Aluška.org: Věděním ke svobodě

Vědci mají teorie o původu tohoto planetárního objektu, všechny však zůstávají pouhými spekulacemi. Někteří badatelé se současnými hypotézami nesouhlasí a navrhli zajímavou teorii. Tvrdí, že Měsíc je umělou družicí, záměrně umístěnou na oběžnou dráhu vyspělými mimozemšťany.

„Měsíc je větší, než by měl být, zřejmě starší, než by měl být, a mnohem lehčí, než by měl být. Zaujímá nepravděpodobnou oběžnou dráhu a je natolik výjimečný, že všechna existující vysvětlení jeho přítomnosti jsou zatížena obtížemi a žádné z nich nelze považovat ani vzdáleně za neprůstřelné.“ – Alan Butler, Kdo postavil Měsíc?

Historické pověsti o Měsíci
I když se představa, že Měsíc je syntetické nebeské těleso, může zdát nepředstavitelná, diskutuje se o ní již tisíce let. Naši dávní předkové, kteří spolu neměli žádný kontakt, si všichni vyprávěli téměř totožné příběhy o „době před Měsícem“.

Řečtí filozofové Aristoteles a Plútarchos se zmiňovali o době, kdy neexistoval.
V Africe zuluské legendy vyprávějí, že planetka byla podobná vejci s odstraněným jhem. Některé indiánské kmeny věřily, že jejich večerní reflektor sem přinesly vyspělé mimozemské bytosti.
Domorodí Kolumbijci ve svých spisech vyprávěli o předlunární civilizaci.
Všechny tyto různorodé skupiny popisují strašlivé kataklyzma při příchodu Měsíce. Rozsáhlá úmrtí prý zredukovala různorodou populaci. Je možné, že starověké báje mohou být znalostmi o dávno zapomenutých událostech?

Zvoní jako zvon a vydává divné zvuky
Apollo 10 se v roce 1969 vydalo na temnou stranu Měsíce. Během rádiových přepisů prý astronauti vyprávěli, že slyšeli „děsivou vesmírnou hudbu“. Zřetelně byly slyšet bizarní elektromagnetické tóny podobné frekvencím zaznamenaným uvnitř Saturnových prstenců.
Děsivý nadpozemský orchestr obklopil uši všech cestujících. Zástupci NASA akustické podivnosti rychle odmítli a obvinili z nich rádiové vlny, které rušily magnetické pole Měsíce. Jejich argument však není použitelný, protože družice magnetickým polem nedisponuje.

Apollo 12 neslavně přistálo na Měsíci a jeho intenzivní síla vyvolala umělé zemětřesení. Seismická zařízení zaznamenala dopad v okruhu čtyřiceti kilometrů. Překvapivé bylo, že objekt zvonil jako zvon po dobu více než třiceti pěti minut. Tento jev velmi zaujal představitele kosmonautiky. Při následující misi se výkonní pracovníci rozhodli vyslat těžší raketu a zdokumentovat výsledky.

Apollo 13 bylo vysláno a jeho modul dosedl na Měsíc s ekvivalentní razancí jedenácti tun TNT. Po tři hodiny se z planetky ozývaly zvuky podobné mohutnému gongu. Takovou akustiku by pevná hmota fyzikálně nedokázala vytvořit.

Anomální hloubka kráteru a nepřirozené metalurgické složení
Neustále se otáčející souputník Země je poset miliony kráterů o různých průměrech. Velikost a síla dopadu určují, jak velký nebo malý bude vryp. Při tak různorodém rozsahu šířek kráterů by se dala očekávat i jejich různá hloubka. Matoucí je, že všechny prohlubně mají mělké rozměry, jako by vnitřek měsíce chránila ochranná kovová bariéra.

Dalším mrazivým faktorem je jeho chemické složení. Kosmonauti se pokusili navrtat několik kráterů, ale sotva pronikli povrchem. Po několika neúspěšných pokusech o vrtání provedli metalurgové rozsáhlé testy materiálů. Analýza vedla k překvapivému závěru: nejedná se o přirozeně se vyskytující prvky. Éterickou kouli tvoří mosaz, titan a slída – sloučeniny často využívané v architektonickém designu.

Struktury na povrchu
Dne 23. listopadu 1966 pořídila orbitální sonda s lidskou posádkou fotografie měsíčního povrchu. Šokující je, že na snímku bylo zachyceno šest obrovských megalitických staveb. Jednalo se o převratný objev, který se dostal na titulní strany novin včetně LA Times a Washington Post.

Monolity se vyznačují neuvěřitelnou geometrickou přesností a nepřirozenými pravými úhly. Vědci odhadují, že věže by mohly být vyšší než mrakodrapy, které se nacházejí na Zemi. Ruský vesmírný inženýr Alexandr Abramov studoval tyto matoucí snímky a všiml si, že uspořádání věží přesně odpovídá Velkým pyramidám v Gíze.

NASA prohlásila, že architektonické anomálie jsou optickým klamem, a veřejně odmítla další zkoumání. Nicméně o několik let později získalo Apollo 17 další záběry těchto zvláštních monumentů. Situace se změnila v roce 1994 poté, co Jose Escamilla koloroval několik černobílých fotografií získaných z nového raketoplánu. Díky této úpravě se staly patrnými dříve nerozluštitelné detaily. Díky jeho drobné úpravě se stalo zřetelně viditelných několik kolosálních útvarů.

Hmotnost Měsíce
Ačkoli má Měsíc čtvrtinu průměru Země, má pouze 1,2% její hmotnosti. Čtyři měsíce by teoreticky měly odpovídat jednomu zemskému. Ve skutečnosti by bylo zapotřebí více než osmdesát jedna měsíců, aby vytvořily celkovou hmotnost našeho světa. Dva ruští vědci, Michail Vasin a Alexandr Ščerbakov, shledali tuto skutečnost více než znepokojivou.

V roce 1970 riskovali celou svou kariéru, když ve významném časopise publikovali článek s názvem Je Měsíc výtvorem mimozemské inteligence? Po letech zkoumání došli oba muži k závěru, že Měsíc byl na oběžnou dráhu umístěn před dávnými věky rozumnými bytostmi, které v současnosti společnost nezná. Ve svých článcích uvádějí: „Pokud se vyšší život na Zemi vyvinul jen proto, že Měsíc je přesně takový, jaký je, a tam, kde je, stává se iracionálním lpět na myšlence, že jde o přirozený objekt.“

Matematické složky
Zkoumání geometrických a matematických aspektů Měsíce, Slunce a Země přináší neuvěřitelně překvapivá odhalení. Následně jsou čísla tak děsivě přesná, že člověk začne uvažovat: Mohlo by k tomu dojít záměrně, jsou ta čísla prostě vymyšlená, nebo jde o pouhé náhody?

Například Slunce je 400krát větší než průměr Měsíce a 400krát vzdálenější od Země. Z tohoto důvodu se oba objekty jeví jako naprosto stejně velké. Bez této fenomenální anomálie by byla zatmění Měsíce a Slunce nedosažitelná. Naše planeta se při oběhu kolem Slunce otočí 366krát, zatímco Slunce je 366 % polárního obvodu Měsíce. Za 10 000 dní oběhne Měsíc kolem Země 366krát. Obvod Měsíce činí 1 092 km a přes Slunce vede 109,2 průměru Země. Když je planeta nejdále od Slunce, dělí náš svět od vodíkové hvězdy 109,2 slunečních průměrů. Polární obvod Měsíce je 27,3 % velikosti polárního obvodu Země. Každých 27,3 dne oběhne Měsíc kolem Země a každých 27,3 dne urazí na rovníku 1 092 km.

Podezřelé chování astronautů
Přistání na Měsíci bylo údajně jedním z nejtriumfálnějších úspěchů lidstva. Pokud by se takový výkon uskutečnil, člověk by si představoval slavnostní návrat domů. Když se však astronauti vrátili na Zemi, jejich chování bylo neuvěřitelně pochmurné. Během rozhovoru se skupina zdála být nepříjemně napjatá. Každý z mužů byl podivně váhavý a viditelně nesvůj.

Někteří se domnívají, že je to proto, že se jim právě drasticky převrátil celý pohled na svět. Během první mise Apolla jsou dvě minuty, kdy kamera a rádiový přenos zcela zmizí. Neil Armstrong přepnul na lékařský kanál a vykřikl: „Jsou tady… zaparkovali na straně kráteru. Sledují nás.“

překlad © www.aluska.org 2023 / ze Zdroje