Aluška.org: Věděním ke svobodě

,,The Hum“ jsem slyšela mnohokrát, často ho slýchávám i dnes. Je to zvuk, který obtěžuje, je hluboký, na hranici slyšitelnosti a nikdy nenajdete jeho zdroj. Mnohokrát chodím po domě a poslouchám co kde hučí nebo bzučí. Někdy to jde zvenku, ale vlak ani auto to není… Nepamatuji si, že by se mi někdy něco takového dělo, když jsem byla malá. Je to problém až poslední dobou.

K tématu bych měla ještě jednu příhodu: V Brně se mi stala několikrát taková záhada, byla jsem v lese a najednou se z vrchu kopce ozval hlasitý zpěv, který zněl jakoby se sešlo 50-100 lidí, dotáhli si do lesa mikrofony, reprobedny a zpívali čisté ,,A“ … Zpěv trval asi 20-30 vteřin a poté utichl. Slyšela jsem ho opakovaně, buď když jsem byla přímo v lese, nebo když jsem šla po cestě podél toho lesa. Podivné ale je, že na vrchu toho kopce, odkud se zvuk ozýval, není žádná silnice, nejsou tam domy a když tam přijdete, tak tam nejsou nikde lidské stopy a žádná známka toho, že by tam ještě před několika desítkami minut někdo takto zpíval. Jsou tam jenom tenké vyšlapaté stezičky, kudy moc lidí nechodí.

Nevím, jestli to má něco společného s ,,The Hum“, o kterém je dnešní článek, ale nikdy jsem nepřišla na to co to mělo znamenat a bohužel jsem byla v obou případech sama, takže nemám svědka, který by mi potvrdil, že to slyšel také. Ale vím, že halucinace to nebyla, zvuk se jasně ozýval z určitého místa, rozléhal se po okolí a byl velice hlasitý. Nikde jinde, než právě na určitém místě v Brně, jsem ho ale nikdy neslyšela.

Budu ráda, pokud napíšete své zkušenosti a pozorování do diskuze.

Lidé, kteří zažívají toto hučení, celé dny sedí někde v koutě s hlavou v dlaních, polykají prášky a šeptají: „Dost… už dost…“ To, co je týrá, je nejčastěji popisováno jako hluk proudového letadla v dálce, nebo vzdálené bafání dieselového motoru běžícího na nízké otáčky.

https://www.youtube.com/watch?v=B7KBc-hKY5A

Představte si, že vám před domem zastaví auto a řidič si jen na chvíli odskočí. Motor si jen tak přede, což způsobuje basové chvění, temné vše prostupující bručení na hranici slyšitelnosti. Víte o něm, ale vnímáte ho jen jakoby podvědomě. Když řidič za pár minut nasedne a odjede, skoro ani nepostřehnete, že hučení zmizelo.

Mechanický pomeranč

Teď si představte, že tam to auto stojí pořád, čtyřiadvacet hodin denně, 365 dnů v roce. Nemůžete vyjít ven a říct: „Vypni to.“ Není divu, že některé „oběti“ přirovnávají hučení k rafinované čínské tortuře, při které odsouzenci v pravidelných intervalech kape na hlavu voda. Nejdřív ho to ruší a nedovoluje mu to usnout, pak ho to rozčiluje a nakonec ho to přivede k šílenství.

https://www.youtube.com/watch?v=vN-1Mup0UI0

„Je to jako pomalé, rafinované mučení – někdy se mi chce začít křičet. V noci občas přemýšlím o sebevraždě,“ řekla novinářům britská důchodkyně Katie Jacques (69).

Když hučení zaslechla poprvé, podezírala ledničku, klimatizaci nebo televizi v režimu stand-by. Vypnula všechny elektrické spotřebiče v domě, ale nepomohlo to.

Hučení způsobuje nespavost, nevolnost, ztrátu soustředění, bolesti hlavy, podráždění, poruchy srdečního rytmu a další obtíže. Tajemný zvuk váš život pomalu změní v peklo. Vzpomeňte si na Kubrickův film Mechanický pomeranč (1971), ve kterém jsou mladí násilníci „léčeni“ nekonečným posloucháním klasické hudby, před kterou není úniku.

Domácí šílenství

O hučení se začalo poprvé mluvit v 60. letech v Anglii, kde si stovky obyvatel Bristolu stěžovaly na podivný šum. Úřady provedly měření, ale k ničemu to nevedlo. Hučení pak po nějaké době utichlo stejně tajemně, jako se objevilo.

V roce 1993 terorizoval tajemný zvuk město Taos v Novém Mexiku, což nakonec vyústilo v petici kongresu. Citlivé mikrofony ale nic nezachytily. Nejnovější „obětí“ hučení je vesnice Woodland v britském hrabství Durham. Zdroj tajemného hluku, který se objevil letos v květnu, se zatím nepodařilo najít. Spekuluje se o větru, který rezonuje v podzemí opuštěného dolu.

https://www.youtube.com/watch?v=PZSFI3vRabo

V některých oblastech je hučení trvalé, jinde se naopak objevuje jen občas, nebo s pravidelnými přestávkami. Bývá slyšet spíš uvnitř budov než venku, takže se před ním nelze schovat. Místo, kde se cítíte nejbezpečněji (domov) se tak paradoxně stává místem vašeho největšího utrpení. To je ale logické – uvnitř bývá ticho, které „vymaže“ hlukové pozadí, takže hučení v podkresu víc vynikne. Ze stejného důvodu bývá také hučení slyšet víc v noci než ve dne. Což jeho děsivé účinky samozřejmě zvyšuje.

Tuc-tuc-tuc!

Proti hučení nepomáhají špunty do uší, sluchátka ani speciální zvukotěsné zasklení oken. Vynikne tím víc, čím víc se ho snažíte odstranit. I to je ale celkem vysvětlitelné. Zvuky o nižší frekvenci se šíří mnohem dál a pronikají různými materiály mnohem lépe, než zvuky o vyšších frekvencích. Jistě už kolem vás někdy projel magor s autem „vytuněným“ výkonným soudsystémem, ze kterého bylo ven slyšet jen hlasité „tuc-tuc-tuc“.

Ukázka, jak zní ,,The Hum“. Toto video si určitě pusťte:

https://www.youtube.com/watch?v=cfn91NdrqJE

Basové kmitočty také snadněji vyvolávají rezonance, na okenních tabulkách, na vodovodních trubkách nebo na železobetonovém skeletu budov, což je zpětně zesiluje. Rezonují i v našich tělních dutinách.

Vzpomeňte si na koncert Visacího Zámku, na kterém člověk „slyší“ Šťástkovu baskytaru vibrující v hrudním koši. https://www.youtube.com/watch?v=-Y7aY-WfK8M

Hučení je globální fenomén – bylo popsáno takřka z celého světa. Podle lokalit, kde k němu dochází, se můžete dočíst třeba o Bristolském hučení, Taoském hučení nebo Hučení z Bondi. Pokud se nám podařilo zjistit, žádný případ zatím nebyl zaznamená v Česku. Možná je to ale jen proto, že se u nás o tomto problému zatím nepsalo a nemluvilo. „Oběti“ tak třeba vůbec netuší, že se potýkají s problémem, který trápí i jiné lidí.

Tajemné hučení se jen zřídkakdy podaří zachytit měřicími přístroji a odhalit jeho zdroj

Ve městě Kokomo v americké Indianě byly viníkem ventilátory chladících věží a kompresor továrny na auta. Na Havaji může za hučení vulkanická činnost a na jihozápadním pobřeží USA byly „usvědčeny“ mořské vlny, narážející na pobřeží. Jejich hluk proniká místními horninami stovky kilometrů daleko. Prokazatelným zdrojem mučivého infrazvuku jsou i větrné elektrárny, které ekologisté označují za „superčistý“ zdroj energie. Lidé, kteří bydlí v jejich sousedství, si často stěžují na nesnesitelné vibrace na hranici slyšitelnosti, které jim dělají ze života peklo.

Existuje i spolek s názvem Low Frequency Noise Sufferer’s Association, což by se dalo přeložit jako Asociace lidí, kteří trpí nízkofrekvenčním zvukem (LFNSA).

Tohle je šílené, to si také určitě poslechněte:

https://www.youtube.com/watch?v=txqogec85g4

Akta X

Podle konspiračních teorií ale za hučení mohou tajné zbraňové systémy typu amerického projektu HAARP, případně globální experiment tajných služeb, snažících se ovládnout naše vědomí. Mluví se i o mimozemšťanech – jen si vzpomeňte na film Den nezávislosti, ve kterém se globální útok hmyzích „emzáků“ synchronizuje parazitním signálem, vloženým do pozemského televizního vysílání…

https://www.youtube.com/watch?v=LsgrRmHW8ro

Hučení se objevilo i v jednom z dílů seriálu Akta X, nazvaném Jízda. Neznámá frekvence v něm způsobuje, že lidi nejdřív bolí hlava až k zešílení, a pak jim z uší vytryskne krev a zemřou. Mulder s Foxovou z toho podezřívali systém ELF (Extreme low frequency), který americká armáda používá pro komunikaci s ponorkami. Běžný rádiový signál pod vodu nepronikne, ale nízkofrekvenční vlny se šíří na velké vzdálenosti. Systém ELF vysílá ze stanic v Michiganu a ve Wisconsinu. Někteří vědci ho spojují s tajemnými „sebevraždami“ velryb, při kterých celá hejna vyjedou na mělčinu. Možná je to podobné, jako když se lidé zastřelí nebo vyskočí z okna, protože hučení už prostě nemohou vydržet (což se už ve světě stalo).

Zesilovač zvuků v hlavě

Zajímavé je, že hučení neslyší každý – a to ani v oblastech, kde si na něj stěžuje spousta lidí.

„Problémy lidí s hučením jsou asi z jedné třetiny způsobeny fyzickým zvukem a ze dvou třetin něčím, co pochází přímo zvnitřku jejich hlavy,“ tvrdí David Baguley, audiolog z Addenbrookovy nemocnice v Cambridge. Řadu případů lze podle něj vysvětlit přecitlivělostí. Z evolučních důvodů jsme totiž vybaveni systémem, který v situacích ohrožení subjektivně zesiluje některé zvuky. Pokud žijete v džungli, potřebujete slyšet lehké našlapování tygra číhajícího za bukem. Váš mozek si je „vytáhne“ z hlukového pozadí, což vám zachrání život.

Při naslouchání různým zdrojům zvuku se zapojují různá mozková centra (www.york.ac.uk)

Nebo si představte, že se díváte na hororový film a najednou někdo zlehka zaklepe na dveře. Zazní to jako rána z pistole. Tenhle zesilovací systém řídí naše soustředění. Jenže pokud se podvědomě soustředíte na hučení, slyšíte i hučení, které byste jinak neslyšeli. „Vzniká tak bludný kruh přecitlivělosti,“ vysvětluje Baguley. „Čím víc vás hučení stresuje a mučí, tím víc se na něj upínáte a tím víc ho slyšíte.“

Embryo v nás

Možná slyšíme věci, které bychom ve skutečnosti slyšet vůbec neměli. Lidské ucho vnímá frekvence se spodní hranicí asi 20 – 16 Hz (kmitů za vteřinu). Na hlubší zvuky už nejsme vybaveni, na rozdíl třeba od hadů nebo velryb. Co když se ale lékaři pletou?

Pro embryo v děloze je jediným smyslovým orgánem kůže. Zvukové vibrace zvenčí se skrz ni po nervových drahách přenášejí přímo do mozku. Po narození tato schopnost mizí. Už ji nepotřebujeme, protože začneme slyšet ušima. U některých lidí ale snad může zůstat částečně zachována. Oběti hučení tak možná povrchem těla „slyší“ elektřinu proudící v drátech, pulzování ionosféry Země, signál mobilních telefonů, televize a GPS, smršť mikrovln v zapnuté troubě a tisíce dalších zdánlivě neslyšitelných frekvencí, kterými je náš svět doslova prošpikován.

Použité zdroje:

http://g.cz/nici-vam-zivot-tajemne-huceni-1

http://g.cz/nici-vam-zivot-tajemne-huceni-2