Aluška.org: Věděním ke svobodě

Tento článek s láskou věnuji svému příteli Gejzovi Valentovi, který 6.listopadu 2024 odešel do nebe a který mi před mnoha lety udělal zdarma výklad palmových listů, o kterém se rozepíšu ještě dále, neboť se týkal i kouzelné třicítky.

Tohle není narozeninový článek, neb 30 už mi bylo. A druhým dechem hned dodávám, zaplaťpánbůh za tu třicítku, že jsem se jí dožila a mohla tuto zajímavou hranici absolvovat. Ačkoli to byla nejtěžší etapa mého života, byla zároveň nejvíce přelomová a nejplodnější.

Vraťte se se mnou do doby, kdy jste ještě byli nezralí, neznalí, potřeštění a snadno ovlivnitelní… Řešili jste také otázky, kdy vás to už konečně přejde a budete „Dospělí“?
Já jsem to řešila a když jsem před lety našla – ne jednu, ale hned několik !! – velmi plodných a dlouhých vláken na 9gag.com, kde si hoši z celého světa vylévali srdéčka nad tématem dospělosti, zjistila jsem, že zdaleka nejsem jediná.
(9gag.com je stránka s internetovými vtipy a zprávičkami, kde se schází zejména mužské publikum. Společným jazykem všech gaggerů je angličtina, ale pocházejí ze všech koutů světa. Diskuze na takové stránce jsou proto často neuvěřitelně pestré a zajímavé. Navíc psané muži, takže pro ženu ještě o to zajímavější. Málokterá kniha mi pomohla porozumět mužské duši více, než upřímné a neučesané zpovědi pánů z 9gagu.)
Otázku dospělácké nezralosti řeší opravdu skoro každý druhý mladý člověk. A tak se nad tím pojďme dnes společně také zamyslet, když už je to tedy věc všeobecně rozšířená, známá a poměrně bolestná.

Je spousta věcí, se kterými si člověk může připadat výjimečně, aby náhle zjistil, že úplně to samé řeší každý druhý, nebo třetí. Že něco, co by se mohlo považovat za libůstku, je vlastně naprosto normální. (Nedávno jsem se dozvěděla, že nadělování dárků sám sobě pod stromeček také není žádná výjimečná vlastnost.)
Být nedozrálým dítětem v těle dospělého člověka je normální. Není to optimální, není to komfortní, je to vlastně dost k zlosti, ale každý z nás tím obdobím projde. Je to společná lidská zkušenost.
Vypadáme dospělí, žijeme život dospělého člověka, někdy dokonce už stíháme i mít vlastní děti, ale uvnitř jsme pořád nedozrálá telátka. Jediný způsbo, jak se s tímto žalostným stavem vyrovnat, je předstírat dospělost a doufat, že si toho nikdo nevšimne.
Strávila jsem mnoho hodin naprosto fascinovaná četbou oněch už zmíněných diskuzních vláken na téma „jsem dospělé dítě“ a žasla jsem. Častá věta hochů z 9gag byla tohoto typu: „Vůbec nevím co dělám. Prostě improvizuju a předstírám. V práci mě chválí, jak tomu rozumím a jak jsem dobrej, nevšimli si ještě mé kamufláže.“

Jak se pozná dítě v těle dospělého člověka?
Podle mě jsou to tyto rysy, ale možná si vzpomenete ještě na další, v tom případě je připište do diskuze:

1. Bojíte se autorit.
Tou autoritou může být cokoli, od konkrétní osoby (maminka, která prostě nesnese slovo „Ne“, nebo úřad). Dokud jste nezralý mladý člověk, máte pořád pocit, že je autorita, nebo starší člověk, nad vámi. Máte tendenci poslechnout, podřídit se, nechat se vést, můžete se této autority a jejího hněvu obávat. Nevíte totiž, jak byste si poradili s nastalou konfliktní situací. A to mě vede k dalšímu bodu.

2. Bojíte se konfliktu
Protože se necítíte dost silní a vyzrálí na to, abyste vyřešili problém, tak se mu vyhýbáte. Obvykle stejným způsobem, jako jste to dělali doma s rodiči, tedy submisivně posloucháte. Dostanete pokyn a řídíte se jím, protože nechcete dostat záhlavec. Možná je to kravina, možná je ta rada vyloženě nebezpečná a ničí vám život… ale vy posloucháte, protože neumíte stát na vlastních nohách, neumíte udělat vlastní rozhodnutí a neumíte prosadit svou vůli, zejména ani nevíte, co je vlastně vaše vůle, protože ji máte orientovanou podle pokynů ze svého okolí.

3. Strach převzít odpovědnost
Naschvál nebo podvědomě zbrzdíte rozvoj některých aspektů svého života, odkud smrdí povinnost, problém, dodatečná zátěž a komplexita. Bojíte se toho a nevěříte, že byste to zvládli. Proto raději stagnujete a nejdete dál. Mezi takové typy stagnace může patřit cokoli, od odmítání plození potomstva, koupení auta a přepisu sám na sebe, po přibržďování podnikání, abyste nezačali mít složité účetnictví a nemuseli někoho najmout. Všechno, co páchne dlouhodobým závazkem a výzvou, je potenciálně ohrožující pro člověka, který není zralý a neumí si poradit sám. Proto je to děsivé.

4. Nemáte svůj názor
Věci, kterým věříte, jsou dány podle toho, co vám podsune autorita. Může to být despotická maminka, která nesnese slovo „Ne“, může to být pan farář, může to být váš nadřízený, televizní moderátor, nebo vůdce sekty. Možnosti jsou neomezené a záleží na vašem sociálním okruhu. Možná máte dojem, že to je i váš názor, že jednoduše souhlasíte s tím, co okolí říká, jste ve shodě a je to tak v pořádku… jakmile dozrajete, zjistíte, že to je pravda jen málo. Spíš zjistíte, že jste žili v zajetí složité spletité sítě programů, které vám v mysli vystavěly autority z vaší minulosti a vaše autentické já je pohřbeno někde pod tím… Ona zralost se právě projeví tím, že se vaše autentické já vzbudí, nánosem programů se prokouše a zařve „Tady jsem, to jsem já, vše co mi neslouží, pryč. Teď tu udělám pořádek.“ A začnou lítat třísky. Což je nezbytné.

Nezralost by se tedy dala nejsilněji charakterizovat pojmy jako je nesamostatnost, poslušnost, strach z normálních běžných věcí, strach být na to sám, strach nést odpovědnost. Jsou to tedy vše přežívající vlastnosti dětského věku, které jedinec doposud nepřekonal, takže žije život v těle dospělého člověka, který se stále chová stejně, jakoby sdílel obyvák s rodiči, kteří mu velí a určují i to, kdy se bude umývat nádobí a kdy se půjde spát.
Je jasné, že takový člověk nemůže v dospělém životě fungovat efektivně a není šťastný. Místo toho se pořád něčeho bojí, neví pořádně kdo je, ani co chce.

Moje nejmilejší kamarádka mi k tomuto tématu přihodila další zajímavý poznatek, že u ženy je situace ještě specifičtější v tom, že je pod vlivem estrogenu, který jí káže následovat svého muže a vede ji k submisivitě. Příroda to zřejmě zařídila velmi moudře, neboť každý párový terapeut, psycholog, sexuolog, vám řekne, že jakmile žena chce ve vztahu velet, polarita páru je tím narušena a zdrcený muž začíná hledat cesty k úniku, protože mu v tom zákonitě nemůže být dobře, pokud ovšem za něco stojí.
… A že po přechodu tyto hormony ustoupí, přestanou ženu poutat a její páteř se tím narovná. Je-li to tak nebo ne, z vlastní zkušenosti nemůžu říct, když jsem stále v zajetí estrogenu, ale některá zralá dáma by k tomu možná něco říct mohla. Nechávám to tedy otevřeno pro váš individuální průzkum a zamyšlení, pokud vás to zaujalo.

Co udělá z chlapce muže a z dívky ženu?
Na mysl mi přichází další otázka, která by zákonitě mohla napadnout i čtenáře a to je ono chronické: Jak dozrát??
Tradičně muž dozrává na základě nějaké zkoušky dospělosti, za dob našich tatínků to bývala vojna. U domorodých kmenů je to něco, co je spojeno s velkou psychickou a tělesnou zátěží, izolací od maminky a vynucenou potřebou postavit se na vlastní nohy. Takové zkoušky dospělosti jsou velkou výzvou, obsahují nebezpečí a z chlapečka udělají mladého muže.
V dnešní době, kdy vojnu nemáme povinnou, zkouška dospělosti mnoha chlapcům chybí. V tom případě může pomoci otcovský vzor, zdravý mužský kolektiv, případně terapeutický mužský kruh, kde se dá takový rituál či zkouška nasimulovat pod profesionálním vedením.
Pokud nemá chlapec odmalička na růžích ustláno, může se zkouškou dospělosti, která ho vytrhne z dětského programu, stát jakákoli velká životní výzva, která prověří jeho odolnost a schopnost přežít.

Nebudu se trapně rozepisovat nad chronicky omílanou myšlenkou „dnešní kucí jsou zženštilí, vojnu na ně“ … Pokud to v některých případech je pravda, nevinila bych chlapce. Spíš se dá fakticky poznamenat, že téměř třicetiletý chlapeček v těle dospělého muže je produktem prostředí ve kterém vyrůstal, kde se nesetkal se zátěží dostatečně silnou na to, aby z měkké tuhy utužila diamant.

Oproti tomu dívka, bytost něžná a pečující, logicky nemůže skládat zkoušku dospělosti tím, že bude v pralese bojovat o přežití, nebo střílet z kulometu. Je sice pravda, že taková podobná zkušenost opravdu má sílu k tomu, aby ji donutila prolomit dětský program a udělat z ní dospělou ženu, pokud má však rodiče, co za něco stojí, ideálně je chráněna před životními katastrofami a zkoušku dospělosti skládá porodem a narozením prvního dítěte. Tehdy absolvuje rituál přerodu z dívky-slečny v ženu-matku.
Je úžasné sledovat, jak se žena změní, když porodí. A je jedno, jestli je jí 19, nebo 37. Už není sama za sebe. Má zodpovědný úkol, musí napnout všechny své duševní a fyzické síly. Potomek, to je ta největší zodpovědnost a je to závazek v podstatě už navždy, protože málokterá maminka ztrácí zájem o své dítě a ztrácí zájem ho chránit a vyživovat s úderem 18. roku života. Od toho máme pubertu, jejíž evoluční účel je donutit potomka i maminku, aby přestali být jedna duše a šli si každý v rámci možností svou cestou. Pro maminku je to těžké, i když nevyhnutelné, a přesto je schopná klidně svému padesátiletému potomkovi mateřsky šeptat, že „je pořád její miminko“.

Pozn. Původně to měl být jeden článek a měl se týkat přelomového věku třiceti let. Proto začíná tak jak začíná. Později jsem nadpis změnila, když jsem zjistila, že vlastně nepíšu článek, ale seriál. Ale měnit začátek jsem už nechtěla.

pokračování příště

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2025

O autorce

Alue K. Loskotová je holistická léčitelka a spisovatelka. Zabývá se duchovním rozvojem, psychospiritualitou, mimosmyslovým vnímáním a poradenstvím. Pomáhá klientům v nalezení duchovní a energetické harmonie prostřednictvím terapií na duchovniterapie.cz a článků na aluska.org. – více