Pamatuji si svůj prenatální život a mohu o něm do detailu vyprávět

17.10.2008 v Zážitky 29

Už jste si někdy položili otázku, zda-li dítě v děloze pociťuje emoce, dokáže myslet, snít, zda-li je možné, aby si dokonce někdo něco takového pamatoval?

Na tyto otázky vám s jistotou odpovím v následujících řádcích a pevně si za tím stojím … koneckonců jsem se nedávno dověděla, že i můj nejoblíbenější malíř si také pamatuje dobu, kdy se vyvíjel v děloze, což mě velice potěšilo, že je někdo další, kdo to klidně přizná… protože někteří méně vyvinutí jedinci umí reagovat i stylem: ,,Cože? Ty seš v nějaké sektě! Tohle nikomu neříkej!“ – Takto reagovala moje babička… od té doby jsem s ní skončila a už jí nic z mého vnitřního světa nesděluji, nebo by ji ještě ze mě jednou kleplo…

Jakoby to snad bylo něco nemorálního, jakoby to snad byla nějaká špatnost mít tyto vzpomínky… no já nevím… někdy se opravdu nemohu nedivit.

Také nechápu, jaktože jsou někteří jedinci schopní tuto skutečnost popírat… osobně znám ještě jednoho člověka, který si tohle pamatuje. Jsem zvědavá, jestli mě ještě nějak doplní, až si tohle přečte…

… Indiáni věřili, že člověk se narodí ve chvíli, kdy spermie vnikne do vajíčka… i mně tato myšlenka příjde milejší, protože skutečně člověk nevzniká při narození… ale asi ani indiáni nejsou úplně přesní… já říkám, že člověk se narodí ve chvíli, kdy duše stoupí do těla a uvědomí si to…

Kdy přesně jsem si uvědomila já, že jsem kdesi v něčem červeným, to mohu říci jen odhadem… pravděpodobně až v pokročilejším stadiu těhotenství… možná ten 6.-7. měsíc, protože co si pamatuji, tak jsem v děloze nebyla zase až tak strašně moc dlouho a vím, že v té době už jsem používala ruce.

Co jsem dělala před vstupem do svého těla zde, to vím taky, ale za tímto účelem už byly sepsány jiné články.

Tak tedy, pamatuji si, že na počátku nebylo nic (dobře to začíná, že? 🙂 ) – tma… to jsem si nic neuvědomovala… tato vzpomínka je právě ten krátký okamžik těsně před uvědoměním… vím, že do tohoto těla jsem vešla, když už oči byly vyvinuté a mohly vnímat světlo… protože ze tmy bylo zničehonic světlo… ale nebylo bílé.

Dítě v děloze vidí všechno červené.

Když jsem se nad tím asi jako desetiletá zamýšlela, došlo mi při pozorování baterky v noci, že je to pochopitelné… ,,Baterka svítí přes mé prsty a ony jsou červené. Protože v nich je krev, která je červená… proto jsem tenkrát viděla všechno červené. A sem tam takové jakoby tmavší čárečky…“ – Tedy už jako malá jsem si odvodila, proč to všechno bylo červené… a odvodila jsem správně.

Děloha a břišní stěna, kde se miminko nachází, jsou skutečně prokrvené různými žilkami a částečně proniká přes tyto vrsty světlo a malé miminko je schopné tohle světlo vnímat jako červenou barvu ( večer se červená měnila v mírně oranžovou. )

Jako malá nenarozená Aluška jsem ještě nevěděla, že jsem v děloze, že mám takové tělo jaké mám… jak by to mohlo takové dítě vědět, když ze tmy vstoupí do červeného prostředí, kde není nikde nic a dítě může jen slyšet zvuky, vidět červeně a ptát se samo sebe?

Vím ale, že už v této době jsem byla schopná nechápat, co tam dělám… skutečně v této době jsem byla schopná, položit si otázku.

Vznikla emoce zmatenosti, kdy duše přejde z jednoho prostředí do druhého, paměť se částečně vymaže a zbytek se zamlží… z emoce zmatenosti vznikne tedy otázka: ,,Kde jsem? Kdo jsem? Co je to, co vidím? Kde jsem byla předtím, než jsem byla tady?“ – Protože zamlžený pocit toho, že jsem odněkud přišla, zůstává…

Ale nenašla jsem odpověď. Nenapadlo mě někoho se zeptat… tyto otázky zůstaly nezodpovězené.

Kdyby mě tenkrát napadlo se někoho zeptat, určitě bych se ,,někoho“ zeptala a určitě by mi ten ,,někdo“ odpověděl, ale to mě prostě nenapadlo… nebudem si tak fandit… 🙂

V tomto období bylo mé vědomí propojeno s rukama. – Proč? Protože zbytek těla jsem si začala uvědomovat až těsně před porodem. Úplně zezačátku jsem používala ruce k tomu, abych sahala okolo sebe… sahala jsem na vnitřní stěnu dělohy, sem tam jsem o něco zavadila…

Sahala jsem, kam jen moje ručičky dosáhly, ale nenapadlo mě osahat sebe samu. Prostě to dítě nějak neví, že má zbytek těla… holt asi ještě mozek nebyl dostatečně vyvinutý…?

Ze zvuků si pamatuji jen ty základní… buch buch – buch buch – buch buch… pamatuji si mamčino srdce. Také si pamatuji křik. Křik byl pro mě velice špatný, protože v děloze jsem nikdy nepřišla na to, že jsem malé miminko schované v bříšku… takže nevím kdo jsem, nevím kde jsem a ještě slyším jak někdo křičí a nevím co křičí, ani vlastně nevím, co tento zvuk vydává. – Vím ale, že mamka ani taťka zamlada nechrápali, protože noci byly velice klidné.

Pamatuji si i některé moje sny…

Za bdělého stavu jsem byla schoulená… prvně jsem trošku plavala v čemsi (plodová voda), později už jsem neplavala vůbec a všude mě trošičku tlačilo… ale tak příjemně tlačilo.

V mých snech se mi zdálo o tom, že plavu ve velikém červeném jezeru, nad kterým je červené nebe a celé toto prostředí je schované ve veliké červené kouli… – tedy ve snech se mi zdálo zkresleně o tom, kde jsem se nacházela ve skutečnosti.

Také si pamatuji, že někdy se mi zdávalo, že zase v něčem plavu a že okolo mě proplouvají jakoby namalované kousky ovoce… jahody, třešničky… – ale nechápu, co tam ty jahody a třešničky dělaly, protože dítě v děloze nemá o něčem takovém ani páru.

Když jsem se probudila, své sny jsem si pamatovala a mohla jsem nad nimi v bříšku přemýšlet, ale nikdy jsem toho moc nevymyslela, protože v mých snech se pohybovaly věci a bytosti, kterým jsem nerozuměla.

A když jsem se snažila na něco přijít a nešlo mi to, protože jsem měla z devadesáti procent vymazanou paměť z minulé existence, mé snažení mě vyčerpávalo natolik, že jsem občas nekontrolovatelně upadala zničehonic do dalšího spánku…

Občas jsem se probudila uprostřed noci a zjistila jsem, že červená tu není, že vidím černě… když jsem se takto probudila úplně poprvé, tak mě to znervoznilo a ve snaze ,,rozsvítit“, jsem šťouchla do stěny, která mě obklopovala, ale nic se nestalo… jen to se mnou nějak zahýbalo a ozvaly se zvuky…

Později už mě to v té děloze začalo nudit… ale tak neskutečně moc… protože celý den jsem viděla a poslouchala ty samé zvuky, pořád to se mnou pohupovalo stejným způsobem, občas v noci tma… jediné vzrůšo byly pro mě v noci sny, kterým jsem ale stejně moc nerozuměla… a jak já něčemu nerozumím, tak to zapomenu… proto si moc snů nepamatuji.

Noa z té nudy jsem objevila něco dlouhýho, co bylo pěkně v dosahu mých ručiček a tak jsem si s tím hrávala… někdy jsem za to tahala, a pak jsem na to brnkala, někdy jsem na to jentak sahala, jindy jsem zkoušela, kam až že to divný dlouhý vlastně vede… a jak jsem tak ručičkama šmátrala kam to dlouhý vede, došlo mi, že to končí u stěny, která na mě pořád tak příjemně tlačí a začíná někde blízko tam, kde mám ruce… a tak mi došlo, že mám aji zbytek těla, ne jenom ty svoje ruce a objevila jsem svoje bříško.

To bylo v době, kdy jsem si uvědomila, že jsem tedy v nějakém maličkém těle, ale to je asi tak vše, na co jsem jako nenarozené dítě přišla…

Toho jsem později také využívala tak, že jsem si vynucovala zábavu… prostě jsem někde do něčeho strčila, občas jsem zkoušela natahovat ruce a nohy co nejvíc to šlo, občas jsem vykopla a pak jsem se velice divila a bavila tím zvukem, který se pak ozýval… občas jsem měla pocit, že se mě přes tu stěnu někdo dotýká…

Kdybych tenkrát věděla, že ten kdo se ozývá je moje mamka a že to asi občas bolí, nebo že je jí to někdy nepříjemný, tak bych to rozhodně nedělala, ale jak jsem to mohla tušit? Kopnu, ozve se zvuk… natáhnu ruku, ozve se další zvuk… tak proč ne, když je ten zvuk vždycky trochu jinej?

Porod si pamatuji hodně zamlženě, ale vím jistě, že to bylo pro mě nepříjemný a že se mi nikam nechtělo… taky jsem absolutně nechápala, proč to najednou okolo tlačí tak moc a proč mě to strká pryč?

… Později mi mamka vyprávěla, že jsem pořád brnkala na pupeční šňůru, pořád jsem se protahovala a vystkovala ruce nohy, ale hlavně při porodu že jsem vůbec nechtěla ven… velice se pak divila, když jí její malé dítě řeklo, že si to pamatuje.

Také jsem byla nejdelší miminko z porodnice… možná proto, že jsem se pořád tam protahovala? 😀

Kromě mě a dvou dalších lidí, už si nikdo nic takového nepamatuje… ptala jsem se celé svojí rodiny, některých spolužáků, náhodných lidí, které jsem potkala…

Pamatuji si i moje vědomí a vývoj pozdější, ale to by snad mělo být na nový článek, to se totiž již k prenatálnímu vývoji nevztahuje… máte-li zájem, mohu samozřejmě připsat…

Pravděpodobně díky svojí odlišnosti a vlastnostem jsem byla velice brzy vědomá, jinak by si totiž tyto věci pamatoval každý… ale kdo mě zná, ten se opravdu nemůže divit, že i v tomto ohledu nevystrkuji z řady prst, ale rovnou celou nohu, div nejsem úplně mimo pomyslnou řadu…

A teď, když už víte, jak to v tom břiše chodí, určitě budete se mnou souhlasit, když řeknu, že na těchto vzpomínkách není nic špatného, sprostého, nebo nějakým jiným způsobem pobuřujícího… je to naprosto přirozené, byli jste tam koneckonců všichni, akorát si to málokdo pamatuje.

A určitě se mi nedivíte, že se k těmto vzpomínkám veřejně hlásím… a jsem hrdá na to, že mám tyto znalosti z vlastní zkušenosti, které jsou nenahraditelné… a bohužel pro mé okolí, mi to z hlavy nikdo nevytluče 🙂


Prosím, vyjádřete svůj názor, popřípadě zahlasujte v anketě, myslím, že tohle téma je velice zajímavé a svým způsobem jedinečné 🙂

Komentáře

Ikona diskutujiciho Lirka 2008-10-17 16:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já si taky vždycky svítila baterkou ve tmě na ruce a něco mi to silně připomínalo 🙂 a něco se mi připomíná a je u toho zvláštní pocit :)…hmmm… 🙂

Ikona diskutujiciho Marty 2008-10-17 17:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hlasim baterku dve :-) mne to pripomina,ze jasne svetlo prosviti jakoukoliv hmotu chi…

Ikona diskutujiciho Miška 2008-10-17 22:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No upřímně, mně to svícení na ruce vždy taky hrozně fascinovalo,ale vůbec nevím proč 🙂

Ikona diskutujiciho jila 2008-10-18 10:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

já mám zažitý svůj porod přes holotropní dýchání…byla jsem si plně vědoma sama sebe v děloze mamky…nechtěla jsem se narodit…bála jsem se zodpovědnosti za tento svůj život…když jsem to vyprávěla mamce byla nevěřícně překvapená…měla velmi dlouhý a bolestivý porod…

Ikona diskutujiciho jila 2008-10-18 14:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

o.k.po holotropce jsme ihned kreslili mandalu prožitku…divila jsem se jak na čtvrtce výkresu dokonale vznikl plod před zrozením…a též se otevřel kanál bolesti…vnitřní bolesti…

Ikona diskutujiciho Marty 2008-10-19 08:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

dáreček pro všechny "andílky" na zemi…

http://cz.youtube.com/watch?v=RalehwI0cbQ&feature=related

Ikona diskutujiciho Marty 2008-10-19 09:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Marťa 2008-10-20 14:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

jj.Já si to taky pamatuju a mamka taky pořád má kecy že jsem v nějaké sektě…. :-( Nikdo mi nevěří…. :-(

Ikona diskutujiciho Majka 2008-10-21 08:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jééé, to je parádní článek, fakt úúžasný, moc ti za něj děkuju Aluenko! Jen mě mrzí, že jsem tohle nevěděla, když jsem čekala Aňulinku, mohla bych se líp vcítit do jejích pocitů..Tak u druhého prcka 🙂

Ikona diskutujiciho Marty 2008-10-30 08:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

… připojím se s dovolením do "debaty"  nepřímo kdo bude chtít přečtěte si jednu pohádku snad i poučení z ní někomu vyplyne :-) http://cestydusi.cz/view.php?nazevclanku=o-potucku-ktery-zlenivel&cisloclanku=2008100035

A propó jednoho proroka bych doporučil ke studiu ,-) http://www.sweb.cz/proroctvi/

Ikona diskutujiciho Vlaďka 2009-04-07 10:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No já jsem se taky nechtěla narodit-vím to…Mamka když bla těhotná se mnou,tk to s mím taťkou neměla lehký,…A já jako její miminko jsem to cítila v té děloze stejně

Ikona diskutujiciho Wolfia 2009-05-15 16:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pamatuju si to ale nikdo mi nevěří :-((((

Ikona diskutujiciho Lileas 2010-04-02 14:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je nesmírně zajímavý článek (stejně jako celý Tvůj blog, chodívám často nakukovat a pročítat). Věřím, že to, co píšeš, je možné – nepamatuji se však sama na to, jen, když jsem to četla, měla jsem takový zvláštní pocit v některých pasažích, jako kdyby se mi pokoušelo něco vybavit, ale to ještě nic neznamená..

Ikona diskutujiciho Lúmenn 2010-04-14 09:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky jsem při regresní terapii byla v bříšku, takže to, co popisuješ je mi blízké, mám pocit, že to znám:) Ale celý život v sobě ty vzpomínky nenosím, pro mě to teda moc sranda ani nebyla, já se hrozně nechtěla narodit a celkově jsem v žádné pitomé hmotné děloze být nechtěla a dělala jsem hrozné naschvály. nakonec jsem se narodila o 14dní později a ještě u toho málem umřela, vůbec se mi sem nechtělo:)

Ikona diskutujiciho Alue 2010-04-14 11:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[14]: To mě se zase nechtělo ven z teplé dělohy, prý jsem vůbec nespolupracovala a museli mě tahat ven :D – Holt teploučko nade vše, komu by se chtělo lézt tou mačkací cestou, ještě když do tebe šťourají prsty a pak tě ještě plesknou přes zadek?

Ikona diskutujiciho angeli 2010-04-15 19:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

..zdravim myslím že sa mi marí ze si to pametam…asi hej , vela veci s tej oblasti mi je povedome..a pekne si to napisala.pa

Ikona diskutujiciho Weri 2010-04-22 07:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

já si myslím, že není vůbec nic špatného na tom, že si to někdo pamatuje, a nikdo by takové lidi neměl posílat na psychiatrii nebo zpět k sektě.Tohle je dar, a nic jiného.Že někdo něco nezná, neznamená to, že to neexistuje. :-)

Ikona diskutujiciho Veronika 2010-10-09 22:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hezky den.

Ikona diskutujiciho Marry 2011-04-02 22:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Můžu se tě zeptat jaké články byly sepsány za účelem tvého života před životem?Nikde je nevidím

Ikona diskutujiciho Ja 2012-03-31 12:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moj zazitok, ked som mal asi 10 rokov… No a z té nudy jsem objevil něco dlouhýho, co bylo pěkně v dosahu mých ručiček a tak jsem si s tím hrával… někdy jsem za to tahal, a pak jsem na to brnkal, někdy jsem na to jentak sahal, jindy jsem zkoušel, kam až že to divný dlouhý vlastně vede

Ikona diskutujiciho etericka 2012-04-29 21:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

ahoj aluška,ja si sice zial nepamatam,ako to bolo počas prenatalneho vyvinu,ale pamatam si,ako vosla duša mojho syna do mna. tiez to bolo niekedy v 5-6 mesiaci a bolo to zo učasti užasneho svetla. bolo to poje prve zatial stretnutie so svetlom,ktore bolo nekonečne hrejivemžiarive a plne lasky.  bolo to niečo,čo na svete clovek nezazije ani nestretne,myslela som si,ze to bol Kristus,ale rano ako som sa zobudila bola som si na 120% ista,že v tu noc do mojho babatka vošiel duch a vedela som,ze všetko bude v poriadku. mala som potom ešte raz sen ,kedy som mala "viziu" aj svojho porodu,ktora sa vo svojej podstate zhodovala aj s porodom,ktory za par mesiacov bol ,ale to je na inu temu http://etericka.wordpress.com/2009/11/26/moj-porod-sen-verzus-realita/

Ikona diskutujiciho Hanka 2013-05-28 12:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pekny clanek! Ja mela jednou zvlastni sen. Umirala jsem, zapasila jsem, protoze jsem nechtela odejit kvuli mym milym. Pak jsem poznala, ze je to v poradku, uklidnila jsem se a umrela. Chvili nic nebylo, a pak jsem zazivala porod. Myslim, ze ten sen byla zkracena verze vzpominky.. Byl zvlastni a nezapomenutelny.

Ikona diskutujiciho Kessie :) 2013-11-04 22:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj můj bratranec si pamatoval pohádky co mu mamka vyprávěla když byl v bříšku.. když mi to říkal byl trošku mladší dnes je mu 20.. ráda bych se ho na to zeptala ale mám trošku strach z jeho reakcí … není to zrovna duchovně založený člověk 🙂

Ikona diskutujiciho Pavla 2013-12-16 11:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já si myslím, že při porodu se z matky uvolňujou nějaký hormony, co mají předešlou paměť vymazat. Proto si tyto zážitky pamatuje velice málo lidí. Ale je to naprosto fascinující.

Ikona diskutujiciho Martina 2013-12-17 03:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Díky za krásný článek. Zrovna dneska mi můj dvouleťáček řekl, že si pamatuje, jaké to bylo u mně v bříšku. Prý tam byla "tma a plázdno". Tvrdil, že slyšel, jak mluvím, ale nepamatuje se, že bych mu zpívala (to jsem zpívala mnohokrát za den). Ale hned nato zazpíval úryvek z ukolébavky, kterou měl v bříšku nejradši a ještě i po několika týdnech po porodu ho spolehlivě uklidnila, když mu nebylo dobře 🙂

Ikona diskutujiciho PePe 2013-12-26 20:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Odkaz na tuto stránku mi poslal kamarád. Můj osmiletý syn mi totiž jednou vyrazil dech svým vyprávěním o tom, jak byl u mě v bříšku. Vyprávěl mi, jak se vznášel ve vodě, všechno kolem bylo oranžové a kolem něj stoupaly nahoru bublinky, spousty bublinek. Prý se mu v bříšku moc líbilo a nechtělo se mu ven, chtěl by se vrátit, ještě teď… Na porod si také pamatuje, říkal, že jak dostal tu injekci, tak už ho nic nebolelo, usnul a narodil se rychle. Můj syn se narodil císařským řezem a byl po narkóze mírně přispalý, že se narodil císařem ví, ale že jsem byla pod narkózou a on částečně také, určitě neví. Je to úžasné, fascinuje mě to, já žádné takové vzpomínky nemám. Zajímavé je, že byl rovněž nejdelší miminko v porodnici, jako autorka. Měřil 56 cm…

Ikona diskutujiciho Nanu 2015-01-14 14:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tím snem o plavání v červené vodě jsi mě dostala….pamatuji si na úplně stejný sen.

Ikona diskutujiciho mary 2015-06-19 17:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Páni, někdy bys mohla přidat ten článek o tvých vzpomínkách z období kdys byla miminko 🙂

Ikona diskutujiciho Klára 2017-11-02 09:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj, já vlastně nevím jestli si to pomatuju… Nevím jestli to není jen výplod mojí fantazie protože si pamatuji jen že jsem byla v takové červené kouli –což sedí, ale to je všechno… Myslíš že je možné že je to jen moje fantazie, nebo že jsem všechno ostatní zapomněla?

Napsat komentář: Alue Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek