Aluška.org: Věděním ke svobodě

Chodím pravidelně číst jeden ryze pánský internetový magazín. Chodím si tam vždycky odpočinout, pobavit se nad cynickými články a vtipnými videi. Portály pro ženy jsou nudné a tak nějak pořád stejné, ale jak je to pro chlapy, má to říz a člověk se fakt zasměje.

Teda vlastně neznám jedinou webovou stránku, u které bych se každý den mohla válet smíchy pod stolem, jako je tahle. Je to moje pravidelná dávka emocí. Když se chci zasmát, tady mi ten smích zajistí naprosto spolehlivě.

Záměrně ji však neuvádím, protože by se někteří čtenáři mohli urazit, že mám pokleslý smysl pro humor a že se to ke mně nehodí. Něco podobného, jako to, že spousta lidí nemůže pořád ještě rozchodit, že občas jím maso ze soukromého chovu… Jako by to byl bůhvíjaký zločin. No, to ale není to, o čem jsem chtěla tento článek napsat, tedy zpátky k tématu:

Jeden den byl ale pro mne obrovská výjimka, pro změnu vydali článek s depresivními fotografiemi pro zamyšlení, což normálně nedělají. Z celého článku mi zůstaly v paměti hlavně dvě fotografie, které byly absolutně nejhorší, jaké jsem asi kdy v životě viděla. (Nebojte se, nebudu je sem vylepovat, nechci vás zbytečně děsit, jen je popíšu slovně).

Jedna fotografie byla z památníku genocidy ve Rwandě. Byl tam popis dvouleté holčičky. Co měla ráda, jaká byla hodná a způsob její smrti. Ten nikdy neuhodnete. ,,smashed agains a wall“. Toto někdo fakt udělal dvouleté holčičce.

Ještě horší byla ta druhá z roku 1998 ze Súdánu. Dobře živený dospělý muž šlohl pytlík rýže během humanitární pomoci malému dítěti, které bylo jenom kosti potažené kůží. Nezmohlo se na nic, klečelo za ním na čtyřech a dívalo se na jeho záda s výrazem absolutní beznaděje.

Udělalo se mi zle od žaludku, vypnula jsem net a šla to rozchodit. Pak jsem ani nemohla večer usnout.

Když jsem ty fotografie viděla, musela jsem se ve všem zastavit a položit si otázku, jestli mám vůbec nějaké starosti, nebo problémy… Jestli kdokoliv z lidí v mém okolí ví, co to je, mít fakt problémy?

Nechci nic znevažovat, protože každý člověk a každá jeho zkušenost je cenná a zaslouží si úctu. Nechci nijak znevažovat to co nachystal život mně, nebo třeba lidem, kteří se mi svěřují denně v poradně.

Ale když si představíte, kolik je na světě lidí, kteří celý den jenom sedí na ulici, zabalení v nějakém hadru, nemají co do pusy a jak jsou vyhublí, už ani nevstanou, tak vám najednou VŠECHNO okolo vás přijde jako absolutní prkotina a řeknete si: ,,Týjo, a ty pořád něco řešíš… Podívej se na tohle. To je opravdový problém.“

Nemám mesiášské sklony, nemám touhu ani potřebu zachránit svět, ani všechny lidi na něm. Nepojedu teď do Afriky nebo jánevimkam rozdávat pytle s rýží, protože každý máme své poslání, i já. Ale nemám srdce z betonu, takže mi tyto hrůzy nejsou jedno.

Vím, že platí, že se člověk nemá nad nikým povyšovat ani ponižovat a že se nemá moc srovnávat s lidmi, kteří jsou na tom špatně, protože každý je sám svého štěstí i neštěstí strůjce. Tady v těchto zemích to ale tak úplně neplatí. Když se narodíte na ulici a nemáte nic, tak se asi těžko vyšvihnete, protože ty možnosti většinou nejsou, na rozdíl od nás tady v Česku.

My, tak zvaní ,,moderní či civilizovaní lidé“, každý den řešíme blbosti a prkotiny:

Jsme naštvaní, že prší.

Nechceme ráno vstávat do práce, do školy.

Jsme líní vynést odpadkový koš.

Nechce se nám pořád doma dokola uklízet do zblbnutí, když to stejně nikdo neocení.

Máme problémy s přáteli, s rodinou, hádáme se mezi sebou, nebo řešíme různé bolesti ze zlomených srdcí.

Trápíme se pro lidi, kvůli lidem, trápíme se kvůli penězům.

Bojíme se, jestli máme dost peněz na to či ono, na zaplacení nájmu, na pojištění, na debilní složenky od E-ONu.

Dostáváme sodu od rodičů, nosíme pětky ze školy.

Trápíme se, že o nás někdo něco hnusného řekl nebo napsal, užíráme se, děláme si z toho ve svém nitru hnusný vřed, který potom donekonečna pitváme a snažíme se zjistit proč se to stalo a obhajujeme svoji pravdu a svoji spravedlnost.

Nadáváme na bezdomovce, na nepřizpůsobivé, na Zemana… ZKRÁTKA POŘÁD NÁM NĚCO VADÍ A MYSLÍME SI, ŽE TOHLE JSOU ,,PROBLÉMY“.

Zatímco na jiné části planety sedí chudí lidé zabalení v hadrech, kteří by zaprodali duši za to, aby mohli jednou v životě řešit otázku ,,Kurník, vyjdou peníze na nájem? – Kurník, miluje mě ten kluk? – Kurník, koho budu volit? Vždyť ti všichni politici jsou tupí a zbyteční úplně stejně.“

Zaprodali by duši za jediný váš dnešní oběd, nebo za tu jedinou oškubanou slepici, co vám běhá doma na dvorku.

Když řešíme tyto naše ,,problémy“, máme dojem, že nás život pořád za něco trestá, ptáme se ,,proč zrovna my“ a vůbec nás u toho nenapadne, jaké máme štěstí, že vůbec můžeme řešit tento druh problémů.

Takže příště, až zase budete mít pocit, že máte nějaké problémy, že vám někdo ublížil, že je k vám život nespravedlivý… Zastavte se a zeptejte se sami sebe, jestli máte doopravdy problémy, nebo jestli je jenom nevymýšlíte.

Vymýšlet si problémy jde velice snadno, spousty z těch sžíravých iluzorních problémů rozmotávám s lidmi, takže vím, že paleta je zde poměrně dost pestrá.

Někdy už si tak říkám, že naše společnost je tak přejezená a tak znuděná, že už neví roupama coby, tak vymýšlí různé dekadence a vytváří si umělé problémy, aby bylo co řešit, na koho nadávat, koho očerňovat. My bohatí a přejezení lidé, kteří máme to štěstí, že žijeme v Česku, řešíme krávoviny, protože potom nemusíme řešit to, co je skutečně důležité.

Za mne odpovídám jednoduše: Já vůbec žádné problémy nemám… A vy?

Kam dál:

• Otevřít rubriku: ,,Zamyšlení“ – Zde

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue