Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dokud jsem poslouchala HemiSync a průběžně u něj meditovala nebo spala, nebylo možné, abych upadla zpět do poruchy v plném rozsahu. Viděla jsem, že to funguje naprosto zázračně, spojila jsem si A a B dohromady, vzpomněla jsem si co mi ještě minule pomáhalo, takže jsem si znovu koupila bylinné tabletky na doplnění jinu, znovu jsem začala užívat včelí chléb, znovu jsem začala brát koloidní minerály a držela jsem se toho, co mi nejvíc pomáhalo. Cítila jsem příznivý vítr, tak jsem za ním šla.

Důležité je vědět to, že moje situace byla velice specifická, musela jsem vyvinout velkou sílu, abych překonala něco velmi akutního, co se navíc aktivně snažilo mě zastavit. Moje situace byla všelicos, ale rozhodně ne prostor k léčení. Říkám to proto, abyste i vy čtenáři věděli, že vaše situace nemusí být hned teď perfektní, abyste se z toho mohli dostat. Můžete se dát dohromady i uprostřed řevu a bitvy, pokud najdete tu vhodnou metodu, která sedne právě vám. I uprostřed boje vás taková metoda podrží a pomůže najít řešení. Určitě nečekejte, až nastane lepší doba na uzdravení (až budete mít víc času, energie, klidu…), protože je to myšlenková past: Lepší doba nikdy sama nepřijde, protože lepší doba čeká na vaše uzdravení. Stane se totiž jeho plodem, přirozeným následkem. Dokud jste rozhašení, následujete stejné vzorce a stejné vzorce přinesou stejné výsledky jako doposud. Proto se samo nic nezlepší a proto je celkové životní zlepšení reakcí na vaše nové zdravé vzorce, nikdy ne naopak.

Stal se ze mě zapálený student. Začala jsem si osvojovat nové léčitelské, diagnostické a hypnoterapeutické techniky. Můj mozek jel těžký přesčas, ale nepolevovala jsem. Čím lépe mi bylo, tím víc jsem tlačila na další pokrok, protože jsem viděla, že to dělám dobře. Viděla jsem, že na to mám a postupovala jsem šíleným tempem. Dopoledne jsem pracovala, zbytek dne jsem se až do noci učila a trénovala. Vstávala jsem schválně brzy ráno, ještě za tmy, abych stíhala provádět nejhlubší práci sama na sobě v klidu, bez rušení. Hutně jsem to prokládala každodenní modlitbou a psychologickými přednáškami, které jsem našla zdarma na youtube. Kousek po kousíčku jsem si skládala mozaiku svého příběhu a posouvala jsem se pořád víc a víc do svého centra, do zdroje své osobní síly.
Ačkoli jsem psychicky pracovala naplno, moje tělo bylo pořád a pořád klidnější, zdravější. Moje vitální síla začala růst, jak rostla síla mé vůle.

Po dalším asi půl roce přišel další zlomový moment. Začala jsem objevovat nové schopnosti, které jsem předtím neměla. Nebeský otec mi dal úplně všechno, o co jsem ho prosila. Stal se od té doby mým nejbližším spojencem, mou nadějí i mou sílou. Byl to patrně důsledek intenzivního tréninku, modliteb a celkového vnitřního obrození. Jakmile jsem dostala do rukou nové nástroje, už jsem se jich nepustila. Vsadila jsem do toho úplně všechno, svou budoucnost, své zdraví, svůj život.
A to byla další důležitá fáze mého uzdravení, protože to znamenalo, že najednou byly všechny zdroje uvnitř mě. Veškeré vedení, vědění, rozhodovací pravomoce, všechno to bylo uvnitř mě a nešlo to ode mě oddělit. Najednou se mi nedalo nic podsouvat, ani namluvit, ani mě nešlo do ničeho natlačit, nešlo ve mě vyvolat pocity viny a studu, nešlo mě zpochybnit, nešlo mě znejistit, protože jsem se hned obrátila sama do sebe a hned jsem věděla, co mám dělat. Přestala jsem se ptát, přestala jsem čekat na něčí radu nebo pomoc, přestala jsem na ně spoléhat.
Jakmile jsem to udělala, vstoupila jsem do úplně nové reality, která byla přátelská a funkční. Protože byla moje a platily v ní moje pravidla.

Jakmile jsem se naučila léčit, nebylo už ani nic metafyzického, čeho bych se bála, co by mě zbrzdilo, nebo čím by mě šlo postrašit, protože jsem to uměla diagnostikovat i vyřešit. Nebyla už žádná autorita nade mnou v této tématice, protože já jsem byla tou autoritou, která věci zjišťovala a řešila. Takže věci, které předtím záhadně nešly celé roky řešit, najednou měly poměrně snadné řešení a uměla jsem si to zařídit sama. Nepotřebovala jsem už k tomu nikoho, jen vedení Nebeského otce a sebe. To byl pro mě naprosto jiný svět. Vstoupila jsem tak do plného rozsahu své osobní kompetence a tímto se zastavila moje přecitlivělost.

Svoji přecitlivělost jsem totiž doladila právě léčitelstvím. Pouze youtubovou psychoterapií, TČM a HemiSyncem nešlo mou poruchu zcela uzdravit, protože jsem měla od extrémních zážitků mnohačetné poruchy na duchovním těle, kudy mi utíkala energie.
Mám za sebou velmi hrůzné zážitky. Je málo věcí, které se mi nestaly, pokud bychom se bavili o traumatizujících událostech. Nejsem ráda za takto těžký osud, ale uvědomuji si, že ze mě udělal osobnost kterou dnes jsem, dodalo mi to hloubku kterou bych jinak neměla a vybičovalo mě to k rozvoji schopností, které bych jinak neměla důvod rozvíjet. A to je také důležité, umět z krize vytěžit nějaký zisk v podobě růstu, nenechat se tím ušlapat. Podle mě je tohle význam zla, nutit člověka k rozvoji, aby nezakrněl a nebyl slaboduchý. Aby rostl, sílil, zrál, učil se a nabíral osobní moc. Protože kde není nedostatek nebo krize, tam není motivace něco měnit, učit se, nebo se posouvat. Určitě to nejde aplikovat plošně na všechny situace, ale v tomto kontextu mi to dává smysl. Dodává to naději a světlo pro budoucnost v temných dobách, kdy se musíme vyrovnat se ztrátou a bolestí.

Diagnostika a zacelení poruch na duchovním těle fungovaly jako kouzlo. Vždy jsem na sobě provedla terapii, následně jsem se vyspala a druhý den jsem byla o něco lepší. Některé terapie byly zlomové, kdy mi nárazově přestal chronický problém v podstatě hned a nebylo potřeba mi nic vysvětlovat, stačilo jen opravit danou energii. Krok za krokem jsem ze sebe uvolnila zasekaná traumata, emoční energie, vrátila jsem si duchovní tělo zpět do jednoty, zbavila jsem se rodových a přenesených zátěží, obnovila jsem si tok vitální energie v blokovaných místech a orgánech. Pohrabala jsem se i ve vlastním podvědomí, kde jsem rušila podprahové programy, sugesce a hypnózy. Hypnoterapeutické techniky byly pro mě zásadní, pouze psychologické přednášky totiž neměly možnost najít a prolomit tyto programy, které do mě nahučelo moje okolí. Na to se muselo jít prostě jinak. Po zrušení nejsilnějších sugescí jsem se ani nemusela vyspat, jen jsem zamrkala a podívala se na svět, jakoby byl úplně nový a jiný. Jako bych se probudila z kómatu a znova vnímala barvičky a krásu světa. V tu chvíli jsem se opravdu znovu narodila. Moje duše se obrodila. Byla jsem jiným člověkem, připraveným skočit do neznáma a plně se odevzdat novému životnímu směru. A to přesně jsem následně udělala. Prostě jsem si vzala raneček a udělala jsem „hop, svůj život odevzdávám do tvých rukou otče.“ Nevěděla jsem jak a kde přistanu. Ale tak moc jsem věřila síle která mě vedla a vzkřísila, že jsem byla konečně schopná to udělat.
Výsledkem bylo okamžité nalezení mé životní lásky, nalezení bezpečného harmonického domova, navrácení rodiny, návrat otce, návrat zdraví. Najednou jsem jakoby zázračně měla vše, čeho se mi předtím nedostávalo. Oporu, lásku, štěstí, přijetí, vlídnost, hlazení, budoucnost, naději, blaženost, pokoj, aspiraci, svobodu. Za pár týdnů jsem přistála v kompletně novém životě, v milující náruči a nemohla jsem tomu ani uvěřit. Neříkám, že to bylo snadné. Bylo to nesmírně těžké.

Proč to předtím nešlo? Co mě drželo? Chodila jsem totiž v začarovaném kolečku, které jsem neviděla, dokud jsem se nezačala skutečně efektivně léčit a měnit dynamiku svých vztahů a své základní psychické nastavení vůči sobě a vnějšímu světu. Co mě drželo, byla tato porucha, tato porucha mi zároveň bránila změnit dynamiku, protože snaha o změnu vedla k symptomům, problémům a dalšímu oslabení. Porucha, symptomy a oslabení pak vytvářely prostor pro útoky na mě, ty mi braly osobní moc i svobodu. Takto se to mlelo pořád dokolečka. Prostě jsem neměla jak utéct.
Důvod, proč do té doby moje snahy o změnu nefungovaly, byl, že jsem dělala fyzické a praktické změny, aniž bych změnila svůj vnitřní vzorec, od kterého to celé pramenilo. Například jsem se měla opravdu moc ráda, ale už jsem si to neuměla prosadit venku. Tedy vnitřní sebeláska tam sice byla, ale už jsem neměla sílu ani odhodlání ji používat jako svou zbraň a svůj štít, protože mě držela traumata a podvědomá přesvědčení, která jsem si však neuvědomovala, dokud se mi nepodařilo pohnout se svým podvědomím a posunout se směrem k uzdravení.
Zajímavé je, že jakmile uděláte pár kroků správným směrem, to co vám předtím nebylo jasné, se najednou vybalí samo a je to zřejmé. Proto je začátek úplně nejtěžší. Nefunguje říct si „Nebuď cíťa a jdi do toho“, protože se vám akorát udělá zle. A nefunguje „No tak si víc věř, měj se víc rád a ono to půjde“, když vlastně nevíte, jak to sakra máte udělat. Nebo si myslíte že to máte, ale neumíte s tím efektivně pracovat.

Jádro vašeho problému může být trochu jinde, než bylo moje. Moje zranění bylo zejména duchovní a psychické. Proto jsem si poradila i bez TČM. Někdo jiný může být sedřený z těžké práce a pro něj může být důležitější šetřící režim s budováním jinu a méně důležité pro něj mohou být otázky duchovního obrození, léčitelství, deaktivace psychických sugescí. Jiný člověk může mít hlavní jádro problému ve svém psychickém nastavení a jemu může nejvíc pomoci psychoterapie. Kterému aspektu budete dávat nejvíc pozornosti a nejvíc energie, záleží na vaší osobní situaci.

Dále se budu zabývat vaší novou psychickou a duchovní ideologií, abyste se mohli uzdravit. Ne všechno, co dál napíšu, nutně musí být vaše téma a váš problém. Budete si to muset přebrat podle vaší situace a vybrat si z toho to, co s vámi zarezonuje. Budu se snažit obsáhnout pokud možno všechny klíčové body, které by měly být společné pro všechny tři skupiny lidí: duchovně zraněné, těžce přepracované i traumatizované. I ty, kteří jsou mixem všeho.

pokračování příště

O autorce

Alue K. Loskotová je holistická léčitelka a spisovatelka. Zabývá se duchovním rozvojem, psychospiritualitou, mimosmyslovým vnímáním a poradenstvím. Pomáhá klientům v nalezení duchovní a energetické harmonie prostřednictvím terapií na duchovniterapie.cz a článků na aluska.org. – více