Aluška.org: Věděním ke svobodě

Protože měl můj nedávný článek o rizikovosti konspiračních teorií velký čtenářský úspěch, rozhodla jsem se, že rozvinu svoji myšlenku dále a upozorním na další, v konspiračních kruzích opakující se, tendenci. A to je obecně představa, že „svět musí skončit, lidstvo musí zahynout, elity musí zkrachovat, měna musí padnout a jednou se všichni probudí a přestanou ovcovatět podle diktátu zlého a prohnilého systému“.

Tento článek s láskou věnuji všem, kteří se trápí čekáním na konec světa a bojí se očkovaných lidí.

Z čeho taková představa pramení?
Jednoznačně z vlastního pocitu marnosti, neutěšenosti, nenaplněnosti a nemilovanosti. Když se mám blbě já, předpokládám, že se musí mít blbě i ostatní lidé a pokud se nemají blbě, jsem na ně naštvaný a předpokládám, že to na ně taky zákonitě časem přijde. Vidím svět svou zabarvenou optikou katastrofismu. Ne takový jaký skutečně je, ale přebarvený na černo, tak abych si tím potvrdil svoji existenční depresi: Svoji nechuť být na tomto světě, zlobu na rodiče že si mě udělali bez mého svolení, přání, aby to šílenství konečně už skončilo a s ním i veškeré mé utrpení.

Tento způsob vidění světa je zakořeněný v hlubokém nevyléčeném traumatu, téměř ve všech případech z dětství. Člověk, který včas nerozpozná svá duševní zranění a nezačne s nimi pracovat, může pod jejich vlivem zůstat po celý svůj život a bude podle toho analogicky osamělý, nešťastný a nikdy nerozvine svůj plný potenciál.

Katastrofismus je projev patologického a destruktivního nastavení mysli. Bohužel se na něj dobře roubují všelijaké konspirační teorie, slibující zázraky a velké převraty, které by údajně měly ukončit veškeré nedořešené problémy světa a lidstva. Toto prosím není vyčteno z knížky, popisuji své zkušenosti z dob, kdy jsem se konspiracemi zabývala a kdy jsem byla v kontaktu s lidmi, kteří jim naprosto propadli. Vůbec to pro mě nebylo zdravé a lituji ztraceného času, který jsem mohla využít mnohem lépe, jak jsem psala v již zmiňovaném starším článku. Ráda můžu být jedině za to, že jsem z toho kruhu vystoupila a nepromarnila tak ještě více svého času.

Konspirátorské katastrofisty dělím na dvě hlavní skupiny
Jednou je funkční katastrofista a druhou je fanatický katastrofista.

Funkční katastrofista je člověk, který na jednu stranu doufá v převrat a konec systému/světa/lidstva protože ho to tady štve, nebaví, nechce chodit do práce a platit daně, nebaví ho manželství, nebaví ho život… Dokud se ale ve světě nic nestalo, dál do práce chodí, dál si plní své rodinné i občanské povinnosti a navenek vypadá, že vlastně žádný katastrofista a konspirátor není. Pokud to vyloženě neřekne, není to na něm, a jeho stylu života, poznat.
V jeho hlavě se odehrává chronický boj, konflikt mezi realitou a snem. Na jednu stranu je tu život takový jaký je, se všemi jeho nároky a nutnostmi, na druhou stranu je tu představa světa vysněného, kde zaujímají prostor všelijaké fantazie a teorie slibující konečné vytržení, či ukončení celého kolotoče.

Funkční katastrofista může v tomto rozpolceném stavu setrvávat celé dekády, do té doby, dokud nepochopí, že ho nikdo a nic nezachrání a že svět se děje a slunce vyjde bez ohledu na to, jestli to chce nebo nechce a je úplně jedno kolik let bude juchat nad fiktivními zprávami o světové a globální revoluci. Důvod, proč nepřepadne do druhé skupiny, je zejména jeho smysl pro povinnost a zodpovědnost. Musí vydělávat a musí fungovat, protože kdyby to nedělal, neměl by co jíst on, jeho rodina, shnil by ve špíně. Paradoxně je to právě ten „zotročující zlý systém“, který mu nedovoluje z existenčních důvodů upadnout do úplného fanatismu.

Funkční katastrofista je většinou relativně neškodný pro své okolí. Je škodlivý zejména sám sobě a pro své okolí může být nepříjemný, pokud začne své ponuré ideologie hlásat do okolí. Dokud o tom nemluví, nikdo nemusí poznat, že se zaobírá těmito představami a že tajně čeká na konec světa. Je to trošku chameleón, maskující svou podivnost. Uvědomuje si, že to co se mu honí hlavou, by nebylo společností přijímáno dobře, nechá si to tedy raději pro sebe, nebo se projeví když vycítí, že je ve společnosti nakloněné podobným teoriím.

Některé aspekty jeho života mohou díky této mentalitě stagnovat. Například, pokud je více přesvědčený o svém snu než o realitě, může obhajovat názor, že není dobrý nápad se množit, nebo odmítá investovat do svého rozvoje, protože si myslí, že konec je za dveřmi a tudíž by to byla zbytečná námaha.
Dobrou zprávou je, že tento stav (většinou) lze léčit. Prvním krokem je odstřihnout sdělovací média, která v katastrofistovi sytí chorobnou představu o globálním armagedonu, protože ačkoli je přání konce dáno jeho osobní traumatickou minulostí, konkrétní představy o formě tohoto konce většinou pocházejí ze sdělovacích médií pochybné kvality.

Druhou skupinou je fanatický katastrofista. Definujme si nyní konkrétně slovo fanatismus, aby bylo zcela jasné, kam tím mířím a co je tímto článkem myšleno:
„Fanatik je ten, kdo nedokáže změnit názor. Fanatik typicky prohlašuje, že jen on zná jedinou pravdu… Je to slepá vášnivá zaujatost. Nekompromisní a krajně jednostranný postoj nebo jednání člověka, který nějaké téma, myšlenku nebo věc pokládá za tak cennou, případně tak ohroženou, že námitky či odpor proti ní vyvolávají jeho zuřivost.“ (wikizdroj)

Pro fanatika je nepřítel, debil, tupec, ignorant a antikrist každý člověk, který nesouhlasí s jeho teoriemi a nedělá jak se mu nařídí. Ve společnosti je více rozeznáván fanatismus v kontextu náboženském, ale fanatika velmi často a snadno potkáte právě v oblasti konspirací a duchovna. Vlastně všechno, co nelze okamžitě jednostranně dokázat a fyzicky změřit, kde je prostor pro teorie, víru a fantazie, zároveň představuje fanatické podhoubí, kde můžou vyklíčit absurdní mentální paskvily. Na toto je potřeba si dávat veliký pozor.
Přidruží-li se k tomu ještě jiná psychická porucha, můžeme mít tu čest s člověkem všehoschopným a společnosti nebezpečným. Vzpomeňme si například na případ sekty, kdy přes sto lidí spáchalo hromadnou sebevraždu na kopci, protože jim jejich vůdce řekl, že je UFOloď vyzvedne a odveze do nebeské oblasti, ale nejdříve musí opustit svá fyzická těla…. Nebo na případ sektáře, který svým ovečkám namluvil, že když ho zabijí, odhmotní se, a teď ty jeho ovečky absolvovaly soud pro vraždu. Jsou toho momentálně v ČR plné noviny…. Nebo případ člověka, co si vymyslel jazyk, vymyslel si mimozemské rasy, založil si stát ve státě, nechal své následovatele jezdit s neplatnými falešnými SPZ a dostihl ho zákon…. Je to pořád ten samý princip.

Mezi časté problémy konspirační paranoi patří i představa, že jsme všude někým sledováni a kontrolováni. Zlý systém, nebo něco jiného, na nás má eminentní zájem, pronásleduje nás a chce nás zničit… Schováváme se, bojíme se, ale ta hrozba je jen v naší hlavě.

Zůstaňte bdělí
Kroutíte hlavou a říkáte si, že vám by se nic takového nestalo? Že tak blbí přece nejste? Položte si otázku, jestli je nějaká instituce, ideologie nebo osoba, které nekriticky věříte absolutně všechno, bez ohledu na to, jak moc zvláštně to zní.
Příklad: Letěl ufotalířem, zná postup jak okamžitě aktivovat plný potenciál mozku, zná se s Putinem osobně, je vtělený mimozemšťan nebo Ježíš…

Pokud něco takového ve vašem životě existuje a nekriticky to přijímáte, pak mám pro vás špatnou zprávu.
Dále si položte otázku, jestli jste schopní připustit, že člověk během svého života může změnit názor, pokud se přesvědčí o tom, že jeho původní názor byl mylný, nebo byl přejatý z pomýleného zdroje. Pokud je vám představa změny kurzu nepříjemná a cítíte se tím být ohroženi, protože by to mohlo nabourat i vaši představu, na které lpíte a která se nesmí změnit protože byste celí znejistěli, pak mám pro vás opět špatnou zprávu: Vaše mysl není vaše, je v zajetí někoho jiného.

Fanatický konspirátor je blázen, který dává přednost své utkvělé představě před realitou a vztekle ji hájí před všemi „tupci“ a „systémovými ovcemi“, zkrátka před všemi, kteří jsou tak zaslepení a tak světsky omezení, že nemají vitamíny na to, aby pobrali jeho geniální milost.
Je-li fanatik přesvědčen o tom, že lidstvu/světu náleží záhuba, bude vzteklý a bude nadávat na všechny lidi, kteří jdou vstříc své budoucnosti a na svou budoucnost se těší. Zakládají rodiny, investují do svého vzdělání, rozvíjí se a radují se ze života. Jejich radost a jejich pokrokovost je totiž pro fanatika jakoby mu někdo házel písek do očí. Fanatik nesnese, aby byli lidé okolo něj šťastní a žili si nezávisle svůj vlastní normální život. Fanatik se proto obklopuje výhradně lidmi, kteří mu budou přikyvovat, protože s jinými (normálními lidmi) se naprosto nesnese. Fanatikovi je totiž milejší čekat příštích deset let v atomovém bunkru, než aby si přiznal, že zblbnul z konspirací.

Katastrofista žije v trvalé depresi. Na svět pohlíží nepřátelsky, nevraživě a nedůvěřivě. Za každým rohem přece může číhat systémová rada, nebo matrixácký zmetek. Katastrofista je vlastně doslova obklopen tolika nebezpečími, o kterých běžné ovce ani netuší, že se to nedá spočítat. Jak postupuje jeho blud, utahuje šrouby sobě i svým ovečkám, které jsou ještě ochotné ho poslouchat.
Slyšte, neb konec je blízko. Kdo nebude chválit mou filozofii, je idiot. Kdo včas nenakoupí zásoby které jsem určil jako esenciální, je dement. Kdo nebude jásat a chválit mé proroctví, je systémová ovce. Kdo mi položí střízlivou otázku, je můj úhlavní nepřítel.

Fanatik se připravuje na skok do propasti. Někdy teoreticky, jindy velmi reálně a fyzicky. Jeho přáním je, aby do té propasti s ním skočilo co nejvíce lidí, aby si tím potvrdil svůj blud. Čím víc lidí stáhne s sebou, tím si připadá důležitější a potvrzenější. Světla pravdy a zdravého rozumu se bojí a štítí, protože ho to ohrožuje. A to je to největší nebezpečí pro jeho následovatele.

Jak z toho ven?
Pokud jste se v popisu z tohoto článku poznali, zákonitě vás napadá otázka, co dělat. Jedině zbavit se strachu, paranoi a všeho, co vyvolává katastrofickou mentalitu a bludy. Uvědomit si, že je to mentalita, která nevede dopředu, ani k žádnému zlepšení. Je to mentalita, která ani nemá žádnou budoucnost a dřív nebo později ztroskotá na realitě. Fanatickému konspirátorovi nelze pomoci, patří profesionálům. Funkční katastrofista se z toho dokáže dostat, o to snadněji, pokud bude sám chtít.

Změňte zdroje informací a okruh lidí, se kterými se stýkáte. Děsivé zprávy o konci světa a vyhynutí lidstva vyměňte za psychologické přednášky a rozvíjející kurzy. Preppery očekávající třetí světovou válku raději vyměňte za normální kluky, kteří si s vámi zajdou do lesa, nebo si začutají s míčem. Nadechněte se normálního života, kde se žije a nečeká.

Mluvte o svém strachu s lidmi okolo sebe, abyste získali zpětnou vazbu a neutápěli se v tom sami.

Rozlišujte, jestli dané téma, které zrovna probíráte, je jakýmkoli způsobem prakticky užitečné pro váš život a jestli váš život zkvalitňuje, jestli posiluje vaši osobní svobodu a moc, jestli vás rozvíjí a postrkuje kupředu směrem ke zdraví, radosti a hezké budoucnosti. Pokud ne, je to vztyčený prst.

Rozlišujte, jak se po určitých informacích cítíte. Pokud z nich chytáte úzkost, máte pocit, že něco nesmíte, že se musíte bát a vyhýbat se něčemu co je přitom běžné, je to varovný signál, že se vydáváte na tenký led a může vás to stáhnout do velmi nepěkných stavů.

Konspirátor, který je i přesto schopný tvrdit, že bát se všech a všeho je přece prospěšné, protože musí vědět, co se ve světě a okolo něj děje, že na rozdíl od těch ostatních nestrká hlavu do písku, je příliš hluboko v králičí noře a pravděpodobně si už nedokáže pomoct sám. Je zacyklený ve stavu, kdy jeho blud potvrzuje sám sebe a bude velmi těžké tento bludný kruh rozseknout.

Jakmile vykročíte mimo začarovaný kruh a zkusíte něco nového, všímejte si své reakce. Je vám lépe? Je vám z toho hezky? Odlehčilo se vám psychicky nebo tělesně? Jste zdravější? Těší vás to? Je nyní váš život jednodušší a poklidnější? … Takto vycítíte příznivý proud.

K tématu katastrofismus se ještě vrátím v jednom z příštích článků, ale ne v kontextu konspirátorském, v kontextu duchovním. Konspirace a trauma totiž není to jediné, co vyvolává chorobné a úzkostné stavy v mysli člověka. Život a svět není černobílý.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2025

O autorce

Alue K. Loskotová je holistická léčitelka a spisovatelka. Zabývá se duchovním rozvojem, psychospiritualitou, mimosmyslovým vnímáním a poradenstvím. Pomáhá klientům v nalezení duchovní a energetické harmonie prostřednictvím terapií na duchovniterapie.cz a článků na aluska.org. – více