Aluška.org: Věděním ke svobodě

Co je lepší? Klidná mysl a zdravé tělo, nebo celoživotní vzpomínání na utržené křivdy a chození po doktorech? To první, samozřejmě. Zkuste však zapomenout na špatné lidi, na které jste v životě narazili. Ego začne dupat nohama a ječet: „Co děláš!?! Nebudeme už mít žádný důvod se litovat!!“ Pojďme mu společně povědět, jak pocity křivdy ničí náš život.

Kde se vlastně bere pocit křivdy?

Proč se vlastně lidé cítí ukřivděni? Uvést bychom mohli mnoho příčin, všechny však mají společný kořen. A právě z něj pochází dotčenost vůči někomu jinému. Chceme, aby potvrdil naše očekávání, aniž bychom nějak vysvětlili, co vlastně chceme. Ať se dovtípí sám!

Jindy o sobě slýcháme nepříjemnou pravdu. Velice dlouho ji filtrujeme vlastními iluzemi, až se nám konečně jednou dostane přímých a hrubých slov tak říkajíc přímo do tváře. Náraz je pak o to silnější, oč klamnější byly naše iluze. Teprve tehdy se dáváme na ústup, zalézáme do své nory, lížeme si rány a celá léta řveme vnitřním vztekem a zlobou.

Přeměna duševní bolesti ve fyzickou

Ukřivděný způsob života nezůstává bez následků. Začíná to občasným pobolíváním hlavy nebo tlakem na prsou. Potom však …

• Ledviny. Ledviny podrážděností a zlobou velice silně trpí. Jestliže někoho nesnášíte, cítíte k němu zlobu a tyto pocity v sobě hromadíte, ledviny se zachovají stejně. Přestanou z organismu odvádět odpadní látky.

• Vaječníky. U mnoha žen vyvolává pocit křivdy ze strany muže problémy gynekologického rázu. Cysty na vaječnících jsou ještě to nejnevinnější, co vás může potkat.

• Rakovina. Bohužel důsledek nejčastější. Když letitý emocionální odpad začíná zahnívat, mohou se v organismu vytvořit nádory.

Křivda, ať skutečná nebo domnělá, která uvízne v našem nitru, může ovšem dopadnout na kteroukoli část těla. Poškodí imunitu, projeví se jako tuberkulóza, nebo zasáhne srdce. Téměř všechna závažná onemocnění mají tytéž psychosomatické příčiny – hořkost, pocit křivdy a sebelítosti, touhu po mstě a odplatě. Nejde o nic jiného, než o dlouhodobý, stravující stres.

Metoda „Rozpuštění křivdy“ podle Louise Hay

Máme dvě zprávy.

Ta špatná: říci tomu, kdo nám ukřivdil, „Odpouštím ti“ nestačí, i když přitom pocítíme úlevu. Destruktivní myšleky proniknou hluboko do lidského nitra. A dostávat je ven je těžké a nepříjemné.

Dobrá zpráva spočívá v tom, že všechno se dá spravit. Existují k tomu i vhodné nástroje. Jedním z nich je postup doporučovaný americkou odbornicí na osobní růst a motivaci Louise Hay:

Pohodlně se posaďte někde v tichu a klidu, uvolněte se. Představte si, že jste v divadle. Před očima máte osvětlenou scénu. Je na ní člověk, kterému hodláte odpustit. Ať je to někdo živý nebo už ne, ať byla křivda způsobena dávno nebo jsou rány dosud čerstvé.

Představte si dotyčného jak je šťastný. Dívejte se, jak se usmívá, jak se plní jeho tajná toužebná přání. Pozorujte jeho dobré emoce až do okamžiku, kdy opustí scénu.

Teď vyjděte na scénu vy sami. A pociťte radost. Usmívejte se, vzpomínejte na něco pěkného. Uvědomte si, že na světě je mnoho dobrého, že to je dobro, které stačí pro všechny. Těšte se ze svých dobrých emocí tak dlouho, jak jenom chcete.

Tento postup rozptyluje temná mračná zloby a potlačuje význam křivdy ve vašem životě. Nejprve to může být těžké, ale budete-li opakovat tento postup každý den po tři měsíce, vzpomínka na křivdu vybledne. Život bude pro vás mnohem hezčí a snazší.

Pokud se budete chtít k tomu, kdo vám ukřivdil, přívětivě zachovat v reálném životě, nijak se neomezujte. Můžete mu říci co je nového, prokázat mu nějakou drobnou laskavost nebo ho pozvat na kávu. Není to však nutné. Nemusíte s ním vůbec přijít do styku. Důležité je odpustit. Upřímně. Z celého srdce. Zbavit se jedu, který vám užíral klid, radost ze života i zdraví.

zdroj: http://www.pronaladu.cz/krivda/