Aluška.org: Věděním ke svobodě

Další uvědomění, které zásadně změnilo můj život, mi přišlo spontánně samo, na mé cestě uzdravení. Najednou jsem si tu větu začala pořád dokola opakovat, až se postupně stala součástí mé identity. První mi to došlo, pak jsem o tom sebe samu začala přesvědčovat i když jsem tomu vnitřně nedokázala věřit a nedokázala jsem to přijmout. A pak přišla fáze, kdy jsem si začala říkat „jo.. jo.. sakra jo!”

Když se mi dřív povídalo o kouzlu afirmací, moc jsem tomu nepřikládala velkou váhu. Protože jsem to zřejmě nepoužívala správně. Nebyla jsem konstantní a necílila jsem na jádro svého problému. Často si člověk myslí, že ví co je jeho problém, ale ve skutečnosti je pravda pohřbená mnohem hlouběji, kam bud vidět nechce protože se tomu brání, nebo na to v danou chvíli nemá kapacitu. To, na co jsme připraveni, se časem mění a vyvíjí. Co nevidíme dnes, můžeme začít vidět za rok. Měníme se, to je dobře.

Zajímavé je, že to sice člověk slýchá od psychologů a koučů na internetu poměrně často, ale dokud není připraven, tak to neslyší, nebo má pocit, že jeho se to netýká, protože se z různých důvodů (jako je trauma, sugesce, manipulace, vyhrožování, zastrašování, vydírání) považuje za výjimku, pro kterou to neplatí…

„Ano, jiní lidé na toto mají právo, ale já to právo nemám, protože (nemám kam jít, mě partner děsí že mě opustí nebo zabije když ho nebudu poslouchat, věřím že jsem zakletý a přitahuju smůlu, nevěřím sobě že to zvládnu… atd.)

Když si ale toto člověk skutečně internalizuje, tak i v případech, kdy jsou jeho životní okolnosti skutečně těžké a kritické, mu toto uvědomění pomůže je překonat a dostat se do lepšího životního scénáře. Tou pravdou je, že Náš život patří pouze nám.

Je to pouze váš vlastní život. Vy ho máte ve svých rukách a vy si sami rozhodujete, jak ho chcete žít. Nikdo na světě nemá právo vám do vašeho života zasahovat, rozhodovat o něm, manipulovat vás, nebo vás před životem strašit. Pokud je někdo, kdo se pokouší brát vám z ruky otěže vašeho osobního příběhu, musíte si je vzít zpátky.

Možná vám to připadá jako jasnačka prdlačka… ale pro mě to nikdy tak nebylo. Neustále jsem musela čelit psychickým útokům a vyhrožování, které mě přesvědčovalo o tom, že si svůj život nesmím vzít zpátky… a protože jsem nevěděla, jak situaci bezpečně řešit a oddělit pravdu od lží, nedokázala jsem si ho vzít zpátky. Proto mi tak moc pomohlo léčitelství, se kterým jsem dokázala pravdu najít.

Vyděšený člověk prostě nedokáže tuto pravdu slyšet, protože neví, jak s ní má začít pracovat. Potřebuje pomoct zvenčí… moje „pomoc zvenčí” byla v podobě duchovního vedení a léčitelství. U jiného člověka může pomoci i kouč, psycholog, nebo blízký přítel. Záleží na tom, jaké čelíme situaci. Nejhorší je ale ten strach… Strach ze změny. Strach, že má náš trýznitel pravdu. Strach, že se naplní děsivé scénáře které do nás někdo nahučel, nebo které žijí v naší hlavě. Nejistota, nedůvěra ve vlastní schopnosti. To je ta rozsedlina, na které pak parazitují manipulátoři a jiní toxini.

Protože proč by ses bál toho, co ti někdo povídá, když sám sobě věříš a jsi si jistý ve vlastních botách? Proč by ses ptal na názor, když vnitřně jasně cítíš, co chceš a co potřebuješ?

Toto je věc, na kterou bych kladla velký důraz už u malých dětí. Učit je věřit sám sobě, pěstovat sebevědomí, učit je techniky, jak se dostat ke své vlastní vnitřní pravdě. Jak naslouchat své vlastní duši a svému srdci. Jak rozeznat manipulaci. Jak poznat narcistní poruchu osobnosti, nebo psychopata. Jak se vyznat v signálech, které vysílá jejich vlastní emoční jádro a aby na jeho signály daly. Aby uměly své jádro vyslyšet. Aby pak nepodléhaly toxické manipulaci a zastrašování. Aby to uměly rozeznat… Mě to nikdo neučil a ztráty, které jsem díky tomu utrpěla, byly obrovské.

Uvědomění, že můj čas na této planetě patří pouze mně a nikdo o mně nemá co rozhodovat, byl pro mě tak zlomový, že se to slovy nedá pořádně ani popsat. Jakmile jsem si to opravdu hluboce uvědomila, začala jsem myslet a jednat úplně jinak. Moje psychika se tím obrovsky proměnila, prosvětlila.

Další důležité téma je sebepřijetí. Začít respektovat nejenom lidi okolo sebe, ale naučit se respektovat i své vlastní potřeby, odlišnosti a slabiny. Respektovat sebe, to je velké téma, protože jsme odmalička učeni, abychom hlavně nesobecky respektovali všechny lidi okolo. Pak se divíme, proč je kolem nás tolik people pleaserů a nízkého sebevědomí, kde se to v lidech pořád bere… Jsme učeni, abychom se přizpůsobovali svému okolí, což je sice dobrá věc, jenomže se to musí dělat s mírou, jinak nás to oslabí a jsme díky tomu snadno manipulovatelní.
Přestat své vnitřní stíny potlačovat a přehlížet, přestat lpět na puritánství a křečovité snaze o dokonalost, ale integrovat tyto své části do celku. Přestat je od sebe oddělovat, ale najít způsob, jak s nimi žít v harmonii a nechat je dělat svou práci.
Práce s vnitřním stínem a uvědomění si, že vnitřní stín v člověku je, pomáhá k dosažení většího vnitřního míru a stability. Pro mě bylo nejpřínosnější zjištění, že ve vnitřním stínu spočívá i naše kreativita, hravost, divokost, lidská přirozenost.
Bylo pro mne důležité přijmout svou divokou část osobnosti a nechat ji utrhnout se ze řetězu, protože ve chvíli, kdy jsem to dokázala, jsem dosáhla skutečné autenticity a skutečné osobní pravdy.
Pokud chcete žít a zažít pravdu o sobě, musíte svůj vnitřní stín přijmout a přestat s ním bojovat. Je v něm síla, pudovost, vedení, moudrost, o které se potlačováním ochuzujete a oslabuje vás to.
Přestala jsem se snažit být dokonalá, přestala jsem se bát udělat nebo říct něco blbě, přestala jsem se brzdit ve své pudovosti, přestala jsem se bát říct NE. To znamená, že jsem se konečně naučila opustit nadbytečnou a zbytečnou kontrolu, místo toho nechat věci, okolnosti, situace, i život plynout volně, přirozeně.

Vaším úkolem není být nejoblíbenější, být zcela normální, být líbivý, zapadnout, nebo mít dokonalý život. Vaším úkolem je být v klidu a žít příjemný život, který odpovídá tomu co potřebujete. Vaším skutečným nepřítelem je stres, strach a pocit ohrožení.
Pokud jste spokojený člověk, jste funkční, dokážete chodit do práce, postarat se o sebe případně o své děti, tak nevadí, že jste trochu divní, nebo v něčem nenormální, nebo divočejší. Dokud vás to neoslabuje, nepoškozuje a neohrožuje to vaši schopnost obstát v normálním životě, tak je to OK a není důvod se tomu bránit. Protože pokud je to součást vaší osobnosti, stejně to od sebe neoddělíte. Integrujte proto do svého života všechny své části, i ty méně pohodlné, méně líbivé pro společnost. Je to způsob, jak být sám sebou a dojít k vnitřnímu naplnění.

pokračování příště

O autorce

Alue K. Loskotová je holistická léčitelka a spisovatelka. Zabývá se duchovním rozvojem, psychospiritualitou, mimosmyslovým vnímáním a poradenstvím. Pomáhá klientům v nalezení duchovní a energetické harmonie prostřednictvím terapií na duchovniterapie.cz a článků na aluska.org. – více