Aluška.org: Věděním ke svobodě

Zdá se, že pro lidi, kteří zažívají čas od času nevysvětlitelné věci, se objevila nová diagnóza. Pojmenovali to ,,Psychospirituální krize“. Ne, nedělají z nás vysloveně blázny, jen přisuzují sledování UFO nebo zvláštní vnitřní stavy za následky z traumatu, přepracování, nebo něco jiného. Bohužel tato podivná diagnóza může odradit mnohé lidi od dalšího hledání, pokud jí uvěří. Právě nečekané a nevysvětlitelné zážitky bývají začátek pro člověka, který se rozhodne hledat něco více, než to, co nám podsouvá společnost. Začne se zajímat o duchy, zkouší pracovat s energiemi, začne shánět zajímavé alternativní knihy, začne kupovat kvalitní jídlo, namísto posledního šrotu.

Pojednání o psychospirituální krizi vyšlo v MF DNES dne 25.února 2011.

Zastavil se čas a já se vznášela. Co je mi?

Zničehonic začnou mít halucinace, třesou se, mají pocit, že umírají nebo vidí svaté, přestože jsou nevěřící. Ale jinak jsou zdraví. Lidí, kteří se setkají s takzvanou psychospirituální krizí, u nás podle odborníků přibývá.

Žena pracovala jako úřednice a sama zdůrazňovala, že vždycky vedla normální život. Jednou si však šla přes Karlův most jako obvykle koupit svačinu a začaly se jí dít podivné věci.
Svůj stav později terapeutce popsala, jako že se octla někde, kde je všechno zároveň strašně velké strašně malé, kde se všechno děje v nekonečném čase a zároveň ve stejný okamžik. Měla pocit, jako kdyby nešla úplně po zemi, ale byla o něco výš. Ale zároveň vnímala, že se nohama dotýká země.
Připadala si nejenom větší, ale také řidší, v těle měla nepopsatelný pocit tepla, klidu a vřelosti, zejména kolem srdce. Napadla ji myšlenka, že se to týká bratra. Něco v ní bylo velmi znepokojené, ale zároveň se cítila v naprostém klidu. Uvědomovala si lidi, kteří ji míjeli, a s úlekem si uvědomila, že útržky slov a vět, které slyší, jsou myšlenkami těch lidí.
Po nějaké chvíli se vrátila do „normálu“, ale začala se bát, že je psychicky nemocná: takové věci se jí běžně nestávaly.
Co ženě ze zvláštního příběhu bylo? Nezbláznila se, jak by se mohlo zdát, ale prošla si takzvanou psychospirituální krizí, zjednodušeně řečeno stavem, kdy člověk zažívá nadpřirozené, často duchovní situace. Ve zmíněném příběhu hrála roli smrt sourozence, se kterou se žena ještě nevyrovnala. A to zřejmě spustilo podivné prožitky.

I když popsaný příběh může vypadat zvláštně, podobným stavům čelí stále více lidí. Třeba i proto, že je neuspokojuje život orientovaný pouze na materiální hodnoty a potřebují najít něco, co je přesahuje. „Svým způsobem může hrát roli i fakt, že jsme vyhlášená ateistická země,“ říká Alan Jarkovský ze sdružení Diabasis, které „postiženým“ pomáhá. Sama psychospirituální krize přitom podle jeho slov nemusí být negativní záležitost.

„Člověka to může vnitřně posunout dál, obohatit. Ale je zapotřebí, aby věděl, že není blázen, když se mu dějí nevysvětlitelné věci,“ říká Alan Jarkovský ze sdružení Diabasis. Například v Indii má spiritualita a tajemno dávnou tradici, podivné stavy pozměněného vědomí tam proto příliš nepřekvapí. U nás lidé vychovaní v přísném racionálním duchu mohou být v šoku, když jim mozek ukáže, čeho je schopný.

Postižení se někdy bojí, že mají nádor

V USA jsou popisované problémy už zahrnuté mezi lékařskými diagnózami, se kterými pracují odborníci. Unás svůj šuplík zatím nemají. Psychologové a psychiatři už i v Česku vedou debatu, jak se o postižené správně postarat.
Někteří lidé se po spirituálním prožitku bojí, že je to projev nádoru. Navíc mnohdy trpí i fyzickými příznaky, u jednoho typu krize se například objevuje obrovská bolest zad. Někdy také mají pocit, že se vracejí do minulých životů.
„Měl jsem takové magické vědomí. Magické myšlení. Měl jsem strach, že jsem očarovaný, a bál jsem se černé magie. Měl jsem dojem, že je něco divného s lidmi, strach, že mě někdo zabije.“ Citát popisuje jeden z prožitků a ukazuje, že příznaky mohou být někdy podobné jako u psychických chorob. Jsou zde patrné rysy paranoie, tedy nezdravé vztahovačnosti. Ale od psychicky nemocných se lidé procházející psychospirituální krizí liší zejména tím, že před propuknutím příznaků žili běžný život. I během halucinací jsou schopni si uvědomovat, že s nimi není něco v pořádku. Uchovávají si síť přátel, mají standardní intimní vztah s druhým pohlavím (nebo i se stejným, jde-li o homosexuály).

U terapeutů končí častěji ženy

Statistiky, kolika lidí se mohou problémy se spirituálními zážitky týkat, zatím nejsou. „Hodně lidí třeba uvádí, že je měli nebo mívají, ale nedostane se to u nich do roviny krize,“ říká Alan Jarkovský.
Jediným vodítkem je údaj, kolik lidí z těch, co vyhledali odbornou pomoc, zažili něco nevysvětlitelného duchovního rázu; takových je podle amerického výzkumu 15 procent. Jenže v tomto čísle mohou být zahrnuti i lidé, kteří trpí psychickými chorobami, a naopak v něm chybějí ti, kteří se o zvláštní zážitek s odborníky nepodělili. Podle terapeutů procházejí psychospirituální krizí častěji ženy, a to ve věku 20 až 45 let. Údaj však nemusí být úplně vypovídající, ženy obecně vyhledávají psychologickou pomoc častěji než muži, kteří problémy raději řeší sami.

„Celá jsem se třásla. Nemohla jsem stát. Cítila jsem vibrace v těle. Třes, vysloveně tlak nahoře na temeni hlavy. Světelné obrazy, teplo v těle, třes, mírné vibrace, měla jsem i pocit, že se mi zakřivily ruce a propnuly – jako že se něco uvolnilo. Někdy jsem cítila třeba i horkost v nějakém místě,“ popisuje svůj prožitek další žena.

Takové příznaky se objevují u jedné z nejrozšířenějších forem psychospirituální krize. Její název probuzení kundalini (jde o hinduistický výraz pro tzv. hadí sílu) je důkazem, že u nás zatím chybějí pojmy, které by více zapadly do našeho prostředí. I to může být důvod, proč jsou zatím někteří odborníci k psychospirituální krizi skeptičtí.

(Uvedené příběhy pocházejí z webu www.diabasis.cz)

FAKTA Psychospirituální krize se projevují neobvyklými a obtížně vysvětlitelnými prožitky, se kterými si lidé nevědí rady. Jde například o tyto pocity: * pocit mimosmyslového vnímání * zvláštní vize a hlasy * příval nesrozumitelných emocí * předvídání budoucích situací * prožívání kontaktu s duchy Člověk se často cítí takovými stavy ohrožen, má strach o své duševní zdraví. Tyto zážitky může spustit silný emoční zážitek, drogy, ale mohou s objevit i bez zjevné příčiny.

Krizi může spustit třeba i vůně

PRAHA (fry) Aromaterapie je velkým hitem mezi ženami vyznávajícími alternativní životní styl. Obvykle se nechávají masírovat vonnými oleji, které údajně mají mít účinky také na psychiku: například uvolňují bloky, takže dotyčná či dotyčný jsou pak připraveni odpustit staré křivdy. Manželka hudebníka Davida Kollera v rozhovoru v magazínu MFDNES řekla, že právě aromaterapie u ní spustila psychospirituální krizi, při které si přišla jako v šíleném snu, z něhož se nešlo probudit. „Sama o sobě by aromaterapie takový účinek neměla mít, nejde do velké hloubky,“ říká Alan Jarkovský ze sdružení Diabasis, které pomáhá právě lidem s psychospirituální krizí. Obvykle se přidává třeba úmrtí blízkého člověka nebo jiná mimořádně zátěžová situace.

To je ostatně případ Sylvy Kollerové: předtím, než se jí přitížilo, jí zemřel bratr. Přesto i „aromaterapeutky“ upozorňují, že po kúře ženy mohou mít nepříjemné pocity, zvláště když ji absolvují ve špatném psychickém stavu. Přičítají je očistnému procesu, kdy se tělo zbavuje zátěže. To jsou však termíny, se kterými pracuje alternativní proud, klasičtí lékaři je spíše odmítají.

Vidí UFO i svaté, nemoc má jméno

PRAHA Vidí létající talíře, zničehonic se roztřesou po celém těle, dokážou předpovídat budoucnost. Lidí s podobnými prožitky u nás podle odborníků přibývá a neznamená to, že by se zbláznili. Jen procházejí takzvanou psychospirituální krizí. Ta se může projevit třeba tak, že i zavilý ateista začne mít halucinace s duchovními motivy.

Nemoc v magazínu ONA DNES popsala manželka hudebníka Davida Kollera Sylva. „Jako byste měli šílený sen, vzbudíte se, ale ten sen pokračuje dál. Bylo mi zle, nedokázala jsem rozeznat, co je reálné a co ne. Končilo to tím, že na mě mluvil i kartáček na zuby,“ popsala. Skončila na psychiatrii, kde se jí snažili pomoci prostřednictvím léků.

To však podle odborníků na psychospirituální krizi není správná cesta. Potřebují spíš povídání a podporu, aby pochopili, že – lidově řečeno – nejsou blázni. A aby nevšední a někdy až strašidelné zážitky dokázali využít ve svůj prospěch. Psychiatři a psychologové se s takovými lidmi teprve učí pracovat. „Chystáme se spolupracovat s odborníky na psychospirituální krizi. Ukazuje se, že je to zapotřebí,“ říká ředitel Psychiatrické léčebny v Bohnicích Martin Hollý.
On sám je skeptický k tomu, aby psychospirituální krize u nás byla označena za novou diagnózu, jako je tomu v Americe. Debata mezi odborníky je však teprve na začátku a je možné, že se to stane.

Další veverky ZDE