Aluška.org: Věděním ke svobodě

Jak potom vypadá ve finále to vaše místečko? Máte mezi stromy hamak, v něm karimatku a spacák. Nad hamakem natáhnete provázek a rozděláte větší plachtu, která vás chrání před sluncem a deštěm. Třeba to může být pončo. Pod tím vším můžete mít na zemi umělohmotnou plachtu, na které je batoh, vaše věci a boty přes noc. Nebo to můžete mít v té malé houpací síti někde vedle, mezi stromy. Plachta na zemi se hodí na sezení, ležení, přípravu věcí, převlékání a přezouvání. Takže je to důležitá věc. Je tam vlastně jenom kvůli klíšťatům, pro jistotu. Potom máte na tom vašem místečku ohniště, vedle kameny na vaření a něco na sezení, třeba kláda nebo jiný velký kámen. Nebo plachta. K tomu všemu potřebujete provázky.

Co budete potřebovat dál. Pilku na naříznutí větších větví, stačí nějaká malá skládací
Tlusté větve neřežeme celé, platí zvláště pro holky. Je to pro ně celkem namáhavé. Stačí jen naříznout a mezi kameny vlastní vahou šlápnutím zlomit. Bacha na fyzikální zákony. Lámat větve mlácením o stromy nebo kameny, může snadno skončit tím, že vám odlomený kus přistane v obličeji a vytvoří jednostranný makeup. Sekera není pro holky moc dobrá. Jistota práce s ní závisí na silném zápěstí. Pro holky je manipulace s ní značně obtížnější a riziko úrazu tím pádem podstatně větší. Můj kámoš se takhle sekl sekerou a bylo krve jak z prasátka. Pro holky je nejvhodnější ta skládací zasouvací pilka. A opatrně. Kluk může i mačetu.

Hygiena
No tak v tomhle jsou někteří jedinci fakt „přírodní“. Je to ale jeden z hlavních důvodů, proč nechtějí ženy nikam chodit na delší dobu, než je 12 hodin. Vlastně v lese skoro nikdy nepotkáte ženu. Občas chodí ve skupinách s kluky na vandr, ale tyhle turistické výpravy jsou po vyznačených trasách, od hospody k hospodě, s koupáním někde u rybníka nebo v řece. Také fajn, ale jsou to jiné cesty. Také to většinou trvá jen kolem tří dní. Takže jak řešit tu hygienu? Asi budete překvapeni, jak to lze pěkně vyřešit, zvláště když je poblíž třeba čistý potok. Blízko znamená i kilometr. Existují tzv. solární sprchy. Je to taková nepromokavá umělá látka, která je sešitá do tvaru nádoby černé barvy, na horní straně to má provázek a třeba i karabinu na zavěšení, na spodní straně je malá sprcha, která když se nějak pootočí, tak z toho teče voda. Většinou to má objem tak kolem 5 až 6 litrů. Tento objem dokonale stačí na osprchování, přestože se může zdát, že je to málo. Sprcha se naplní vodou, pověsíte na nějakou větev a podobně, můžete využít provázek přehozený přes větev. Je dobré si také nachystat nějaké místo na oblečení, potom se svlíknout a vlítnout pod sprchu. Nejdříve se rychle trochu opláchnete, zastavíte vodu, pak namydlíte, pak znovu osprchujete. Na les je to úplný komfort. Pod tu sprchu si můžete vyskládat ploché kameny, abyste nestáli v blátě.
Kolik na to potřebujete vody? Stačily by i dva litry, pokud se chcete přes den jen osvěžit, ale 3 budou stačit určitě a s pěti litry budete mít rezervu na umytí nádobí a podobně. Takže sprchování dvakrát denně? Není problém, když si donesete vodu. Aha! A v čem si donesete vodu?

Voda
Tak na to je víc celkem elegantních věcí. Já osobně měl na vodu nejprve nerezové láhve. Dříve jsem to měl tak, že jsem měl v batohu 4 litrové nerezové láhve. Proč 4? Protože pokud člověk chodí lesem, teď mluvím o chození, což není váš případ, spotřebuje člověk minimálně 3 litry na den, ale sprchování v tom není. To je jen pití, vaření a umytí nádobí, čištění zubů. Poslední litr je záložní. Což znamenalo, že pokud jsem si trčil za opasek poslední litr, prázdné láhve byly v batohu, jedinou mou starostí začalo být hledání vody. Mám filtr na vodu, takže v případě nouze jsem mohl nabrat vodu klidně z potoka a převařit. To ale není náš případ, když sídlíme u studánky.
U vody pozor na jednu věc. Jeden litr vody váží jedno kilo. 4 litry vody jsou 4 kila v batohu navíc. Pokud si musíte vzít ještě víc, tak věřte, že i jen ta 4 kila navíc na zádech pocítíte po pár kilometrech docela dost. Když se chcete první den dopravit na svoje místečko v lese, neberte si víc jak 2 litry. Proč? No protože si pro vodu zajdete. Kdy? K večeru. Proč k večeru? Protože se v lese pohybuje nejméně lidí a zvěře. A v čem je to pro vás dobré? No protože musíte na chvilku opustit vaše věci v táboře a jít pro vodu, navíc v tuhle chvíli je skoro nulová pravděpodobnost, že by byl nějaký člověk v lese a našel vaše stanoviště opuštěné. Kdy jít zhruba pro vodu? Ideál tak dvě hodiny před západem slunce. V lese se totiž setmí o hodinu dříve a v noci tam opravdu není vidět ani na krok. Koruny stromů brání víc přístupu světla.

V čem přinést vodu?
Na moje nerezové lahve zapomeňte. Dobré je koupit si jednu dvoulitrovou nerezovou láhev na pitnou vodu. Proč nerezovou? Protože jí můžete bez uzávěru postavit klidně do ohně a vodu uvařit. Proč bez uzávěru? Protože když začne voda vařit a vy tam necháte uzávěr, ten se vám horkem rozteče, pak to na vás vyprskne a popálí vás horká voda a pára. A pouze z této láhve je dobré pít. Je kolem toho ještě další povídání, ale to by bylo příliš dopodrobna.

Ale jedna dvoulitrová láhev vám stačit nebude. Co s tím? A tady máte víc možností. Vezměte si s sebou do lesa sešlápnuté dvoulitrové plastové láhve, třeba 3 nebo 4 ks. To máte 4 plastové láhve a jednu nerezovou na 2 litry. Celkem tedy 10 litrů vody. Existují také vaky na vodu nebo skládací kanystry na vodu z plastu. Stačí si vybrat a kombinovat. Pitnou vodu nemíchejte nikdy s užitkovou, pokud to tak máte. Jak to přinést? V batohu. Vyházíte věci z vašeho hlavního batohu a necháte je v hamaku nebo v síti, aby vám do toho nelezli brouci. Pak zajdete pro vodu. Nezapomeňte si vzít třeba i váš hrnek, abyste měli vodu čím nalévat, pokud nebude u studánky třeba trubka, ze které poteče voda. Až si naplním všechno možné vodou a nacpu to do batohu, tak se rovnou napiji. Co zbude, tím se můžu jako bonus zase osprchovat. A nemusí člověk ani moc šetřit.

Všechny vaky na vodu a láhve je také potřeba po vyprázdnění větrat, aby se v nich nekazila voda. Občas vymýt, usušit. Nádobí můžete umývat pod tou solární sprchou, spotřeba vody je malá, protože nádobí máte dost málo. Vystačí i na obličej a osvěžování. Takže každá žena může být v lese i nadále krásná, byť jen pro veverky. Ta solární sprcha se vejde asi tak do dlaně, je dost malá. Mimo ni existuje také umyvadlo z podobného materiálu. Okraj je vyztužený drátem a má to stejný tvar a funkčnost jako malý dětský bazének. Je to třeba na dva litry i více a dá se v tom prát, pokud není po ruce potok. Prádlo se dá pak vymáchat pod tou sprchou, aby nebyla moc velká spotřeba vody. Jinak zpocený v lese člověk moc není, protože tam ve vašem případě skoro nic nedělá.

Co se dělá po zbytek dne, pokud se člověk zrovna nesprchuje nebo nevaří nebo nejde pro vodu?
Skoro nic. Sbíráte klacky a děláte si zásoby dřeva na večer, houpete se v síti a tak. Vylepšujete a zkrášlujete si místečko. Můžete svoje místečko i trochu zamaskovat. Třeba postavit kolem ohně z kamenů ohrádku, aby to na vás odráželo víc tepla a oheň nebyl moc vidět z dálky, můžete z větví udělat jakési ohrádky do výše pasu, které vás částečně schovají před větrem a podobně. Děláte jen věci, ze kterých máte radost. A hlavně je potřeba se tam naučit odpočívat a nic nedělat, jen si to užívat a spát. Žádné starosti neřešit.

Zvířata
Zvířata jsou plachá, ale někdy zvědavá. Osobně jsem se setkal hlavně s tím, že vás přijde navštívit nějaké malé zvířátko, třeba hraboš nebo myš, které k večeru rozespalé vyleze z díry a schoulí se vám k botě. Když se zcela probudí a zjistí, co jste zač, jde si po svém. Jednou přišla jakási malá myš nebo hraboš, sebral si kousek papírového ubrousku a odtáhl si to domů. Asi to potřeboval jako koberec a chtěl doma udělat radost. Může se na vás přijít podívat veverka. Prostě přijde, kousek od vás se zastaví, pozoruje vás, potom odleze. Vysoká zvěř si vás může prohlédnout spíš jen z dálky, protože má lepší rozhled a je příliš ostražitá. To jen v případech, když jde náhodou kolem.

V noci tam může houkat, jak v pohádce se strašidly. Malé sovičky a podobní ptáci létají většinou pomalu a potichu. Ti se také na vás mohou přiletět podívat. Jednou nám v noci prošlo kolem stanoviště stádo srnečků. To jsem tam nebyl sám. Posvítili jsme si na ně krátce baterkou. Srnečci se zastavili a čekali, co bude, světla se nelekli. Když se nic nedělo, prošli asi dvacet metrů od nás a šli si za svým cílem. Co se týče hadů. Není to tak nebezpečné. Hadi moc dobře cítí otřesy, tak většinou utečou, když jdete. Málokdy jsem na nějakého vůbec narazil. Našel jsem nějakého pouze dvakrát, když jsem odvalil větší kládu ze země, kterou jsem potřeboval. Zde malá rada. Větší klády odvalte nejprve nohou, když zjistíte, že pod ní nic není, tak ji můžete chytit rukama.
Hrozí vůbec od hadů nějaké nebezpečí? V podstatě žádné. Had, který je pod kládou po vás nevyjede, protože většinou spí, je podchlazený a nemůže se ani hýbat, takže ani není schopen zdrhnout. A další důvod, proč had nic neudělá? No protože na to ani nemá, protože je většinou moc malý. Jediný jedovatý had v ČR je, pokud se nepletu, zmije obecná, ovšem její kousnutí není pro člověka vyloženě smrtelné. Pouze může být za určitých podmínek. Kdyby se něco stalo, stačí seběhnout někam na cestu, zavolat sanitku, udat polohu a zkolabovat, což se asi stěží stane.

Oheň
Ještě napíšu pár drobností pro holky, protože už je to moc dlouhé. Neberte si magneziové zapalovače a podobné věci na rozdělávání ohně, protože mnohé holky, které si to nevyzkouší, můžou zjistit, že nejsou schopny vyvinout dostatek síly, aby vykřesaly dost jisker. V kombinaci s nezkušeností rozdělávání ohně se jim to často ani nepovede. Pro holky jsou nejlepší sirky. Oheň hoří odspodu směrem nahoru, nejdříve se zapalují ty nejtenčí větvičky a suchá travička. Na to se hází větší větvičky…. Že to ví každý? Neví. Viděl jsem holku, co zapálila papírovou kouli na horní části, oheň pochopitelně chcípnul a ona prohlásila: „Proč to ku*va nehoří, když je to papír.“
Co dobře hoří, je březová kůra. Jakmile někde uvidíte břízu, běžte si naloupat kůru. Platí hlavně pro holky. Její kůra opravdu moc hezky hoří a dobře se zapaluje.

Co se týče bezpečnosti, tak stačí nosit nějaký silnější „pepřák“
To jen pro pocit jistoty. Pravda je, že se s tím dá odradit úplně všechno a všichni, ale asi to fakt nikdy nevytáhnete. Můžete pochopitelně i něco horšího, pokud se budete cítit lépe. A nezapomeňte na světlo a jedno náhradní. Vše vždy u sebe. A lékárničku.

Pak je spousta drobností a rad typu: „Neděl toto, dělej ono, tohle dělej tak, toto onak, tohle si v lese vezmi, tohle se dá použít na to, tohle na ono.“ Sám neznám všechno a ani jsem nevyzkoušel všechno, co jsem někde viděl. Je toho celkem hodně.
Obecné pravidlo ohledně konzumace toho, co roste v lese, však zmíním: Pokud něco naprosto, naprosto a ještě jednou naprosto bezpečně neznám, tak to nejím. Všechny houby jsou sice jedlé, ovšem spousta z nich jen jednou. Tak opatrně.

Já si myslím, že by to mohlo stačit. Snad jsem to popsal dost srozumitelně a každý si udělal představu o tom, jak by to mohl v lese zvládat. Dalo by se toho napsat víc … například o chození na záchod 😀 , úrazy, ošetřování, lékárna, ale pro nějakou základní představu to snad stačí. Když se bude chtít někdo na něco ještě zeptat, můžeme ještě udělat poslední díl na otázky a odpovědi… tak se ptejte, co vás zajímá.

Mějte se moc hezky.

napsal čtenář Tom