Aluška.org: Věděním ke svobodě

______ 1. DÍL ______

(Pozn. Otázky od Alue jsou v rozhovoru zvýrazněny tučně, aby se text lépe četl.)

Úvod:

Tomáš zvaný též ,,Poutník“, je mladý astrální cestovatel, který se tímto intenzivně zabýval odhadem sedm let v kuse. Každý večer vytrvale cvičil (meditoval) a po určité době přinesla soustavná práce své ovoce. Tomáš se postupně dostal s astrálními výlety tak daleko, že byl schopen například s vedením svého průvodce (chcete-li anděla) navštěvovat různé světy a dimenze, ve kterých se mohl učit. Podíval se i na místa, kam se normálně dostáváme po smrti. Zkoušel i různé pokusy, jako jsou společné výlety skupiny vzájemně domluvených lidí do astrálního světa.

Mnoho se můžeme dozvědět z jeho dvou videí, dostupných na youtube (vřele doporučuji):

1. Video: Povídání v čajovně

2. Video: Menší přednáška na srazu Gošárníků

A nyní k samotnému rozhovoru:

Tome, co mě velmi zaujalo, jsou tvé začátky. Nikdy jsem nepotkala člověka, který by astrálně cestoval, byl v tom tak moc dobrý a přitom se to naučil ,,jen“ soustavnou pílí. Věšinou to lidé mají buď dané, nebo se marně pokouší, ale ovoce to nenese a jsou z toho zklamaní. Moje první otázka tedy je: To jsi opravdu tak moc cílevědomý, že když si něco vezmeš do hlavy, tak na tom dřeš čtyři měsíce v kuse, děj se co děj, zatímco jiní lidé ,,odpadnou“ kolikrát už za týden? Myslíš, že je to celé jen o píli (za předpokladu že jsme připraveni na podobný výlet), nebo je to zároveň i o technikách, které se u toho cvičí?

Neřekl bych o sobě, že jsem až tak cílevědomý :). Spíše mne před lety velmi oslovilo, že něco takového je vůbec možné, ale chyběla mi tehdy metoda „jak na to“. Po pár letech se ale AC objevilo znovu a tentokrát i s metodami, jak je možné cvičit, uvolňovat tělo atd. Začal jsem usilovně cvičit a samozřejmě jsem po několika cvičeních zjistil, že to asi nepůjde tak snadno J Nicméně řekl jsem si, že když už cvičím, tak z každého neúspěchu si vezmu pro sebe nějaké ponaučení a budu se učit již i mými nezdary. Zároveň s tím se objevil i můj kamarád a řekl mi, abych cvičil i LD, že to je již na půli cesty a mohlo by to napomoci. Zpočátku se mi do toho moc nechtělo, ale nakonec jsem začal cvičit i LD a tam se úspěch dostavil velice rychle. To mne ještě více motivovalo i do cvičení na AC a i když v průběhu času přišlo možné zakolísání, tak jsem byl jednoduše odhodlaný to zkoušet, dokud to nepůjde až se zadařilo 🙂

Co se týče technik samotných, mnoho lidí stráví „mladí“ hledáním dalších a dalších technik, které již zaručeně povedou k úspěchu. Tak to ale v praxi nefunguje. Důležité je uvědomit si princip, o kterém v nich běží – to znamená hluboce uvolnit tělo (do transu; abychom nechodili po pokoji J) a poté jen udělat vizualizaci na opuštění těla. Toto je základ a poté jestli někomu vyhovuje tato vizualizace či jiná (padání do studny, houpačka atd.) je už na každém člověku. Poté, co si ale vyberete, měli byste zůstat u jedné či dvou metod a cvičit je dokud se nezadaří.

Hodně lidí zkouší astrální cestování a různě tápou. Už například v základní otázce: ,,Jsem připravený astrálně cestovat?“ Obecně totiž na co připraveni nejsme, to nás nepotká a naopak co potřebujeme, to přijde. Jaká by byla tvá definice člověka, který je připraven? Myslíš si, že je to pouze o jeho strachu, nebo v tom hraje roli i něco jiného? Dá se obecně říct, že koho AC zajímá, je připraven, nebo je to zavádějící označení?

🙂 Obecně řečeno souhlasím s tím, že pokud na to člověk není připraven, tak se tato možnost ani neobjeví, a pokud se již AC objeví, tak je docela slušná šance, že už je na ni také připraven. Rád bych ale řekl, že už i metody samotné, které cvičení na AC provází, mohou člověku dát mnohé, např. zmíněné vyřešení strachů, které je pro AC nezbytné, či další uvědomění o podvědomých procesech probíhajících v nás samých. I když poté třeba nemusíme ihned dosáhnout astrálního cestování, již samotné cvičení nám může mnohé nabídnout.

Pokud bych měl říci, jak by podle mě vypadal tzv. „ideální člověk“, který je připraven, tak by to byl člověk, který narazí na pouhou zmínku o AC a hluboko uvnitř to s ním „pohne“. Bude vědět, že tudy má nyní jít, nehledě na cokoliv a nebude se bát vykročit do neznáma. Všechno dodatečné, zda má strach, je skutečně připraven atd., se naučí takříkajíc cestou. Ale pocit hluboko v nás samých, že toto je nyní naše cesta, po které bychom se měli ubírat, je nezbytný. Tento člověk se poté nenechá tak snadno odradit po prvních neúspěších a sám se mnohé naučí již pouhým cvičením na AC.

Když jsi začínal, měl jsi po ruce nějaký návod, nějaké základní funkční shrnutí technik pro nacvičení astrálního cestování? Já osobně, ještě když mi bylo cca 14, jsem zkoušela cíleně AC podle technik z internetu, ale nikdy mi žádná nefungovala, proto jsem zůstala u metody pokus-omyl, ale v tom nebyly žádné valné pokroky. Teď zjišťuji, že je opravdu potřeba něco znát. Hlavně vědět jak se tam chovat a pohybovat, jaké to prostředí má vlastnosti a najednou tu pokroky jsou. Měl jsi podobné problémy s nedostatkem teorie k načtení? Podle čeho jsi se vlastně učil, a co z toho bys laikovi doporučil?

Jak jsem již sdělil, musel jsem si 3 roky počkat od první zmínky o existenci AC, než se ke mně dostaly nějaké metody na cvičení. Když se poté objevily, natolik jsem si jich vážil, že jsem byl jednoduše odhodlaný to zkoušet, dokud to nevyjde a „cestou“ (neúspěchy) se učit o sobě i o všem okolo. J Sám jsem měl k ruce pouze pár návodů z jedné internetové stránky, které jsem poté doporučoval i všem ostatním. Momentálně je tento web zrušen, ale autor má v plánu upravit obsah a časem jej opět spustit. Samotného mne v nedávné době napadlo, sepsat jen pár základních metod a uveřejnit je na webu, aby byly pro kohokoliv snadno dostupné a oproštěné od hloupostí.

Nicméně když už se AC dostaví, je dobré zachovat chladnou hlavu a zbytečně se neděsit. J Člověk se strachem velice snadno vrátí ihned do těla.

Na druhou stranu pokud je člověk skutečně připraven, intuitivně bude vědět, co má dělat a tam, kde bude mít mezery, zážitky a přímé zkušenosti je rychle naplní. Mnoho lidí má načteno spousty teorie a neustále vymýšlí nová úskalí a možná teoretická východiska, ale nikdy necvičí a AC tak nezažije. Pokud bych mohl tedy něco doporučit, zbytečně o tom nečíst spousty teorie, která se vás může, ale také nemusí týkat (každý autor je na jiné úrovni, musel si projít trochu něčím jiným, aby „zaplnil mezery“), ale místo toho skutečně cvičit a učit se o všem přímo, přímo z vlastní zkušenosti.

Předtím než jsi začal cvičit astrální cestování, jsi si vědom nějakého zcela spontánního výstupu z těla, třeba už jako malé dítě? Nebo je to celé čistě jen o tvé píli a žádné předešlé vlohy a náznaky jsi nezaznamenal? Zkoušel sis dodatečně vzpomenout, jestli opravdu k něčemu takovému už kdysi došlo, jen sis to třeba jako malý neuvědomil, že jde o AC?

(smích) Když už jsem měl AC pravidelně každou noc zhruba rok, uvědomil jsem si, že prvně jsem skutečně vycestoval, když jsem byl ještě malý. Navštívily mne tehdy v noci dvě bytosti, které mě vytáhly z těla a ukázaly mi Akášu (jak jsem zjistil mnohem později), tehdy jsem jí viděl pouze jako ohromnou knihu a ukázaly na část pojednávající o mně. Byl tam napsán příběh mého života a mé tzv. „pravé jméno“. Bytosti samotné mi poté předaly energetickou pečeť, která se ke mně váže a sdělily, že jsem nyní tady na zemi, ale že nejsem sám, ale většina bytostí „mého druhu“ zůstává běžně v „neviditelné podobě“. Po týdnu od prvního zážitku mne vytáhly z těla znovu a sdělily ještě nějaké informace. Nicméně vše, co mi předaly i co jsem si „přečetl“ o svém životě v Akáše, energetické pečetě a vše jsem ihned zapomněl. Snažil jsem se si vzpomenout, ale marně. Jediné, co jsem jako malý věděl, bylo mé „pravé jméno“ a že „nejsem sám“ a teprve až mnohem později v průběhu mého života se po kouskách jednotlivé věci znovu odhalovaly.

S odstupem jsem si také uvědomil, že první LD jsem měl již jako malý. Velice často jsem měl noční můry a budil se vyděšený uprostřed noci a bál se znovu usnout. V jeden moment to ale u mě vedlo k uvědomění, že s tím chci bojovat a postavit se svému strachu. Vědomě jsem nevěděl nic, že je vůbec nějaké LD či AC, natož o nějakých metodách, nicméně uvnitř jsem se skutečně rozhodl postavit se tomu čelem a tak jsem také udělal. Brzy zmizely všechny mé noční můry a v podstatě se jednalo o mé první LD a probouzení se ve snu. Strach byl u mě spouštěcím mechanismem k probuzení a změně snového děje.

Když jsme u toho strachu ve snech: Znáš také ty situace, kdy se ti něco hnusného zdá, ty máš strach, ale najednou ti to dojde a řekneš si: ,,Tak na tohle kašlu, takovej sen neberu.“ a násilím otevřeš oči? Období nočních můr jsem jako dítě řešila právě tímto a dá se to naučit jako podmíněný reflex. Člověk má v podstatě kopu způsobů, jak se toho zbavit a nemusí si to ,,vyžrat“ až do konce, když nechce. Někdy se podaří úplně probudit, nebo se člověku oči samy zavřou a on přeskočí do jiného snu. Tohle považuji za takový první ,,pidi“ krok k ovládání svého snění. Postavení se přímo té noční můře, už je vyšší level. – Prošel jsi i tímto?

Nasilím otevírat oči jsem nikdy nezkoušel, spíše jsem se tomu chtěl poté postavit rovnou přímo.

(K tomu jen odbočka, postavení se svému strachu je také pouze jednou z úvodních metod, teprve později přichází skutečné hledání přičiny strachu a její vyřešení.)

Vždy když jsem se probudil a zjistil, že se opět bojím a jsem vyděšený, vedlo to u mě k ještě většímu odhodlání, že příště už tomu bude jinak. Nakonec mé odhodlání se dostalo natolik do mého podvědomí, že kdykoliv jsem byl ve snu, který se poté změnil v noční můru, okamžitě mě to probudilo uvnitř daného snu a přímo jsem se postavil dané projekci.

Samotný princip strachu je založený na tom, že veškerá naše energie v daný moment jde ve prospěch toho, čeho se bojíme. Daná iluze ještě více o to roste a my jsme slabí a naprosto bezmocní. Když si ale uvědomíme, že se jedná o pouhou iluzi, která nemá ve skutečnosti dostatek energie na vlastní existenci (proto ji potřebuje od nás). Tím více si můžeme uvědomit vlastní sílu a převahu v daný moment. Často již samotný fakt, že projekce (našeho strachu) nedostane okamžitě energii pro další růst, ji vyčerpá a sama rychle splaskne.

Pamatuješ si ještě své první dojmy, když se ti konečně podařilo dostat se do astrálního světa? Byla to euforie? Údiv? Nebo sis řekl ,,no konečně už bylo na čase!“ ? Co ses rozhodl zkusit jako první?

Když jsem prvně vědomě vycestoval, nevycestoval jsem pouze nad své tělo, jako většina lidí. Nicméně jsem cestoval ihned do jiných světů.

Celý zážitek začal tím, že jsem vystoupil z těla, v té době jsem začínal být i trochu nemocný, a tak jsem si jej ihned energeticky uzdravil (dělal jsem vše intuitivně), setkal se s nějakými bytostmi v tzv. „vnějším astrálu“ (neohraničený bílý/šedý prostor) a poté navštívil jiný astrální svět.

Byla tam relativně vyspělá civilizace a já tam coby návštěvník procházel mezi normálními lidmi (měl jsem tedy na chvíli i tělo) a prozkoumával jejich svět. Plně jsem si uvědomoval, že jsem astrální cestovatel. Nakonec jsem se i zapojil trochu více do děje daného světa, kdy jsem tam narazil na jakousi „sféru“ (začarované místo), kde byla bytost, která pravidelně lákala běžné obyvatele dovnitř, ale jakmile vstoupili, tak je plně pohltila do sebe. Rozhodl jsem se, že s tím něco udělám (pohltila totiž i místního člověka, se kterým jsem se tam spřátelil a který mě tam provázel – nevěděl, že cestuji) a nakonec jsem danou sféru odstranil a ukázalo se, že daná bytost tam byla sama uvězněná a musela pohlcovat ostatní bez svobodné volby.

Během mé návštěvy tohoto světa jsem také potkal jiného astrálního cestovatele. Jak se později ukázalo, byla to duše člověka, kterého znám již zde a který se snažil o AC, ale zatím bez větších úspěchů. Potkal jsem jeho duši z budoucnosti, jeho budoucí inkarnaci. Ukázal mi co „dělá“ na Zemi a jaký je jeho letopočet, z kterého přichází. Měl jsem neskutečnou radost a přirozeně jsem hned za ním běžel a vyptával se na další metody na astrální cestování atd. V daný moment jsem ale nijak nerespektoval svět, ve kterém jsem byl ani úroveň jeho obyvatel, kteří neměli ani tušení, že existuje něco jako AC atd. Náš rozhovor se odehrával před zraky jednoho z místních obyvatel a ten poté kamsi zmizel a poté to spustilo jakýsi ochranný systém tohoto světa. Byl jsem tam záhy nevítaným hostem a musel odtamtud odejít. Dostal jsem se opět do „meziprostoru“ a poté zpět do těla.

– POKRAČOVÁNÍ ZDE –

Stránky Toma poutníka: www.tompoutnik.webnode.cz

Kam dál:

• Zobrazit rubriku ,,Rozhovory / Zajímavé osobnosti“

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue