Aluška.org: Věděním ke svobodě

K vyléčení se z této poruchy je jako první potřebné ujasnit si, co tato porucha skutečně obnáší. Čím je a čím není. Teprve když pochopíme svoji nemoc, můžeme ji začít správně léčit. Ve druhém díle seriálu, pokračuji vyvrácením nejčastějších mylných představ spojených s touto záhadnou poruchou, na kterou obvyklá medicína a společnost nezná lék… a přesto lék existuje.

Mylná představa, že si přecitlivělost na energii nastavujete psychicky vy sami
Druhý velice častý omyl, který je moc důležité vyvrátit, je představa, že se jedná o nemoc vsugerovanou, nebo smyšlenou. Ačkoli porucha jako taková úzce souvisí s naší psychikou a s tím jak máme nastavený vztah k sobě a svému okolí (nebojte, to vám ještě podrobněji vysvětlím později, je to součást řešení poruchy), rozhodně není pravda že se jedná o něco, co existuje, protože na to věříte.
S tímto tématem jsem bojovala celé roky. Na jedné úrovni jsem se snažila sebe samu přesvědčit, že takovou poruchu vůbec nemám a že můžu vést normální neomezený život jako všichni ostatní a u toho jsem se pořád znovu a znovu setkávala s tvrdou realitou: Porucha trvala dál, bez ohledu na to, co jsem si o ní myslela.

Co mě dále sráželo, byly vnější názory. Když už jsem sebrala odvahu se někomu svěřit a vysvětlit mu svoje potíže a to jak mě omezují v normálním životě, odpovědí mi bylo něco v kontextu, že to je moje víra. Když jsem odpověděla, že se jedná o problém vysledovaný, kdy mi trvalo několik let pochopit co to je a proč se mi to děje, tudíž jsem si to nemohla sama vsugerovat, protistrana dál trvala na tom že se jedná o poruchu smyšlenou. Která existuje, protože věřím, že ji mám. Tím mě tito lidé nejenom nepodporovali a nepomáhali mi najít řešení, ale navíc mě tím i ponižovali. Snižovali hodnotu a platnost mé empirické zkušenosti, snižovali závažnost mého utrpení. Stavěli se tím do role někoho, kdo lépe chápe moji situaci než já samotná, což je úplně špatně a vedlo to k posílení pocitů izolace a celkového nepochopení. A závažné to skutečně bylo, protože to ničilo moji perspektivu na budoucnost.

Jak můžu žít s mužem, kdy nejsem schopná normálně spát? Jak můžu mít široké sociální okruhy, když mi stačí projít skupinou lidí a pak je mi zle? Jak můžu jet na dovolenou, když nevydržím wifi a nespím pod jejím zářením? Jak můžu v tomto stavu vychovávat děti? Jak můžu s touto poruchou obstát zkoušky normálního života?
To jsou velice závažné otázky, na které bohužel s takovou poruchou existovala jenom jediná odpověď: Nemůžeš.
A tady už se dostáváme do opravu nebezpečné fáze. Když jsem si uvědomila, že to kriticky ohrožuje můj budoucí život, byla jsem o to více motivovaná najít lék a více jsem se soustředila na řešení této poruchy. Už jsem to nebrala jako nutné zlo, se kterým je potřebné se smířit, ale uvědomovala jsem si, že mám vážný zdravotní problém, který sice moje okolí absolutně nechápe, ale mě to ničí a jestli to nevyřeším, tak mě to časem zničí. Situace byla neudržitelná.

Mylná představa, že se jedná o drobnou obtěžující slabost, všeobecné zlehčování problému
Kromě nepochopení jsem se setkala také s výsměchem, šikanou a s ponižováním. Výroky na mou adresu, že jsem slabá, když si s tím neumím poradit. Že jsem méněcenná, když nemůžu dělat určité věci, nebo chodit na určitá místa, protože se mi z nich dělá špatně. To ještě více přispívalo k mé traumatizaci a k mému utrpení.
Zmiňuju tyto věci, abyste měli srovnání a viděli jste, že v tom nejste sami. Když primitivní lidé nevědí o čem je řeč, mohou se vám začít posmívat. Neberte si to osobně.
Vaše rány nejsou vidět. Kdybyste byli pokrytí boláky a krváceli byste od hlavy k patě, dělali by na vás „chudinko malá, ťu ťu…“ a sbírali by na vás plastová víčka. Ale vy trpíte neviditelným způsobem, který může vyvolávat úšklebky a zpochybňování. V tomto je vaše utrpení horší. Je velmi vážné, avšak není vidět, proto se může jevit jako váš vrtoch.
Vůbec si odsuzující názory neinternalizujte, protože jakýkoli niterný toxin může zesilovat váš stav a vy jste nyní na cestě k uzdravení.

Šílené na tom je to, že jsem v tom byla celé ty roky úplně sama a lidé, kteří mi v tomto psychicky pomáhali, byli moji čtenáři. Zjištění, že tato porucha skutečně existuje a že jí trpí i jiní lidé než já, bylo pro mne důležité. Byla to důležitá nápověda, která mi ukazovala, že to není smyšlené a že je to něco reálného, co opravdu obtěžuje část populace. Toto zjištění mi pomáhalo zbavit se pocitu osamělosti a uvědomovat si, že v tom nejsem sama. Zbavovala jsem se tak pocitu nevítané výjimečnosti. Sice to neřešilo můj problém, ale měla jsem si to s kým říct. Je to skutečná věc, akorát se o ní ve společnosti nemluví a neví se obecně, proč to existuje.

Mylná představa, že to nejde léčit
Možná jste už vyzkoušeli všelicos, ale nic vám nezabralo. Tak jste došli k závěru, že jste v prdeli a řešení neexistuje.
Mám pro vás dobrou zprávu: Je to léčitelná porucha. Hlavu vzhůru, v této sérii článků vám vysvětlím úplně všechno, co potřebujete vědět, abyste se z toho dostali, včetně souvislostí. Na konci vás určitě nebudu lanařit abyste si pro řešení koupili kurz za dvacet tisíc… dozvíte se zde úplně všechno zdarma a je jenom na vás, jak to aplikujete do svého života. Budete si moci vybrat z různých přístupů a naroubovat je na vaši osobní situaci.
Také vás chci požádat, abyste při čtení seriálu pokládali otázky. Potřebuji zpětnou vazbu, abych během jeho sepisování mohla lépe obsáhnout i témata a oblasti, které vás specificky zajímají.

Mylná představa, že si za to můžete sami
Tato porucha je následek vaší osobní historie a souvisí s vaším životním stylem, to ano. Dále tato porucha souvisí se způsobem, jak o sobě smýšlíte – souvisí, ale rozhodně není její příčinou.
Ale nemůžete za ni, protože se jedná o následek těžkých zranění, která jste v minulosti utrpěli a na která stále chronicky trpíte. Nejsme tady proto, abychom házeli vinu, ale když se mnou půjdete v seriálu dál, zjistíte, že za vaší poruchou stojí konkrétní události a konkrétní lidé. Vy jste udělali, co jste mohli: Přežili jste to. A pokračujete dál životem, ale s rozdrásanou duší. Jste vyčerpaní.
Jak už jsem psala, vaše rány nejsou vidět, ale jsou hluboké a právě tyto rány jsou důvod, proč máte popsané potíže. V žádném případě to není vaše vina a rozhodně to není projev vaší slabosti či neschopnosti. Jedná se o následek něčeho hrozného a extrémě natěžujícího, co jste přežili.

Tím bych ráda ukončila fázi vyvrácení častých omylů, doufám že jsem si vzpomněla na ty nejčastější. Pokud vás ještě něco napadá, připište to prosím do diskuze a zahrnu váš podnět v dalších pokračováních, nebo můžu udělat doplňující díl. Příště už se začnu zabývat procesem vaší léčby.

Pokračování příště

O autorce

Alue K. Loskotová je holistická léčitelka a spisovatelka. Zabývá se duchovním rozvojem, psychospiritualitou, mimosmyslovým vnímáním a poradenstvím. Pomáhá klientům v nalezení duchovní a energetické harmonie prostřednictvím terapií na duchovniterapie.cz a článků na aluska.org. – více