Aluška.org: Věděním ke svobodě

Můj kocourek dostal na podzim přichystaný venkovní pelíšek. Je zvyklý na noc chodit ven a vracet se ráno. Vždycky jsme to dělali tak, že na větší mrazy se mohl schovat do speciálního molitanového boxu, který jsem koupila přímo od nějakého spolku na ochranu zvířat… Ano, hamižně jsem uzmula jeden box pro venkovní opuštěné chudáčky, abych ho vystlala pro svého rozmazleného Morrisstka, aby měl i venku pohodlíčko.

Nerada ho nechávám v noci doma, protože se nudí, občas pomňoukává, přes den je pak nevybouřený, lítá jako z divokých vajec a navíc dělá šramot a já mám při svém extrémě lehkém spánku pak velký problém, že kočka je ráno jako ze škatulky a já sotva lezu… I letos jsem mu tedy nachystala pelíšek a myslela jsem si, jak tam macek občas bude přes noc bývat, ale všechno se to vyvinulo úplně jinak.

Nápad to byl dobrý

Dala jsem mu pelíšek na balkon ke zdi a nachystala jsem mu na pevno dřevěné latě, kterými jsem vylepšila dosavadní cestu, aby se na balkon mohl krásně zvenku snadno dostat a zalézt si tam do domečku… A přitom by byl vlastně jakoby doma, chráněn zdí, nikdo cizí by k němu nemohl odnikud přijít… Tedy lidé… Zvířata ale nikdo nezaručí.

A měla jsem i vymyšlené, jak ho budu pouštět zadním vchodem od pelíšku přímo do obýváku a nebudeme muset vůbec přes chodbu hlavními dveřmi.

Ale kocour po pár dnech změnil chování, odmítal na balkon chodit a projevoval paniku, kdykoliv jsem ho chtěla tudy jen vyšoupnout ven. Přitom předtím po dřevěných latích a přes balkon chodil v pohodě…. Nějakou dobu mi vrtalo hlavou a nerozuměla jsem, co je blbě, ale pak jsem viděla tu hromadu různých koček, co chodí kolem našeho domu až na balkon a bylo mi to jasné… Asi konkurence, asi má na balkoně nějaká nepříjemná setkání s těmi jinými, když u toho nejsem… K pelíšku se pak už ani nepřiblížil… Tak jsem ho začala pouštět hlavními dveřmi a mezitím jsem počítala ,,ty cizí“ kočky.
Černá – domácí, krotká… Zrzavo bílá – domácí – plachá… Mourovaná, obrovské oranžové oči, těžko určit stav, pokaždé se jen mihla a byla hned pryč, navíc byla vidět jenom v noci přes okno, když jsem zrovna svítila… (A tahle mourovaná to všechno měla na svědomí.) … Čistě zrzavá, hubená – Pravděpodobně venkovní, ale těžko říct, možná přikrmovaná. – To bylo fakt koček jak lidí na Václaváku.

… Postupem času jsem si sice uvědomila, že kocour opravdu vůbec nechodí do pelíšku na balkoně (asi kvůli tomu hustému provozu cizích koček tam), ale pořád jsem si říkala, že až udeří mrazy, tak pelíšek prostě jenom přesunu… Nebo ho mráz přinutí si tam zalézt..?

A pak přišel osudný konec prosince a já chytla toho příživníka při činu

To bylo takhle ráno kolem deváté, ještě jsem v pyžamu přebírala poštu. Jdu do obýváku, udělám čaj, zatápím v krbu a najednou jsem si všimla pohybu: Přímo z toho vymazleného pelíšku pro mého kocourka vylezl jiný kocour. Byl malý, pohublý, mourovaný a vypadal docela jetě. Asi jako kdyby právě vylezl z popelnice… Líně se před pelíškem protáhl a pěkně pomalu se vydal po latích ven na průzkum.

Zaťukala jsem na něj a sledovala ho přes sklo – schválně jestli se mě lekne, a uteče jako vždycky – ale ani se na mě nepodíval… Buď byl taky ještě rozespalý, nebo ho hnal prázdný žaludek, tak ho nějaké ťukání a nějaký člověk za oknem ani trochu nevzrušil.

Když jsem si všimla, že má pod ocasem kulky a zhodnotila zblízka jak vypadá, musela jsem se smát: ,,Tak tebe se můj macek bojí? Si děláš srandu? Vždyť jsi o půlku menší než on a hubenej jak parátko…“

A hned mi začalo šrotovat v hlavě, že máme menší problém, který je teď potřeba nějak vyřešit…

Venkovní popelnicový exemplář tady byl před námi a zvládl to i bez našeho pelíšku, ale můj kocour, i když původně pouliční nalezenec a i když tráví noci venku, potřebuje teplý izolovaný úkryt. – To mám sakra kupovat další box? Ten minulý došel až za půl roku, to už bylo dávno po zimě, na to se můžu zvysoka vys…

V rámci nastolení nového pořádku, jsem se tedy rozhodla pelíšek vyčistit a hned přesunout, aby ho mohl používat ten, komu doopravdy náleží. Uvnitř bývá macatá chlupatá ,,ovečka“. Takový polštář z uměliny, má na sobě i umělý kožíšek. Výborná věc… Musela jsem ji hodinu prát, byla skoro černá. I po tom vytřepání blata a všemožného hnusu… Vnitřek bedýnky jsem musela omýt hadrou a pak ještě vytřít FROSCH octovým, aby se trochu pohltily pachy, protože bedýnka byla označkovaná a kysele páchla… Holt venkovní kocour nebyl kastrovaný.

Můj macek pochopil že se něco děje, tak trochu zkoumal. I jsem mu vysvětlovala a ukazovala, že už v té bedýnce žádná kočka není a nevyskočí na něho, že se jí nemusí bát… I jsme si u ní zkoušeli trochu hrát a nechala jsem ji v domě až do večera, aby si kocour zvyknul.

Mezitím mě ale žralo svědomí, že jsem venkovnímu bezdomovci bez varování sebrala bejvák a on by si teď vlastně musel jít hledat spaní někde jinde… Asi by šel spávat tam, kam chodíval dřív, otázka je, co by to bylo za pochybný flek.

A říkala jsem si: ,,Jak by asi bylo tobě, kdybys šla ven nakoupit nějaký jídlo a pak bys přišla domů a tvůj barák někam zmizel? – Ba co hůř, našla bys ho o ulici dál, ale řekli by ti, že už není tvůj a že tam nemůžeš bývat?“

A tak jsem začala vymýšlet náhradu: ,,Dostane karton.. ne, karton a na to hadr… nebo ne, molitanovou desku a na to hadr… nemám vlastně žádný hadr… Tak dostane krabici. V krabici určitě přežije zimu v pohodě, je zvyklý určitě z minulých let… No mohla bych mu do té krabice dát něco naspod… Molitanovou desku třeba, mám molitanu plnou pr… Ale jakou krabici… to chce nějakou pevnější, ať vydrží. Nějaká menší tenká bude hned hnusná… Použiju teda banánovku. Vyřežu díru a je to… Dno bych vypodložila tím molitanem a nahoře nějak přiklopit, aby z děr netáhl chlad… Hm… dobrej nápad.“

A ač jsem původně nechtěla ,,adoptovat“ toho ,,cizího“, v hlavě se mi zrodil solidární plán na výrobu nového pelechu pro toho toulavého chudáka…

Odpoledne jsem měla návštěvu, a tak jsem začala Ňufovi nad talířem vyprávět, jak jsem ráno přistihla vypelichaného kocoura, jak leze z našeho pelechu a tak ho teď čistím a ovečku jsem vyprala zrovna ji suším… A Ňuf mě náhle přerušil, smutně se podíval a říká: ,,No jo, ale kde chudáček teď bude spávat? Když jsi mu sebrala domeček?“

A hned ho také napadl molitan a banánovka… (Tak jsem mu vlastně nemusela nic vysvětlovat.) A ještě než jsem se stihla rozkoukat, už měl v ruce velkou molitanovou desku, dlouhý nůž a začal to hned pižlat podle krabice…

Vzali jsme celou banánovou krabici, na boku udělali vchod, spodek jsme vypodložili molitanovou deskou. Pak jsme nařezali menší molitan a vypodložili jsme boky krabice. Pak jsme to celé přiklopili další deskou z molitanu a přes to jsme přetáhli další banánovou krabici, takže domeček byl pěkně tvrdý a kompaktní…

Za nějakých 20 minut jsme měli ukutěný perfektní kočičí domeček, dokonce i vystlaný umělinou. (bavlna plesniví a saje vlhko, seno nemáme…)

Při pohledu dovnitř se mi zdál pomalu lepší, než ten exkluzivní kupovaný. Sice není tak hermetický, ale má o dost tlustší izolační stěny a menší vchod, přes který logicky méně táhne. (Těžko říct, který pelíšek je teď lepší, i když v tom kupovaném zůstala ta plyšová ovečka, ta podle mě vede.)

,,Bude se mu to líbit?“

,,No já bejt bezdomovec, tak bych si tam vlezla…“

Vyšla jsem na balkon a ještě večer jsem nainstalovala domeček na místo, kde byl původně ten pro Morrisstka. Ale nějak jsem nebyla spokojená s výsledkem, tak jsem pod něj dala další molitanovou desku, před domeček kus kartonu (asi něco jako rohožka, aby nenosil tolik toho blata a bordelu dovnitř)…

Ale pořád mě to ještě nějak žralo, domek přece není všechno… A v zimě všichni potřebují víc energie, nejenom můj macek, nejenom sýkorky na krmítku… ACHJO! – Tak jsem znovu pořádně prošla dům, našla plastovou vaničku, nasypala jsem mu granule, nastražila k domečku. – A mé svědomí bylo KONEČNĚ utišeno, tak jsem šla spokojeně dělat zase jinou práci.

Za půl hodinky jsem vykoukla a – vanička byla komplet vyžraná. Jestli už byl i zabydlený v pelíšku, těžko říct. Neviděla jsem ho a potmě to jít zkoumat s baterkou bych si nedovolila… Na mě přece taky nikdo nesvítí, když jdu večer spát. To poznám stejně časem, třeba ho nachytám, jak zase poleze spokojeně ven.

Morrisstkům domeček jsem dala přímo k vchodu do našeho domu, tam by se cizí kočka neměla odvážit chodit, ale kdoví… Doufejme, že Morrisstek nebude blbej a nenechá si ho zabydlet zase nějakou cizí kočkou. – Hm.. no tak teda ať. Banánových krabic mám vlastně dost a ono je to raz dva hotový…

Kam dál:

• Zobrazit celou rubriku ,,Deníček“

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue