Aluška.org: Věděním ke svobodě

Jste na životní křižovatce a vše se změnilo. Najednou nevíte kdo jste, co chcete a kam jdete. Máte pocit, jako by se vám země hroutila pod nohama a všechno, kým jste dříve byli, je najednou vzdálené. Možná jste prošli rozvodem, ztratili jste práci, zažili nehodu, ztratili své blízké, propásli velkou příležitost, zažili psychickou krizi, narodilo se vám dítě, nebo z vás traumatická událost a prohra vytrhla něco, čím jste byli. Možná všechno na povrchu vašeho života vypadá „v pořádku“, ale pod slupkou se cítíte prázdně, jste neklidní a nespokojení, i bez zjevného důvodu.

Ať je to jakkoli, už nevíte, kdo jste a co chcete… I když to vypadá jako strašná, tragická situace, zkuste se na chvilku podívat na vaši situaci jinou optikou. Možná, že je to požehnání v přestrojení.

Co je krize identity
Většina lidí vnitřně cítí, kdo jsou a co od života chtějí. Krize identity znamená, že všechny sny, nápady, příběhy a identifikace, které jsme kdysi považovali za své a platné, najednou vypadají nepodstatně, prázdně a cize.
Můžeme mít pocit, že svět jde dál bez nás a my jsme zůstali pozadu, že jsme „nic“ nebo „nikdo“, zatímco všichni ostatní se zdají být „někým“.

Proč zažíváme krizi identity
Krize identity obvykle přichází jako výsledek nějakého šoku, dobrého i špatného. Když procházíme velkými životními změnami, proděláme určitý stupeň krize identity. Protože naše lidské identity (ega) jsou založeny na přesvědčeních, představách, vzpomínkách a identifikacích, všechno co tyto mentální příběhy zpochybňuje, vytváří pomyslnou trhlinu, která rozbíjí naše sebepojetí. Výsledkem je krize identity.

Mezi příčiny krize identity mohou patřit tyto důvody a spouštěče:
Stěhování
Smrt milovaného člověka
Vstup do nového vztahu nebo svatba
Mít dítě a stát se rodičem
Získání nové práce
Ztráta zaměstnání
Onemocnění nebo zranění
Odchod do důchodu
Prožívání duchovního probuzení
Procházet temnou nocí duše
Mít existenční krizi, krizi čtvrtletí života, nebo krizi středního věku
Potýkat se s duševním zdravím
Jakákoli traumatická událost, šok nebo velký životní posun, může také vyvolat krizi identity.

Zvažujete, jestli se vás toto téma týká? Zkuste se podívat na další seznam a popřemýšlejte, s kolika z těchto projevů se dokážete ztotožnit?

Jak rozpoznat existenční krizi:
Jste nespokojení se svým životem
Chybí vám smysl pro směr nebo účel
Způsob, jakým jste dříve o sobě a svém životě přemýšleli, se vám nyní zdá falešný, mrtvý nebo nesmyslný
Už nevíte, co chcete, co potřebujete
Ptáte se po smyslu života
Svět vám připadá extrémně velký/mocný a vy se cítíte extrémně malí/bezmocní
Cítíte úzkost, depresi nebo neklid
Chronicky si nedůvěřujete nebo se zpochybňujete
Cítíte se neuzemněný a dezorientovaný (mentálně, emocionálně, fyzicky)
Máte pocit, jakoby váš život nebyl váš vlastní.
Cítíte se ztracení a izolovaní

Můžete zažívat všechny tyto příznaky, nebo jen několik z nich. Nezáleží na tom, kolik jich vnímáte, důležité je, zda máte pocit, že procházíte krizí identity.
Prožít krizi identity je bolestivé a děsivé. A jistě, nakonec se můžete postavit na nohy a najít si novou identitu, ke které se přichytíte. Jde ale o to, že identita je vrozeně křehká – cokoli může přijít a přimět vás to opět zpochybnit, prokouknout, chtít to změnit nebo přerůst.
Stejně jako lesní požár, může i krize identity spálit naše identifikace a zanechat nám doutnající hromadu popela. Ale uvnitř toho popela zůstávají uhlíky světla a jasu. A pokud fouknete na tyto uhlíky, můžete získat plameny, které můžete použít k hlubokému vnitřnímu průzkumu.

Krize identity, kterou procházíte, ve skutečnosti může být dar, velká příležitost, brána do jiného světa. Pokud cítíte, že „Já“, kterým jste dříve byli, nikdy nebylo zcela autentické, pravdivé, skutečné nebo uspokojující, pak čtěte dál.
Krize identity může být chápána i jako forma smrti ega, která je formou milosti na cestě duchovního probuzení. Zlomí nás, aby nás probudila. Jinými slovy, účelem smrti ega je probudit nás k naší pravé přirozenosti, která není definována omezenými představami o tom, kdo a co jsme – a dělá to tím, že nám ukazuje, co nejsme.
Smrt ega (neboli krize identity) spaluje a rozpouští strnulé představy a utkvělá přesvědčení, které kolem nás vytvářejí pozlacenou klec (ego) a uvádí nás do stavu nevědomí, do stavu naprosto syrového tady a teď, který může být pro křehké ego děsivé.

Jak přijmout volání krize identity a objevit pravdu o sobě
Nevědět, kdo jsme, je pro ego děsivé. Ego potřebujeme, ano. Potřebujeme nějaký typ sebeuvědomění, abychom mohli fungovat a komunikovat s tímto světem. Ale jde o to, že své ego nemusíme brát vážně. Nemusíme si dělat iluze, že jakýkoli mentální konstrukt nás samých, který přichází a odchází, je tím, kým „skutečně“ jsme.
Pokud chcete znovu zažívat pocit skutečné osobní identity, pocit pevného ega, je to v pořádku.

Existuje mnoho způsobů, jak znovu vybudovat svou identitu, například prostřednictvím objevení svých životních hodnot, nalezení způsobů, jak se fyzicky ukotvit, prozkoumání toho, co se vám líbí a nelíbí, rozmluva s koučem nebo terapeutem, přeformulování zkušeností, stanovení cílů, dodržování rutiny atd.
Nutným cílem však pokaždé nemusí být soustředění na znovuupevnění ega, ale použít toto nepohodlí jako písek v mušli, která z něj časem vytvoří perlu. Žádný písek, žádná perla…

Krize identity je hlubokým voláním po znovuobjevení vaší Pravé Přirozenosti mimo pocit odděleného já.
Kým jsi, když ti všechno vzali?
Kým jsi, když už nevíš, kdo jsi?
To jsou klíčové otázky, které je třeba důkladně prozkoumat. Jak se na tyto otázky díváme? Jak přijmeme toto volání?

Zde je několik metod, které byste mohli využít:

1. Užijte si stání
Stát na místě vám může připadat jako smrt, když jste přece zvyklí se celý život pořád někam zběsile pohybovat. Ale klid je mír. Ticho nás zve zpět domů, do nás samotných. Ticho nám pomáhá zastavit se, přemýšlet a být. Ticho není váš nepřítel, je to váš přítel.
Krize identity vás uvrhne do slepé uličky, která jakoby nikam nevede a donutí vás stát. To může být zpočátku matoucí. Identita ega miluje pohyb, protože je rozptylující a sebeposilující. Stůjte tedy a mějte odvahu najít klid a jasnost.

2. Užijte si nevědomost
Pokoušet se ‚zapadnout‘, ‚udělat to správně‘ a používat ‚správná‘ slova, to vše je součástí intelektuální hry založené na strachu z odhalení skutečnosti, že něco nevíme.
Pokud jsme k sobě skutečně upřímní, uvědomíme si, že i když je vše řečeno a uděláno, nemůžeme nic vědět se 100% jistotou.
Slovy řeckého filozofa Sokrata, který po desetiletích učení, přemýšlení a teoretizování dospěl k závěru: „Vím, že nic nevím.“

Je v pořádku nevědět, kdo jste nebo co chcete. Berte to jako svolení k přijetí svého nevědomí. Je normální cítit trochu strach nebo dezorientaci. Ale jakmile to necháte jít a přijmete fakt, že je v pořádku nevědět, můžete najít více vnitřního prostoru a klidu.
Pokud se stále snažíte více důvěřovat toku života a přijmout své nevědomí, podívejte se na přírodu. Podívejte se na děti. „Nevědí“, a přesto je tam tolik svobody a spontánnosti; tolik svěžesti a živosti. Jakmile si myslíme, že „víme“, uzavíráme sebe a ostatní do těsných malých krabiček s popisky, které neumožňují plné vyjádření posvátného divokého pohybu života.

3. Pracujte se svou duší
Na rozdíl od vnitřní práce, která je orientovaná psychologicky, se práce s duší zaměřuje na duchovní aspekt nás samých. Práce s duší zahrnuje vše, co nám pomáhá otevřít se, odevzdat se, znovu objevit a spočinout v našem skutečném vnitřním domově.
Některé metody, které můžete prozkoumat, aby vám pomohly přijmout volání krize identity, mohou zbýt následující:

Modlitba
Cvičení všímavosti (mindfulness)
Meditace
Rozjímání
Ekoterapie (spojení s přírodou)
Lectio divina (duchovní četba)

Zaměření se na jednoduchou duchovní praxi vám může pomoci zakořenit, když se nacházíte ve stavu krize, a otevřít vás ke spojení s vaší pravou přirozeností.

4. Pochopte, že to nebylo vaše autentické Já
Když procházíme krizí identity, zažíváme zhroucení něčeho, co nikdy nebylo skutečně tím, kým jsme byli. Na Západě se fixujeme na to, že jsme naše „autentické já“, a přesto to „já“, o kterém si myslíme, že jsme, není autentické, protože je založeno na myšlenkách, přesvědčeních a vzpomínkách – proto je vždy hledání „autenticity“ tak nepolapitelné. Jak může něco v nás – paměť, víra, identita, preference atd. –, co podléhá změnám, skutečně definovat, kdo jsme?
Já, neboli ego, je konstrukt, který se může snadno změnit. Nemá žádnou skutečnou hloubku ani podstatu. Jak tedy může být autentické?
Na druhé straně existuje autentické velké Já. Toto autentické Já je hluboce zakořeněná kvalita nebo esence, kterou nosíme v sobě.

Udělejte si čas na sebereflexi: když vám bylo pět, patnáct, pětadvacet a dál – co ve vás vlastně zůstává pořád stejné?
Pokud k sobě budete upřímní, uvědomíte si, že jste se v průběhu života neustále posouvali a měnili. Něco ale zůstalo při starém. Něco tam, bylo svědkem toho všeho.
Tuto přítomnost můžeme nazvat Vědomím, což je Já (s velkým „J“), které existuje jako pozadí celé naší existence. Toto Já předchází veškeré myšlení a je to, co je známé jako naše Pravá přirozenost.

5. Zeptejte se sebe „Kdo jsem?“
Kdo jsem? je ústřední otázkou duchovní cesty, známé jako sebedotazování, které je základní praxí cesty džňány (neboli sebepoznání). Pokud procházíte krizí identity, může být velmi mocná. Existuje mnoho jiných otázek než Kdo jsem, můžete se sami sebe zeptat, například: „Co jsem? Jaká byla moje tvář před narozením mých rodičů? Kdo myslí na tyto myšlenky? Kdo prožívá tento okamžik? Kdo jsem, když se neodkazuji na minulost nebo budoucnost?“

Vyberte si jakoukoli otázku, která s vámi rezonuje, a držte se jí. Na podstoupení krize identity je silné to, že představuje příležitost, nebo bránu, přes kterou můžete prozkoumat, kdo skutečně jste.
Položením otázky: „Kdo jsem?“ a uvolněním připoutanosti ke všem mentálním popisům a nápadům, vstoupíte do prostoru vnitřního ticha. Vstupujete do říše čistého bytí, kde se falešné já (ego) na pár okamžiků či minut rozpustí a pravda o tom, kým skutečně jste, zůstává.

Sebedotazování se může zpočátku zdát jako pouhá duševní činnost. Ale pokud se budete této otázky držet se zvědavostí a otevřeností, může nakonec dojít k hlubokým vnitřním posunům.
Mudrc Ramana Maharshi řekl: „Sebedotazování je jediný neomylný prostředek, jediný přímý, jak si uvědomit nepodmíněné, absolutní Bytí, kterým skutečně jste.“

Ztráta kontaktu s naší starou identitou může být dezorientující, depresivní a děsivá. Nikdo nechce mít pocit, že se jeho svět zhroutil. Nikdo nechce být ztracený, bez cíle, nebo bez odpovědí. Nikdo se nechce cítit jako „nikdo“. Ale procházení krizí identity lze považovat za formu duchovního zasvěcení, pokud se rozhodneme přijmout toto volání.

Nejen, že zpochybňování toho, kdo jsme, odstraňuje vše, čím nejsme, ale také odhaluje naše vnitřní světlo pod mlhou mysli, pokud se tam odvážíme podívat.

Je dobré mít ego. Ale když začneme mylně považovat ego za skutečnou pravdu o tom, kdo jsme, pak trpíme. Naše ega se mění pořád. Jakýkoli konstrukt, který je definován myšlenkou nebo pocitem, musí jednou přijít a odejít. Ale co se nemění, je vědomí, které je pod tím vším. Vědomí nejde definovat, zachytit ani zničit. Je to nesmrtelná pravá přirozenost.

© aluska.org 2023