Nekonečný příběh 1984 / Více, než jen pohádka / DOPORUČUJI

25.3.2018 v Doporučení 33

Nekonečný příběh

Německo, 1984

Oficiální popis filmu

,,Pohádkovou fantazii pro malé i velké diváky natočil režisér Wolfgang Petersen v roce 1984, tehdy se značnými finančními náklady kolem 27 milionů dolarů. Film vznikal v mnichovských ateliérech a podílela se na něm spousta trikových profesionálů. Jde o příběh malého chlapce Bastiena, kterému se v antikvariátě dostane do rukou kouzelná knížka. Chlapec se tam schová před svými pronásledovateli a stařičký majitel si brzy všimne chlapcova zájmu o knihu. Při jejím čtení se Bastien stane součástí Nekonečného příběhu. Příběh apeluje na potřebu porozumění, lidských citů a imaginace, bez nichž není možná existence říše Fantazie, jež je součástí každého z nás. Úspěšný film se dočkal dalších dvou pokračování, jejichž hrdinou je opět dorůstající Bastien.

To jsem takhle jedno odpoledne otevřela youtube a úplnou náhodou na mě vyskočil film Nekonečný příběh. Někdo to tam v prosinci nahrál! – Okamžitě jsem si ho pustila s tím, že jenom nakouknu, ale hned když zazněla první znělka, věděla jsem, že už zůstanu nalepená na obrazovce do konce.

Film Nekonečný příběh mě nějakou formou doprovází celý život a dlouho jsem úplně přesně nevěděla, co mě na něm tak magicky přitahuje, co se mnou tak rezonuje, že se k němu neustále nějakým způsobem vracím.

Například, když jsem byla úplně malinká, měla jsem plyšáčka mývala, který vypadal podobně jako Falco létající rychlodrak (spíš je to létající pes) a taky jsem mu Falco říkala. Byl to můj nejmilejší plyšák ze všech, tahala jsem ho často s sebou, mluvila jsem k němu když mi bylo smutno a hlavně jsem odmalička snila o tom, že jednou budu mít také bílého chlupatého létajícího psa, a že na něm budu létat jako Atrej ve filmu. A určitě jsem nebyla jediná, kdo o tom snil, poté co film viděl.

Vždycky když jsem měla funkční mp3, byly v něm soundtracky z Nekonečného příběhu, někdy jsem u nich plakala, jak mi přišly krásné a dodneška ty soundtracky mám, vždycky je jenom přenesu do dalšího zařízení, nebo programu. Soundtrack z Nekonečného příběhu jsem dokonce použila pro prezentaci své knihy. Knižní Anděl strážný dokonce dostal jméno po Atrejovi z Nekonečného příběhu… ano, přiznávám se bez mučení, je to podle této předlohy a byl to můj záměr. Atrej byl přece zachránce říše Fantazie s ryzím srdcem, který prošel všechny zkoušky, které měly prověřit jeho charakter.

Zkrátka v tom filmu je něco speciálního, na co se nedalo zapomenout a co se člověku pořád vrací zpátky…

Neverending story theme

https://www.youtube.com/watch?v=mLcmC69-LDQ


Jak postupně děj filmu ubíhal, uvědomila jsem si, jak jsem byla dřív slepá. Nekonečný příběh byl vždycky moje srdcovka, ale až teď jsem si konečně uvědomila, co mě na něm tak přitahuje. Nekonečný příběh totiž není normální pohádka, je to film plný symboliky, velmi důležitých poselství a vidím v něm dokonce přesah do svého reálného života. Tak mi konečně po dvaceti letech došlo, co na tom filmu mám a proč mě pořád doprovází a dost se divím, že ho doposud nemám v rubrice doporučených filmů.

Zajímavý je samotný symbol Auryn, což jsou dva hadi spletení do sebe. Údajně v knižní předloze to nebyli propletení hadi, ale byl to klasický Ouroboros, tedy nekonečný had, co se kouše do vlastního ocasu. Symbolizuje koloběh života, kdy bytosti umírají a znova se rodí. Ve filmu hady propletli, asi aby symbol působil i lépe na oko a uprostřed symbolu tím vznikla ležatá osmička, nekonečno. Možná nám tím tvůrci filmu chtěli ukázat, že kdo nechce pouze procházet koloběhem Ouroborose, ale chce se stát věčnou bytostí, která již není svázaná hmotou, která se dostane do vyšších dimenzí (ležatá osmička), musí dávat veliký pozor. Protože ve filmu je k tomu vodítko, ale vše je hlídáno hadem, který si takový přechod nepřeje.

Když přichází Atrej do slonovinové věže, je odmítán vyslancem královny, který lpí na svém konstruktu a nechce Atreje chlapce, ale Atreje bojovníka. To má dvě roviny. Kdo se chce dostat dál, musí být bojovník, hrdý a silný. Ta cesta není pro slabé a ustrašené. Druhá rovina výkladu je, nesuď druhé podle jejich fyzického věku. Věk je číslo a nijak nevypovídá o hodnotě daného jedince.

Atrej se vydává na cestu s bílým koněm. Bílý kůň je také zajímavý symbol, v klipu The Different Story měl svůj význam a roli, byl tu o něm nedávno rozbor.

Bažina byla další zkouška Atrejovy vůle, protože kdo propadal smutku, propadal se také do bažiny. Takto Atrej přišel o svého bílého koně a zůstal na svůj úkol dočasně sám. Co s lidmi dělá chronický smutek a pesimismus, nemusím vysvětlovat, to všichni moc dobře víte a kolem sebe to vidíte. A jistě mi dáte za pravdu, že ta symbolika je do očí bijící. Kdo rezignuje, ten skončil.

Atrej se však nevzdal a pokračoval ve svém úkolu dál. Byl zachráněn Falcem. Když je pak ve filmu jejich rozhovor, Falco říká velmi zajímavé věci. Kdo má Falca, ten nejefektivněji cestuje – vodítko, že Falco také zastupuje určitý archetyp – ,,Měl jsi štěstí… Nikdy se nevzdávej a štěstí si tě samo vyhledá.“

Falco ve filmu zastupuje ochranu a vedení Konstruktivní síly Vesmíru, napojení na vlastní Zdroj. Když Atrej sedí na Falcovi a letí s ním oblohou, je to symbolické spojení této síly s vědomým člověkem, kdy ho tato síla vede a chrání. Ta symbolika vůbec není náhodná, kdo jste četli knihu Anděl strážný, vzpomeňte si na obrázek s oblohou a příběh, který se k ní váže. I vy, pokud toto spojení máte, symbolicky na něčem podobném letíte životem. Když nemáte, spadli jste z Falca a ztratili jste svoji cestu.

Poté film nabízí velmi těžkou symboliku. Do Sandonorika, místa kde lze najít odpověď na vše, vedou dvě brány. První brána má podobu dvou sfing s odhalenými prsy, které nepropustí žádného člověka, který ,,nezná svou cenu“. Jestli vám někdy přišlo divné, že v pohádce a ještě takto staré klidně udělají oběma sfingám odhalená ňadra, můžete si být jistí tím, že jde o symboliku a není to žádný ,,easter egg pro dospělé“. Téměř nikdo touto duální branou neprojde, protože o sobě zapochybuje, nebo doopravdy neví, kdo ve skutečnosti je a proč sem přišel. Téměř nikdo cíle nedosáhne.

Druhá brána je o poznání sebe sama.

,,Příští brána je kouzelné zrcadlo! Atrej se musí podívat sám do sebe!“

,,No a co. To pro něho nebude těžké.“

,,Ale ale ale to si přece myslí každý!! Ale i hodní lidé najednou vidí že jsou krutí, stateční objeví že jsou zbabělci. Když se musí podívat do sebe samých, většina lidí před sebou s křikem uteče!“

Když to dědoušek vědec prohlásil, úplně mi jel mráz po zádech. Vzpomněla jsem si totiž na několik svých nedávných rozhovorů s lidmi, které považuji za své přátele a myslím si o nich vesměs samé dobré věci. Stalo se mi několikrát, že jsme se bavili o průchodu takovou bránou. Ne přímo o filmovém Nekonečném příběhu, ale existují i na tomto světě místa, kde musíte splňovat prakticky obojí z toho co je ukázáno v pohádce Nekonečný příběh, jinak nejste vpuštěni branou a na místě zemřete, či se zdematerializujete. Vztahuje se to i na minulost bytosti v aktuálním životě (zpětné nejsou brány v úvahu), člověk nesměl nikdy hrubě porušit Zákony vesmíru, to znamená, nesmí mít na svědomí zločin, nesmí mít na svědomí zabití (počítá se i zvíře) a nesměl nikomu vědomě se zlým záměrem ubližovat. Jinak nepatří dál a neprojde branou, i kdyby se dneska poučil a byl stokrát jako milius.

S hrůzou jsem zjistila, že lidé sami o sobě řeknou, že ví, že nemají čisté myšlení, že se kolikrát děsí na jaké odpornosti myslí a že by danou bránou neprošli, protože jejich charakter není dostatečně ryzí.

Šokovalo mě to ne proto že bych byla naivní a myslela si že na světě nejsou žádní křiváci, ale šokovalo mě to proto, že takové věci říkají i lidé, které považuji za konstruktivní výkvět populace. Ty, kteří opravdu co slíbí to dodrží, když pro ně něco udělám jsou od srdce vděční, když je poprosím o pomoc, nenechají mě na holičkách, ale udělají si čas a pomůžou mi v rámci svých možností, jak nejlépe mohou…. A když od takového člověka uslyšíte, že ví že uvnitř vlastně není úplně dobrý a nemohl by se o to co dokázal Atrej ani pokusit, celkem mi to vzalo vítr z plachet.

,,Jak jen můžeš pochybovat o své dobrotě?!“ ptala jsem se. ,,Protože vidím, co se děje v mém nitru. Navenek to možná není vidět, ale je to tam.“

Nekonečný příběh jsem naposledy viděla jako malá, ještě v době kdy byla doma televize a tehdy jsem si kladla otázku, jestli bych já sama prošla první branou. A říkala jsem si, že určitě ne… protože jsem si nevěřila. Tehdy jsem ještě neznala svou cenu a nevěděla jsem kdo jsem a co tady dělám. Dneska jsem si však jistá tím, že bych prošla a myslela jsem si, že by prošla i většina mých přátel, ale věci vypadají navenek jinak, než uvnitř. Zaručit se člověk může jen sám za sebe, za nikoho jiného nemůže. Každý kdo se chce dostat dál, musí zkouškou sfingy i zrcadla projít sám. A přesně jak řekl dědoušek vědec, i dobří lidé se kolikrát zděsí toho, co mají uvnitř sebe.

Závěr filmu je naprosto brutální. Když jsem byla malá, vždycky jsem se u této pohádky bála od začátku do konce, myslela jsem že to přejde, ale ve skutečnosti se u ní bojím pořád stejně a možná ještě víc, protože tam už vidím věci, které jsem předtím nechápala a neviděla. Film ve skryté symbolické rovině vypráví divákovi takové věci, až lapete po dechu.

Atrej v závěru filmu v bouři padá z Falca a objeví se na zpustošeném ostrově. Symbolicky ho čeká utkání s temnotou, kde musí obstát jen sám za sebe. Ještě než k tomu dojde, vidí ve skalách vyobrazený svůj příběh. Je mu tím ukázáno, že jeho příchod a osud byl předurčen, tak jako osud každého člověka. Je však na člověku samotném jakou cestou se vydá a jestli daný osud naplní.

Jako poslední kresba se ukáže černý vlkodlak, Atrej dostává předem znamení, s kým dalším se musí utkat. Objevuje se Gmork a Atrej s ním uskuteční snad nejdůležitější rozhovor z celého filmu. Gmork mě od pohledu děsí i namalovaný na obrázku a patří mezi TOP děsivé příšery ze starých filmů obecně. Všechny děti z něj mají naděláno v gatích dodneška. Vždycky mě děsil, ale až s odstupem času mi došlo, proč vlastně tak moc. Je to služebník temnoty a jeho jméno také není náhodné, písmeno G je symbol pro genocidu.

Vlkodlaka Gmorka znám osobně ze svých snů. Když jsem byla malá a všechna důležitá rozhodnutí o naplnění svého osudu byla ještě přede mnou, zdál se mi pořád dokola jeden sen. Zhruba jednou za dva měsíce se mi zdál pořád stejný a se stejným dějem, ať jsem dělala cokoliv, i když jsem dopředu už znala další momenty které přijdou, vždycky to proběhlo i skončilo úplně stejně.

Sen byl o tom, že jsem byla doma a všichni členové rodiny dostali postupně nemoc červených očí. Ztratili sami sebe, zrudly jim oči, začali chodit jako zombíci a sápali se po mě, aby mě taky nakazili. Ta nemoc nakazila dokonce i domácí zvířata. Utíkala jsem pryč z domu a koho jsem potkala mimo dům, měl také rudé oči. V hrůze jsem zjistila, že jsou všichni ztracení, nikomu nedokážu pomoct a musím zachránit jenom sama sebe. A tak jsem vzlétla do vzduchu. Už jako malá jsem se učila ve snech cíleně létat, měla jsem nacvičené a odzkoušené pohyby i pozice, zejména fungovalo začít z vyvýšeného místa.

Tady jsem vždy startovala od země a vždy se ke mně připletl jeden člověk, který ještě rudé oči neměl, chtěla jsem ho vzít s sebou. Ale on neuměl létat a byl na mě moc těžký, stahoval mě dolů a nedokázala jsem ho zachránit, takže jsem ho tam nakonec vždycky musela nechat. Nutno připomenout, že to byl můj dětský sen, bylo mi třeba 7, že neuzvednu další osobu, bylo tedy celkem logické.

Nakonec jsem úspěšně vzlétla vysoko a už už jsem viděla, jak se celé město vzdaluje a jak ty zombíky s rudýma očima nechávám za sebou. Najednou se ale zvedl velmi silný vítr a ten mě pokaždé odnesl zpátky a vždycky jsem přistála přesně na stejném místě. Na dlážděné cestě, která vedla k tomu. Chodila jsem po ní každý den po cestě ze školy do školy. Ta cesta byla symbol mého otrockého života a mého neštěstí. Přistála jsem tam, otočená s výhledem na dům, který byl jen přes silnici a přímo přede mnou stál Gmork. Obrovský černý vlkodlak. Na rozdíl od filmového měl rudé oči.

Vždycky před přistáním jsem viděla jak mě vítr k němu nese a jak na mě zírá, bála jsem se ho a bojovala proti větru, ale nakonec jsem vždycky přistála u něj. Cenil zuby, začal mě obcházet, vrčel, ale nikdy mě nezabil, spíš jakoby hlídal. Vždycky když už jsem si myslela, že po mě skočí, vzbudila jsem se. A tak to šlo pořád dokola a dokola, ať jsem udělala nebo řekla cokoliv. Gmork se mnou nikdy nemluvil, jen se tam zjevil v závěru, aby si mě obešel….

Ten sen se mi přestal zdát, až když mi bylo 16 a odešla jsem z domova. Byl to jasný symbol, který mi říkal, že tam nepatřím, který mi ukazoval co to je za místo. Vždycky jsem to věděla, ale dřív se s tím nedalo nic udělat.

Gmork tím zcela nezmizel a občas se ve snech zjevil. Nikdy mě ale nezabil. Až jednou, před pár lety, se mi ho podařilo porazit. Bylo mi cca 20. V tom snu jsem vedla skupinu asi patnácti lidí skrz nehostinnou krajinu, kde byla spousta nebezpečí, shodou okolností jsme překonávali i bažinu a jeden člověk mi tam bohužel zůstal. Já jsem ty lidi vedla, protože oni sami nevěděli co mají dělat. Ležela na mě tedy zodpovědnost za jejich bezpečí. V závěru snu jsme před blíže nespecifikovanými potvorami utekli do starého vagonu. Byl tam les, v lese mýtina a uprostřed té mýtiny stál jen tak starý vlakový vagon. Naběhli jsme dovnitř, protože uhlídat cca patnáct lidí, když nás honí nějaké potvory v nekrytém terénu, se prakticky nedá. Hlídala jsem u vchodu a čekala, co bude, jestli nějaká potvora vleze dovnitř. Ale žádná z těch potvor se tam neukázala, přišel někdo úplně jiný.

Tehdy jsem se znovu potkala s Gmorkem. Vrčel s vyceněnými zuby, nemluvil. Byl obrovský a strčil hlavu do vchodu vagonu. Chtěl jít dovnitř, a mně došlo, že když nic neudělám, všichni tam umřeme. V tu chvíli se ve mně něco pohnulo. Buď my, nebo on. Vrhla jsem se k němu, popadla ho holýma rukama za hlavu a začala páčit vší silou. Gmorkovi nechutně zapraskalo v krku a zemřel. Po chvíli jsem se probudila a ještě jsem cítila ten zatuchlý smrad z mokrého psa. Divila jsem se sama sobě, co jsem to právě provedla, kde se vzala tak obrovská síla…. Od té doby už se s ním nepotkávám.

Když ho pak vidím ve filmu, vidím v tom paralelu, kterou jsem jako malá nemohla chápat, i když jsem věděla že tenhle Gmork není jenom vymyšlená filmová potvora. Skutečně zastupuje reálnou sílu, která působí a která má tuto symboliku.

Gmorkova scéna

https://www.youtube.com/watch?v=LdvhYGoBuzY

Jestli se přiblížíš, roztrhám tě na kusy.

Kdo jsi?

Já jsem Gmork. A ty, ať už jsi kdokoliv, budeš ze všech mých obětí ta poslední.

Neumřu jen tak lehce, jsem bojovník.

Statečný bojovník? Tak bojuj s nicotou!

Ale jak? Nemůžu se dostat za hranice fantazie… Co je na tom k smíchu?

Fantazie vůbec žádné hranice nemá.

To není pravda, ty lžeš!

Bláhový chlapče, ty o fantazii vůbec nic nevíš! Je to svět lidské fantazie. Každá část naší říše, každá bytost, je částečkou snů a nadějí lidstva. Proto nemá žádné hranice.

Proč tedy fantazie umírá?

Protože lidé začali ztrácet své naděje, zapomínají na své sny. A proto je nicota stále silnější.

Co je to nicota?

Je to prázdnota, která jedině zbyde… Je to jako zoufalství, které ničí tento svět a já se tomu snažím pomáhat.

Ale proč??

Protože lidem, kteří nemají žádné naděje se lépe vládne a každý kdo je dokáže ovládat, má zároveň i moc!

Kdo ty jsi opravdu?

Já jsem služebník té moci, která využívá nicoty. Byl jsem vyslán zabít toho jediného, který může nicotu zastavit. Ale ztratil jsem ho v bažinách smutku. Jmenoval se Atrej!

Když už musím zemřít, zemřu v boji. Pojď si pro mne Gmorku, já jsem Atrej!

Poté Falco najde Auryn a vrátí se s ním k Atrejovi. Atrej odolal temnotě a je zpátky v sedle. Atrej přichází do slonovinové věže, kde se setkává s královnou říše fantazie. Je to dívenka, která potřebuje nové jméno a to jméno jí může dát pouze lidské dítě. I tento rozhovor je velmi důležitý.

K tomu, aby byla zachráněna říše nadějí a snů, si musí čtenář Bastien uvědomit, jak obrovskou cenu může mít jedno obyčejné lidské dítě. Že na jediném človíčku může záležet osud celého světa. A právě takový človíček musí procházet zkušebními branami, překonávat mnohé překážky a porazit Gmorka, aby se dostal dál… Většina lidí ani neuvěří že takovou možnost má a na tuto cestu se ani nevydá. Jsou odmalička zadupáváni do země systémem, ve kterém na jejich sny a naděje není místo.

Závěr (eng)

https://www.youtube.com/watch?v=wUttwzazq30

https://www.youtube.com/watch?v=3bzYc7FASoM

V české verzi má královna říše fantazie mnohem příjemnější dabing. Je zajímavé, že česká verze měla problém přeložit skutečné jméno, které dal Bastien královně. Zní ,,Moonchild“, ale české znění ho vyměnilo za ,,Maminku“. Asi aby vyšly slabiky v obrazu, těžko říct.

Nekonečný příběh byl velmi úspěšný a velmi drahý film. Během jeho tvorby, jelikož nic nešlo udělat počítačem ale maximálně loutkami a kaskadéry, došlo k úrazům i nehodám. Možná i to z něj dělá tak poutavý film. Každý jeho záběr je těžce vydřený a nebezpečné scény byly nebezpečné doopravdy i pro samotné herce.

Film je založený na knižní předloze a končí v polovině děje původní knihy. V dalším pokračování děje již není hlavní hrdina Atrej, ale chlapec Bastien a příběh nabírá zcela jiný rozměr. Vzhledem k tomu, že další pokračování nekonečného příběhu je filmová patlanina, pro ty kdo mají rádi věci dotažené do konce, by spíše bylo vhodné pořídit si knihu, či audioknihu.

Film je na youtube celý (dokud ho nesmažou, ale nemuseli by, vždyť je to klasika)…..

NEKONEČNÝ PŘÍBĚH online cz

https://www.youtube.com/watch?v=9lIO6iX26z8


© Alue K. Loskotová, www.Aluska.org

Líbí se vám tento článek? Napište mi svůj názor do diskuze a nezapomeňte ho sdílet se svými přáteli. Děkuji!

Komentáře

Ikona diskutujiciho stuprum 2018-03-25 01:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kouzelný film, ke kterému se mají všichni vracet. 🙂

Ikona diskutujiciho Kaia 2018-03-25 09:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ja osobně jsem nesnášela tu scénu, kdy se Atrejův kůň topil v bažině. Nechápala jsem jako malá, proč se nevzchopí a vždycky jsem si na Atrejově místě představila sebe a nějaké mé zvíře. Nechápala jsem, jak mohl Átrej odejít a pokračovat v cestě. Vždycky jsem u této scény brečela a zároveň byla na toho koně naštvaná.

Ikona diskutujiciho Manu 2018-03-25 11:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Už je to hodně dávno, co jsem film viděla, ale dodnes si pamatuju, jak se mi strašně nelíbil a šel až na nervy. Opravdu hodně negativní dojmy z něj. Nesedělo mi to ani malinko, přišlo mi celé ulhané a násilně manipulativní, oblbovací. Prostě jakože do člověka perou, aby věřil něčemu, co není a čemu se věřit nemá a upřímně, bez naivity, co nebezpečně odzbrojuje, ani nedá. Útočilo to na mě a smrdělo to průšvihem, pokud nedám pozor. Tak si to pamatuju. Je to tak dávno… pouvažuju, jestli tomu dát zas šanci. Můžu to vidět v jiném světle a kontextu a pak budu moct zas přemýšlet, co to teda vlastně celé znamená… jen že s věkem si moudřejší nepřipadám. Nanejvýš tak zmatenější…

Ikona diskutujiciho Alue 2018-03-25 11:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]:  Můžeš zkusit. Načti si symbolickou rovinu vypsanou v tomto článku a pak se na to zkus s těmito vědomostmi podívat a zkus si jich všímat. Dojem asi bude opravdu jiný.

Ikona diskutujiciho Ayeri 2018-03-25 12:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nekonečný příběh jsem viděla jako malá. Pamatuju si, že jsem se u toho strašně bála a připadalo mi to celé takové zmatené. Klasicky jsem brečela u scény s koněm a nechápala jsem, proč se vzdává a vím, že mi nějak nesedl ten konec s dětskou královnou… Naopak jsem hrozně zbožňovala Falca :D ale ten děj už si fakt skoro vůbec nepamatuju, ještě se mi do toho motá druhý díl :D Ale inspirovala jsi mě, abych tomu dala ještě šanci :D A s tou bránou… podle mě si nikdo z nás nemůže být jistý, že by prošel. Nikdo totiž není bez chyby. Můžeme být strašně hodní a spolehliví teď, ale každý někdy v životě uklouznul, udělal něco špatného, čeho lituje, nebo ve vzteku někomu ublížil. Nikdo není jenom dobrý nebo jenom špatný. Já na některé své myšlenky taky nejsem hrdá a vsadím se, že tebe taky už někdy napadlo něco nedobrého, třeba když ti někdo ublížil, nebo ses s ním hádala. To je přirozené. A kdo tvrdí, že je dokonalý, buď nemá žádnou sebereflexi, nebo lže sám sobě, protože nejde být úžasný na 100%, to možná jen kladní hrdinové v pohádkách.

Ikona diskutujiciho Alue 2018-03-25 12:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]:  Teda, problémy s nenávistí, nebo s upřímným přáním zla člověku co mi ublížil, opravdu nemám… Umím se vztekat a poslat někoho do řiti, ale vydrží mi to asi tak deset minut a pak už o tom nevím.

Ikona diskutujiciho BED 2018-03-25 13:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]:Myslím, že hoc si myslím, že som oukej baba, tak si nie som istá, či by som branou-branami prešla.

Ikona diskutujiciho aves passeri 2018-03-25 14:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nekonečný příběh, ten vždycky fascinoval i mě. Když byla dcera ve věku pohádek, sáhla jsem po něm taky. Neuvědomila jsem si, jak drsný ten film je, dokud jsem ho neviděla znovu jako dospělá s dcerou – a divím, se že ona to dokoukala. A že to chtěla vidět znovu, i když třeba právě u toho koně plakala, a u bestie se bála. Ten film je fakt silný a má fakt silnou symboliku. A víš, co se mi v tvém článku obzvlášť líbí? Ta věta o tom, že "na jediném človíčku může záviset osud celého světa" :-) Už jsem si po těch několika předchozích článcích říkala, že tuhle pravdu nevidíš. Co se bran týká – několikrát jsem před ně byla symbolicky postavená a vždycky jsem zdrhla. Dost jsem sama sobě nevěřila (i když rozhodně nemám ve zvyku stát někde vyděšeně v koutě) a samozřejmě čisté svědomí taky nemám (i když nelžu, nekradu, nevraždím a tak. Ale jsou věci, které se odehrávají pod povrchem a člověk ti to kolikrát ani neuvědomuje…). Pohádky jsou mi v téhle cestě velkou inspirací, protože přesně ukazují tu cestu za osvobozením sebe sama se všemi těmi překážkami, které na ní leží. A je jich nespočet 🙂

Ikona diskutujiciho Choco 2018-03-25 15:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tímto filmem mě pořád krmili ve školce a potom i v družině na základce. Vždy mě trochu děsil, ale i tak jsem ho měla ráda. Je to už celkem dlouho. A nedávno, když se mamka dívala na nějaký hudební kanál v telce, tak tam zazněla znělka z nekonečného příběhu a řekla jsem si, že si trochu zavzpomínám a pustím si ho. No nečekala jsem, že to bude pro mě tak šokující, protože jsem tam najednou viděla tolik věcí, veškéré to poselství, co tam je ukryté a kterému jsem jako malá nemohla rozumnět. Prakticky celý film jsem seděla s otevřenou pusou a říkala jsem si "Tý brďo."

Ikona diskutujiciho :) 2018-03-25 16:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ja tenhle film nemusim, pusobi na me podobne jako na Manu, i jako mala jsem na to koukat nechtela, pohled se mi na to nezmenil. Mozna kdyby to bylo cely pojaty uplne jinak i trebas s novoz grafikou, trosku jinymu recmi tak jo, jinak za me ne.

Ikona diskutujiciho Lori 2018-03-25 17:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Och a akurát včera som si len tak sedela a dostala chuť spievať si znelku. ( a to ani enviem spievať! :D ) Krásna pieseň, absolútne kúzelný film 🙂

Ikona diskutujiciho Andrea V. 2018-03-25 18:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pro mě je novinka, že má Nekonečný příběh knihu. S tím budu chtít něco udělat 🙂

Ikona diskutujiciho Karloon 540 2018-03-25 19:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Prvni dil jsem videl, ma to svoje kouzlo i po tech letech, jako maly jsem ten film mel rad, jen jsem neznal symboliku a nemohl jsem si to dat do souvislosti s znalostma ktere dnes mam. O to veci hodnotu v tom filmu dnes vidim. Podival jsem se po netu, po tom filmu stahnul ten prvni dil r. 1984 a ktomu jsem nasel jsem i stejnojmeny serial r. 2001. Zaujal me tak ho tet sleduju, mozna ze by te taky zaujal, myslim si ze i tam je toho dost co muze oslovit. Hnet druhej dil zacina jak postava u zrcadla se pta brana do jineho sveta nebo obraz toho zdejsiho? Hnet jsem si vzpomel na tebe ze sama jsi napsala ze zrcadlo je brana, portal do jinejch dimenzi, nahoda? Urcite ne, znamena to tedy ze ten kdo vytvarel ten scenar dobre vedel co rika a urcite ma co rict a ukazat.

Ikona diskutujiciho Andy 2018-03-25 19:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Četla jsem knihu, mám ji koupenou. Znak v knize vypadá jinak, jsou to dva hadi, ale do kruhu. Tohle vydání:

Ikona diskutujiciho Peta 2018-03-25 19:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ano, tohle je hodně archetypový dílo. Viděl jsem to už dávno (vcelku). V dětském věku mi to přišlo na různých místech dost strašidelné. Teď si uvědomuju, jak moc to ukazuje, co se na určité úrovni dějě s lidmi, že ta nicota je ta dnešní robotizace a ztráta duše. Boření se do bahna, znám ze života. Jestli bych prošel ty dvě brány nevim, je to spíš něco co se snažím trénovat abych byl schopen.

Ikona diskutujiciho Atheira 2018-03-25 20:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jako malé jsme ho se ségrou sledovaly denně. Mámě už z něj značně hrabalo, ale my ho mohly pořád dokola. Pořád ho mám moc ráda. Je to jeden z těch filmů, který asi nikdy úplně neomrzí.

Ikona diskutujiciho misa 2018-03-26 00:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]:pro Aves Passeri: Mohla bys být ohledně těch bran konkrétnější? Tedy jestli to jde…..našla bys nějaký příklad? Moc mě to zajímá. Zkusíš pro mě najít nějaký příklad? Aluška o branách také mluví, ale je to pro mne moc abstraktní. Jen mě zajímá, v jaké životní situaci je člověk potká. I symbolicky.

Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-03-26 03:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A hele! Nekonečný příběh. Jako dítě jsem ho milovala a stejně tak celá má rodina, hlavně maminka která vždy plakala při scéně s bílým koníkem. Ten film je moc pěkný a jeho zpracování se mi líbí, celkově celá ta atmosféra. A sdělení to má opravdu velké. Falco byl vždy můj oblíbenec, teď máme doma pejska, který vypadá velmi podobně jako on. No, co se té brány týče… Neumím posoudit, zda bych prošla či ne. Mám na svědomí pár ošklivostí z dětských let(od 10 do 14) na které bych fakt radši zapomněla a stydím se za to, byla jsem totiž tehdy velmi nespokojená se svým životem a potřebovala si to vybíjet jinde, to se přiznám, ale jinak – nevím, ráda bych řekla, že ano. Jenomže kdo ví. Zlo lidem nepřeju, naší rasu se naopak snažím v obecném měřítku podporovat. Jsou jiní, proti kterým bychom se měli obracet, nikoliv jeden proti druhému, vždyť to už děláme roky a kam to zatím vedlo? Když je dost pro nás je dost i pro druhé, jsme všichni jedno. A když se občas pod mým drobnohledem objeví někdo fakt špatný, kdo třeba týrá zvířata a tak podobně, mám k němu jednoduše odpor a jen řeknu, že se mu to vrátí – v případě, že s tím nemůžu nic dělat, je pro mě tohle pomyslné uklidnění. Ale to už zacházím dost daleko, takové lidi asi nemá nikdo normální rád… To už pro mě totiž nejsou moc lidi. Rozhodně to ale není, že bych chodila a přála lidem něco špatného – občas se naštvu snadno a umím pak být jedovatá a říkat zlé věci, ale zpětně nad tím pak mávnu rukou a nechám druhého být. Rozhodně nejsem jako někteří, že bych tomu člověku přála něco typu "ubliž si" a tak podobně, útočím slovně, ale to je asi tak všechno. Nevím mno. Ona už by mi brána ukázala, třeba se mýlím a nejsem tak dobrá jak se domnívám. :D Ve mně se totiž často melou dva charaktery – milius a doktor House(většina mě zná jako podivnou míchanici obou). A vyberte si, že. :-D

Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-03-26 03:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jo a ještě PS: Podle mě jsou něco jiného myšlenky a něco jiného činy. Já si třeba taky párkrát pomyslela něco ošklivýho při přemýšlení o tom, co bych asi v nějaké situaci udělala a hle, pak na tu situaci došlo a… Já se chovala úplně jinak a byla upřímně milá:) Ono si taky lidi často nevěří a třeba kvůli prkotinám si myslí, že jsou špatní, znám to u sebe. Jen bych se občas fakt chtěla vrátit do minulosti a proplesknout svoje mladší já, aby se laskavě uklidnilo a přestalo s blbinama, kterých pak bude muset v pozdějším věku litovat. :-D

Ikona diskutujiciho hajcus.ka 2018-03-26 14:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nekonečný příběh je pro mě jedním z nejoblíbenějších filmů mého dětství. Jako malá jsem se na něj dívala hodně často a Atrej byl má první obrovská platonická láska :-D Vždycky jsem si představovala, jak s ním jedu na Artexovi nebo s Falcem někam letíme. Připadá mi, že se v příběhu dá pokaždé objevit něco nového. Když jsem si film nedávno po letech znovu pouštěla, tak mi při úvodní písni šly slzy do očí, prostě nostalgie 🙂

Ikona diskutujiciho Verča 2018-03-26 16:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

úplně souhlasím – ten film má hluboké poselství a je velmi citový – dnes jsou filmy plné dokonalých efektů, hrajou na city, ale nezanechávají hlubší otisk, bohužel..

Ikona diskutujiciho BED 2018-03-26 16:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[19]: Mne sa vracia názor-tvrdenie ako chcete jedného múdreho človeka. Keď nemôžeme vrátiť situáciu, v ktorej sme boli nie celkom dobrí, a svedomie nám to vyčíta, premeňme výčitky a skepsu pokusom o nápravu. Pristúpme ku malému činu, byť by bol nie celkom "svetový". Byť by bol pokusom , byť by už nenapravil čo sa stalo. Ale v nás Čosi naprávame ! Myšlienka je takisto čin. – Príklad : pani neustále sekýrovala slúžku, za všetko. Tá mlčala, trpela, nepípla.  Až raz akosi pani dospela k "názoru" že to dievča, čo umýva dlážku robí poctivo čo od nej žiada, neškodí, a vtedy Satori : pani sa sklonila ku slúžke, a posunula ku nej lopatku na smetie, ktorá bola v kúte, ďaleko od nich. – Tým jednoduchým gestom dala najavo uznanie. Tým malým uznaním "zamietla" svoje povýšenectvo viac preč.  - To gesto bolo malé dobro….

Ikona diskutujiciho tauri 2018-03-26 19:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Myslím, že všichni jsme se tu něčím prošli, hlavně špatným…neb díky tomu přemýšlíme jinak a každý ty hranice má jinde.

Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-03-26 20:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[23]: Děkuji :-)

Ikona diskutujiciho mariankosnac 2018-03-26 22:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Toto sme s rodičmi pozerali hodně dávno. Tie staré časy keď sme sa tešili že v telke niečo bude. Dnes už nás telka tak neberie i keď je viac programov mám dojem že tam vysielajú skoro samý odpad. Jediné čo dnes stojí za zhliadnutie je South Park a Perníkový tatko. Už si nespomínam ani na scénu s koňom a či sa mi to páčilo, keď som bol mladý nemal som tak kritický pohľad a bral som tie filmy také aké sú.

Ikona diskutujiciho zdeněk 2018-03-27 00:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ta část o konstruktivní síle vesmíru mi krásně zapadla do mozaiky. Připomněla mi mou dnešní kávu.

Ikona diskutujiciho Alue 2018-03-27 10:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[27]:  to by člověk musel vidět, ono překreslovat někam daný obraz je zrádné, protože se tam ztratí souvislosti.

Ikona diskutujiciho sasanka 2018-03-31 17:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Teda páni,krásně vyjádřená symbolika,to se Ti Aluško moc povedlo. Nekonečný příběh miluji! Tak jako většina zde diskutujících i já jsem byla platonicky zamilována do Atreje. Svým dětem jsem koupila knihu, ale bohužel sama jsem si ještě nenašla čas, abych ji dočetla.Přečetla jsem necelou polovinu,ale teď vím, že si na ni brzy udělám čas. Jinak tu symboliku  jsem tam při repríze vnímala velmi silně taky, akorát jsem se jí nikdy nezabývala tak moc podrobně.Za tenhle článek Ti ze srdce děkuji Alu, moc mě potěšil, četla jsem jedním dechem. Vím, že velikonoce nejsou Tvé oblíbené, ale přesto přeji radostné a poklidné svátky jara!…:)

Ikona diskutujiciho Alue 2018-03-31 18:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[29]:  děkuju 🙂 jajca mám dneska nabarvený, ale spíš pro sebe.

Ikona diskutujiciho ⚜️ aston 405 2018-12-13 22:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho ⚜️ aston 405 2018-12-13 22:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Neuvěřitelné… Jediná role, kterou kdy potom Tami Stronach hrála, je tahle panenka v krámu kuriozit v tomhle připitomělém českém muzikálu O_O  O_O  O_O https://youtu.be/ulDZ8jtfgOM?t=1230

Ikona diskutujiciho mike 2022-01-20 15:00:02 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

alue, priviedlo ma to k tomuto clanku prave teraz, a zaujala ma pasaz o lietani. Musim povedat, ze aj ja som mal pravidelne sny o tom, ze dokazem lietat a preskakovat cinziaky aj ked neviem v akej suvislosti to si uz nepamatam, ale bol to uzasny pocit ten mi ostal vryty do pamati a dodnes nemam problem si tento pocit znovu navodit.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek