Aluška.org: Věděním ke svobodě

Stavba obřích měst a převoz monolitů vážících tisíce tun – Machu Picchu, Tiwanaku, Baalbeck, Teotihuacan, Gíza atd. – lze snadno vysvětlit, a to jak titánskou silou lidí, tak využitím jejich vědeckých znalostí. A mimořádná složitost kyklopských bloků měst v Andách, z nichž některé o hmotnosti několika desítek tun nepočítají méně než 20 hran, také nachází své opodstatnění. Bylo totiž nutné, aby stavba odolala šílené přitažlivosti Měsíce, který byl tehdy velmi blízko Země.
Přesné hrany a neuvěřitelná hmotnost kvádrů jen stěží zpomalily závěrečnou přitažlivost družice těsně před jejím pádem na Zemi. Všechno se v té době nadnášelo, protože Měsíc vše přitahoval k sobě. To nám umožňuje datovat andské stavby na samý konec třetihor, tedy milion pět set tisíc let zpět.

Aby bylo možné postavit Sacsayhuaman nebo přemístit Baalbecův monolit, musí být stavitel nejméně čtyři metry vysoký. A kdyby byl vysoký dvanáct metrů, bylo by to pro něho ještě snazší. Kyklop o výšce 53 metrů by k tomuto účelu posloužil nejlépe. Kyklopové dali své jméno kyklopským stavbám. Tito 53 metrů vysocí nadlidé zmizeli po zániku druhého měsíce, který se zřítil na Zemi konci druhohor, před 65 miliony let.

Tiwanacu, zřízenina v Bolívii. Tiwanaku je archeologická lokalita a jedna z nejvýznamnějších historických památek Bolívie, bývalé město v Andách:

Baalbek je městečko nacházející se ve východním Libanonu, v údolí Bikáa mezi pohořím Libanon a Antilibanon. Nachází se ve výšce 1170 m n. m. a je známo svými chrámovými stavbami, oficiálně jsou datovány do 1. až 3. století n. l. V roce 1984 byly zapsány do seznamu světového dědictví UNESCO.

Stručně řečeno, města v Andách už teoreticky zažila tisíce civilizací. Inkové s tím nemají nic společného. Ani civilizace před nimi. Tiahuanaco (obr.níže) stálo už v době dinosaurů.

Konec gigantů
Starověké mytologie shodně popisují náš původ jako „zlatý věk dobrých obrů, tvůrců a učitelů lidí“. Tak vzdělaných, tak mocných a tak laskavých, že byli nazýváni bohy.
V Bibli se píše, že nás obří bohové stvořili k obrazu svému. Co však opomíjí říci, je to, že obraz není velikost. Dobří obři chtěli, abychom byli menší, než oni. Mnohem menší. Právě kvůli obrovské gravitaci, která pak přišla a odsoudila je k zániku, zatímco lidé přežili.
Během Stříbrného věku někteří obři stále existovali, ale už to nebyli dobří bohové, instruktoři lidí. Oslabeni gravitací, která pro ně byla nesnesitelná, se starali jen o své přežití. Bible měla pravdu, když říká, že nás stvořili k obrazu svému. Chtěli přežít skrze nás.
Obři ale nejsou bohové. Obři jsou andělé. [Ge-an] [an-ge] je stejné slovo ve francouzském verlanu, tedy v obráceném slangu. Dříve se nazývali les Jehans, což dalo les gens, tj. lidé. Některé legendy tuto tezi akreditují, jako například mýtus o Ahura Mazdovi a létajících obrech.

Tito obři byli služebníky bohů, podobně jako andělé; navíc měli křídla jako andělé. V Bibli jsou někteří andělé nebo archandělé mnohem vyšší než lidé. Každopádně andělé/obři byli služebníky bohů. Bohové mají lidskou velikost, když jsou s lidmi, ale mohou být obry, pokud si to přejí. Bohové mění svůj vzhled podle libosti. Žádná potíž, jsou to bohové. Stvořili nás přesně podle své podoby, ale mnohem menší: abychom se lépe hodili do nadcházející éry.
Postupné přibližování měsíců k Zemi způsobilo období gigantismu. Po zřícení měsíce na Zemi vykazovali přeživší obři žalostný vzhled. Stali se neohrabanými. Jejich pohyby se zpomalily. Jejich srdce už nedokázalo efektivně posílat krev do konců jejich obrovských těl. Poslední obři, zasažení zhroucením měsíce a náhlým výskytem nepředstavitelné gravitace, měli čas jen na to, aby se ukryli v jeskyních.
Bohové to však předvídali. Vědci ve svých genetických laboratořích navrhli nový druh, který by měl být nástupcem obrů. Druh, jehož malá velikost by se ideálně hodila pro budoucí gravitaci. A tak byli tito prozíraví obři považováni za bývalé bohy. Ale oni jimi nebyli.

Bez Měsíce, který by vyrovnával zemskou gravitaci, obři zdegenerovali v hlubinách svých jeskyní. Začali se špatně chovat k lidským šmoulům. Byli ospalí, tu a tam vydávali řev a chrčení, aby si udrželi respekt vyvoláváním strachu. Bez lidí by zchátralí obři zemřeli hlady. Potřebovali velké množství bílkovin… Zavedli tedy pravidlo – pro lidskou rasu kruté, ale pro ně životně důležité – zákon lidských obětí. Existuje mnoho příběhů, v nichž lidé museli tyto lidožrouty živit poskytováním živých mladých mužů a dívek. King Kong je moderním oživením těchto starých mýtů.

„Bohové jsou stále hladoví, nikdy nemají dost…“ Georges Brassens

Tito obři, kteří se stali padouchy a žili ukrytí v hlubokých jeskyních, jsou pravděpodobně archetypem démonů v pekle, padlých andělů z Bible, nebo ze Sumeru. Pokud existuje Bůh a ďábel, není to proto, že obři byli na začátku tak dobří a na konci se stali tak špatnými? Nezanechali v nás prostě dobrý dojem. Problém Dobra a Zla má možná svůj původ právě zde.

Obři nakonec nevydrželi silnou gravitaci. Už jsou mrtví, chudáci.

Zlobři
Zlí obři… Odvržené nestvůry… Řecká mytologie nám ukazuje jednu slavnou stvůru, Minotaura, ukrytého na konci svého labyrintu. Všimněte si, že mýtus je velkorysý, představuje nám jak padlého obra, tak příčinu jeho úpadku: spirála labyrintu je ta, která způsobila, že měsíc až do svého pádu byl příčinou úpadku netvora.
Z obřího dobráckého krále se stal zlý lidožrout.

Théseus a minotaur (obr. výše)

Únava z gravitace vnutila bývalým bohům hrozné chování. Jejich pohyby jsou zpomalené jako pohyby kyklopa Polyféma před Odysseem.

Ostatně vzpomínáme si, jak snadno se mazanému Odysseovi podařilo s celou posádkou uniknout ze sevření nemotorného kyklopa Polyféma. Odysseus je chytrák, ale vydával se za nemotorného hlupáka… Polyfémos patří k poslední generaci kyklopů, dekadentních pastevců, kteří občas jedli lidské maso. První Kyklopové patřili ke zlaté rase. Byli to mistři blesků a kovářství, dobří bohové, přízniví lidem a Diovi spojenci.

Fort Collins, Colorado (obr. nahoře)

Úpadek je zřejmý. Řecká mytologie souzní s Hörbigerovou tezí. Odhalil ji Denis Saurat v knize Atlantida a vláda obrů. Existence někdejších obrů je produktivní teze… S ní se zodpovídá tolik hádanek… Tolik současných mýtů se shoduje. Zelený obr, Grendizer, Shrek, King Kong, Voltairův Micromegas, Rabelaisův Gargantua, Swiftův Gulliver… Nejsou to jen nostalgie po velkých obrech zlatého věku?

pokračování série ZDE

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022