Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dotaz:

Ahoj, pisu uz druhy dotaz, tento se tyka cerstveho zazitku.

Byla jsem s pritelem u rodicu doma, byli jsme tam sami. Po obede jsme se sli natahnou, ze se prospime. Pritel pak vstal a delal neco na pocitaci, ja spala dal. Co se mi pak stalo, to se mnou dost zamavalo.

Najednou jsem se ve snu ocitla v mem byte, kde normalne bydlim. Byla jsem hrozne malatna, bylo mi spatne, podlomily se mi nohy a ja spadla na vsechny 4.

Najednou jsem byla zpet u sveho spiciho tela, chtela jsem se probudit, ale neslo to. Porad sem strkala do pritele, ktery vedle me sedel s notebookem, ale nereagoval. Delala to ma duse, telo spalo.

Zacala jsem kricet, porad ve snu, a trvalo mi nez se mi podarilo probudit. Jen jsem se otocila a usnula znovu.

Ocitla jsem se opet ve snu jen kousek od spiciho tela a pritele. Listovala jsem si nejakou knihou a v tom znova – prudka bolest hlavy (muze dusi bolet hlava??), zavrat, chtela jsem hrozne kricet, a taky ze jsem kricela. Vzpouzela jsem se, ale stále jsem stála cca 2 metry od sveho tela.

Prepadl me hrozny strach, ze me ceka smrt, ze umiram.

Najednou jsem se ocitla ve svem tele, ale jakoby se duse nespojila s telem – chtela jsem opet strcit do pritele, pohnout se, ale tohle vsechno delala ma duse (nebo astralni telo chceme-li), vzdy sem si uvedomila ze telo jeste spi a zkusila to znovu.

Zkousela jsem se pohnout ale neslo to.

Pak me nejak napadlo, ze musim rychle dychat, pritel si toho vsimne a probudi me. To se mi povedlo, zacala jsem funet, a pritel se mnou zatrasl.

Ale i kdyz se mnou trasl, spojeni duse s telem trvalo, ze zacatku jsem to jeste porad vnimala jako duse, ze se mnou trese, nez se mi podarilo se probudit.

Ptal se me, jestli jsem v poradku, ze jsem hrozne zrychlila dech a vypadala jsem, ze se mi deje neco neprijemneho. Neprijemne to opravdu bylo, mela jsem strach a navic ta ostra bolest hlavy a slabost duse ve snu – bylo to hrozne intenzivni.

Po probuzeni jsem to dlouho vydychavala, i mi zacaly tect slzy a podvedome se mi kradlo na mysl, ze to nejak souvisi se smrti (moji). Ze smrti pritom nejak strach nemam, verim ze ma duse pujde do hezciho mista.

Nevim co tato zkusenost mela znamenat – bylo to varovani? Nebo naopak ukazka toho, ze jsem schopna astralne cestovat a mnohem vic?

Muzes mi prosim rici svuj nazor Alue?

Dekuji ti prevelice.

Pisu z mobilu takze omluv chybejici diakritiku a styl, chtela jsem ten zazitek popsat co nejcerstveji

Michaela

Odpověď:

Ahoj,
Nemusíš mít strach. Podle toho co popisuješ, to bylo ukázkové a perfektní astrální cestování, akorát hodně hluboká fáze.
Máš hluboký spánek a přítel ťukající do notebooku tě neruší? – Pak bývá i tvé AC hlubší a je ,,těžší“ z něj vystoupit. Fáze zkrátka trvá déle… Pokud bys chtěla cestovat cíleně, toto by byla tvoje obrovská výhoda, zažila bys toho víc a mohla bys tam zůstat déle!
Můj problém je opačný, probudí mě úplně všechno, takže moje stavy v astrálním světě se přerušují dříve, než chci a také se neustále potýkám s problémy spojenými s mělkou fází. – Co bych dala za tvůj tvrdý spánek.

V astrálním světě, cokoliv se začne dít ve tvé hlavě, to se projeví přímo před tebou/na tobě. Všechno si tam hned realizuješ. – Tu slabost znám, když jsem byla dítě a ocitala se tak jako ty někdy ve stavu AC, který jsem neznala, nerozuměla jsem mu a nevěděla jak se pohybovat ani co dělat, propadala jsem panice.
V astrálním světě se také musíš naučit ovládat své tělo. Když na něho nejsi zvyklá, projevuje se to jako motání, slabost, nebo jen tak poletuješ, snažíš se zachytit něčeho kolem a vůbec nevíš, co s tím dělat. – To jsou klasické začátečnické obtíže, které by s cvikem a dostatkem vědomostí o pohybu v astrálu přirozeně odezněly. Je to vlastně ,,normální“.

Kdybys umírala, viděla bys někde nad sebou světlo, slyšela bys hlas co tě tam zve, nebo by za tebou přišli andělé a tvoji zemřelí příbuzní. Když se jen objevíš u svého těla a nikdo tě do nebe nebere, absolutně nemusíš mít obavu, že by ses nevrátila do těla, nebo že umíráš.
Navíc ten okamžik smrti sám o sobě, je nádherný, velmi spirituální, nejsi u něj sama (máš tam anděly nebo příbuzné, nebo světlo, nebo všechno dohromady), fyzické tělo tě v tu chvíli vůbec nezajímá, jakoby bylo úplně cizí. – Pokud naopak ale panikaříš a bojíš se že umřeš, tak se o smrt nejedná.

Pokud tě téma astrálních cest vážně zajímá, doporučuji ti přečíst knihu Cesty mimo tělo. Je perfektně napsaná, i mě hodně pomohla a neustále se k ní vracím. Je tam toho opravdu hodně vysvětleno. Autor ji pro ČR poskytl zdarma jako e-book, takže můžeš s čistým svědomím stahovat zde:
http://obe4u.com/files/cesty_mimo_telo.pdf
Přečíst by sis ji měla každopádně a dobře si vše zapamatovat, protože když se ti to znovu stane ,,náhodou“, nebudeš už mít takový strach a budeš alespoň vědět, co máš dělat a co se děje. Štěstí přeje připraveným.
Kdyby ti byly bližší i nějaké poznatky z osobní praxe, já některé své píšu sem: Zážitky: Astrální cestování

Když v astrálním světě zpanikaříš, máš strach a stavu se bráníš, naopak se ti to prohloubí, prodlouží se délka výstupu. (Proto problém s návratem. Strach prohlubuje fázi!) Naopak když bys zůstala absolutně klidná, netečná, nedělala bys vůbec nic, zavřela bys oči a čekala až to přestane, vystoupila bys velmi rychle z AC bez problémů zpět do těla. Nebo bys usnula… když usneš během AC, promění se to plynule v obyčejný sen.

Tedy vše nepříjemné, co jsi tam prožila, sis vytvořila sama svým strachem a svojí panikou. Toto vím jistě, v době kdy jsem se během AC bála, jsem měla spousty potíží, i bolest při návratu do těla, i neschopnost pohybu, neschopnost vrácení se do těla… Bylo toho hodně. Od té doby co jsem pochopila ,,o co go“, začala jsem se naopak na výlety těšit, využívat každou příležitost a jsem absolutně klidná a nebojím se, jsou moje výlety naprosto plynulé, bezbolestné, návraty do těla jsou příjemné. Krásně cítím, jak se mi duše spojí s tělem a nic mě u toho nebolí, nic mě neštípe, neslyším žádné nepříjemné zvuky, necítím slabost.

Všechny problémy si cestovatel naprogramuje sám, nejde o žádný útok, ani smrt. Na cokoliv pomyslíš, že v AC stane realitou. Pokud jsi neklidná, panikaříš a máš strach, okamžitě se ti to začne dít. Budeš mít problémy a bolesti. Celé je to o tvém přístupu a o tom, co se ti děje během AC v hlavě.

s pozdravem

Alue

Reakce:

Děkuji ti za rychlou odpověď, shodou náhod jsem na knihu již před pár dny narazila, takže ji rozhodně pročtu celou. Moc jsi mě uklidnila.

Co se týče AC, zkoušela jsem to před pár dny i vědomě, podle knihy – podařilo se mi to když se ráno přítel vzbudil, vzbudí to i mě, a pak když jdu spát dál, tak mi jde velmi lehce oddělit se od těla (pocit jako bych byla na houpačce, lehká závrať a najednou se „vyhoupnu“ ven).

Zatím se mi podařilo se jen posadit a „otevřít oči“, viděla jsem pokoj zcela jasně a zřetelně, vedle mě se objevila a hned zmizela taková šmouha, vypadalo to jako obličej, ale nemyslela jsem na nic špatného, takže to nejspíš špatná bytost nebyla.

Pak jsem se lehce vrátila zpět do těla, ale měla jsem u toho takový nepříjemný pocit, jakobych se nemohla nadechnout, než se duše spojila s tělem, to bylo docela nepříjemné, ale nic hrozného (spánková paralýza bývá mnohem horší).

Byl to hrozně zajímavý zážitek, takže se budu snažit jej prohlubovat.

Alue, moc ti děkuju za tvé skvělé stránky a tvé osobní odpovědi, otevřely mi úplně novou úroveň života.

Měj se co nejlépe.

Děkuji.

Kam dál:

• Otevřít rubriku: ,,Poradna: Spánek“ – Zde

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE