Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dotaz:

Ahoj
Milá Aluško, chtěla bych se Tě na něco zeptat. Snad jen osud mě přivedl na tvé stránky a já díky tobě nyní nalezla spoustu odpovědí, za což ti moc děkuji. Ale teď se vrátím k tomu, co jsem ti chtěla říct.

Tak abych začala…
Zanedlouho mi bude 16 let. Za svůj život jsem toho hodně zažila. Nežiju zrovna v plné rodině, jestli mi rozumíš. Moji rodiče se rozešli. Nikdy jsem nezažila, jaké to je mít otce. V životě jsem si prošla mnohým a upřímě, jsem za to ráda. Byla to taková životní zkouška…a nejsem jediná, kdo si něčím takovým prošel. Díky tomu všemu co se mi dělo jsem došla k poznání. A to je pro mne opravdu skvělé.

Moji prarodiče zemřeli ještě než jsem se narodila. Ale už od mala, ačkoliv jsem je neznala, měla jsem k nim zvláštní vztah.

Jako malinká, kdykoliv jsem měla nějaké starosti, nebo se naši hádali, volala jsem je a stále je jen prosila, ať je vše zase v pořádku a nakonec toho všeho jsem jim poděkovala.

Takhle jsem to dělala několik let, dokud jsem vyrostla. Nikdo o tom nevěděl, mluvila jsem vždy polohlasně a také jen když jsem byla sama.

Jenomže po několika letech se mi začaly dít zvláštní věci.

Slyšela jsem kroky, tam kde nikdo nebyl. Byla jsem sama doma a najednou se zavřely dveře do mého pokoje.

Bylo toho ale víc.

Začaly se mi zdát sny, kde se mi zjevovala má babička. Musím ti říct, že jsem ji nikdy neviděla, a to ani na fotkách.

Zdálo se mi třeba, že se babička přede mnou zjevila a něco mi říkala. Zvláštní na tom všem bylo, že ona nemluvila jako my lidé. Ona mi něco říkala, ale nevím co…můj strach mě tolik poznamenal, že jsem ji neposlouchala. Babička otevírala pusu, ale to co mi říká, jsem cítila skrze všechny své smysly. Slyšela jsem to, viděla, cítila atd. zkrátka úplně přes všechny své smysly.

Viděla jsem babičku. Její podobu jsem druhý den popsala své mamce. Ta se na mne dívala s otevřenou pusou. Nikdy v životě jsem ji neviděla a najednou jsem ji mamce popsala, tak jak ona vypadala. To byla jedna z mnoha věci, které se mi staly.

Já jsem se tě ale chtěla zeptat…Psala jsi, že jsi indigové dítě. A mě by zajímalo, jak si na to přišla?

Vím, že indigové děti mají indigovou barvu aury. A tak že se prý poznají… ale já neznám nikoho, kdo by mi mohl jasně říci, jakou mám barvu aury. Ale odjakživa cítím, že jsem trošičku jiná, než ostatní. Mám poněkud jiné vnímání, než mají jiní. Kolikrát se zastavim a ptám se přátel: „Slyšeli jste tohle?…Viděli jste to? Co to bylo?“ zkrátka tohle říkám pořád, ale ostatní na to reagují, tak že nic nevidí, nic neslyší atd.

Už jsem si připadala, jako magor.
Je alespoň nějaká šance, že jsem indigové dítě? A jak to mohu poznat?

Už nevím, co mám dělat. Viděla jsem svýho strážnýho anděla. Cítila kolem sebe něco z jiné dimenze. Dokonce u mne bylo něco zlého, ale to jsem dokázala odehnat, ani nevím jak. Už vážně nevím, co si mám o tom všem myslet. Dokonce jsem odjakživa taková zpovědnice. Lidé, ať už jsme si blízcí, či nikoliv, chodí ke mě pro radu. Svěřují se mi. A tak to mám od dětství a stále to jen přibývá. Dokonce mi i několik lidí řeklo, že na to, kolik mi je, jsem moudrá a duševně neuvěřitelně vyspělá.
Ráda bych věděla, jestli jsem indigové dítě, protože mi přijde, že jsem opravdu maličko jiná. Nemyslím si, že to co vidím, cítím a slyším jsou nějáké bludy. Věřím v to. Věřím ti, vím, že to co vidíš, existuje.

Věřím, že jsi nadaná, protože tvé stránky jsou fakt moc pěkné. Byla bych ráda, kdyby jsi mi poradila. 🙂

Aluško měj se krásně.

Odpověď:

Ahoj,

Možná tě to trochu vyděsí, ale buď úplně v klidu, tyhle situace se dají v pohodě řešit.

Svými myšlenkami sis babičku přivolala a ona teď nemá pokoj. Na zesnulé se má myslet v pokoji a s láskou, protože když po nich dlouhodobě chceš, aby za tebe furt něco řešili, tak nemají klid a dějí se pak tyhle věci.
To je jako když chceš odjet na dovolenou a za dveřma na tebe pořád někdo mlátí, že chce to či ono a prostě tě nenechá v klidu odjet.

Sice je to od ní hezké, že tě má ráda a tak je u tebe, ale jak vidíš, není to šťastné řešení, protože tebe to straší a ona tu už dávno nemá být.

Každý večer zapal takto svíčky:
http://karolinaloskotova.blog.cz/1003/jak-se-ochranit-pred-destruktivnimi-energiemi-dulezite
A u nich prones jednoduchou modlitbu. Pomysli na babičku a vzkaž jí, že se omlouváš, že sis neuvědomila, že to může mít tyhle následky a ať se zase v klidu vrátí do světa duchů, že to tady zvládneš sama, že už jsi velká holka.

Za pár dní by to bouchání mělo přestat, ale pak si pamatuj, že se při problémech máš obracet třeba na Konstruktivní síly Vesmíru, na svého anděla, nebo na žijící lidi, ale prarodiče nech v klidu, posílej jim jen hezké a mírumilovné myšlenky. Představ si třeba, že jsou teď na dovolené a chtějí dostávat jen spokojené dopisy od vnučky a ne samou katastrofu.

Nevím, kde jsi četla něco o indigu. Já u sebe mám nějaké články, ale o sobě jsem nikdy neřekla, že k nim patřím, protože vím, že ne. Často to o mě píší lidé, kteří neví, kdo jsem doopravdy, ale já to určitě nebyla, to bych chtěla uvést na pravou míru. Nejsem žádné indigo.

Indigové děti jsou modrooké, světlovlasé a mají schopnosti, nad kterými jiným lidem vstávají vlasy na hlavě.
Tak třeba si přestav, že dojdeš domů a tvoje dcera si klidně levituje těsně pod stropem, nebo kolem ní létají hrací kostky. Tebe málem trefí šlak a tak se pozná, že máš indigovou dcerku, hlavně když se tě pak bude ptát, co se lekáš, že to je normální. 🙂
– Tohle jsou pravá indiga, s falešnými se roztrhl pytel, protože lidi mají pocit, že každý druhý, kdo se zajímá o tyto věci, je hned indigo, nebo nedej bože, vtělený anděl.
Jakoby mermomocí chtěli furt být něco víc, nebo lepšího, než ostatní lidé.
Radím ti dobře, na škatulkování se vykašli, ty jsi dokonalá a šikovná, taková, jaká jsi. A nijak tě tahle škatule neochudí, když tam patřit nebudeš, protože jsi to pořád ty, bez ohledu na to, jak tě kdo nazve.

Hodně štěstí 🙂
Alue

Kam dál:

• Otevřít rubriku ,,Poradna: Duchové“ – ZDE

• Další obrázky koček – ZDE

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/