Léčba přecitlivělosti na energie 2. díl: Typické omyly

1.5.2025 v Energie 17

K vyléčení se z této poruchy je jako první potřebné ujasnit si, co tato porucha skutečně obnáší. Čím je a čím není. Teprve když pochopíme svoji nemoc, můžeme ji začít správně léčit. Ve druhém díle seriálu, pokračuji vyvrácením nejčastějších mylných představ spojených s touto záhadnou poruchou, na kterou obvyklá medicína a společnost nezná lék… a přesto lék existuje.

Mylná představa, že si přecitlivělost na energii nastavujete psychicky vy sami
Druhý velice častý omyl, který je moc důležité vyvrátit, je představa, že se jedná o nemoc vsugerovanou, nebo smyšlenou. Ačkoli porucha jako taková úzce souvisí s naší psychikou a s tím jak máme nastavený vztah k sobě a svému okolí (nebojte, to vám ještě podrobněji vysvětlím později, je to součást řešení poruchy), rozhodně není pravda že se jedná o něco, co existuje, protože na to věříte.
S tímto tématem jsem bojovala celé roky. Na jedné úrovni jsem se snažila sebe samu přesvědčit, že takovou poruchu vůbec nemám a že můžu vést normální neomezený život jako všichni ostatní a u toho jsem se pořád znovu a znovu setkávala s tvrdou realitou: Porucha trvala dál, bez ohledu na to, co jsem si o ní myslela.

Co mě dále sráželo, byly vnější názory. Když už jsem sebrala odvahu se někomu svěřit a vysvětlit mu svoje potíže a to jak mě omezují v normálním životě, odpovědí mi bylo něco v kontextu, že to je moje víra. Když jsem odpověděla, že se jedná o problém vysledovaný, kdy mi trvalo několik let pochopit co to je a proč se mi to děje, tudíž jsem si to nemohla sama vsugerovat, protistrana dál trvala na tom že se jedná o poruchu smyšlenou. Která existuje, protože věřím, že ji mám. Tím mě tito lidé nejenom nepodporovali a nepomáhali mi najít řešení, ale navíc mě tím i ponižovali. Snižovali hodnotu a platnost mé empirické zkušenosti, snižovali závažnost mého utrpení. Stavěli se tím do role někoho, kdo lépe chápe moji situaci než já samotná, což je úplně špatně a vedlo to k posílení pocitů izolace a celkového nepochopení. A závažné to skutečně bylo, protože to ničilo moji perspektivu na budoucnost.

Jak můžu žít s mužem, kdy nejsem schopná normálně spát? Jak můžu mít široké sociální okruhy, když mi stačí projít skupinou lidí a pak je mi zle? Jak můžu jet na dovolenou, když nevydržím wifi a nespím pod jejím zářením? Jak můžu v tomto stavu vychovávat děti? Jak můžu s touto poruchou obstát zkoušky normálního života?
To jsou velice závažné otázky, na které bohužel s takovou poruchou existovala jenom jediná odpověď: Nemůžeš.
A tady už se dostáváme do opravu nebezpečné fáze. Když jsem si uvědomila, že to kriticky ohrožuje můj budoucí život, byla jsem o to více motivovaná najít lék a více jsem se soustředila na řešení této poruchy. Už jsem to nebrala jako nutné zlo, se kterým je potřebné se smířit, ale uvědomovala jsem si, že mám vážný zdravotní problém, který sice moje okolí absolutně nechápe, ale mě to ničí a jestli to nevyřeším, tak mě to časem zničí. Situace byla neudržitelná.

Mylná představa, že se jedná o drobnou obtěžující slabost, všeobecné zlehčování problému
Kromě nepochopení jsem se setkala také s výsměchem, šikanou a s ponižováním. Výroky na mou adresu, že jsem slabá, když si s tím neumím poradit. Že jsem méněcenná, když nemůžu dělat určité věci, nebo chodit na určitá místa, protože se mi z nich dělá špatně. To ještě více přispívalo k mé traumatizaci a k mému utrpení.
Zmiňuju tyto věci, abyste měli srovnání a viděli jste, že v tom nejste sami. Když primitivní lidé nevědí o čem je řeč, mohou se vám začít posmívat. Neberte si to osobně.
Vaše rány nejsou vidět. Kdybyste byli pokrytí boláky a krváceli byste od hlavy k patě, dělali by na vás „chudinko malá, ťu ťu…“ a sbírali by na vás plastová víčka. Ale vy trpíte neviditelným způsobem, který může vyvolávat úšklebky a zpochybňování. V tomto je vaše utrpení horší. Je velmi vážné, avšak není vidět, proto se může jevit jako váš vrtoch.
Vůbec si odsuzující názory neinternalizujte, protože jakýkoli niterný toxin může zesilovat váš stav a vy jste nyní na cestě k uzdravení.

Šílené na tom je to, že jsem v tom byla celé ty roky úplně sama a lidé, kteří mi v tomto psychicky pomáhali, byli moji čtenáři. Zjištění, že tato porucha skutečně existuje a že jí trpí i jiní lidé než já, bylo pro mne důležité. Byla to důležitá nápověda, která mi ukazovala, že to není smyšlené a že je to něco reálného, co opravdu obtěžuje část populace. Toto zjištění mi pomáhalo zbavit se pocitu osamělosti a uvědomovat si, že v tom nejsem sama. Zbavovala jsem se tak pocitu nevítané výjimečnosti. Sice to neřešilo můj problém, ale měla jsem si to s kým říct. Je to skutečná věc, akorát se o ní ve společnosti nemluví a neví se obecně, proč to existuje.

Mylná představa, že to nejde léčit
Možná jste už vyzkoušeli všelicos, ale nic vám nezabralo. Tak jste došli k závěru, že jste v prdeli a řešení neexistuje.
Mám pro vás dobrou zprávu: Je to léčitelná porucha. Hlavu vzhůru, v této sérii článků vám vysvětlím úplně všechno, co potřebujete vědět, abyste se z toho dostali, včetně souvislostí. Na konci vás určitě nebudu lanařit abyste si pro řešení koupili kurz za dvacet tisíc… dozvíte se zde úplně všechno zdarma a je jenom na vás, jak to aplikujete do svého života. Budete si moci vybrat z různých přístupů a naroubovat je na vaši osobní situaci.
Také vás chci požádat, abyste při čtení seriálu pokládali otázky. Potřebuji zpětnou vazbu, abych během jeho sepisování mohla lépe obsáhnout i témata a oblasti, které vás specificky zajímají.

Mylná představa, že si za to můžete sami
Tato porucha je následek vaší osobní historie a souvisí s vaším životním stylem, to ano. Dále tato porucha souvisí se způsobem, jak o sobě smýšlíte – souvisí, ale rozhodně není její příčinou.
Ale nemůžete za ni, protože se jedná o následek těžkých zranění, která jste v minulosti utrpěli a na která stále chronicky trpíte. Nejsme tady proto, abychom házeli vinu, ale když se mnou půjdete v seriálu dál, zjistíte, že za vaší poruchou stojí konkrétní události a konkrétní lidé. Vy jste udělali, co jste mohli: Přežili jste to. A pokračujete dál životem, ale s rozdrásanou duší. Jste vyčerpaní.
Jak už jsem psala, vaše rány nejsou vidět, ale jsou hluboké a právě tyto rány jsou důvod, proč máte popsané potíže. V žádném případě to není vaše vina a rozhodně to není projev vaší slabosti či neschopnosti. Jedná se o následek něčeho hrozného a extrémě natěžujícího, co jste přežili.

Tím bych ráda ukončila fázi vyvrácení častých omylů, doufám že jsem si vzpomněla na ty nejčastější. Pokud vás ještě něco napadá, připište to prosím do diskuze a zahrnu váš podnět v dalších pokračováních, nebo můžu udělat doplňující díl. Příště už se začnu zabývat procesem vaší léčby.

Pokračování: https://aluska.org/lecba-precitlivelosti-na-energie-3-dil/
Vrátit se na první díl: https://aluska.org/lecba-precitlivelosti-na-energie-1-dil/

O autorce

Alue K. Loskotová je holistická léčitelka a spisovatelka. Zabývá se duchovním rozvojem, psychospiritualitou, mimosmyslovým vnímáním a poradenstvím. Pomáhá klientům v nalezení duchovní a energetické harmonie prostřednictvím terapií na duchovniterapie.cz a článků na aluska.org. – více

Komentáře

Ikona diskutujiciho Namasteen 2025-05-01 07:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

V tomhle smeru mi v uzdraveni od okoli asi nejvic branil nazor, ze tu nervovou soustavu musim proste jenom vic vytrenovat. Ze zatezi a narocnosti zesili tam, kde je ted slaba, a ja budu normalni. Sice jsem tomuhle nikdy nepodlehla, protoze jsem vedela, ze nemuzu, ale delalo to mezi mnou a zbytkem radikalni nepochopeni v tom, co jsem potrebovala. Vedela jsem, ze potrebuju klid a odpocinek, ale jinak jsem nevedela, co dal. Takze to je za me jeden velky omyl. Existuje to ve sportu pod nazvem syndrom pretrenovani nebo tak neco. Neni to to samy, tyka se to svalu, ale da se to na tom pochopit. Nervova soustava bohuzel nesili dalsi zatezi, neposiluje se tlakem a stresem. A obzvlast, pokud v ni mate zasekle zraneni, tak narocnejsi „trenink“ nervu, abych byla zase normalni, je to, co tragicky nepomaha. A okoli neni jak to vysvetlit.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2025-05-01 10:23:00
Ikona diskutujiciho
sipka

No vidíš, na tento moc důležitý bod jsem úplně zapomněla. Samozřejmě jsem se prvních pár let také snažila zvyknout tréninkem a kontaktem a byla jsem hrozně překvapená, že to nefunguje.

Ikona diskutujiciho Hanka 2025-05-01 15:03:43 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Alue, prinasim dve veci : moji zkusenost a pohled ocima HD.
Řadim se mezi HSP taky. A pred cssem jsem si vsimla, ze
– uz nejsem tak citliva na wifi a muzu na daném miste spat
– zvladnu parkovat pod velkym nakupakem a jit tam na hodku
– zvladnu neprebirat cizi emoce (vyjimky ? Ano😉)
A svym pozorovanim jsem dosla k zaveru, ze je to diky tomu, ze umim rozpoznat ( zvětšiny)), kdy říct NE a STAČÍ. A taky tim, ze jsem přestala v ramci původní rodiny prebirat tezke emoce druhych. A oboji bez pocitu viny ci obav.
Zpetne vidim, jak ta stará zajetá vnitrní dynamika Oběť – Útočník – Zachránce znemoznovala normalně fungovat.
Za mne vnimam, ze mi pomohlo omezit ci prerusit kontakt s danymi osobami a vytvorit si klidny hojivy prostor sama pro sebe, casto do prirody, vlastní tvorení ( psdtelky, klavir) , sebevzdelani o tom, jak funguje toxicka vazba a dynamika a postupne si vybirat, zvedomovat, jak to chci, co si vybirat. Komunikace uvnitr se sebou. A spousta casu pro sebe, odpočinek. Ranni prochazky pri ptacim zpevu. Casto u zvirat. A fokus jsem smerovala k tomu, co TEĎ potřebuji a to si idealne dopřávat.
Proste byt pro sebe v zivotě vybíravá – po dobu, kdy je potreba se opecovat.
Co te nezabije…. je v teto souvislosti uplne zcestná hláška, souhlasim.
Co zustava, je citlivy sluch – na prilis hlasitou hudbu ci krik, na disharmonické tóny ( diky temer absolutnímu hud.sluchu – ale kdvi?).
A tak, Alu, velmi vitam tenhle Tvuj serial.

Jeste pohledem HUMAN DESIGNU – ram vysvetluji vysokou citlivost tim, ze typy, ktere maji tzv. nedefinovana centra v mapě HD, jsou právě vic nachylní byt vysoce citliví.

A pan Jan Dvořák, ktery se zabyva narcismem ve vzrazich, rika, ze empati nebo HSP mají takhle citlivou nervovou sozstavu diky detstvi a traumatum – ze empatie se stala pro nas v detstvi nástrojem k přezití – v jeho poheti je to skrze empatii nacitit, co potrebuji druzí a prizpusobit se jim i ta cenu sebepopření, protoze to umoznovalo preziti v obdobi ranneho detstvi ( = ochranit si tak nervovou soustavu a svetonazor, ze rodice hsou ok). Jje to velmi zibecněne a mozna nepresne, vice u neho na YT.

Ikona diskutujiciho Danny 2025-05-01 19:21:15
Ikona diskutujiciho
sipka

Pro Hanku: Otázka je, jestli se z lidí stali HSP díky traumatu nebo u nich vzniklo trauma, protože se narodili jako HSP. Párkrát už jsem nad tím sama přemýšlela. Ona celá ta neurodiverzita je zajímavá – narodí se s tím člověk, nebo má jen nějaké předpoklady a ty se můžou nebo nemusí rozvinout? Já jsem třeba na sluch přecitlivělá a vím, že následek traumatu to určitě není…. I když teď přemýšlím, že jsem strávila nějaký čas v inkubátoru, což je pro dítě taky traumatické, takže kdo ví. Možná to mělo větší vliv, než si uvědomuju. Třeba jsem pečlivě naslouchala, jestli neuslyším přicházet maminku 😀

Pardon za odběhnutí od tématu.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2025-05-02 08:51:53
Ikona diskutujiciho
sipka

Včera jsem nad tím taky přemýšlela a došla jsem k názoru že nesouhlasím se stanoviskem pana Dvořáka. Z těchto důvodů:

Ne všichni traumatizovaní lidé jsou hypersenzitivní. Stejně to platí i naopak.

Podle knihy Život s vysokou inteligencí existuje mnoho studií, které prokázaly, že vysoká citlivost je spojena s vysokou inteligencí. Dále tyto studie prokázaly, že mozek citlivých osob využívá v mozku i jiné dráhy pro zpracovávání dat. Tato dráha je u nich delší (mají pomalejší reakční dobu), zato je složitější, takže jejich následná myšlenka je hlubší a komplexnější. To přímo vyvrací teorii, že se jedná o následek traumatu, protože trauma jak víme má obecně tendenci inteligenci potlačovat.

A konečně, jak tu psala Namasteen, trauma a nemožnost zvládat přísun destruktivní energie, je následek poraněné nervové soustavy, která se další traumatizací neposiluje, ale ještě více poškozuje. Věc má samozřejmě hlubší duchovní přesah a význam, ale prozatím si vystačíme i s touto definicí která je naprosto správná.

Ikona diskutujiciho Katka 2025-05-01 16:51:39 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Snad mi tvé pokračování pokračování článku pomůže. Že za to nemůžu, na to jsem přišla. Blízké lidi včas upozorňuji, že stačí, jinak budu mít problém. Sice moje mamka na mě kouká nedůvěřivě a samo posměšně „jsi nějaká přecitlivělá“. To mi fakt ubližovalo. Pak jsem si koupila knížku o přecitlivělosti a úžasně mě to uklidnilo. Že takových lidí je dost a není to nemoc a není to má vina a jsem normální. Problém je s nuceným setkáváním s člověkem v práci, který ze mne nechtě a nevědomky umí udělat trosku (hraje v tom roli alkohol…ale ten člověk to dělá za střizliva) Až tak, že se to odráží velmi rychle na fyzickém zdraví. Někdy si říkám, jestli sebou netahá „démona alkoholu“, který se z mých šílených emocí raduje. Ale to si asi jen vizualizuju problém, nepřítele, abych se s tím snažila vyrovnat.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2025-05-02 08:43:58
Ikona diskutujiciho
sipka

Určitě ti to pomůže. Seriál bude ještě poměrně dlouhý, kdyby jsi i po jeho dočtení měla otázky na tvou individuální situaci, můžeš se ozvat.

Ikona diskutujiciho astrei swingař 2025-05-02 10:00:48 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nepovažuju se za člověka, který je citlivý na energie, ale velmi mě oslabují destruktivní lidé, kteří se chovají zle, arogantně a hlučně. Seděly by na mě symptomy psychický neklid, nervozita a tělesná a duševní únava. Těším se na pokračování série, třeba bych i já mohl něco na svůj život aplikovat.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2025-05-02 10:14:14
Ikona diskutujiciho
sipka

Seriál je pro tebe určitě vhodný z důvodu nespavosti a psychického vyčerpání. Hlavně šestý díl bude pro tebe.

Ikona diskutujiciho astrei swingař 2025-05-02 11:21:22
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc ti děkuju 🙏!

Ikona diskutujiciho KB 2025-05-02 15:27:42 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já sice nemám horečky, ale neklid, nespavost, slabost, nevolnost. Cítím na svém těle různé typy energií doslova fyzicky. Je to snad čím dál horší, nedávám davové akce, MHD, narkomany a alkoholiky, agresivní typy lidí, chemické pachy, neorganické a neharmonické zvuky a hluk, násilí v TV, atd. Už odmala, ale vždycky mi bylo řečeno, že jsem přecitlivělá, chcípák, hypochondr a že se musím otrkat. V dospělosti, když jsem se s tím snažila pracovat jinak než cíleným otupováním a vystavováním se destruktivním energiím v rámci tréninku nervové soustavy, jsem se setkala s mnoha dalšími moudry a radami. Jedna z nich byla, že mám slabé pole a že ho musím posilovat. To se snažím aplikovat v tom smyslu, že už nesbalím své energie v dosahu agresivních podnětů a držím si svoje pole, abych nebyla průchozí. Setkala jsem se i s názory, že svou realitu si plně vytváříme sami a ovlivňuje nás jenom to, čemu věříme. Je to na principu učení Joea Dispenzy. To mě asi ovlivnilo nejvíc, ale vůbec mi tento přístup nepomohl. Je to sice fajn stavět se do role tvůrce a vymanit se z role oběti a terče destruktivních energií a entit, ale moje tělo je pořád stejně reaktivní. Takže mi tento přístup úplně nefunguje. Další, co mi moc nefunguje, jsou různé typy energetických a vnějších ochran. Možná právě proto, že nejsem plně přesvědčená o jejich účinnosti. Což opět souvisí s mentálním a emočním programováním, které mi v praxi moc nejde. Jediné, co trochu funguje a snažím se to posilovat, je směrování pozornosti, tedy mít pozornost v sobě, u sebe, a do okolí se moc nepokládat. Neopouštět svůj střed a nenechat se zatahovat do cizích energií, emocí, problémů, her. Ale mám pocit, že jakmile někomu nebo něčemu projevím trochu víc pozornosti, už mě to namotává. Takže se těším, když budu moct vyzkoušet něco nového a jiného než sociální izolaci🙂.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2025-05-03 12:01:00
Ikona diskutujiciho
sipka

Tvůj popis i bez horeček odpovídá tématu seriálu.
Pomůcky jsou dobré na snižování příznaků nebo na akutní krize, ale neřeší důvod proč problém vzniknul. Každý z nás si ten svůj prvotní důvod sice musí určit a vyřešit individuálně, ale šablonky jak to rozeznat jsou i tak k dispozici. Většinou je to kombinace vícero faktorů.
Rada, ať si to nenamlouváš a vzchopíš se, je jedna z nejblbějších, které člověk s tímto problémem může dostat.

Ikona diskutujiciho KB 2025-05-04 12:59:17
Ikona diskutujiciho
sipka

Horečky jsem měla pořád jako dítě. Od dvou let těžké astma a alergie, tak to možná byly reakce na dusno v rodině. Otec narcistický cholerik, mám učitelka, neustálý tlak, bratr labilní a agresivní. Ale nejde mi do hlavy, proč jsem to zdravotně vyžírala jen já, ostatní rozhodně neměli takové potíže. Možná tam šlo o to, že tělo vyhlásilo nemoc jen proto, že to byla jediná obrana, kdy mě nechávali být v klidu. Takže v té přecitlivělosti může hrát roli psychosomatický faktor, nebo alespoň dříve ji hrál.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2025-05-05 08:07:14
Ikona diskutujiciho
sipka

Nebo hrají roli osobní predispozice. Různí lidé reagují na stejnou věc jinak a mohou mít i jiné symptomy, nebo připojené zhoršující faktory.

Ikona diskutujiciho Hanka 2025-05-07 13:47:06 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Alue,

dekuji za postreh.
“ Ne všichni traumatizovaní lidé jsou hypersenzitivní. ” To je dobré vidět.

I mne se jako prvotní opatření osvědčilo rozlisovat, kde a s kym se mi zmeni energie, teda smerem dolů. A nekdy to bylo “schované”, neb u lidí, kde bych na prvni dobrou necekala. Ale zkusenost a “praxe” s urcitym typem lidi doslova vyladila anténky. Souhlas, na tuhle zátěžovou energetiku od danych lidi si nejde zvyknout.
Tesim se na dalsi dily. A dekuji, Alze, ze jsi s timhle serialem prisla.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2025-05-07 14:04:15
Ikona diskutujiciho
sipka

Ano, to byla celé roky i moje strategie, jenomže je důležité si uvědomit, že nejde o přirozený zdravý stav. Zdravým stavem je, že se svobodně pohybuješ kde chceš a stýkáš se s kým chceš. A není ti z toho špatně, protože máš dost silné energetické pole na to, aby do sebe tyto cizí a škodlivé vlivy nepustilo.
Sice to tedy funguje, ale stav to neřeší. Může to vyvolat iluzi, že jsem našel řešení, ale to může vést ke smíření se s pokřiveným normálem, deformaci obrazu toho co je normální a zdravé, omezuje to nadále život a efektivní izolace od všeho škodlivého paradoxně oddaluje i uzdravení. To je smyčka, ze které je potřebné se vymotat ven.
Velký problém je, že se o tom ve společnosti nemluví. Jediné místo, kde jsem nalezla zmínky o tomto problému, je moje poradna. Že se mi někdo svěřil, že to taky prožívá. Systematicky se tomu nikdo nevěnuje a i když se hodně bavíme o ptsd, hsp, vnitřní práci, jsou to jen související témata. Není to přímo ONO.

Důležité je integrovat: Mám právo na plnohodnotný život. Mám právo žít bez omezení. Mám právo jít kam chci. Mám právo být šťastný. Cokoli, co pro mne není optimální, je projev nerovnováhy.

Ikona diskutujiciho Hanka 2025-05-07 20:48:31 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Alu, to zní fakt zajímavě. Rozhodně zůstanu u Tvého seriálu.

A taky je otázka, o jakém „normálu“ mluvíme. „Jdu, kam chci, s kým chci“ – to ano. A zároveň jsem přestala být v kontaktu s pár lidmi typu: pořád nespokojený, stěžující si, mají to těžké, „to nejde“, „já nevím“. Pozoruhodné je, že místo nich mi přibyli jiní, kdo mají jiný přístup k životu.

A ještě jeden postřeh na toto téma – moje masérka má nového partnera, který se často rozčiluje, křičí, obviňuje, hudruje… a ona jen: „Tak ho nechám, on ze sebe ten přetlak dostane, já třeba i odejdu vedle nebo ven, v klidu, a on je pak za chvíli zase normální, na nějaký čas,“ a říkala to úplně s pochopením, klidem, až trochu údivem – říkala, že to nezná. Od předchozího partnera, ani z dětství. A jemu s ní je prý moc dobře. Tak možná spojení takových typů lidé může být taky třeba cesta.
Jinak to „vybírání si“, kam jdu, se týká i kina. Multikino má na mne moc decibelů. Divadlo nádhera – přirozené hlasy. Akustický koncert, nebo rozumně nazvučený taky ok (třeba Melody Makers), ale něco s příliš hlasitým zvukem…. proč si to dělat? A nemyslím, že by mělo být cílem zpevnit energetiku na to, aby člověk zvládl být v sále s vyšponovanými reprobednami. Ale to je okrajová záležitost. Základ je běžný denní režim.
Počlám si na další díly.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek