Aluška.org: Věděním ke svobodě

Tento článek je pokračováním předešlého: Óda na dospělost 2: Moje osvícení

Jak s tím vším vlastně souvisí práce Gejzy Valenty a proč na něj v úvodu tohoto zamyšlení vzpomínám? Ačkoli tento článek měl být původně spíše krátké zamyšlení se nad přelomovou třicítkou, a rozhodně ne na pokračování, vidím, že mě spisovatelské střevo opět vtáhlo do elaborátu, takže teď už se můžu na nějakou stručnost zvysoka vykašlat a rozepsat se plnohodnotně.

Gejzu a jeho manželku jsem poznala, když mi bylo asi 18. Tento mimořádně sympatický manželský pár mi rychle přirostl k srdci. Začali jsme se navštěvovat a velice jsme si rozuměli. Gejza, bývalý sportovec, byl velice vzdělaný a moudrý. Jeho manželka zase měla velké srdce, byla velice chápavá, soucitná a ovládala techniku pro harmonizaci a léčbu mezilidských vztahů.
Bohužel mi neprozradila, co to bylo za kurz, každopádně když mě později naprosto šíleným despotickým způsobem utlačovala moje domácí, ze které jsem chytala úzkost jen co jsem ji zahlédla jak u domu vystupuje z auta, po její léčitelském vstupu se agresivita této chodící noční můry nejenom že minimalizovala, ale ani po půl roce, což byl předpokládaný časový úsek, do kterého by dané ošetření mělo přestat fungovat, nevystoupila na původní mez.
Chápejte, ta paní byla schopná přijít v jakoukoli ranní i večerní hodinu zásadně neohlášená, dobývat se do domu, bušit pěstí na okno a místo pozdravu chrlit požadavky a občas je proložit nějakou sprostou nadávkou (neštítila se ani slova ku*va). Zásadně šlo o závady na domě, které nesouvisely s podnájmem, ale s jejich stavebním antitalentem, protože ten dům byl postavený stylem pejsek s kočičkou pekli dort. O svém bývalém podnájmu a o tom, jak mohou špatní domácí udělat člověku zle, bych mohla napsat celou knížku. Příhod by bylo dost. (Když ten pronájem skončil, měla tato chodící noční můra tak strašně černé svědomí, že se bála i dotknout kuchyňské linky, protože trpěla paranoidní představou, že je na ni jako pomsta nachystané nějaké nepříjemné překvapení. Samozřejmě, že tam na ni nic nachystané nebylo.)
Svou úspěšnou intervencí do tohoto žalostného střetu s madam domácí, si mě Irenka naprosto získala.
„Gejzovy“, jak jsem jim říkávala, jsem milovala. Nešlo to jinak. Cítila jsem, že moje tajemství i trápení jsou u nich nejenom v bezpečí, ale také v dobrých chápavých rukou. A to je cenná hodnota, kterou vám jen tak někdo nedá.

Gejza potom přišel s nápadem, že by se chtěl věnovat knihovnám palmových listů a že by chtěl tuto zajímavou duchovní kuriozitu dostat do České republiky. Koncept byl prostý, zprostředkovat klientovi na dálku čtení jeho osudu z palmového listu.
Když mi povyprávěl o dávné tradici, o rishis kteří viděli lidské osudy dávno před naším narozením, když jsem viděla jak mu nadšením svítí oči, udělala jsem to, co by udělal každý dobrý kamarád. Nabídla jsem jim samozřejmě pomocnou ruku.
Postavila jsem webík, zvala jsem lidi na přednášky, ale hlavně a především jsem se stala klientem číslo 001. To znamená, prvním pokusným králíkem.

Z mého prvního čtení jsem byla nadšená, takže jsem si později nechala udělat jedné druhé, doplňkové. Nebudu předbíhat událostem a než se dostanu k jádru pudla, chtěla bych vypíchnout, že ačkoli se můj list neplnil doslovně a nesplnil se vždy v předepsaných časových intervalech, čerpala jsem z něj psychickou sílu a naději ještě několik následujících let, které byly těžké. Do té doby, než jsem pochopila, že se skutečně nejedná o přesný předpis mého života krok za krokem.
Gejza sice říkával, že k naplnění dobré předpovědi osudu je nutné provést duchovní očisty, modlit se, vykonat pouť do Indie a tam obětovat (hlavně peníze, jak jinak), ale já jsem chápala, že nikdo na světě, ani žádná obětina ani žádná cesta, za mě nemůže zrealizovat můj osud. Vše leží na mě a na mém pohybu v prostředí, které mi nabízí příležitosti.
A přesto mi tehdy červíček pochyb nedal a poslala jsem do Indie 4000,- za duchovní rituál, který měl místní kněz odsloužit za mé šťastné manželství… protože co kdyby náhodou, že jo 🙂 Na dobrém chlapovi se nesmí šetřit! 😅

Proroctví psali indičtí jasnovidci na palmové listy. Některá proroctví jsou stará několik tisíc let a musela být přepisována na nové listy, aby se dochovala. Svůj osud mají v knihovnách zapsáni jen ti lidé, o kterých bylo předpovězeno, že si pro svůj zapsaný osud přijdou.

Dnes už vím, že žádný pevně daný osud člověka neexistuje. Existují různé variace a co se zrealizuje, rozhodujeme my tím, jak se chováme. Proto nikdy nesmíme usnout na vavřínu. Je potřeba se neustále vzdělávat, pracovat na svých slabostech i šrámech a pokud po něčem toužíme, nejlepší způsob jak to získat, je promyšlená a soustavná akce.
Když se rozhodnu, že nebudu mít děti a pokaždé zajdu na potrat, tak i kdybych měla v „palmáči“ předpovězené 4, tato zapsaná varianta mého osudu se jednoduše nenaplní. Protože nikdo na světě, ani rodiče, ani rishis, o mně nerozhoduje. Všechno mám pouze já ve svých vlastních rukách.
A kdo by se chtěl odkazovat na boha či vyšší sílu, ani ten nerozhoduje o osudu člověka. Když je volán na pomoc, přijde. Ale nemůže za člověka vykonat jeho práci. Život takto nefunguje. Tím nechci obhajovat případné neplnící se palmové listy, nic bych z toho neměla.
Vše, co jsem pro Gejzovy dělala, jsem dělala zdarma a z lásky. Protože jsem věřila jejich vizi a přála jsem jim úspěch. Gejza měl čistý záměr a chtěl nabídnout duchovní službu, o které byl hluboce přesvědčen že je užitečná. A kdo jsem já, abych někomu bránila ve štěstí.

Tehdy jsem tohle nevěděla. Byla jsem dvaadvacetiletá slečna a myslela jsem si, že se prostě stane to, co mám napsané od Gejzových. Takže když se to pak nedělo tak jak jsem čekala, byla jsem z toho zklamaná. Moje předpověď byla totiž naprosto fantastická, až na pár menších zádrhelů, takže jsem se samozřejmě na svůj život těšila a snažila jsem se na něj připravit. Třeba jsem podle informací kdy potkám svého muže a kdy se vdám najela v odpovídajícím čase přípravu na budoucí hospodyni a matku. Taky jsem hodně jela fitness, aby mě můj nastávající obdržel v kvalitní kondici. 😅 Ve výsledku, i přes následné zklamání že vyvolený nepřišel v uvedeném čase, mi tyto informace prospěly. Protože mi pomohly udržet si optimismus když se nade mnou zavřely temné mraky a příslib životního potenciálu a naplnění mě hnal dopředu, povzbuzoval moji motivaci vybudovat ze sebe pořádnou samycu. A to je dobré. Jsem si jistá, že to byla důležitá etapa, podpora pro můj životní rozvoj.

I přes nepřesnosti jsem věděla, že na těch listech opravdu něco je, protože zdravotní věci, související s predispozicemi, se vyplnily. Tam je trajektorie osudu více daná a dá se předpovědět lépe, než moje momentální rozhodnutí na rozcestí. Dále byly v mém listu zapsané rodinné detaily s ohromující přesností (jména rodičů, sourozenci) a také tajemství, které nikdo nevěděl, a nedalo se nijak zjistit. Když jsem viděla, že indík za kamerou, který čte list, právě vyslovil nahlas něco, co bylo do té doby střežené tajemství, opotila jsem se šokem až na zadku. I nyní, když nahlížím po letech do svého listu, v něm nacházím cenné informace. Vůbec to po letech neztratilo své kouzlo.

Jak nás kdysi palmové listy spojily, byly to bohužel události okolo palmových listů, které nás i rozehnaly. Nebyly to ale přímo listy jako takové. Nebylo to nic, co by mi udělali, nebo čím by se proti mě provinili. Gejzovi mi v životě nezkřivili vlásek na hlavě, neřekli proti mě křivého slova a ani já jsem jim kudlu do zad nevrazila. To bych neudělala žádnému skutečnému příteli, ani kdyby mě opravdu podrazil. Přesto se stalo něco, co mě tak hrozně vyděsilo, že jsem na dlouhé roky přerušila kontakt. Byla jsem tak vyděšená z toho co se stalo, že jsem se stáhla pro vlastní bezpečí. Ve skutečnosti jsem k nim nikdy nepocítila zášť ani vztek, protože nebylo za co. Prostě jsem se bála a neměla jsem kapacitu tu věc správně rozluštit, prokouknout a vyřešit tak, jak bych to mohla udělat dnes.
Ačkoli jsem měla spoustu jiných přátel, i jiný starší manželský pár kde jsem cítila lásku a porozumění a kam jsem chodila na návštěvy ráda a často, nikdy to už nebylo takové jako s Gejzovými. Šlo z nich teplo, moudro a dobro, které bylo specifické.

Ve svém životě poznáte lidi, kteří jsou nenahraditelní a budou vám chybět i za deset let, protože s jejich odchodem odejde i část z kvality vašeho života. To oni totiž byli tou kvalitou.
Je mnoho kontaktů, jejichž absenci ve svém životě vůbec nepocítíte, dokonce se vám i může ulevit. Ale tohle rozloučení bylo velice bolestné.
A když jsem se po letech rozhodla, že se vrátím, nechám si tu dávnou děsivou situaci vysvětlit (protože jsem svou léčitelskou metodou zjistila, že šlo o pouhé nedorozumění a že pravý viník byl někdo jiný, koho jsem v té době ani nepodezřívala), omluvím se za svou dlouhou absenci a obnovím vztahy, zaskočila mě zdrcující zpráva, že Gejza odešel do nebe.
Gejza odešel dva dny poté, co jsem se rozhodla, že si sednu a napíšu mu dopis, kde mu všechno povím… Na to už nedošlo. Místo toho jsem strávila dny v slzách a pálila jsem u našeho domácího vzpomínkového kamene svíčky za jeho výjimečnou duši. Měla jsem dost let na to, abych se vrátila a dořešila to, ale neudělala jsem to, protože jsem ještě neznala pravdu. A když to konečně chci udělat, zjistím, že jdu pozdě. Zachmuřila mě nevýslovná výčitka a lítost.

O přesném důvodu, co mě vlastně tak hrozně vyděsilo a co se přesně stalo, v tuto chvíli nemůžu psát, protože je na to ještě brzo. A asi by tomu v této fázi nikdo nevěřil. Ale až ta doba uzraje, povyprávím vám i tuto kapitolu. Je totiž nesmírně zajímavá a také poučná. V tuto chvíli je to ale jiné téma. Dnes nechci vyprávět o odloučení od milovaných přátel, ale o Gejzově palmových listech.

Když tedy shrnu své pozorování proroctví z palmových listů za posledních 10 let, uznávám, že věci které neležely čistě jen v mých rukách, se splnily. Věci, které ležely na tom jak se rozhodnu já nebo někdo jiný, se vyvíjely jinak, nebo se zpožděním. To ostatně v mém listu bylo napsáno také. Že mě obtěžuje něco, co brzdí můj život a oddaluje všechno to dobré, co mám vepsáno v osudu… toho bylo potřeba se zbavit a vyřešit to, jinak se všechno oddálí. Jak děsivě přesná předpověď to byla, vidím až dnes, s odstupem času.

Pro stanovené téma této článkové série, což je dospělost a přelomová třicítka, je zajímavá jedna část mého palmového listu, která se ukázala jak v generálním (základním) khandamu, tak i v 10. kapitole z druhého čtení, která se týkala mé profese. Ještě jsem si samozřejmě nechala ve druhém čtení otevřít i sedmičku (podrobnosti o manželství a budoucím muži), ale tam byly jen soukromé věci. Náhled z obou čtení přikládám v obrázcích. Tištěný text je z prvního čtení, které probíhalo přes Skype a později jsem ho dostala přepsané podle nahrávky z diktafonu. Druhé čtení mi sepisovala Irenka přímo na místě, do malého deníčku.

Úvod mého palmového listu

Výklad života v období 33 let

Ve výkladu palmových listů je člověk o rok starší, protože za počátek našeho života není považováno narození, ale také 9 prenatálních měsíců. Předpověď člověka proto může být celá o jeden rok posunutá.

Když mi to samé předpověděli i podruhé v doplňkovém khandamu, ptala jsem se, co to vlastně znamená. Vykládající Ind mi vysvětlil, že „will power“ je nejvyšší duchovní síla. Že to jsou osvícené osoby.
Gejza mi později ještě povyprávěl, jak měl krátce po mě na čtení nějakou mladou paní, která trvala na tom, že už disponuje s Will power, ale byla vyvedena z omylu a velmi zklamaná. Za tu dobu, co jsem Gejzovy znala, jsem byla jeden člověk, kterému v listu přečetli Will power.

V té době jsem klidně byla schopná věřit tomu, že se vdám nejpozději ve 27 letech, ale tohle už na mě bylo velké sousto. Dokonce i přesto, že moje máma podobnými schopnostmi disponovala. Za života udělala několik předpovědí, které se skutečně vyplnily, přestože tyto schopnosti nerozvíjela… Jenomže pokud osud není pevně daný a člověk si svůj pokrok buduje sám, ležela na mě tíha důležité otázky, jak se do té fáze propracovat. Bylo mi už tehdy jasné, že se to nestane „šup pic“, jak by řekl můj drahý, ale musí to být něco, k čemu se dopracuju… A já jsem v té době léčitelství nerozvíjela. Tehdy jsem psala knížky a články, až se mi z uší kouřilo. Nevěděla jsem, jak se k tomu dostanu.

Teď mě úplně mrazí z toho, jak přesná byla daná předpověď. Léčitelství, herbální medicína, věštění, pomoc trpícím. Skutečně to nepřišlo samo, musela jsem trénovat a hodně se učit. A přesně sedí i čas. A opět je to ta zajímavá hranice třiceti let.

pokračování příště

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2025

O autorce

Alue K. Loskotová je holistická léčitelka a spisovatelka. Zabývá se duchovním rozvojem, psychospiritualitou, mimosmyslovým vnímáním a poradenstvím. Pomáhá klientům v nalezení duchovní a energetické harmonie prostřednictvím terapií na duchovniterapie.cz a článků na aluska.org. – více