Kolektivní Stínové Já, téma o kterém se mlčí

10.7.2023 v Psychologie 6

Je nezbytné čelit svým stínům, zkoumat zranění z dětství a rozplétat mezigenerační traumata, která jsme zdědili. Práce se stíny je mnohoúrovňový proces. Začíná u vás, ale nekončí u vás. Existuje rodinný, společenský, kulturní a globální stín. Abychom se mohli skutečně ponořit do hloubky, měli bychom pokračovat a odlupovat také vrstvy kolektivního  harampádí, které jsme nevědomky vstřebali.



Pokud máme zájem autenticky ztělesnit svou pravou přirozenost – své Srdce a Duši – musíme také prozkoumat, jak jsme si internalizovali společenská témata, například rasismus, sexismus, homofobii a další kolektivní stíny, které prostupují celou společností. A abychom toho dosáhli, musíme také odvážně a soucitně odbourat toxické duchovní ideologie.

Kolektivní stín: Naše největší slepá skvrna
Kolektivní stín je temná stránka lidstva. Je to souhrn minulých i současných zvěrstev, krutostí, tragédií a hrůz, které lidstvo spáchalo a které jsou uloženy na hluboké, nevědomé, buněčné úrovni. Tato temnota není vždy zjevná, protože je velmi stará a hluboce zakořeněná v naší společnosti. Objevuje se všude a ve všech skupinách lidí.
Příkladem Kolektivního stínu je náboženská diskriminace, rasismus, ageismus, ableismus (předsudky vůči osobám se zdravotním postižením), homofobie a vše, co odsuzuje, odmítá či ponižuje určité jedince a skupiny. Je to zkrátka nějaký myšlenkový koncept založený na nenávisti vůči některým lidem.

V určité fázi naší duchovní cesty se setkáme s myšlenkou práce se stíny. Existuje mnoho učitelů, mentorů a dalších duchovně zaměřených lidí, kteří vás povzbudí, abyste se na sebe dobře a důkladně podívali a zjistili, co se skrývá v hlubinách vašeho nevědomí. To je skvělé… Ale duchovní komunita přesto mlčí o významu kolektivní práce se společenskými stíny. Kolektivní mlčení je tichá pandemie pronikající do většiny duchovních, wellness a sebetransformačních kruhů. Nikdo nemluví o těchto palčivých otázkách.
Můžeme vidět spoustu feministických a bohyňských slezin, ale ty se obvykle soustředí na bohaté bílé ženy, které mají dost peněz a času na to, aby investovaly do drahých korálků, kurzů jógy a smoothie očist.

Nejenom že dochází k naprostému opomíjení zkoumání Kolektivního stínu, ale i k jeho naprostému popírání.

Jak moderní spiritualita popírá kolektivní stín
Může být těžké číst články jako je tento, protože nás vyzývají k hlubokým, niterným výletům, na kterých můžeme potkat něco, co nám není příjemné. Děláme to se soucitem. Je normální ucítit se zahanbeně, provinile, naštvaně sám na sebe, znechuceně, reaktivně a defenzivně, když se nám kopne do stínu. Takže si tyto tendence prostě uvědomte, spojte se znovu se svým srdcem a pokračujte dál. Nechte se jemným odevzdáním zbavit nánosů.

Konceptů, kterými moderní spiritualita popírá kolektivní stín a také ho posiluje, je hodně. Vypíchněme si pár obvyklých scénářů.

Soustřeďte se jen na to pozitivní
Problém této myšlenky je, že popírá realitu a zahanbuje lidi, kteří mají oprávněné problémy. Lidi, kteří potřebují na vyřešení těchto problémů prostor, pomoc a soucit.

Pouze dobré vibrace
Problém je, že to popírá důležitost všeho, co se kolem nás děje a je „nízkovibrační“. Vybízí nás to k úniku do duchovního světa iluzí.

Tuhle situaci jste si přitáhli sami svým myšlením/svými vibracemi
Problém s tímto přesvědčením je, že taková věta naznačuje, že lidé, kteří jsou například diskriminováni kvůli barvě pleti, sexualitě, věku, pohlaví, svým duševním a fyzickým schopnostem atd., si to zavinili sami. Uvědomte si, jak strašně sociopatické je říct tohle někomu, kdo opravdu trpí.

To je tvoje karma
To je jenom další způsob, jak zamést pod koberec a odmítnout něčí bolest s tím, že ji přiřadíme k nějaké odplatné vesmírné síle. Na tomto konstatování není nic dobrého. Trpící člověk si nevezme poučení, nedostane radu, nemá naději, neví co dělat. Než tohle, to raději neříkat nic.

Vytváříš si svou realitu
Takové vyjádření vlastně člověku oznamuje, že je škoda, že trpí, ale je to jeho vina, protože blbě myslí. To je viktimizace oběti.

Všechno je iluze
Problém s touto myšlenkou je, že na absolutní úrovni může být všechno jen iluze. Vlastně je to pravda, ale fungujeme také z lidské a subjektivní úrovně, kterou je třeba respektovat, uznat a žít. Tvrdit, že vše je iluze, znamená obcházet důležité věci a nečelit problémům, které se odehrávají v nás a ve společnosti.

Všechno je láska
Na absolutní úrovni to také může být pravda, ale z lidské úrovně musíme být opatrní, abychom nepodceňovali realitu a bolest nás, nebo lidí kolem.  To už není láska, ale duchovní obchvat.

Společnost je zlá a nevědomá
Jde o obvyklou filozofii, kterou zastává mnoho duchovních lidí, kteří ji ale paradoxně mohou používat jako výmluvu, aby uzavřeli svá srdce, ignorovali problémy kolem sebe a usnadnili si život tím, že se společnosti celkově vyhnou.

Jsem pracovník světla, nedělám XYZ (př. nesoudím, nekritizuju, nevztekám se, všechny miluju)
Tuto výmluvu a přesvědčení používají moderní duchovní hledači, kteří věří, že Práce se stíny nijak nezapadá do jejich poslání a že jde jen o šíření světla a lásky. Avšak tím, že popírají svůj vlastní stín, nebo ten kolektivní, paradoxně žijí v temnotě a udržují ji.

Spiritualita a celkové dění ve společnosti nejdou dohromady
Taková definice spirituality se zaměřuje na oddělování a povyšování spirituality nad každodenní život. K čemu je však spiritualita, když nám nepomáhá vyrovnat se s realitou světa, ve kterém žijeme? To je vyložené duchovní obcházení a duchovní eskapismus. Duchovnost je přirozenou potřebou a složkou života každého člověka.

Nikdo z nás nestojí mimo černý kolektivní stín lidstva. Neseme si ho všichni a je naší odpovědností ho postupně rozplést. Čím více jsme ztracení v samolibých duchovních nálepkách, filozofiích a bludech, tím spíše šíříme a posilujeme nejen osobní, ale i Kolektivní stín.

© aluska.org 2023

 



Komentáře

Ikona diskutujiciho Standa 2023-07-10 03:27:06 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Až se věřit nechce jakou hloubku má toto téma.

Ikona diskutujiciho Jirka 2023-07-10 11:11:03 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

O to těžší to celé je i tím, že i naše stíny mohou mít zdravé a pro nsá cenné části. A naopak, popírání stínů a „boj“ proti nim, jen vytváří stíny nové.
Pár příkladů na první pohled: ideologie založená na nenávisti může být stejně tak homofobie jako homofilie. Ženská emancipace je samzořejmě pozitivní, ale jen do té doby, než se přehoupne k ponižování mužů.
Předsudky vůči osobám se zdravotním postižením jsou ohavnost, ale jejich zdravý základ nahlédneme snadno ve chvíli, kdy se pokusíme vstřícně a normálně chovat k někomu, jehož duševní problémy jsou svázány s drogami nebo nenávistí v mysli. Zdravý základ má kupodivu i odpor k fyzicky postiženým, jak nám ukazují i některé opice: ty se často snaží postiženým členům tlupy pomáhat. Když ale jejich snahy o pomoc nevedou k cíli, jsou postižené opice často opouštěny, nebo vyháněny. Cíl tohoto krutého chování je v jádru cenný, proto je zapsán i v našich genech: dávej si pozor aby to, co nedokážeš vyléčit u ostatních, nedostalo i tebe. Tahle pravda samozřejmě není oprávněním pro krutost, jen ukazuje, jak složité tohle téma je.

Ikona diskutujiciho Petra 2023-07-10 17:37:42 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Vůbec nemám pocit, že by se o kolektivním stínu mlčelo. Naopak, neustále jsme strašeni ze všech stran za co všechno lidstvo může a do jakého neštěstí se řítí. Výsledkem je většinou ovšem pouze to, že většinová populace je nucena přijmout často nesmyslná rozhodnutí jakýchsi „vládců“, kteří se prohlašují za legitimně zvolené a tato rozhodnutí jen neustále šroubují byrokracii do stále vyšších úrovní, až si člověk nutně klade otázku, jak dlouho je možné ještě takto postupovat než se vše zhroutí. Začalo to nerezovými výtahy, pak se omezoval výkon vysavačů, byl zakázán prodej spousty chemikálií, žárovek.. (úmyslně zmiňuji drobnosti, ale těch pravidel, která uměle určují další směr našich životů je už takové množství, že by z toho jeden regulérně zblbnul). O stínech se sice nemlčí, nebo aspoň já to tak nevnímám, jen mám pochybnosti, zda zvolené způsoby „boje“ jsou nebo vůbec mohou být účinné..

Ikona diskutujiciho Ingrid 2023-07-10 21:45:20 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj, Aluško děkuji za článek. Chtěla bych se zeptat, jestli se duše probuzená k duchovnímu životu může narodit do rodiny, která je plná energetických upírů, kteří z ní sají energii až skoro žádnou nemá a pokud nemohou sát energii, tak se zlobí na tu dušičku.

Ikona diskutujiciho Standa 2023-07-11 22:34:12
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky by mne to zajímalo. Děkuji za případnou odpověď.

Ikona diskutujiciho Jirka 2023-07-13 00:56:58
Ikona diskutujiciho
sipka

Ono na tom vlastně není nic složitého. Odpověď je jednoduchá, zní prostě Ano.
Jenom je těžké říct to nějak vstřícně a s citem, aby to neznělo ve smyslu: jdi do h…, osud si do tebe s chutí kopne, to on běžně dělá …
Proto jsem na to neodpověděl hned a možná proto se ani Alue nechtělo do odpovědi. Za tou otázkou je slyšet spousta trápení a přitom takhle na dálku a stručně není způsob, jak odpovědět nějak hezky a přidat k tomu něco, co povzbudí, místo naopak.
Určitě v tom je nějaká cesta, jak z toho vyjít, ale moc nejde pokoušet se o tom na dálku dumat. Za nějakejch 10-15 let nejspíš uvidíš sílu, kterou ti dalo tím projít, ale to je ti ve chvíli kdy to žiješ úplně na houby, když to žiješ, tak to akorát bolí.
A když neznám detaily, je fakt k ničemu, pokoušet se poradit něco, co tomu dá smysl a co situaci zlepší.
Rady typu: „osud nám nedává překážky, aby nás zničily, ale abychom se něco naučili, když jimi procházíme“. Jsou pěkně blbé a hnusné rady, zvlášť když je zkouším říkat sám sobě do věcí, který bolí mě. Ale nejspíš jsou pravdivé. Takže je z toho nějaká cesta.
Možná je za tím potřeba, uvědomit si díl zemité pravdy, kterou ti upíři mají – hmotné věci mají svou cenu, vlastní energie má svou cenu a je třeba se jich pevně držet a stát si sám za sebou. Než začneš doopravdy hledat duchovní věci, je potřeba sebrat svou pozemskou sílu, opřít se o ní, postarat se sám o sebe. „Díky“ takovým upírům na to nezapomeneš. Duchovní hodnoty nejsou všechno, to nám tihle lidi připomínají. Soucit, pomoc a podporu musíme dávat i sami sobě, ne „jenom“ sami sobě jako ti upíři, ale sobě stejně jako druhým.
Možná je to ale o něčem docela jiným, nevím.
Taková situace chce přítele, se kterým o ní půjde mluvit, nebo někdy i odborníka, psychologa, kterej by pomohl člověku se v tom vyznat. A chce i čas, protože se většinou rychle a snadno řešit nedá.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek