Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dopis:

Ahoj Alue,
nedávno jsem ti posílala fotky andílků, které zamnou přišli. Nyní bych tě potřebovala poprosit o radu. Vím, že toho máš moc, proto, když mi neodpovíš, tak se zlobit nebudu, ale byla bych ráda, aspoň za kratičkou odpověď.
Od svých cca 12cti let se zabývám duchovnem. Přimělo mě k tomu zastaralé zranění páteře, kdy verdikt zněl, že mám zlomený šestý hrudní obratel, ale že je to starší úraz a tedy obratel mi špatně srostl, ale míchu mi nějak nepoškodí (pokud tedy špatně nespadnu). Tenkrát jsem kolem půl roku byla upotaná na lůžko a nebýt léčitelů, tak už tu asi nejsem. V době rekonvalescence jsem se věnovala knihám o andílkách i práce s nimi, o čtení z aury – protože jsem již dřív pozorovala „něco“ co vystupuje kolem věcí a ve svitu sluníčka i kolem lidí.
Asi necelý rok na to spáchal můj kamarád sebevraždu – skočil z mostu. Docela dlouho jsem se z toho zpamatovávala a něco mě nutilo mu na hrob v době Vánoc nosit srdíčka (většinou jsem mu koupila takový ty dekorační malý, ze skla) a vždy jsem nad jeho hrobem prohodila pár slov a věděla jsem, že tam je semnou…

Pár let na to se u nás pálily Čarodejnice, tak jsme se s partou nachystali a vyrazili slavit. Kolem 22h až 24h se mi Martin (co spáchal sebevraždu) zjevil s nějakým jeho kamáradem, kterého jsem nikdy neviděla, ale nějak myslí mi „řekl“ že se jmenuje Kuba. Dodnes si vybavuji jeho podobu. Martin pouze prošel, usmál se na mě, zamával a řekl, že už musí jít. Poté odešel i s Kubem. Vůbec jsem nechápala, co to mělo být a brácha, který byl zrovna v tu chvíli semnou si myslel, že jsem blázen… Jenže od té doby, se začali dít neobyčejné věci – když umřel můj dědeček na rakovinu, cítitla jsem, že je u mě, že mě v těžkých chvílích držel za ruku a občas si sedal na moje křeslo a díval se na mě. Vím, zní to divně, nevěřila bych tomu, ale tohle jsem skutečně zažívala. To křeslo dokonce i vrzlo tak, jak když do něho někdo sedá… Jindy mi v pokoji šustili sáčky, nebo jsem cítila, jak pořád někdo chodí okolo mě, jakoby spousta lidí a dívají se na mě a prosí. Občas mě i budili ze spaní. Byla jsem z toho jeden čas hodně vyčerpaná, tak jsem šla za známou a ona mi řekla – nedivím se, že jsi pořád unavená a vyčerpaná, ty máš na sobě přímo celý autobus dušinek! (Nechápala jsem)

Na chvíli to pominulo a nikdo mě „neotravoval“. Jenže pak se to začalo zhoršovat a začala mě napadat asi destruktivní bytost. Kolikrát jsem spala jen 2-3h denně a to jsem usínala se strachem a s rozsvícenou lampičkou, co zase bude. Asi po měsíci když občas přišel, tak jsem se začala modlit, nebo, když toho měla už nad hlavu, tak jsem ho/je poslala do zadních míst a měla jsem pokoj.

Nyní bydlím jinde a mám od všeho pokoj. Akorát cítím, že je tam semnou moje prababička, které dřív byt patřil a že mě tam hlídá a dovela si semnou hraje (schovává mi naušnice, apod.). Jsem docela vnímavá na energie a když někam přijdu, tak hned vím, jestli tam je „čisto“ anebo „plno“. Pokud je tam toho moc a mě to vadí, tak místnost dokážu vyčistit a duše jakoby odeslat, ale hrozně jsem se toho dřív bála.

Tento článek píšu proto, že to potřebuji někomu sdělit, protože celou dobu (asi 12 let) to všechno dusím v sobě a nevím, co si tom myslet. Jestli se mám začít zabývat spiritismem a prací s duchy s pomocí andělů (doteď jsem se do toho jít nechtěla, bála jsem se toho, ale vím, že bych to pomalinku mohla začít zvládat), nebo se do toho pouštět nemám?….Fakt nevím. Tohle je snad jediné, v čem mám v životě zmatek a co mi spokojený život narušuje.

Jenže se bojím, abych se nedostala zase do spáru nějaké destruktivní energie, protože jen když na to pomyslím, tak je mi zle od žaludku.
To je asi pro zatím raději celé. Jsem moc ráda, jestli sis to přečetla dokonce a byla bych ráda za nějaký tvůj názor, co si mám počít…

Jinak Ti chci moc poděkovat, za webové stránky, které nejenom mě neskutečně pomohly v životě, ale i za to, jaká jsi… takových lidí je už málo….

Aluško, měj se krásně a užij si pěkný víkend.
Moc Ti za vše děkuji,
K.

Odpověď:

Ahoj,
Víš, proč tě otravovaly ty dušičky? – Vyhledávají citlivé lidi, kteří by jim dokázali nějak pomoci v jejich bloudění a ideálně pokud daný člověk nemá dostatečné ochrany, z něj ještě sají energii. – Díky tomu je pak člověk unavený a neví, co se děje.
No, jestli se do něčeho pouštět… řeknu to tak: Pokud máš dar cítit energie a pracovat s dušičkami, tak si ho hýčkej a používej, když to bude potřeba a na pomoc svým blízkým. Tyto schopnosti a vědomosti jsou totiž velmi cenné a je dobré je rozšiřovat.
Není důvod být zmatená, tohle se mi stalo taky a je jen na člověku samotném, jak toho využije 🙂

Hodně štěstí 🙂
Alue

Kam dál:

• Otevřít rubriku ,,Dopisy čtenářů“: Zde

– Další obrázky andělů: ZDE

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/