Aluška.org: Věděním ke svobodě

Asi před dvěma lety jsem viděla na youtube dokument kde mluvili insideři o válce na marsu které se účastnili i lidé. Součástí dokumentu byly záběry z marsu. Bohužel jsem si to neuložila. Mělo to probíhat nedávno a setkali se tam lidé s kudlankovitými, kteří s nimi nakonec spolupracovali. Bylo to moc zajímavé.

Úryvek na téma článku z lepšího zdroje:
Vzhledem k tomu, že McMoneagle byl požádán o vzdálené
zobrazení informací z karty, která byla zapečetěna v obálce, je jeho
odpověď ohromující. Na první soustavě souřadnic (40,89° severně a 9,55°
západně) popsal obrovské prachové bouře, pyramidové formy, akvadukty a
podzemní prostory.
V jednom okamžiku oznámil, že vidí „prudké bouře mraků nebo spíše
bouře prachu“, které byly „následkem závažného geologického problému“.
Popsal „hory suti“, které se objevily a zmizely, „velké ploché povrchy“ a
„megalitické struktury“.
Monroe, který pohovor vedl, pak požádal McMoneagla, aby se vrátil
zpět do doby před geologickým otřesem a opět oznámil, cokoli uvidí. Joe v
projekci vnímal postavy, které byly „velmi vysoké a velmi hubené“: „Je to
jen jako stín. Jakoby tam byli, ale už tam nejsou.“
Monroe přikázal McMoneaglovi, aby se vrátil do období, kdy byli tyto
entity přítomné.
McMoneagle zpočátku narazil na rušení, které popsal jako „statický
šum na lince“, kde se spojení fragmentovalo a rozpadávalo.
Monroe mu doporučil, aby nahlásil i tyto fragmenty a nesnažil se věci
spojovat dohromady.
„Pořád vidím jen velmi vysoké postavy,“ řekl McMoneagle. „Vypadají
hubení a vysocí, ale velmi vysocí.“
V tuto chvíli mu Monroe pokynul, aby se držel tohoto časového období
a přesunul se na jiné fyzické místo. Za tím účelem McMoneagleovi poskytl
nový soubor geografických souřadnic: 46,45 stupňů na sever a 353,22 na
východ. Tyto souřadnice přinesly nové informace.
McMoneagle se ocitl hluboko uvnitř něčeho, co považoval za jeskyni
nebo spíše nějaký kaňon. Viděl strmou zeď, která vypadala, jako by neměla
konce.
„Je to, jako by ta zeď byla vytesána ze samotného kaňonu. Zase
vidím… velmi rozsáhlé struktury (…) obrovské části hladkého kamene.“
Monroe se otázal, zda struktury, které vidí, mají interiéry a exteriéry.
McMoneagle přitakal. Interiér popsal jako obrovský, ale členěný uvnitř,
jako králíkárna. „Strop je velmi vysoký, stěny velmi široké.“
Monroe pobídl McMoneagla, aby se přesunul na jiné místo poblíž, ve
stejném časovém rámci: 45,86 stupňů severně a 354,1 východně.Na těchto souřadnicích popsal McMoneagle konec velké silnice a
„stélu, která je velmi vysoká, vyšší než Washingtonský sloup, je to jako …
obelisk.“
Monroe znovu poskytl další sadu souřadnic: 35,26 stupňů severně a
213,24 východně. McMoneagle popsal „velmi členité hory“, které obepínají
„obrovskou kruhovou pánev“, kde se nacházel. Vše bylo „opravdu velké”.
S dalšími souřadnicemi (34,6 stupňů severně a 213,09 východně)
McMoneagle hlásil „shluk čtverců nahoře i dole“,13 které byly „téměř
zarovnány se zemí“. „…jako bychom byli spojeni (…) Něco velmi bílého
nebo něco, co odráží světlo.“
Monroe se zeptal, jaké je jeho postavení, když se podíval na tyto
objekty odrážející světlo. McMoneagle odvětil, že je v „šikmém levém
úhlu“ a že Slunce je „divné“.
Šestá sada souřadnic byla blízko místa, kde se McMoneagle nachází:
34,57 stupňů severně a 212,22 východně.
Tady poněkud odbočím. Pokud přemýšlíte, jak se vypočítávají
geografické souřadnice na Marsu, Google vám samozřejmě poskytne
odpověď. Podle serveru SunlightAndTime.com je systém výpočtu
geografické šířky a délky na Marsu podobný geografickému systému
používanému zde na Zemi. Planetární vědci používají dva různé marsovské
souřadnicové systémy: planetografický, nebo planetocentrický. V obou
systémech se geografická šířka měří ve stupních severně a jižně od rovníku
Marsu.
S planetografickým systémem, který byl pravděpodobně použit v roce
1984, když McMoneagle toto prohlížení provedl, se geografická délka měří
od 0 do 360 stupňů na západ. U planetocentrických souřadnic je
geografická délka měřena od 0 do 360 stupňů na východ.
S novou sadou souřadnic McMoneagle popsal protínající se silnice
vyhloubené do země jako údolí. „Jsou jako upravené kanály, velmi hluboké,
jako by se cesty propadly.“
Monroe poznamenal, že McMoneagle „trochu vyrazil na procházku“ a
povzbudil ho, aby se znovu soustředil. Podle McMoneagla to bylo obtížné;
informace byly „velmi sporadické“. Jeho komentáře jsou podobné tomu, co
už dříve řekl o poruchách statického spojení.Když se McMoneagle znovu naladil na svůj cíl, Monroe mu dal další
sadu souřadnic: 15 stupňů na sever a 198 na východ.
McMoneagle hlásil objekty jako jsou akvadukty, struktury silnic, které
opět připomínaly vyřezávané kanály. Horizont vypadal „vtipně a podivně
(…) mlhavě, jako by byl opravdu daleko“.
Monroe mu opět poskytl novou sadu souřadnic: 80 stupňů na jih a 64 na
východ. Zde McMoneagle hlásil obrovské pyramidy, které sloužily „jako
úkryty před bouří“.
Je možné, že McMoneagle sledoval kolaps atmosféry na Marsu poté, co
planeta prošla nějakým katastrofickým setkáním s kometou nebo jiným
vesmírným objektem.
Monroe přikázal McMoneaglovi vstoupit do jedné z pyramid a podat
zprávu o jakékoli činnosti, kterou uvidí.
„Různé komory,“ řekl, „ale jsou téměř prosty jakéhokoli (…) vybavení
jako takového, je to jako (…) přísně funkční místo pro spaní nebo (…) to
není to správné slovo, spíše hibernaci…“ „Mám skutečné surové vstupy:
bouře, divoké bouře a spaní během bouře.“
Monroe požádal McMoneagla, aby mu řekl o těch, kteří zde spali v
dobách zmíněných bouří.
„Ano (…) znovu, velmi vysocí, velmi velcí (…) lidem podobní tvorové,
ale jsou hubení, vypadají kvůli své výšce hubení a oblékají se jako (…) k
čertu, je to jako skutečné lehké hedvábí, ale není to splývavé oblečení, je to
jako střih, který jim dokonale padne.“
Monroe pak McMoneaglovi nařídil, aby se přiblížil k jedné z těchto
entit a požádal ji o informace o jejich rase. V tomto místě začala být
projekce opravdu zajímavá.
„Jsou to prastaří lidé. Umírají, uplynulo mnoho jejich času nebo věku
(…) Jsou velmi filozoficky zaměření. Hledají (…) způsob, jak přežít, ale
prostě nemohou… Čekají, zatímco ostatní hledají. Nebo čekají, až se někdo
vrátí nebo někdo přijde s odpovědí… “
Když se pak Monroe zeptal na to, na co tito lidé čekají, McMoneagle
řekl, že určitá jejich skupina odešla najít nové místo k životu.
„Je to, jako bych dostával ohromný vstup (…) poškození jejich
prostředí. Velmi rychle selhává (atmosféra) a tato skupina se vydala někam
na dlouhou cestu, aby našla jiné místo k životu.“Monroe se zeptal, co způsobuje narušení životního prostředí, a z přepisu
je zřejmé, že McMoneagle shromažďoval spoustu nezpracovaných údajů,
které bylo obtížné dešifrovat.
„Ano, vidím planetu (…) je to jako planeta, která prochází ocasem
komety nebo (…) jako skrze řeku něčeho, ale je to vše velmi kosmické. Je
to jako vesmírné obrazy.“
Když se Monroe zeptal, jakým způsobem odešla pátrací skupina,
McMoneagle odpověděl, že má dojem, že „uvnitř větší lodi“, „kovově
lesklé“, se „zaoblenými stěnami“.
Monroe navrhl, aby McMoneagle doprovázel pátrací skupinu, kamkoli
šla. McMoneagle poslechl. Jeho popis je opravdu bizarní:
„…opravdu divné místo se sopkami a plynovými kapsami a podivnými
rostlinami“. McMoneagle to popsal jako „velmi nestabilní místo (…) jako
přejít z pánve do ohně“.
Poukázal však na to, že zde bylo více vegetace než na jiném místě, které
žádnou vegetaci nemělo.
Můžeme se domýšlet, jestli cílem mohla být Země v jejích raných
letech formování. K tomuto vývojovému období Země však došlo už dávno
před popisovaným datem jednoho milionu let před naším letopočtem na
Marsu.
Poslední vědecká zjištění na Marsu
Tato snaha, v zásadě špehovat starověké mimozemšťany na Marsu,
proběhla téměř před více jak třemi desetiletími. Od té doby se naše znalosti
o červené planetě značně rozšířily.
Když robotické vozítko, rover NASA Curiosity, přistálo na Marsu,
začalo přenášet data zpět na Zemi.
„Když se Mars stal planetou a jeho magma ztuhlo, došlo ke
katastrofické ztrátě atmosféry, zatímco těkavé látky se na Mars dostaly
působením komet a dalších menších těles,“ vysvětluje Dr. Chris Webster z
NASA Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně, hlavní autor jedné ze studií
údajů roveru.
Chris Webster a jeho tým je přesvědčen, že významná událost zničila
atmosféru Marsu asi před čtyřmi miliardami let.
Je možné, že McMoneagle sledoval kolaps marsovské atmosféry poté,
co planeta prošla nějakým katastrofickým setkáním s kometou nebo jinýmvesmírným objektem. V tomto scénáři se vysocí hubení jednotlivci, které
viděl, vystavovali jakési hibernaci v naději, že přežijí, dokud se pátrací mise
nevrátí.
McMoneagle uznává, že jeho popis katastrofických událostí, ke kterým
došlo před milionem let, je v rozporu se současným názorem vědy, že
atmosféra Marsu zmizela před čtyřmi miliardami let.
McMoneagle k tomu nedávno pro média uvedl: „Oni [Jet Propulsion
Laboratory] mají stejně velké potíže s tvrzením, že Mars byl zničen před
více než čtyřmi miliardami let, jako mám já, když říkám, že to bylo před
milionem let a nějakými roky k tomu.“
Poznamenal k tomu také, že několik vzorků půdy analyzovaných
robotickým vozidlem na Marsu není dostatečným důkazem pro to, aby JPL
mohl tvrdit něco takového.