Dopis:
Ahoj Aluško.
Potřebuju od tebe poradit, jelikož jsem ‚docela‘ psychicky v háji a vůbec se v sobě nevyznám. Něco mi stále připomíná, ať ti napíšu – tak to jdu udělat. Tedy: Je to nějaká doba, co jsem začala hodně poslouchat americkou dvoučlennou skupinu ‚Twenty One Pilots‘. Jejich hudba se mi ze začátku fakt líbila, jejich koncept a myšlenky mi seděly jako žádný jiný, jako bych našla velký kus sebe… Ze začátku to byla záliba, bavila mě jejich hudba, i když jsem se nikdy neoznačovala za ‚fanouška‘.. Ale pak to začalo přerůstat v něco většího.
Chci tím říct, že co je poslouchám, mám deprese. A všimla jsem si i iracionálních pocitů nenávisti vůči zpěváku Tyleru Josephovi – dost taky proto, že ho z nějakýho důvodu nemůžu dostat z hlavy. A teď nemyslim, že bych do něj byla pubertálně zaláskovaná. Takhle ne.. Prostě je v mý hlavě ’25‘ hodin denně a já jsem z toho už fakt na prášky. Připadá mi, jakoby mi hlava měla vybouchnout. Posledních pár týdnů si připadám, jako bych vnitřně brečela, jakoby duší. Nevím, fakt nevím, co to má znamenat. Připadám si, jakoby na mě něco parazitovalo a nechtělo se to pustit – resp. to do mě bylo tak zažrané, že už to nechci pustit ani já.
Zkoušela jsem je neposlouchat, ale nešlo to, vždy jsem se k nim ‚nějak‘ zase vrátila.
Než jsem je začala poslouchat, byla jsem docela normální holka, alespoň natolik, jak moc se to o mně dá říct. Vždycky jsem byla psychicky trochu jiná než ostatní, ale teď už to začíná být docela alarmující. Nejsem v pořádku, vnitřně fakt nejsem v pořádku. A připadá mi, že za to může jejich hudba. Nevím, jestli v ní mají nějaké podprahové zprávy nebo tak, ale abych myšlenky na ně přehlušila, musím poslouchat Eminema – jeho rap je agresivní, pomáhá mi to.
Něco ve mně říká, že tu kapelu nenávidím. Fakt, asi zním fakt divně, ale prosím, vyslechni mě. Určitě už jsi potkala spoustu divných lidí. Možná mi řekneš, že to přejde, ale já vím, že ne – tohle neni pobláznění, to už jsem zažila mnohokrát. Nikdy jsem ani neměla oblíbený kapely – pak jsem ale našla je. Je v nich něco, co vyhráblo moje starý rány a bolesti, je v nich kus mě, na kterej ‚jako bych zapomněla‘. A nejhorší je, že spoustu věcí v mém životě na ně doslova ‚nepřímo poukazuje‘. Strašně moc si přeju neznat Twenty One Pilots, neznat Tylera Josepha, nikdy neslyšet jejich písničky. Nevím, jak se toho zbavit.
Prosím, řekni, že mi můžeš nějak poradit, že víš, čím to je. Vždycky mě k nim ‚něco‘ zase přivede zpět, proto už na to kašlu a prostě je poslouchám, je mi to jedno.. přestala jsem vidět ve svém životě smysl, přestala jsem věřit, že mám dobrou budoucnost, připadám si vyřízená, jakoby mě něco žralo zevnitř. Jako bych stála na mrtvém bodě, který se týká jich. Na jednu stranu mi připadají destruktivní – vždyť se na ně podívej. Jejich písničky, fanoušci jsou v depresích stejně jako já (že by to něčím bylo?), motivy lebek a koster.. Dala bych všechno za to, tu kapelu neznat. A o to horší je, že něco v nich (spíš se to vždy týká toho zpěváka Tylera Josepha) bortí i moje vystavěný hradby a ‚EGO‘, proto poslouchám toho Eminema…
Prý lidem z deprese pomáhají, ale mě do ní dostali. Nikdy jsem deprese neměla a to jsem si zažila ledacos. Občas mám pocit, že potřebuju křičet, že se toho potřebuju nějak zbavit, že chci něco rozbít.. Prostě hrozné návaly energie a následný propad do depky. Tyhle návaly energie mám s nimi od začátku – pak se třeba měnilo ve vztek nebo strach. Neumím to ani pořádně vysvětlit.
Snažila jsem se najít si nějaký důvod, proč nemít Twenty One Pilots ráda, ale nic jsem nenašla. Potřebuju slyšet, že jsou něčím špatní, že jsou třeba Ilumináti nebo tak… pak bych třeba měla pokoj. Možná jsem nějak psychicky narušená, já nevím.
Začíná mi být všechno jedno, jen se vždy těším, že večer usnu a na chvíli zapomenu. Pomoz mi, prosím.. je to jako poslední výkřiky o pomoc, nevím, co se sebou dělat. V hlavě mám naprostý zmatek, slovní salát, nevím už ani co si myslet, jakoby otěže mého života přebíral někdo jiný.
Třeba si říkám ‚máš deprese, dělej s tím něco‘ a ozve se další hlas, který říká ‚ale nemáš, jen se snažíš být zajímavá, nejsi nic. Jen se snažíš být něco víc, že jo. Ani nevíš, jak depka vypadá..‘
A teď budu znít divně – ale proč mi připadá, že zpěvák Tyler Joseph vysává ze svých fanoušků energii? Je to pitomost, ale já se na ně prostě dívám jiným pohledem než ostatní. Nejsou to pro mě ‚bozi‘. Ne, vůbec. Nejdřív mi jejich hudba hodně dala a pak hned hodně vzala. Přeju si být jen ‚normální‘ fanoušek a takhle je neřešit, ale nejde to. Od začátku nejsem ‚normální fanoušek‘, nemám tendence je kreslit, kupovat si jejich trička, tohle já prostě nedělám, navíc zrovna jich už mám plný zuby…
Milovala jsem psaní – naprosto mě bralo už mnoho let. A teď? Co je poslouchám, nedokážu psát. Už mě to nebaví, nejde mi to, nevidím v tom zábavu. Potřebuju nějak vyjádřit to, co je ve mně, ale nejde to už ani napsat, je to hrozný. Snažila jsem se to vyjádřit hudbou, ale psaní písniček mi moc nejde a zpěv taky nic extra. Tohle nejsem já. Něco mě požírá zevnitř. Moje původní já je v háji a já ho potřebuju zpátky, ale nemůžu ho získat. Připadá mi, že to bude jen horší. Nebudu ti tady vypisovat, co všechno se mi v souvislosti s Twenty One Pilots stalo, to by bylo děsně dlouhý… ale musím říct, že už začínám mít dost těch ‚podivných náhod‘ který mě k nim přivádějí zpátky. Víš, klepu se, když ti tohle píšu. Něco ve mně je strašně moc špatně, chci se toho zbavit a být zase sama sebou.
Nechci ti tu brečet na rameno, jen fakt nevím, jak to říct. Chci být zase tak šťastná holka, co ráda psala, poslouchala hudbu a chtěla pomáhat zvířatům. Bylo to tak krásně naivní. Jenomže teď vlastně nenávidím to, co miluju – hudbu Twenty One Pilots, je samotný, Tylera Josepha… Jak mě mohli tak změnit?! Nemůžu to říct nikomu jinému než tobě, jelikož mám pocit, že alespoň ty bys mi mohla rozumět a říct mi, co se to se mnou děje.
Zašlo to tak daleko, že nechci o Twenty One Pilots mluvit ani číst, nic o nich slyšet, ale zároveň chci.. nedá se to moc popsat. Třeba když vidím nějaký článek o nich (a čtu ho), popadají mě iracionální návaly vzteku, radosti, pocit že chci křičet, smát se nebo brečet. Něco ve mně se jim hrozivě vzpírá a něco dalšího ve mně se jich nehodlá za žádnou cenu pustit. V souvislosti s nimi to mívám často – tyhle návaly nálad a energie. Nemysli si, že jsem šílenej fanoušek – nesnáším šílený fanoušky. Nenosím ničí jméno na zádech, nikoho nepovažuju za boha, mám se totiž jinak docela ráda. Prostě si připadám označená a zaškatulkovaná když nosím tričko s logem nějaký kapely, jako bych říkala, že spadám (společně s dalšíma ovečkama) pod někoho a to já fakt nerada…
A s ohledem na zpěváka Tylera Josepha.. když jsem je začínala poslouchat, při koukání na jejich klipy (konkrétně ve spojitosti s Tylerem) jsem měla děsně silnej pocit v duši, jakoby v srdci v srdeční čakře. Úplně to až tlačilo, bylo to jako nějaký magnet. Nikdy předtím jsem to neměla. Až jsem chvílemi nemohla dýchat. I při poslouchání jejich písniček – pak se to přesunulo do krku. Jakoby má duše mluvila, nebo spíš křičela, prostě se ozývala. Teď už je to pryč, jen touha křičet(třeba zpívat fakt nahlas) se někdy vrací. Často se mi ten chlap dostal i do snů, teda skoro každej den. Mám ho fakt plný zuby, už o něm nechci slyšet, ale zároveň se ho nemůžu zbavit, je to jako otravný hmyz, kterého se ale něco ve mně křečovitě drží. Připadá mi na jednu stranu jako neskutečně skvělej člověk a na jednu stranu ho nesnáším… Je mi blízkej, ale zároveň je to cizí člověk. Od počátku je to celý divný, ničemu už nerozumím. Původně jsem je ani tolik poslouchat nechtěla, ale okolnosti mě k tomu ‚donutily ‚- ‚náhody‘.
Celý to začalo tím, že mě neuvěřitelně zaujal jeden jejich klip, přála bych si ten den vymazat ze svýho života a nic nevědět.
Vážně se o ně už nechci zajímat, nechci být jejich fanoušek, nechci je znát, nechci se zaobírat jejich problémy, jejich písničkama.. Ale nemůžu je dostat z hlavy. Jakoby mi to bylo tak blízký, že se před tím musím bránit. Nechápu to, s nikým jiným takovýhle problémy nemám. Prostě se snažím utéct, ale nejde to, nesnáším je (nebo spíš chci), ale zároveň je nesnášet nemůžu. Se vším jsem se několikrát svěřila andílkům, i poprosila o pomoc konstruktivní sílu vesmíru… Zajímalo by mě, jestli to má celý nějaký důvod, nebo jestli mám jen fakt divnou psychiku…
Vážně ti moc děkuju a doufám, že to zas není moc dlouhý. Já to prostě jenom potřebuju všechno někomu nutně říct, už na to nechci být sama. Pokud bys chtěla, můžu ti napsat něco víc, ale teď to nechám takhle a nechám detaily být. Přeju krásný den a ještě jednou.. moc díky.
Mimochodem – tvoje poslední knížka je vážně skvělá, přečetla jsem ji jedním dechem za pár dní.
Odpověď:
Ahoj,
Tuto skupnu neznám, upřímně poté co jsi mi napsala, se s ní raději seznamovat ani nebudu. Věřím tvé špatné zkušenosti.
Je mnoho filmů a skupin, které obsahují v hudbě nebo obrazu podprahová data. Jsou různá, co se týče síly a efektu na člověka.
Hodně silné jsou v tomto filmy Harry Potter, které jsou pro děti velice nebezpečné a méně odolné jedince to může naprosto zničit. Vím o případu v Praze, kde tím byla dívka naprosto posedlá řadu let od ZŠ, celý pokoj olepený Potterem a pořád se na to musela dívat.. Začala mít později hrozné deprese. Také měla přítele, se kterým nebyly původně žádné problémy, ale když tato mánie vypukla naplno, přestala o něj jevit zájem a z nepochopitelného důvodu si musela neustále stahovat do mobilu porno, toho nejodpornějšího kalibru. Normální porno jí z nějakého důvodu neuspokojovalo, ale čím zvrhlejší a odpornější našla, tím víc si ho musela stahovat. Neustále na něj koukala (i v práci) a masturbovala asi 15x denně, zatímco milování s jejím přítelem se jí naprosto zhnusilo.
Nakonec dostala pomoc a rady jak se toho zbavit, poslechla je, řídila se jimi a dneska je naštěstí v pořádku.
Tobě se stalo prakticky to samé, kdy tě ovládá hudba se silnými destruktivními daty, která ti byla nahrána do mozku a každým dalším koukáním na ty klipy a každým dalším poslechem této hudby, se data upevňují a posilují, až nad tebou postupně převzala kontrolu.
Jednu věc mají všechny filmy, počítačové hry a hudba s podprahovými daty společnou, a to je obsah dat, která způsobují závislost…
Už tě to ani nebaví, už to nechceš vidět, už ti to leze na nervy, už víš že to je špatně, ale stejně nakonec neodoláš a musíš si to za každou cenu pustit znova. Není to tvé rozhodnutí, ale je to destruktivní program, který ovládá tvoji mysl.
Z toho důvodu je vždycky moc důležité, když člověk najde něco nového, aby sledoval, jak se chová a jak přemýšlí po poslechu, nebo sledování takového materiálu. A pokud vidí destruktivní změny, okamžitě přestat, než to začne člověka formovat.
Jako první vlnu ,,léčby“ uděláš to, že veškerou uloženou hudbu a klipy nadobro vymažeš. Už nic nesmíš stahovat a nesmíš to vyhledávat na internetu.
Budeš pak mít něco jako abstinenční příznaky, bude tě to nutit jako blázna, jako kdyby to byla nějaká droga, ale musíš tomu odolat. Musíš převzít zodpovědnost za svá rozhodnutí a nesmíš se nechat ovládat cizími implantáty.
Když se ti podaří někam odjet na venkov a změnit prostředí, nebo na měsíc úplně vypojit internet, bude tě to méně svádět.
Třetí knihu jsi tedy četla jak říkáš, takže praktikuj tobě dostupné návody pro energetickou očistu a harmonizaci, jak jsou v knize popsané. Nejsou tam sice návody na mazání dat z mozku (takový rituál ani neexistuje) ale čištěním té destrukce bude program oslabovat a nebude tě tolik ovládat. Usnadní ti to proces. Když budeš mít nával, udělej očistný rituál, místo aby sis pustila tu hudbu.
Další fáze je rituál s růží. Nedělat ale pouze na zpěváka, ale udělat pro jistotu na všechny členy kapely jednotlivě. Návod najdeš tady: ,,Jak se účinně ochránit před vysáváním jinou osobou“
Tvůj hlavní problém jsou podprahová data, ale tento rituál pro jistotu přeruší i energetická napojení, o kterých píšeš. Obáváš se, že tě na dálku vysávají, takže ho pro jistotu udělej. Můžeš mít pravdu i v tomto.
Přestaň poslouchat i Eminem. Je to podobně destruktivní a nebezpečná hudba, která tvůj problém dál podporuje. Proto ti pomáhá na ty návaly a nutkání. Krmíš tím toho podprahového hada, který je pak spokojený. Zakaž si jakoukoliv agresivní tvrdou hudbu a nahraď ji pouze hezkou. Neměň jedno zlo za druhé zlo, tím nic nevyřešíš.
Můžu ti doporučit vysoce konstruktivní, jako jsou Denean, Oliver Shanti, Imperio, Enya, Era, Celtic circle, nebo Blackmore’s night. Vyber si co se ti bude líbit, zaplácej si tím klidně všechny nosiče a poslouchej jen to pěkné… Neměla bys poslouchat ani mainstreamový pop, i kdyby ty skladby byly hezké a veselé. I v tom jsou silná destruktivní data… spíše menší, méně známé interprety.
Pokud tato opatření nebudou stačit, můžeš využít energetických pomůcek, která mohou data z mozku rychleji odstranit a tebe opět naladit na konstruktivní energii a dát psychiku dohromady, ale tyto už stojí víc peněz. Byla by pro tebe vhodná kartička TM, kterou právě dostala i zmíněná slečna z Prahy. Maže destruktivní podprahová data v mozku.
Můžeš to zvládnout sama, jenom si v tom věř a měj maximálně pevnou vůli. Veškerý úspěch leží pouze na tobě a na tom, jak budeš schopná ovládnout své myšlení a chování. Destruktivní data slábnou postupně, nebude to hotové ze dne na den.
s pozdravem
Alue
https://www.youtube.com/watch?v=TgVngfs_5lU
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová Tak ideálny by bol nejaký domček pre ježka…
-mariankosnac Není to tak těžké. Záleží na tom čemu…
-Petra K tomuto tématu mohu poradit obyčejné pohádky. Zavřít…
-Petra Zlatý věk už tu dávno je. Respektive tu…
-Petra