádný vztah závislosti.

Lidé by neměli bojovat mezi sebou a neměli by přesvědčovat o své pravdě nikoho druhého. Člověk by neměl být na své pravdě závislý.

Lidstvo je zmatkem emocí, myšlenek a zážitků.

Pastí mysli je to, že sami sebe identifikujeme s obsahem svých myšlenek, pocitů a myslíme si, že tohle jsme my. Člověk tak ztrácí kontakt s celkem. Rozum nepřidá nic do poznání. Rozum jsme učinili vládcem své mysli a neumíme bez něj být. Ten, kdo zůstává v rozumu, se přestává vyvíjet. Pravda je jasná a jednoduchá, nepotřebuje rozumové vysvětlení, pouze otevřenost. Mysl člověka je zahlcena protichůdnými postoji. Vůle je však pouze jedna a ta se neptá a nemusí nic obhajovat a vysvětlovat.

Základní přirozeností i touhou člověka je naplnit svou Pravou vůli a jednat podle ní. Své rozhodnutí nebudeme rozumově zdůvodňovat, protože to vysává hodně energie a je to obrana rozumu, který si stanovil, že možné je jen to, co chápe.

Rozum je pouze malou částí univerza.

Slavnost je pro běžné lidi, kterým prodává zkušenost posvátnosti. Rituál je pro vyvolené, jím dáváme něco nejen sobě, ale i druhým – ním se člověk spojuje s Vyšším či dokonce Nejvyšším.

Radujte se bez strachu, smrt je jen rozpuštěním, sjednocením Hadit a Nuit.

Chyby jsou lidské a jimi se člověk učí. Strach člověka svazuje, omezuje.

Ti, kteří nepoznají svou Pravou vůli, budou smutní – opuštění, roztříštění, izolováni ve své podstatě, ve svém já, budou se bát smrti. Rozumové pochopení je k ničemu. Lidé bez Pravé vůle budou otroci.

Až člověk naplní svou Pravou vůli, může odejít, zemřít. Člověk nemá zemřít, dokud nesplní svůj úkol. Čas je v tomto případě relativní.

Nastává Nový věk: Horův Eon (od roku 1904). Člověk se začne na život dívat jinak, radostněji, nezávisleji na situacích a vztazích. Nový věk bude trvat dva tisíce let.

Aiwassem pověřil Aleistera Crowleyho, aby předával své vedení mezi lidi. Říká mu, aby se vyvyšoval nad ostatními, a že bude uctívané jeho jméno.
Crowley však v Knize zákona pracuje i s různými čísly. Tato tajemná číselná složka knihy souvisí především se symbolikou Setha a odkazuje na satanská mystéria.

Můžeme říci, že Kniha zákona je určitě jakýmsi vizionářským dílem a je v ní zachyceno mnoho pravd (jakož i zjevných egocentrický myšlenek). Podle Crowleyho se lidstvo nachází na prahu Nového věku. Staré náboženství symbolizováno Osirisem (Otcem) jsou na ústupu a vlády se ujímá Horus (Dítě).
Kniha zákona zdůrazňuje tzv. Pravou vůli, kterou má každý člověk v sobě, ale je nutné ji objevit, a Lásku, bez které člověk nepozná sám sebe ani svět.
Crowley byl z knihy nejprve sám zmatený a její myšlenky odmítal a ignoroval, ale po mnoha letech se konečně zodpovědně chytil úlohy mesiáše šířícího zákon Thelema, který sám aplikoval a nacházel v něm spolu se skupinkou svých oddaných potěšení.
Neodpustil si ve svém díle poznámku o své vyvolenosti a uctíváni jeho osoby svými budoucími následovníky.

Bez tohoto spisu by Crowley v tehdejších okultních kruzích nebyl zřejmě ničím výjimečným a právě toto dílo mu získalo pozornost v magických skupinách. Toto dílo se podle něj mělo a má stát návodem k novému úsvitu lidské rasy, kterému má vládnout solární vědomí reprezentované Horem.

Článek je překlad originálního textu autora Mária Oláha, v originálu ,,Aleister Crowley a Kniha zákona“ , připravila aluška.org 2021