Aluška.org: Věděním ke svobodě

Děkuji za vaše ohlasy a podněty k sérii. Chtěla bych zde vypíchnout jednu obzvlášť užitečnou zkušenost od čtenářky, která našla vlastní řešení při hledání léku na přecitlivělost na destruktivní energie a našla ho u odbornice na léčbu traumat.
Přikládám její dopis, za který velmi děkuji:

„Zdravím,
odpovídám na otázku, jak jsem ze sebe setřepala tu přecitlivělost. Konečné řešení, které zabralo, bylo v podstatě jednoduché a vlastně i dost rychlé. Jednalo se o denní „vypsání se“ z nepříjemných, stále se opakujících se myšlenek a emocí, které se člověku neustále tvoří v hlavě a nedají pokoj.
Konkrétně Daily practice od Anny Runkle (odkaz dole), je to žena, která se věnuje lidem s PTSD, a její videa jsou moc fajn. Na tohle téma už jsi určitě narazila. Mezi 18 a 35 jsem ve svém životě hledala řešení snad na všechno, ale protože jsem nikdy pravdivě nepojmenovala jádro pudla, tak se ve smyslu přecitlivělosti neměnilo nic. Krom toho, že jsem si časem začala myslet, že taková jsem a že je to moje já.

Důvod, proč to cvičení zabralo, bylo, že jsem přesně uhodila hřebíček na hlavičku. A konkrétně informace, že jde o nervovou dysregulaci. Že člověk není citlivý od narození, ale že jeho nervová soustava je vychýlená z rovnováhy z důvodu těžkých traumat, které tam neustále přebývají. Strašně mi tohle pomohlo, setřepat tu citlivost ze své hlavy/duše a ukotvit ji v těle. Najednou se ten problém odosobnil a já ho dokázala uchopit a zahodit. Ale já tyhle věci takhle mám, dokud přesně nepojmenuju a nespojím se s pravdou, tak nic.
To cvičení vypadá jak blbost, asi bych se tomu nevěnovala, když bych nechtěla najít řešení, protože vypadá prostě a neefektivně. O journalingu teď mele kde kdo. K tomu cvičení má Anna krátká úvodní videa do problematiky a moc hezky to tam všechno vysvětluje. Takže jakmile jsem začala, začaly ze mě padat zaseklá nervová zranění, která mi způsobovala přecitlivělost.
Je to jak s třískou. Když ji necháš zapíchlou v prstě, začne bříško otékat a být citlivé na každý dotek. To, že mám v nervové soustavě zaseklá traumata, která musím vyndat ven, byl v podstatě nový pohled na moje záležitosti. Celé to pak trvalo asi jen několik týdnů, než jsem začala být líná a přestala to dělat, protože jsem měla pocit, že už není důvod.

Začala jsem si pak všímat, že jdu nakoupit do supermarketu a nic mi není. Nejsem vyřízená a uštvaná ani mi není blbě. Nebo že o víkendu jedu metrem a cítím se ok. Dřív jsem toto absolutně nedávala. Víkend rovnal se odpočinek a cesta veřejnou dopravou byla smrt pro moje nervy.
Nemyslím si, že to cvičení řeší všechno, to určitě ne, ale tenhle konkrétní problém nervové dysregulace to řeší dokonale. Naposled jsem si začala všímat, že přestávám mít přes den traumatické reakce. Ani nevím, jakými slovy popsat, co to znamená, když člověk zjistí, že předtím žil v traumatických reakcích skoro pořád, i když se okolo nic nedělo. A pak nejdou ticho, pohoda, nic, normální život. Žádný trauma nebo zlomená psychika/sebevědomí/nálada, ale prostě jen… obyčejnost. Musím říct, že jsem v tu chvíli zazáviděla lidem s normálním životem bez těchto zkušeností, vůbec neví, co mají v hlavě za luxus.

Hrozně nadšeně jsem to cvičení pak poslala kamarádce, která je podobná a řeší podobný věci z podobných důvodů, a jí to cvičení neudělalo vůbec dobře. Což jsem byla překvapená. Důvodem bylo, že je prostě v léčení na jiném místě a zatím ten vztek a sílu z traumat potřebuje, aby se dostala, kam potřebuje. Takže kdyby to mělo na „lusknutí prstu“ z její nervové soustavy zmizet, tak měla pocit, že jí to prostě nepomáhá, jak potřebovala.

Jinak dělám ještě další věci, asi je toho víc, než člověk pojme všechny roviny, ale každopádně tohle cvičení mě zbavilo hypersensitivity a zůstalo jen přirozené vnímání, které je mi ale vlastní.“

Kurz Daily Practice je zdarma a najdete ho pod tímto odkazem: https://courses.crappychildhoodfairy.com/daily-practice/
Abyste se ho mohli zúčastnit, musíte se nejdříve registrovat. Žádné poplatky ani zadávání kreditní karty to od vás vyžadovat nebude. Vedle základního návodu na samotnou techniku jsou v kurzu videa, kde autorka vysvětluje další podrobnosti o metodě. Jediná nevýhoda je, že je celý kurz anglicky. Proto jsem alespoň přeložila základní pdf návod, který je v kurzu zdarma ke stažení:

___________

JEDNODUCHÁ TECHNIKA, KTEROU MŮŽETE POUŽÍT K UKLIDNĚNÍ DYSREGULACE SVÉ NERVOVÉ SOUSTAVY A DALŠÍCH PŘÍZNAKŮ DĚTSKÉ PTSD

NEJPRVE NAPIŠTE SVÉ STRACHY A VÝČITKY
Kořenem mnoha symptomů dětské posttraumatické stresové poruchy je mozková dysregulace. Všichni se někdy dostaneme do dysregulace a průběžně se přirozeně dokážeme opět zregulovat.
Pokud strávíme hodně času v dysregulovaném stavu, je pro nás téměř nemožné udržet pozornost, propojit se s lidmi okolo nás a dělat konstruktivní změny ve svém životě.
Existuje několik způsobů, jak se zregulovat. Dostat strach a nelibost ze své hlavy na papír, je první věc, kterou učím své studenty. Takové psaní je zdarma, funguje rychle a můžete ho dělat naprosto kdekoli. Zkuste to a uvidíte, že vám to pomůže rozbalit spleť myšlenek, spouštěčů a emocí, které mohou vést k vaší dysregulaci.

CVIČENÍ
Začněte tím, že napíšete „Mám strach…“
a připište na seznam cokoli, co vás napadne. V jakémkoli pořadí. Není třeba se hrabat v minulosti. Stačí napsat, co je ve vás zrovna teď.
Pokud si všimnete, že jste naštvaní, napište „Jsem naštvaný na…“ a pojmenujte osobu, skupinu nebo instituci. Může to být například váš přítel, Bůh, úřad, nebo vy sami.
Ihned poté, co tuto osobu pojmenujete, a než řeknete, proč se na ni zlobíte, napište „protože mám strach…“ a poté napište proč.
Píšeme si to proto, že si obvykle nemůžeme být jisti, že máme pravdu, pokud jde o zdánlivou příčinu našeho rozhořčení. Každopádně je to strach, který z problému vyvstává, který nás ve skutečnosti činí neschopnými a nerozumnými.
Často zjistíte, že se pod záští skrývá mnoho strachů, takže se na ně podívejte blíž a zjistěte, zda jich není ještě víc. Vaše obavy a výčitky nemusí být významné, ani pravdivé. Nemusíte vědět nebo analyzovat, proč jsou ve vaší mysli. Stačí si je zapsat, aby vaše mysl měla více prostoru.

PŘÍKLAD
„Mám strach, že nespím dost. Strach že nespím dost zhoršuje moje ADHD. Bojím se, že jsem pořád unavená. Bojím se, že dost často necvičím. Bojím se, že vypadám hrozně ve svých oblíbených kalhotech. Bojím se, že dneska večer neusnu včas.
Zlobím se na Pepu. Protože se bojím že bude chrápat a tím mě bude budit. Bojím se, že s tím chrápáním nic nebude dělat, protože se bojím, že mu na mě nezáleží. Bojím se, že jsem pořád s lidmi, kterým na mě nezáleží. Bojím se, že pořád musím skrývat svůj vztek, jinak se Pepa naštve a opustí mě. Mám strach, že jestli mě Pepa opustí, nebudu si moct dovolit tohle bydlení. Mám strach, že je otázkou času, než mě opustí. A bojím se, že bych měla jako první opustit já jeho.

Nyní jsem připravená uvolnit všechny svoje strachy, nelibost a výčitky. Nyní hledám jasnou vizi toho, co mám dnes dělat. Mám energii, soustředění i vnitřní klid, abych to mohla udělat dobře.

(alternativní zakončení pro lidi kteří se modlí)
Nyní jsem připravena a pokorně tě žádám Bože, sejmi ze mě všechny tyto strachy, nelibost a výčitky. Modlím se, abych znala tvůj dnešní plán pro mne a abych měla sílu ho naplnit.

Jana“

UŽITEČNÉ TIPY
Nejprve pište ráno a znovu pište večer. Pokud chcete, můžete psát ještě více, ale ujistěte se, že píšete alespoň dvakrát denně.
Pište tolik, kolik je potřeba, abyste se cítili lépe (alespoň o něco lépe, než když jste začínali).
Přemýšlejte o obavách a výčitkách jako o mokrém listí přilepeném na vašem čelním skle. Jeden list po druhém postupně sbíráte a odhazujete. Nestudujte je ani se na ně neupínejte. Jakmile je sundáte z čelního skla, udělá se víc světlo a vy můžete lépe vidět před sebe. Není potřeba umět dobře psát, nebo hledat hlubší vhled. Není to deník.
Nemějte obavy, že když se zbavíte strachu a výčitek, budete bezmocní nebo nebudete schopni řešit své problémy. Věřte, že uvolněním znepokojivých myšlenek budete uvnitř jasnější a v životě efektivnější.
Dávejte pozor, abyste svůj text nenechali na místě, kde ho uvidí ostatní lidé, protože by je to mohlo rozhodit. Skartujte to, spalte to, nebo pište nečitelně.
Až dokončíte psaní, použijte jednu z koncovek uvedených ve výše uvedené ukázce, nebo napište vlastní variantu. Použijte svou představivost, abyste viděli ty myšlenky uvolněné (nebo odstraněné) z vaší mysli. Nedržte se jich a nesnažte se vyřešit celý svůj život za jeden den. Prostě pište a zbavte se všech myšlenek, které vás právě teď znepokojují a narušují regulaci.
S menší dysregulací, budete mít více jasnosti a síly, dobře nakládat se svým dnem i celkovým životem.

PO PSANÍ ZRELAXUJTE SVOU SVOU MYSL MEDITACÍ
Dvakrát denně, hned po psaní, je čas meditovat. Meditace odpočine vaši mysli po psaní, pomáhá znovu se zregulovat a otevírá cestu pro inspiraci a vnitřní vedení.
Cílem tohoto druhu meditace je odpočinek pro vaši mysl. Je to odlišné od jiných druhů meditace, kde může být cílem být v klidu, soustředit se na svůj dech, o něčem kontemplovat… Je to velmi snadné a vše, co musíte udělat, je uvolnit se.
Nejprve si vyberte „mantru“ – slovo, na které se můžete při meditaci soustředit. Mělo by to být slovo, které pro vás má malý význam, protože vás nenutí myslet, ani cítit nic konkrétního. Používáme ho, abychom se nesoustředili na jiné věci. Pokud chcete vyzkoušet jednoduchou mantru, zkuste „uvolnění“, „tohle“, nebo „lehké“.

Najděte si pohodlné místo k sezení, v křesle, na pohovce, v posteli, v autě – kdekoli, kde budete nerušeni a v bezpečí, když zavřete oči. Posaďte se důstojně a neopírejte si o nic hlavu. Je v pořádku dát si nohy nahoru, nebo se zabalit do deky, nebo si jinak udělat pohodlí.
20 minut seďte se zavřenýma očima, soustřeďte se na svou mantru a každých pár sekund si ji pomalu vyslovujte (ne nahlas). Použijte časovač, abyste věděli, kdy uplynulo 20 minut.

Pokud nemůžete sedět 20 minut, udělejte, co můžete. Nejlepších výsledků však dosáhnete s 20 minutami meditace dvakrát denně.
Pokud se zapomenete soustředit na mantru a začnete přemýšlet, žádný problém. Jen se jemně vraťte k mantře, jakmile si uvědomíte, že vaše mysl zabloudila.
Pokud během meditace usnete, je to v pořádku. Znovu se vraťte k mantře, dokud neuplyne vašich 20 minut.
Pokud je kolem vás hluk, je to v pořádku. Je dobré naučit se meditovat i s rozptýlením.
Pokud se opravdu potýkáte s otravným přemýšlením, zvažte, že byste před svým psaním věnovali více času další meditaci. Psaní pomáhá vytvořit si ve vaší mysli prostor pro meditaci.
Pokud ve vás meditace vyvolává ustrašené myšlenky, je v pořádku ji o kousek zkrátit.
Máte-li už svou preferovanou formu meditace, je v pořádku, pokud jí dáte přednost. Pro mnoho lidí je lepší superjednoduchá meditace, mají na ní lepší výsledky, protože je snazší u ní zůstat dlouhodobě.
Doporučuje se dělat to dvakrát denně, protože to funguje nejlépe k regulování mysli. Ale pokud vynecháte meditaci, nedělejte si s tím starosti.

ČASTÉ OTÁZKY

Co když ve mě psaní o obavách a výčitkách tyto problémy ještě více vyvolává a zhoršuje?
Pokud se cítíte hůř, když píšete, děje se vám pravděpodobně jedna ze dvou věcí:
A) Možná se příliš „hrabete“ v minulosti nebo analyzujete, co píšete, místo abyste si jen zapisovali, co už máte na mysli.
B) Možná se snažíte dělat příliš mnoho. Tím, že se snažíte vědět, co máte správně napsat a jak to uvolnit. Máte jen vyblít své myšlenky na papír a uvolnit je. Nebo ještě lépe, požádat moc větší než vy (Boha, Nebeského Otce), aby je odstranila. Podle mých zkušeností je to efektivnější, než se snažit špatné myšlenky vypudit úplně sám.

Budu muset takto psát a meditovat do konce života?
Ne. Ale pokud vám to opravdu funguje, pravděpodobně zjistíte, že pravidelné cvičení funguje lépe, než občasné. A udržet to v chodu funguje lépe, než se na to vykašlat. Můžete se nechat vést svou vlastní zkušeností.

Nemám v sobě zášť. Můžu napsat jenom svoje strachy?
Každý v sobě má výčitky a vztek. Na politickou stranu, na sebe, může být ve formě studu nebo pocitu viny. Není to vždy velká věc, někdy je to úplně triviální. Třeba že jste si koupili prošlý jogurt. Ale každý má v sobě zášť. Nechte ji dostat se na papír.

Obávám se, že když se zbavím svého strachu, dovolím lidem, aby mě zneužívali.
To byla zpočátku i moje starost. Ale nyní jsem odvážnější, když si stojím za svým. Dřív jsem se bála něco namítnout, protože jsem se bála, že je problém ve mně. Denní praxe (Daily practice cvičení) mi dává jasnější informace o tom, co je špatně a čí je to chyba (pokud je to někdo), a dává mi svobodu říkat ne, nebo efektivněji jednat.

Když to napíšu, co mám dělat s papírem, na který jsem psal?
Skartujte, spalte, nebo jinak zničte vše, co jste napsali. Bylo to odevzdáno. Není třeba to číst znovu ani si to uchovávat… Chcete mít bezpečný pocit, že můžete psát to, co vás skutečně trápí, a někdy by to ublížilo ostatním, kteří by se s vaším psaním mohli setkat a kteří možná nechápou, že jste to napsali, abyste se zbavili těchto myšlenek.

__________

Závěrem
Pevně věřím, že vám série článků pomohla najít odpovědi na otázky které hledáte a ukáže vám cestu, která vám skutečně bude fungovat. Držím vám palce a přeju vám mnoho úspěchů. Pamatujte, že vaše cesta může být – a pravděpodobně i bude – jiná než moje, jiná než zveřejněné doporučení čtenářky… Bude vaše, originální a bude jedinečná.
Nějak prostě začněte a nebojte se uhnout jiným směrem, udělat to jinak, zkusit jinou techniku, pokud vás to tam potáhne. Instinkty vás vedou správně, snažte se jim naslouchat. Život a varianty situací které přináší, je příliš spletitý, než aby se dal vmáčknout do šestnácti článků, takže vaše změny jsou v pořádku.
A kdybyste náhodou potřebovali něco probrat, nebo pomoct, jsem pořád tady. ✋

konec série

O autorce

Alue K. Loskotová je holistická léčitelka a spisovatelka. Zabývá se duchovním rozvojem, psychospiritualitou, mimosmyslovým vnímáním a poradenstvím. Pomáhá klientům v nalezení duchovní a energetické harmonie prostřednictvím terapií na duchovniterapie.cz a článků na aluska.org. – více