Aluška.org: Věděním ke svobodě

Je normální vídat občas duchy, nebo se setkat s neobvyklými jevy přípomínající strašení v domě? Má smysl se kvůli takovým incidentům znepokojovat? Dá se duchům vyhnout, nebo je ze svého bydlení úplně vyhnat? To vše je tématem dnešního článku, který vychází z mailové poradny webu aluska.org

Dopis:
Dobrý den, paní Aluško, jsem studentka a zdravotnický záchranář. Celý život jsem žila v racionálním smyslu života. Nyní pracuji rok a kousek na ARO ve velké nemocnici. Ať jsem chtěla či ne, dostala jsem se k problematice spiritualismu. Mojí reakcí bylo zděšení, strach, že všude kolem mě jsou duchové a všechny zvláštní zvuky (doposud v klidu vysvětlené jakkoliv) si sice vysvětlím racionálně, ale v koutku mozku mi utkví myšlenka na případné nadpřirozeno. Potýkala jsem se i s nově vzniklými úzkostmi, strachem spát ve svém pokoji sama a ztrátou bezpečí v doposud milovaných pokojích a domově (nutno podotknout, že to jsem si vytvořila sama ve své hlavě, z důvodu strachu z neznámého). Jsem mladá a přesto přijímám tuto razantní změnu pohledu na svět velmi pomalu.

Píši Vám, protože Vaše články na mě působí věrohodně. V současné době plánujeme s přítelem přestěhování se do velkého bytu. Byt je v obrovském baráku a dříve to byla továrna, jejíž majitelé byli v minulosti deportováni do vyhlazovacího tábora.
Kamarád říkal, že před 15ti lety, když v tom domě přespával, se jednu noc probudil z důvodu mrazení na zátylku. Spatřil dvě postavy, které při jeho obraném vytasení nože vylétly oknem. Také ve skladu běžně slýchal kroky, když tam po večerech pracoval. Před osmi lety ale prý údajně tyto incidenty ustaly.

Svůj postoj ke spiritualismu (pokud používám správný termín) jsem Vám popsala. Mám z toho respekt a strach. Mám důvod se obávat, že by se nám něco začalo v tom bytě dít? Plánujeme kompletní rekonstrukci i s úplnou změnou dispozice bytu (to jsem slyšela, že pomáhá). Měla bych preventivně oslovit nějakého odborníka, na „vyčištění“ bytu?

Pak bych se ráda zeptala, dalo by se počítat za projev něčeho nadpřirozeného když slyšíte ránu, jako kdyby něco spadlo o patro výše. Máme kocoura, většinou je to jeho skok, tentokrát byl se mnou v obýváku. Byl den. Moje mamka říkala, že to samé slyšela předešlou noc (ale vysvětlila si to mým pohybem). A prý snad za den občas takovou ránu slyší i dvakrát, někdy zas dlouho nic.

Naše zvířata (fena a kocour) jsou klidná, nikdy se nestalo, že by vrčeli či syčeli. Ve svém pokoji, kde jsem se po podivném pohybu tašky (dá se ale vysvětlit pohybem plastu-zkroucení po nějaké době, spadnutí přísavky ze skla) dosti dlouho bála, kocour zde ale pravidelně spí a hledá tam útočiště. Rodiče, kteří jsou v domě stále, nic nezaznamenali, spí klidně atd. I já (byť v domě už moc nepobývám) si po aklimatizaci na nové prostředí vždy z domova udělám pocitově útočiště, cítím se v bezpečí. Zkrátka dle Vašich článků nic nenasvědčuje, že u nás doma straší. Tvořím si to tedy v hlavě? Nebo je to jen slabý odvar něčeho nadpřirozeného?

Děkuji za odpověď a omlouvám se, zda jsem snad vytvořila dlouhý mail.
S pozdravem K.

Odpověď:
Dobrý den,
Možná by bylo pro vás lepší – nejsem si jistá jestli vás ta tématika prostě jenom šokuje, nebo vyloženě zajímá, tak ji studujete – zabývat se i jinými tématy, než duchy. Spirituálno není jenom o přízracích, nabízí i spoustu velice konstruktivních a krásných témat. Jako je nauka o energiích, o auře, různé návody jak tu energii vidět, jak ji šlechtit. Nebo tématika andělů, jak s nimi komunikovat, jak s nimi mluvit, jak sledovat znamení… nebo bytosti přírody. Nebo léčivá moc zvířat. Léčba hudbou, herbální medicína… ta tématika není jenom strašidelná, je v mnohém i krásná. Záleží ale na člověku, na co se nejvíc zaměří, čemu věnuje pozornost.
Když věnujete nadbytečnou pozornost strašidelným jevům, tak se potom bojíte, nastavujete si na to mysl. Když si budete číst o energiích, o přírodě a o krystalech, bát se nebudete, naopak vám z toho nově objeveného světa bude krásně.

K duchům bych chtěla na začátek zdůraznit jeden důležitý fakt, že duchové se pohybují neustále všude. Žijí v dimenzích, které nejsou vedle naší, ale procházejí skrz naši. Vy obvykle nevidíte je, oni nevidí vás… Občas se tyto světy prolnou, to jsou pak všelijaké zajímavé zážitky, třeba s duchy, s bytostmi, vidění do jiných dimenzí, jasnozřivé vize, posuny v čase atd. Ve snech také přecházíte do jiných dimenzí a astrálně cestujete v podobě ducha, je to přirozené a normální. Není důvod se toho bát.

Neexistuje prostor, kde by nikdy žádný duch nebyl a občas se s nimi setká skoro každý. I lidé, kteří na nic nevěří a jsou velcí materialisté, mají vzpomínky na nadpřirozené zážitky, jenom se s tím na potkání netasí. Nesvěřují se, protože se bojí, že si o nich ostatní budou vykládat, že jsou blázni. To vím velmi dobře, protože mně se takoví lidé svěřit nebojí 🙂 Dokonce jsou i mezi těmi, co vám budou vykládat, ať svůj zážitek nikde neříkáte, abyste nebyla za blázna… přitom to oni sami zažili také a přesně toho samého se bojí, tak to drží pod pokličkou.

Jsou samozřejmě místa a baráky, kde je duchů míň nebo víc, hodně taky záleží na energii daného místa, jací lidé tam žili dřív a jací tam žijí teď, změnou rezonance místa, se často mění i duchové, kteří se tam pohybují.
Já jsem vystřídala různé baráky. Třeba starý rodinný, tam strašilo pořád a HODNĚ. Byli jsme na to zvyklí a po letech jsme na to už ani nereagovali, žili jsme s nimi spíš v symbioze, zvrhlo se to jenom jednou. Ve druhém baráku nikdy nic, ale tam jsem možná jen nebyla tak dlouho. Také jsem žila v novostavbě, předtím tam byl jen jeden nájemce, jinak byla budova nová. A strašilo tam pravidelně. Pokud se nedělaly ochranné rituály, několikrát za týden tam cosi v noci dupalo na schodech.
V dalším domě strašilo naprosto brutálně, až za úroveň snesitelnosti. Po pár letech už byla situace tak hrozná, že jsem na to musela sehnat zařízení. Tím naštěstí problém skončil. Ale mám z toho místa nejhorší zážitky s domácím strašením.
Jak je to ale možné, když to byl nově dokončený dům a předtím se tam nikdy nebydlelo? Inu stavěli to lidé, kteří na sobě měli šílené energie, takže mi to tam možná nanosili. Možná občas něco slezlo z návštěvy. Také jsem měla podezření, že tam snad musí být nějaká cesta, portál pro duchy nebo křižovatka.
A to jsem přitom vykuřovala skoro pořád, s duchy si nepovídám a do života si je nezvu.
Kam s tím mířím… vy vlastně nikdy nevíte, do čeho jdete. Můžete mít starý barák kde bude klid a můžete mít novostavbu, kde vám budou duchové skákat po hlavě. Nejjistější je za 1. zeptat se rezidentů, to jste udělala, to je dobře, za 2. zkusit tam absolvovat pár nocí a zjistit, jak se tam cítíte, jestli se bojíte, nebo jestli vás tam něco bude otravovat.
Duchové se dají vykouřit (tady je návod a tady jsou na to propriety). Problém akorát je, že můžou mít důvod se na to místo vracet, pokud jsou tam připoutaní.

Pokud to byla pouze továrna, je dost dobrá šance, že tam žádný duch kotvu na samovolné vracení se mít nebude. Většinou je to tahá na místo kde žili nejdelší dobu svého života. Na místo, které mají podvědomě zakodované jako svůj domov, jako svoje sídlo, jako nějaký základní výchozí bod na tomto světě. A to většinou pracoviště nebývá, takže by tam teoreticky měl být klid. A jestli poslední setkání s duchem proběhlo před tolika lety, tak to by tam dokonce mohl být úplný klid.

Rekonstrukce je velmi dobrý nápad, to skutečně pomáhá. Často pomáhá i jenom vyhodit veškerý starý nábytek (když se třeba někdo stěhuje do domu kde mu předtím umřela bábi) a dát všechno svoje, nebo nové, a všude vymalovat. I pouhým novým nátěrem se staré záznamy přemazávají, nebo výrazně zeslabují.

Jestli má smysl tam zvát nějakého ,,odvaděče“? Kdo si zahrává s duchy, ten je většinou nosí i na sobě a navíc je toto odvětví plné šarlatánů. Pokud někoho zvát chcete, určitě dejte přednost někomu ověřenému, ideálně na doporučení, neriskovala bych ale neznámé lidi bez referencí.

Kdyby tam něco nakonec občas chodilo, vykouřit to a nepovídat si s tím. Když se tomu budete věnovat, dáváte tomu energii a tím to k sobě zase lákáte a zvete. Čím víc si člověk povídá s duchy, tím je pro ně viditelnější a tím víc za ním pak chodí a obtěžují ho.
Nejlepší je se smířit s faktem, že duchové zkrátka jsou, člověk občas někoho potká a nesmí si z toho dělat zbytečně velkou hlavu. Vzít to jako normální součást života.

s pozdravem
Alue

© aluska.org 2023