Milion důvodů, proč miluji svého kocoura

27.12.2014 v Poselství 25

1. Nepotřebuje mě k tomu, aby přežil. A přesto se mnou zůstává, ze své vlastní vůle. Dokonce si mě sám vybral.To mi připadá úžasné.

2. Snaží se mi zavděčit a snaží se mě poslouchat, i když vlastně nemusí.

Když se kocourek stěhoval, 4 týdny nemohl jít ven. Když konečně mohl, několik dnů nosíval myši, jednu přinesl dokonce živou, zabil a sežral ji přímo přede mnou, aby mi ukázal, jak je dobrý. Ty ostatní – mrtvé – byly pro mě jako dary.

Když něco nechce sežrat, slušně mu vysvětlím, že až to sní, dostane to nové, další, nebo přisypáno. Párkrát se ošívá, jde vidět že bojuje sám se sebou, ale potom to opravdu dojí a pak nadšeně hlásí: ,,Sežral jsem to, tak teď ty splň svůj slib!“

Když mu něco nově zakážu, trvá mu asi tři dny, než to pochopí a pak se to snaží dodržovat, ale musí se pořád chválit, jak je hodný…

3. Naslouchá mi.

Někdy máme spolu zajímavé rozhovory, kdy já na něj mluvím a on na mě upírá svoje veliké oči, široce je otevírá, nastraží uši a naklání hlavu na stranu… Nemůže mi sice odpovědět, ale jeho soustředěný pohled ukazuje, jak se snaží mi porozumět. Málokterý člověk mi takto naslouchá, když na něho mluvím.

4. Vyžaduje minimální péči.

Kočka je úžasná v tom, že potřebuje jen občas vyčistit záchod, na noc pustit ven, v misce vodu, nějaké jídlo a hodně lásky… Vyrůstala jsem se psy a ti – krom psychické závislosti – vyžadovali pravidelné venčení, i když měli k dispozici velkou zahradu. Nikdy mě to nebavilo, chodit ven, tam neustále hlídat psa, být ve střehu a krotit ho, když zavětří sexy fenu, nebo se rozhodne vykadit někomu přímo na květinový záhon. S kočkou toto neřeším. Prostě otevřu dveře a vyvenčí se sama, nebo použije vlastní záchod.


5. Máme zvláštní, skoro by se dalo říci že až magické pouto a vlastní způsoby komunikace.

Není divu, že se vždycky kočky spojovaly s čarodějnicemi a se ženami obecně, že ženy a kočky mezi sebou udržují tajemné vztahy, kterým málokdo porozumí… Je to tak.

Když jsem s kocourem obhlížela nové teritorium, šli jsme ven spolu. Nechtěla jsem, aby šel do neznámého prostředí sám a někde zapadl, takže jsem se rozhodla mu udělat doprovod.. Nepotřebovala jsem obojek ani vodítko, přesto jsme prošli za několik dnů po sobě celý les a okolí bezpečně spolu. Když se mi ztratil z blízkosti, stačilo jen zavolat a zase byl u mne. Nechal se pohladit a pak šel zkoumat dál. Chápal, že mám o něj starost a nemůže se jentak sám zdejchnout. A respektoval to, i když nemusel.

Když mi chce něco říct nebo ukázat, mňoukne speciálním tónem a naklopí uši. Já řeknu ,,ukaž, zavěď mě“ a on to udělá. Podle pohybů nebo toho co vidím je mi pak jasné, co potřebuje. Líbí se mi, jak kocour přemýšlí nad tím, jak mi dát co nejlépe něco najevo, tak abych to pochopila.

6. A tím se dostávám k dalšímu bodu, že se domluvíme beze slov.

Lidé mají komplikovaný jazyk, někteří z nás jich ovládají dokonce hned několik a přesto se mezi sebou nedomluvíme… My dva sice mluvíme každý jinak, ale rozumíme si. Stačí jen chtít.

7. Můžu mu svěřit svou důvěru, nemusím ho hlídat a můžu ho nechat samotného, aniž bych měla strach, že něco vážného provede. Protože vím, že neprovede. Je to celkem vzorňák.

8. I když občas zazlobí, necítím vztek.

Když je to však potřeba, trochu vztek předstírám, aby si kocour uvědomil, že právě udělal něco, co se dělat nemá. Neskáče na kuchyňskou linku, ale jednou za dva měsíce to zkusí a čeká co já na to, jestli jsem si to s tím zákazem nerozmyslela… Předstírám na oko že se zlobím a hlasitě dupnu, ale ve skutečnosti chápu, že jen zkoumá své vlastní hranice, takže mě to vůbec neštve.

9. Je to můj věrný společník a vítač.

Pořád je u mne a když přijdu domů, většinou mě vítá u dveří. Když se výjimečně stane, že mě nepřivítá, jsem z toho úplně nešťastná a jdu ho rovnou hledat a zjistit, co je blbě 😀

10. Používám ho jako energetickou pomůcku pro úpravu energie v domácnosti.

Schválně si pokládám kočku na různá místa, kde chci udržovat jen dobrou energii, nebo vyčistit špatnou, pokud mi ji někdo zvenku do domu přinesl.

11. Vidí a cítí energie líp než já. Pozná destruktivního, nebo špatného člověka před vchodovými dveřmi ještě dřív, než vůbec stihne zmáčknout zvonek. Když se kocour chová divně, s návštěvou se nechce bavit, nebo si dokonce vezme do hlavy, že teď hned odchází, protože se na ty energie nebude dívat, vím kdo stojí přede mnou, aniž bych se musela složitě pídit.

Někdy dá kocour najevo pouze antipatie, zajímavé je, že poznám, kdy je mu někdo pouze nesympatický a kdy jde o problém.

12. Přemýšlí a zkoumá.

Kocour je velice zvědavý a všechno chce vědět. Už několik měsíců mu například vrtá hlavou, co lidé dělají na záchodě. Když se nezavřou dveře, tak hned jak slyší člověka na WC, jde se podívat, nebo číhá u dveří.

Myslím si, že to je známka toho, že se upřímně zajímá o lidi a chce vědět, jak lidi dělají některé věci a proč je dělají. Slyšela jsem, že některé kočky se samy naučí chodit na lidský záchod odpozorováním. Kdyby mu to někdo ukázal, určitě by se to také sám naučil, předpoklad má. Ale zrovna tohle já nepotřebuji :F

13. Kromě energií vidí i duchy a skřítky.

Beru ho jako svého průvodce. Důvod, proč spousta lidí nemá ráda kočky a říkají, že to jsou akorát vypočítavé potvory co jdou za jídlem a ve skutečnosti člověka ani nemají rády, je jen projev toho, že ne každý je schopen takovému tvoru porozumět. Být hoden jeho lásky, přízně a umět jeho schopnosti využívat jako dary, porozumět jim a nebát se jich.

A tak občas kocourek kouká a chodí za něčím ,,neviditelným“ a já mám radost, že s ním taky komunikují 🙂

14. Snaží se nedělat problémy a když se mu stane nehoda, hned se přizná a nezastírá.

To je vlastnost, kterou má málokterý člověk a od kočky bych ji tedy nečekala. Několikrát se mi například stalo, že kocourovi nesedlo nějaké jídlo, nebo se výjimečně něčeho přejedl a pak zvracel. (zvracení se občas stane i mě, nedělám z toho katastrofu) Zajímavé je, co udělá, když už zvrací.

Zaprvé vyskočí ven z pelíšku a z kožešiny a snaží se to stihnout vrhnout na nějakou rovnou hladkou plochu, aby se to dalo snadno uklidit. Vyhýbá se i kobercům, pokud to stihne…. Zkrátka je mu zle a u toho ještě myslí na to, pokud možno nepoblít špatně čistitelný povrch 😀 Nebyl náhodou v minulém životě hospodyňka?? 😀

A pak, když bohužel žádný lidský tvor není dostupný a to dílo neviděl, běží hned kocour za člověkem a jasně dává najevo, že něco potřebuje, že je problém a zavede člověka k tomu dílu zkázy. Což je velmi praktické, když máte dům na patro, že to nepoznáte po smradu, ale kočka to hned zahlásí a nečeká, neschovává se a nepředstírá ,,já nic já muzikant“. Prostě to hned přizná.

15. Má svědomí a občas se i zastydí

A když už se takhle stane nějaká nehoda a kocour si uvědomuje, že to bylo špatně, tak přestože se sám přiznal k dílu zkázy, projevuje známky frustrace, obavu a výčitky, že něco udělal špatně.

Kocoura nikdy nikdo nebil, ani nikdy není fyzicky trestaný. Jediný způsob trestu, který bývá je, že když hodně zlobí, tak ho chytím a vystrčím ven, ať si jde zlobit venku. Jinak se s ním nezachází nikdy špatně, ani hrubě. Ani se na něj nekřičí… Přesto je sklíčený, když se mu něco nepovede, jakoby už se sám trestá s předstihem.

A mně to přijde úžasné, že má kocour schopnost sebereflexe a zpytuje své svědomí, protože to nějaké ,,blbé zvíře“ jen tak neumí a neumí to ani mnozí lidé. Takže je inteligentnější, empatičtější a emočně zralejší, než mnozí mého druhu… A je to přitom pořád kočka 😀

Jistě, občas se něco stane a kocour neví že to je špatně a pak strašně překvapeně kouká. To je podle toho, co umí rozlišit. Třeba blátivé ťapičky na podlaze jsou podle něho úplně v pořádku 😀

….. A když takhle kocour cítí vinu, musí se ujistit. Tak ho hladím, chodím za ním a ujišťuji ho, že se není čeho bát a co řešit. A říkám mu: ,,No prosimtě, ty naděláš, já taky někdy zvracím, co máš z toho, to se někdy stane každýmu.“ A macek zkroušeně sedí a poslouchá. 😀

16. Je roztomilý

Vyskočí si na kočičí posed, nebo na křesílko, načechrá se, uvelebí se a dívá se jako ,,don čičoň“… Bych ho láskou sežrala, jak je občas roztomilý 🙂 Hlavně když udělá nějakou zajímavou polohu.

17. Neštěká

Nesnáším hlasité, nečekané zvuky a nemám ráda štěkot. Venku když v noci štěkají psi, jsem z toho úplně na prášky, protože nemůžu spát a pořád mě to budí. Jsou noci, kdy se kvůli sousedním psiskám vůbec nevyspím, protože evidentně nikdo nemá dost IQ na to, aby uřvaného psa na noc zavřel do chodby, nebo do garáže, aby v noci nevystrájal.

U koček toto řešit nemusím. Kočka přijde, tiše mňoukne. Když chce být joooo hodně slyšet, tak píská, nebo trošku kvílí, ale pořád jsou to relativně tiché zvuky, které mě nelekají a které mě v noci nebudí.

18. Kocour je čistotný

Kočka se za každou cenu snaží vyprázdnit někam, kde je na to vhodný prostor, který se ideálně dá zahrabat. Můj macek toto za každou cenu dodržuje a striktně chodí jenom na svůj záchod, nikdo ho nemusí hlídat. Stačilo mu jenom kdysi ukázat, že se tam dá hrabat a pochopil to…. Když nemá jiné východisko a nedá se to už vydržet, jde to udělat do květináče, protože na holou zem se prostě vyprazdňovat nebude, to je pro něho fuj a je to nedůstojné…. Jednou jedinkrát se můj kocour počůral na podlahu. To byl po kastraci, úplně zbitý, vyčerpaný, ještě napůl oblblý a nikdo nevěděl, že potřebuje na malou.

A ten obličej, co nahodil potom, jsem v životě neviděla. Byla to směsice smutku a velkého studu. I když mu to nikdo nevyčítal, styděl se fakt strašně a byl z toho dost nešťastný. Musel se pak hodně dlouho konejšit. Jsem ráda, že toto máme za sebou a doufám že to bylo naposledy, co jsem musela jít na veterinu něco podobného řešit. Kastrace je fakt strašný zážitek, pro zvíře i pro majitele.

Když si tak vzpomenu na psy, to se nedá vůbec srovnat. Měli jsme jednu fenku a ta byla dost chytrá. Jednou ji moje máma nešla vyvenčit v obvyklou dobu, protože byla unavená a šla spát.. Tak si fenka počkala, až se vchodové dveře otevřou, z dvorku vyběhla do domu, tam ZA TREST pokadila koberec a pak se zase tajně vypařila. A nechala nás, ať to poznáme až po čuchu… Prostě něco strašného!

Slyšela jsem o kočkách, co jsou taky mstivé potvory a za trest kálí svým majitelům po domě, ale to jsou nějaké přešlechtěné hybridy typu siamka… o těch je známo, že jsou zlé. Normální kočka toto neudělá.

Dost se mi ulevilo, že nemusím nikde uklízet žádné bobky. Zažila jsem i několik vrhů štěňat a to byl taky děs, všude loužičky, jak jim to vyšlo, tak to pustili. Štěňátka jsou rozkošná a krásně voní, to je pravda.. Ale kotě taky a přitom ani nekálí po domě 🙂

19. Kočka udržuje i vnější čistotu

Znáte to… vykoupete psa, pustíte ho ven a první co udělá je, že najde venku nějaký brutální smrdící sajrajt (ideálně scheiss) a vyválí se v tom… A pak za vámi celý šťastný přiběhne a má to rozetřené všude, za krkem, na zádech… prostě hnus. A můžete koupat znova. 🙂

Kočka nikdy záměrně s exkrementem na srsti do domu nevejde. Pamatuji si jenom na jeden případ, kdy šlo vidět, že si kocour omylem do něčeho trochu sedl a pak se strašně divil, že ho nakládám do vany. Nevěděl o tom a upřímně jsem ráda, že si to nemusel vylizovat ze srsti, ble.. Prostě s kočkou mám minimum nechutných zážitků. Když už se něco stane, je to dílo nehody/náhody, ale ne záměr.

20. Když se koupe, nepoužívá své nejhorší zbraně

Kočky jsou pověstné tím, že nesnáší vodu a nechtějí se koupat za nic na světě… Pamatuji se na jednoho kocourka ze svého dětství (asi 7 let), jmenoval se Tomík. Byl černý, měl bílé tlapičky a náprsenku. Měl opravdu velmi dobrou povahu, i na mě byl hodný a hezky si se mnou hrával… (Pak skončil trochu blbě, ale to sem radši psát nebudu.)

Veškerá dobrá povaha se však vytratila, když se Tomík měl koupat. Byl trošku nemocný, měl něco s ušima a myslím i blešky…. Tasil drápy a sekal na všechny směry. Hystericky ječel, dokonce byl schopen se i drápy zaseknout do kachličkových spár a držet na zdi, jenom aby nemusel do vody…. Většinou to skončilo 1:0 pro kocoura. Kocour umytý jen tak nějak napůl abyseneřeklo a moje máti obě ruce rozedřené, strašně krvavé… Pokaždé se zapřísahala, že už nikdy tu kočku koupat nebude, ale pak se zase něco stalo a prostě musela. Jednou to vyřešila tak, že si na to koupání oblékla tlustý svetr, aby se nedostal s drápy úplně na kůži. – To zabralo.

My teď s Morrisstkem řešíme blešky. Takže mu je vyčesávám, snažím se udržovat pelíšky a podlahy čisté, dopuju kvasnicema a samozřejmě jednou za týden se snažím koupat, abych potrápila blechy a vymyla jejich bobky a vajíčka ven ze srsti, aby byla čistá.

Macek má vodu docela rád, ale musí sám chtít. Když ho jdu koupat já ze své vůle, je trochu nerudný. Ale drží. Zajímavé je, že i když se mu to nelíbí, tak se snaží jenom sem tam vyskočit z vany, ale to je všechno. Nekvílí, nehysterčí, NEŠKRABE. Vůbec nepoužívá drápy a i když se třeba o mě nějak zapře, prostě je nevytáhne, má úplně měkké pacičky. Takže ho zvládnu hezky opláchnout, dokonce i na hlavě. Mám dobré výsledky, když ho taky předtím a potom uplatím domácí šunkou 🙂 Je pak trochu ochotnější a snaží se projevit větší trpělivost. Opravdu na koupání je to výjimečný koč.

Akorát na nějaký ,,šampon“ potřebuju asistenta (sama můžu jenom vodou), protože už takhle jsou dvě ruce málo. Jedna ruka musí kočku držet, hladit, konejšít, druhá ruka drží vodu… A ještě bych potřebovala třetí ruku, co bude zajíždět do srsti a mydlit a vymývat… A tu nemám.

Pak macíka hezky vytřu froté ručníkem a macík jen co trošku oschne, začne se radovat. Jednak je rád čistý a zadruhé všichni jak ho vidí, tak hned chválí jak mu to sluší a muckají ho… a taky dostane šunku 🙂 No kdo by se pak nekoupal ochotně?? 😀

21. Je s ním dost sranda

Nevím jak vy, ale já se při hrách se psy nikdy tolik nenasmála, jako s kocourem. Kočka je vynalézavější a dá se s ní hrát více typů her, než se psem. Se psem jsem znala jenom přetahovanou a na honěnou, ale s kočkou se dá skoro všechno… Taky umí hodně vysoko skákat a je to takový pružný akrobat. Občas něco vymyslí i sám od sebe, třeba na mě bafá za rohem, nebo honí on mě a ne já jeho. Taky číhání na kořist a vymýšlení lovící strategie je zajímavější a napínavější (že nikdy nevíte kdy ta kočka vystřelí z úkrytu), než jen běhání za psem a tahání se o hadr. Víc mě to baví… I třeba že kočka zaleze pod skříň, nebo pod křeslo a ze zálohy zespoda lapá tlapkou nějakou hračku a mezitím se různě šmrdlá, vylézá a zalézá do úkrytu… Nebo jak zaleze, tak ho různě ze stran překvapím, že ho třeba podrbu na zádech, nebo chytnu za ocas a on otevře pusu, rozšíří oči a začne řádit. Někdy při chytání hraček háže ve vzduchu salta… Je to šašek.

22. Elegantní za každé situace

Líbí se mi ta ladná chůze, a ty polohy, které zaujímá. Mám pocit, že kočka je krásná, velice elegantní a vypadá dobře v jakékoliv poloze a na jakémkoliv místě. Je to prostě velice estetický tvor. Mackovi to třeba moc sluší, když si vyleze na okno, kouká do dálky a třeba zasvítí sluníčko a jemu začne tak hezky zářit kožíšek… Tak mám z něho vlastně každý den estetický zážitek, nemusím za krásou nikam chodit. Mám ji každý den doma a pokaždé trošku jinak.

23. Je miloučký, hezky se mazlí, otírá a umí projevovat náklonnost takový příjemným, klidným a nenásilným způsobem. Že nejste poslintaní, poskákaní, od blata, ani jste neohluchli (zase srovnání se psem, který jde na všechno zhurta :D) … jen přijde, zvedne hlavičku, usměje se, zavrní, pomucká se a jde si dál po svých… To mi perfektně vyhovuje.

…. A určitě bych ještě vymyslela další desítky bodů, proč je super mít doma takto hodného kocoura. Kdo má doma podobnou vypečenou kočičku, jistě sám ví 🙂

Kulturní vložka na závěr

Znáte kocoura Maru? Na YouTube je to dost slavný koč, který miluje krabice. Majitel si na tom postavil solidní kariéru, přitom jen nahrává Marua, jak se snaží do všeho nacpat a má z toho radost. Všimněte si, jak pořád vrtí ocasem 😀

https://www.youtube.com/watch?v=tHwntRpLobU

https://www.youtube.com/watch?v=TbiedguhyvM

Kam dál:

Otevřít rubriku: ,,Zamyšlení“ – Zde

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue

Komentáře

Ikona diskutujiciho Alison 2014-12-27 02:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To ho máš teda moc ráda :-) je to dobře

Ikona diskutujiciho Anoel 2014-12-27 10:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Úžasnej článek.Souhlasím,ve všech bodech. Miluju kočičky. Máme doma dvě.Kdysi byly tři,ale Helenku nám někdo otrávil 🙁

Ikona diskutujiciho Sigil 2014-12-27 11:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nevím ale mám pocit že nelze srovnávat psy a kočky…

Ikona diskutujiciho aneta 2014-12-27 12:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nádherný članek! Se vším souhlasím :)taky máme doma kocoura 🙂

Ikona diskutujiciho Raja Luthriela 2014-12-27 12:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To my už jsme měli spoustu koček. A každá měla trochu jinou povahu a jiné

Ikona diskutujiciho Marťa 2014-12-27 13:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No ale i psi se umí venčit sami, když je tak vychováš. U nás to tak chodí běžně. Každou chvílu nějaká sousedka jen otevře dveře a pes jde sám na procházku, dává pozor, rozhlíží se… A až se projde, zase se vrátí. Když jsem byla v Řecku, taky to tam tak běžně chodilo. Já teda mojeho psa nikam samotného nepouštím, protože chci chodit všude s ním, jsem tvor domácí a trávím zavřená doma až moc času a svého psa beru jako že mi dává aspoň motivaci jít ven a něco dělat. Navíc jsem teď na koleji a netrávím doma tolik času a když už doma jsem, tak jsem ráda s ním všude. Co se výletů (i těch delších týče), tak se mi v životě nestalo, že by se můj pes vykadil někde kde neměl, nebo že by mi někam utekl. Chodím s ním na volno, do lesa taky. A vždycky šel někde u mě a hlídal si mě. Kousek poodběhl, pak se ale podíval jestli jsem v pořádku a šel zase kousek se mnou. Takto jsme spolu chodili i na hřiby. Když jsem šla do lesa na hřiby s taťkou, šli jsme hodně daleko od sebe, že jsme se navzájem nviděli a v některých chvílích ani neslyšeli. Ale můj pes neustále pendloval mezi náma a hlídal nás. A když jsem nemohla taťku najít, tak jsem zavolala na Bárta a zeptala se kde je tatínek a on mě dovedl. Rád se mnou chodí na procházky, bez problému ujde v kuse 20 kilometrů, což je hodně úctyhodný výkon na to, že je to fakt malý pes. Myši loví taky. Poslouchá mě na gesta. Tahání za vodítko neexistuje. Nikdy, ani jako štěně, nám doma neudělal bordel, nekousal kabely ani nic podobného. A nikdy jsem na něj přitom nemusela vůbe vztáhnout ruku. Všechno je to jen o výchově, jak si kdo psa vychová, takového ho má. Hodně lidí neví jak psa správně vychovat a pak se diví. Můj pes, ač je malý, nebyl na výchovu jednoduchý. Můj otec měl před tím loveckého psa a dodnes říká, že i ten se vychovával líp než teď náš Bárt. Chtělo to věnovat mu pozornost, trávit s ním čas. Ale to by dle mého názoru měl člověk s každým zvířetem. Psi jsou kočkám docela dost podobní, jenomže lidé už žijí v předsudku, že je pes něco jiného, a tak je nevědomky jako něco jiného vychovají. Pes je ale vždy odrazem svého pána, to vždycky platilo a platí. Kočky jsou prostě kočky. Jsou své a na nikoho se nevážou. To, že s někým jsou, tak to jen proto, že se jim to tak hodí. Pes je tvor mnohem věrnější a upřímnější. Není s člověkem proto, že se mu to hodí, ale proto, že člověka miluje a je ochotný ho chránit. Byl by ochotný pro svého pána zemřít. Jenou mi můj pes zachránil život. Věnuju se zvířatům od dětství a můžu říct, že tak, jak se v krizových situacích chovají psi nebo koně, že jsou ochotní pro svého pána nasadit život, tak tak se kočka nikdy nezachová. Bohužel…

Ikona diskutujiciho Marťa 2014-12-27 13:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jo a mimochodem, pokud pes není čistotný, kadí a čurá po domě a venku se válí v sajrajtech, tak se taky asi někde ve výchově stala chyba, nebo je to psisko prostě tak tupé, že mu ani nedojde že by se za to měl stydět. Můj pes když byl kdysi nemocný (chytil cosi od svého psího kámoše), tak se mi doma poblil na koberec. Ačkoliv byl na práškách a nebyl schopný ani chodit, odplazil se pod stůl a tam se styděl, kňučel a volal na mě a když jsem přišla a viděla že se poblil, začal šíleně kníkat jakoby mi chtěl říct: "Já jsem fakt nechtěl, moc mě to mrzí, utři mi pusu, je to hnus". Takže pes je taky hodně čistotné stvoření, ne že ne.

Ikona diskutujiciho Jirka 2014-12-27 16:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Máme 6 koček a psa. Kočky jsme zachraňovali z okolí. Barunku několik dní týraly děti. Bertík byl krmený vodou, moukou a byl plný škrkavek. Rozárka byla úplně malé nedokojené vyhozené miminko (přítelkyně jí krmila kočičím mlékem). Jonáše Romča dostala. Fabiána taky. Kristýnku má přítelkyně skoro 20 let. Před dvěma lety nám umřela Lucinka a té bylo cca 22 let.

Ikona diskutujiciho Petr Pan 2014-12-27 16:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zavádějící název. Žádám o dopsání dalších 999 977 důvodů. Tak se ukaž… 🙂

Ikona diskutujiciho lady Lianna Ellusive 2014-12-27 20:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mě pobavil bod "Neštěká" :-). Jinak máme jednu kočku doma taky a je to mazlíček:-).

Ikona diskutujiciho W 2014-12-28 10:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kocouři a kočky žijící v přírodě si nikdy nikoho nevyberou. Když se k nim přiblížím, tak utečou.

Ikona diskutujiciho R. 2014-12-28 10:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue, máš to štěstí, mít takového kocourka. Mě taky jedna taková spřízněná dušička potkala, ale nechala jsem si tu příležitost utéct, protože doma mám dvě kočičky. Napsala jsi to moc krásně.

Ikona diskutujiciho Q 2014-12-28 12:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[10]: No to je velká výhoda kočky – nedělá hluk, pokud zrovna něco nepřevrhne. Naproti tomu pes je svým štěkotem strašně hlučný.

Ikona diskutujiciho slecna22 2014-12-28 21:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já odjakživa měla především jenom kočky- líbí se mi jejich osobnost, ale raději mám kocourky – jsou ke mě mazlivější a nejsou to takové mršky :D

Ikona diskutujiciho tsp 2014-12-28 22:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: Musím souhlasit všema deseti. Možná měla Alue prostě smůlu na psy, že to vidí vůči nim tak negativně. A naštěstí asi zas štěstí na kočky. Naše fenečka se taky venčila sama, dokud nebyla úplně stará a ovládala se, nic nikdy neznečistila a když měla jednou průjem, vběhla rychle aspoň na balkon, kde byl starej kobereček na vyhození… těch story je víc, bylo by to na román. Oslavnej. Prostě naše zlato, co rozumělo, oddaná, ale hrdá a absolutně samostatná, ona nás nepotřebovala, ona se dávala. Když jsem byla smutná, prostě to vycítila, přišla, šťouchla čumákem a přitulila se. A bylo líp. A dokonce uměla i mňoukat ;-) (když bylo jídlo na stole a my jí nic neházeli ;-) štěkat nesměla, to moc dobře věděla, tak zkusila cizí řeči. :-)) To, že tu už není je pro mě i po půl roce pořád těžké. Na duši zůstává stín. 19 let nás obdarovávala. Měla jsem v dětství několik koček, ale tohle jsem nezažila. Byly nezávislé, pyšné a chladné. Měla jsem je ráda, ale naše světy se nepropojily. To se stalo až se psem. Ale věřím, že je to tak prostě dané. Je jedno, jestli pes, kočka nebo třeba králíček či papoušek. Prostě si dva musí sednout,tak to je. Alue to má s kočkou. A je to jistě nádhera. Sálá to z toho článku a já se omlouvám, že si tu hřeju polívčičku se psem. Jenže prostě jsou i tací, co si to fakt třikrát zaslouží.

Ikona diskutujiciho Schmetti 2014-12-29 10:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

S kočkama jsem si rozuměla jako malá, než mamce zjistili alergii na kočky. Od té doby jsem nepotkala žádnou mazlivou a milou, jak tu píšeš, ačkoliv bych takovou i ráda. Chtěla bych poznat to spojení mezi kočkou a člověkem.

Ikona diskutujiciho Marťa 2014-12-29 22:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[15]: Souhlasím! Mě na kočkách štve to, že ačkoliv jsem milovnice zvířat, ony mě milují víc než bych chtěla :D. Nebo nemilují, ale minimálně sloužím všem pouličním kočkám jako nějaké mazlidlo nebo co. Je to dnes a denně, když vidím nějakou kočku, tak ona ke mně okamžitě běží a ačkoliv se evidentně jiných bojí, tak o mě se začne třít, začne se mazlit a tak… Ale mně to vadí, protože mazlení koček mi nepřipadá tak upřímné jako mazlení psa, nebo jak to mám říct. Že mi připadá že ty kočky se s někým mazlí, protože je to příjemné jim, ne proto, že to dělá dobře tomu člověku. A navíc já jsem celkově člověk, co se nerad s někým mazlí a nemám ráda kontakt s někým cizím, ne jen u zvířat, ale i u lidí. A ty kočky jak se ke mně furt mazlí, tak já už jsem z toho někdy zoufalá, řeknu že nechci a ony v tom pokračují. Odžduchnu je, a pořád se o mě otírají. Začnu je všelijak odhánět, ale marně. Můj pes se ke mně sice chce taky pořád mazlit, ale když řeknu že už stačí tak prostě stačí a neprudí :D.

Ikona diskutujiciho Přemek 2014-12-29 22:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ke svémá kocouru bych ještě dodal, že se stará o me zdraví a štíhlou linii, neb mi krade maso z talíře…

Ikona diskutujiciho Přemek 2014-12-29 22:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jo a mrouskající kočky ve dvě ráno, to je teprvé nálož. To mám někdy chuť "popadnout flintu"… proti tomu je štěkot psů v okolí, který mě ani už nevzbudí, uplný čajíček. ;-)

Ikona diskutujiciho Alue 2014-12-30 11:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[17]: nooo.. tak mazlení má prý přece oboustranně příjemné. Jak tobě, tak tomu druhému. Co ti na tom vadí, že kočka dává najevo, jak jsi jí příjemná? :D To je přece dobře.

Ikona diskutujiciho Alue 2014-12-30 11:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[19]: No kočičí sex je opravdu velmi hlasitý, ale lidi jim nemají co vyčítat :D

Ikona diskutujiciho Anička 2014-12-31 12:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Myslím, že kocour má ještě mnohem víc důvodů, proč miluje Tebe :)!!

Ikona diskutujiciho M.T. 2014-12-31 14:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Náš koc je pro změnu na buchty a bábovky :). Máma jednou nechala na okně vychladit bábovku a on přiletěl, kus z ní vydrápl, sežral a zase tryskem odletěl. Nebo když měl kocourek průjem. Táta tenkrát vymaloval pokoj, nechal u zdi štafle, kocour na ně vylezl, nevydržel to a zeď byla rázem odshora až dolů krásně hnědá. To ale udělal jenom jednou, když opravdu nestihl slézt dolů a bylo mu pár měsíců. Potom asi na týden zalezl pod postel a nechtěl ven (mimo jídla). Chudák se strašně styděl.

Ikona diskutujiciho Iveta 2015-01-02 08:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak k videu, jistě víš, že u koček je to naopak a vrtění rozhdoně neznamená radost, spíš je naštvaný, že se mu to nedaří. A k 17 nemůžu zrovna souhlasit, můj miláček nesnáší když se před ním zavřu do ložnice a mě se zase nelíbí když mi celou noc skákal po hlavě, ale když jsem mu zavřela dveře před nosem, byl schopný sedět za nimi několik hodin a bez přestání kvílet a mňoukat tak žalostně, že by se mi z toho zastavilo srdce :-) Jinak ostatní sedí, s kočkami se nikdy nenudím. Já mám dvě a druhý kocour se k nám dostal "náhodou", vlastně jsem si ho podvědomě přála a můj první kocourek byl nejdřív hrozně uražený a teď jsou nej lepší přátelé a já jsem ráda, že má teď parťáka na hraní a zábavu. :-)

Ikona diskutujiciho myší královna 2015-01-08 23:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hele, jak je to s kočkama a kruhem? Zkoušela jsi to?

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek