Aluška.org: Věděním ke svobodě

Během zimy občas vykoukne sluníčko a to se doma neudržím. Takže se už v únoru přehrabuju ve skleníku, raduju se z rukoly, salátu a přemýšlím co v něm letos spáchám. Také virgule jsem po dlouhé době opět vytáhla. Aby to nebylo pořád jen o monotónním šlapání ve zmrzlém lese. Rozhodla jsem se, že trošku prozkoumám okolí a u toho se procvičím.

Zatím jsem s virgulemi nezkoušela hledat nic jiného, než vodu. Na pokročilé hledání by se mi asi hodila tématická literatura (případně budu vděčná za doporučení, avšak už teď mám vedle postele stoh učebnic a nevím po které mám sáhnout dřív). Navíc se domnívám, že s hledáním vody člověk prostě nemůže šlápnout vedle. Buď něco najde, nebo nenajde nic. Pořád mám totiž na mysli příběh Psychotronika očima bible, o kterém tu byla řeč nedávno.
V kostce: Pán si tak dlouho hrál se zkoumáním podzemních prostor, až našel nějakou nebezpečnou, odkud si natahal duchy a pak z toho byl dost špatný. Tohle je zrovna zkušenost, o kterou se ráda nechám ochudit, takže na hrady a jiné rozvaleniny by mě s virgulí nikdo nedostal. Nechci tomu zbytečně chodit naproti a pokoušet obludnosti v podzemí. Stejně bych z toho nic neměla, maximálně nějaký strašidelný zážitek. Zato na poli a v lese, pramen, to si klidně pohraju a to mě baví.

Co se virgulí týče, tak to mám pro zábavu. Kdybychom se bavili vážně o nějakém hledání proudů v krajině, tak jsem trénovaná na léčivé proudy a na krystaly nebo kameny. Nepotřebuju na to nic. Jenom rejdím dlaněmi nad zemí a prostě hledám, nebo se dotýkám. Nemusím se na to rozcvičovat, tohle mi jde hned.
S vodou je to ale horší. Zatím nevím o tom, že bych uměla bez virgule rukama najít vodu, tak jako umím najít léčivé místo. Než mi virgule začnou něco ukazovat a než to dohromady začne dávat smysl, uplyne třeba hodina. Když něco najdu, nejuchám. Zkusím se tam vrátit ještě 4x a zajuchám až tehdy, pokud se mi elka zkříží pokaždé. Pokud ne, řeknu si že jsem se spletla a jdu prostě dál.
Zajímavá je i vlaštovka. Sice mi ukazuje směr, ale konkrétní bod pro značku se s ní určuje hrozně blbě. Takže tu spíš nosím v kapse a doufám, že pro ni jednou najdu využití. Občas si s ní zkusím zkontrolovat proud, směr a jinak je mi zatím na nic. S elky se mi dělá líp

Nemám ohledně hledání vody žádné profesionální ambice. Představa, že někomu řeknu nepřesně pramen, nebo ten pramen třeba mezi mým měřením a ostrým vrtáním studny uhne jinam, řeknou mi že za to můžu já a že jim to mám zaplatit, je reálná a jsou proutkaři, kterým se to prý stalo. Mám z toho respekt… spoustu věcí dělám jenom tak pro zábavu, nebo protože je prostě chci umět, i když vím, že je jinak nepoužiju na nic, maximálně pro svou radost. A hledání vody je přesně ono. Je to tradiční, je to zábavné, odpočinu si u toho a přitom zároveň trénuju ESP zábavnou formou.

Tak třeba nevyvrtaný pramen, který už roky přede mnou stanovil zkušený proutkař, jsem měřila o metr a půl vedle. Vracela jsem se tam pořád dokola a pořád jsem měřila to samé. Dokonce jsem značila cestičku, takže se mi podařilo najít celý proud, či přítok. Jak vlastně proutkař určí, kde přesně je nejlepší vrtnout, když najde takový podzemní vodní proud, to je otázka. Ještě jsem se to nedočetla. Mně stačí vyrýt patou značku do bláta a pak si jdu hrát o kousek dál. Kdybysme tam vrtali, vsadím přesto na svoje nové značky. Určitě bych nekopala podle starých.

V lese mě to táhlo u jednoho bodu pořád dokolečka k jednomu stromu. Když jsem k němu dokroužila, uvědomila jsem si, že mi brní celé tělo a hučí mi v hlavě. Bylo to moc příjemné a o půl metru dál už nic nebylo. Tehdy mi došlo, že jsem nenašla vodu, protože voda nebrní a nehučí.
Několikrát jsem se tam s virgulemi vracela a zjistila jsem, že se mi virgule táhnou za léčivými proudy jak pes když chytí stopu. Zato aby mi už zdálky ukazovaly, kam mám jít za pramenem, to už je horší. Respektive ano, pokud jsem na prostranství, kde léčivé proudy nejsou, všímám si, že mě virgule stáčením vede klidně 200 metrů k prameni… pokud jsem tedy už náležitě po hodině rozcvičená a soustředím se. Rozjezdy bývají pomalé a nudné.

Ale jakmile jsem na místě léčivých proudů, tyto proudy přehluší vodu a virgule mě táhnout na léčivé místo. A neudělám s tím nic. Pouze poznám, že to, co jsem právě našla, určitě není voda.
Myslím na vodu, představuju si ji, snažím se ji slyšet, ale virgule přesto dává přednost léčivému proudu.

Chápu, že virgule ve skutečnosti neukazuje vůbec nic. Je to jenom pomůcka, která zdůrazňuje ozvy, které vnímá moje tělo a můj nervový systém. To znamená, že to není virgulí, ona žádnou svou mysl nemá a nic si nevybírá, je to mnou. Je tedy jedno, co má člověk přesně v ruce. To hlavní je člověk, ne pomůcka… Prostě reaguju hlavně na proudy. Moje tělo je asi upřednostňuje, možná jsou pro něj zajímavější, přínosnější. Rozhodně mi dělají dobře když je najdu. Z vody takový požitek nemám.

Jako hledač pramenů pro budovatele studny bych byla asi dobrý dáreček. Ale jako hledač léčivých energetických míst v krajině bych se uplatnila výborně. To bych mohla začít dělat klidně hned.
Pobavila mě myšlenka, jak si mě třeba jednou za 10 let někdo najme, abych mu vyslídila léčivé proudy, aby si tam mohl udělat meditační flíček. A já mu budu dvě tři hodiny chodit po parcele, řeknu mu že tam žádné nemá, ale tam někde v rožku je asi voda… shrábnu litr a pojedu domů… 😀 Ten by byl ze mě moc nadšenej.

Ale ne, nechci se rouhat. Fakt jsem moc ráda, že to umím. Začala jsem se na to místo vracet a vždycky mě to tam pěkně nabudilo. Asi si tam udělám ten meditační flíček. O kousek dál jsem na okraji lesa našla další proud, mnohem silnější a větší. Zatímco ten první hned u domu je široký asi metr, ten druhý je v pásmu asi 25 metrů a neuvěřitelně silný.

Můj první pokusný králíček na místě nic necítil, tak jsem si tam později dotáhla citlivější kamarádku. Ta hned vnímala magnetismus a hustší vzduch. Po chvilce cítila i brnění, tlačení v hlavě a celá pookřála. Je fakt příjemné mít kamarády, kteří mají podobné vlastnosti, protože když takového kamaráda člověk nemá, je s tím takový jakýsi opuštěný. Ráda používám lidi kolem sebe jako kontrolory toho co najdu, nebo vykoumám, ale bohužel pokusný králík nemůže být úplně kdokoliv.

Zkusím najít další proudy. Myslím, že jsem na mimořádně silném místě. V minulosti už jsem byla na místech, kde lidé tvrdili jak něco je a já jsem tam necítila nic. Asi si to jenom hodně přáli. Zato tam ale byla voda, takže se mi tam dobře hledalo. Teď najdu sice vodu s odřenýma ušima, ale můžu slídit po léčivých proudech. A bez virgulí.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2025

O autorce

Alue K. Loskotová je holistická léčitelka a spisovatelka. Zabývá se duchovním rozvojem, psychospiritualitou, mimosmyslovým vnímáním a poradenstvím. Pomáhá klientům v nalezení duchovní a energetické harmonie prostřednictvím terapií na duchovniterapie.cz a článků na aluska.org. – více